Expert k Trumpovi: Některé hlavy vychladly, ale ten šok bude chvíli trvat

Speciální živé vysílání Ptám se já k následkům roztržky mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho ukrajinským protějškem Zelenským. Už není čas na další řeči, je čas jednat –⁠⁠⁠ v neděli na summitu evropských státníků a Kanady v Londýně zaznívala silná slova. Ustojí Evropa novou realitu atlantických vztahů?

Aktuální mezinárodní dění komentovali živě ve speciálním vysílání Ptám se já náměstek ministra zahraničí Eduard Hulicius (KDU-ČSL), europoslankyně Danuše Nerudová (STAN), poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojar, analytici Michal Smetana a Vlastislav Bříza a reportér Seznam Zpráv Václav Dolejší.

„Pozitivní na summitu v Londýně bylo mimo jiné to, že byla shoda na tom, že každá dohoda o příměří, případně o trvalejším míru, musí být podepřena silnými a relevantními bezpečnostními zárukami. A ta druhá věc byla, že musíme komunikovat se Spojenými státy a ukázat jim také, že Evropa je připravena nést ten svůj díl zodpovědnosti, který logicky musí být větší než USA, protože Ukrajina je v Evropě,“ komentoval nedělní londýnské setkání státníků náměstek ministra zahraničí Eduard Hulicius (KDU-ČSL).

Důležité podle něj bylo to, že přítomni byli i zástupci Turecka a Kanady. „A konkrétní symbolikou toho prohlášení, že Británie utratí 1,6 miliardy liber na nákup 5000 raket protiletecké obrany, bylo to, že to kupují od francouzské firmy, ale její továrna je v Belfastu. Jedná se vlastně o britský nákup francouzských zbraní, což je symbolicky důležité,“ připomněl.

Česko podle něj hraje důležitou roli, přestože nepatří mezi velmoci. „Jsme země, která má poslední desítky let velice silnou transatlantickou vazbu. Jsme země, která je ve střední Evropě, a ukázala, že uvnitř EU a s jejími partnery může dobře fungovat. Takže my jsme dobrý vyjednavač a zároveň jsme země, která ukázala, že umí velice účelně a dobře pomáhat podporovat Ukrajinu,“ řekl Hulicius.

V poslední době stále častěji zaznívá, že jedním z řešení toho konfliktu na Ukrajině by mohla být garance bezpečnosti Ukrajiny formou aliance takzvaně ochotných: zemí, které by byly ochotné přispět k tomu, aby garantovaly dodržování případných vyjednaných mírových dohod na území Ukrajiny.

Chtělo by Česko do té aliance patřit? „Já si myslím, že v té alianci v zásadě jsme, proto pan premiér seděl v Londýně. O tom, jakou úroveň a roli by mělo to naše angažmá, tak to bude záležet na tom, jak se situace bude vyvíjet. To důležité je, abychom byli materiálně, fyzicky, ale také mentálně připraveni, že může přijít okamžik, který ještě nenastal, ale může přijít, kdy opravdu bude potřeba položit, jak říká pan premiér, zbraně a peníze na stůl,“ dodal Hulicius.

Podle premiérova poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara je Česko schopno i nadále nabízet posilování obranyschopnosti ukrajinské armády: „Na tom děláme již tři roky. A nejlepší a největší pilíř těch bezpečnostních garancí je a bude silná ukrajinská armáda. Protože když nebude silná ukrajinská armáda, žádné další bezpečnostní garance nemají smysl.“

Česko podle něj bude podporovat ukrajinskou armádu i nadále. „Děláme to pro ukrajinskou armádu, ale děláme to zejména a v první řadě pro naše vlastní dobro, pro naši vlastní obranu a bezpečnost,“ připomněl Pojar.

Premiér Petr Fiala v posledních dnech několikrát řekl, že Česko musí dávat výrazně více na vlastní obranu, že se ve výdajích na armádu musíme co nejrychleji přiblížit ke třem procentům hrubého domácího produktu. Podle Pojara o takových věcech má každá vláda jednat s opozicí: „Myslím si, že každá evropská země si uvědomuje, že je pro obranu potřeba dělat více a že prostě výdaje na obranu půjdou nahoru, že to bez toho nejde.“

Jestli Evropa chce zachovat transatlantické spojenectví s USA, musí ve výdajích dorovnat Ameriku. „Pokud chceme, aby USA s Evropou spolupracovaly a nějaké bezpečnostní garance stále dávaly, tak to nepůjde bez toho, že by Evropa platila svůj stejný díl, tak jako platí USA na vlastní obranu. Bez toho, ať už tam bude demokrat nebo republikán v Bílém domě, se na nás vykašlou,“ upozornil Pojar.

„Jako poradce pro národní bezpečnost říkám, že pokud nebudeme dávat více na obranu, je s námi amen v České republice a v Evropě. A pokud nezvýšíme teď výdaje na obranu, ty výdaje na obranu v budoucnosti budou muset být ještě daleko vyšší. (…) Pokud tak dělat nebudeme, hazardujeme s bezpečností a budoucností a prosperitou a svobodou několika následujících generací,“ dodal Pojar.

Podle něj je v EU žádoucí, aby se změnila politika Green Dealu: „Je naprosto nutné tam, kde to škodí naší ekonomice, průmyslu, konkurenceschopnosti a mimochodem i té zbrojní výrobě. (…) Některé parametry Green Dealu jdou přímo proti tomu.“

Podobný názor má i europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). „Je k tomu potřeba přistoupit pragmaticky a Green Deal revidovat. (…) Zbrojovky mají problém dosáhnout na půjčky a úvěry. Podala jsem pozměňovací návrh, aby bariéry půjčování zbrojnímu průmyslu byly odstraněny. Aby začala Evropská investiční banka poskytovat úvěry a půjčky zbrojnímu průmyslu,“ řekla Nerudová.

Podle Michala Smetany z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je teď míč na straně Evropy: „Některé hlavy možná vychladly, ale myslím, že ten šok, který tedy projel tím transatlantickým spojením, které zde fungovalo od konce druhé světové války, prostě bude nějakou dobu trvat a je tu spousta otevřených otázek. Evropa se snaží nějakým způsobem dát do toho svůj vlastní impuls, ukázat, že je schopna převzít iniciativu. Ale pořád platí, že jedna věc je, co říká britský premiér a druhá věc, jak na to zareaguje na jedné straně Donald Trump a na druhé straně Vladimir Putin.“

Plán francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na měsíční příměří má podle Smetany spíše symbolický význam. „Tento plán předpokládá, že s tím bude souhlasit Rusko. A to aktuálně má jenom velmi malou motivaci to udělat ve chvíli, kdy cítí, že v USA za aktuální administrativy má potenciálního partnera, který z velké části je ochoten vyjít vstříc těm představám Kremlu o tom, jak má vypadat možné příměří nebo dokonce mírové ujednání,“ upozornil Smetana.

Pro Trumpa je podle něj typické, že rád udává směr. „A v tomto ohledu pravděpodobně vize USA je spíše o tom, že buď Ukrajina si zvolí nějaké nové vedení, které bude spíše akceptovat to, jak si představují USA řešení toho konfliktu, nebo současné vedení Ukrajiny prostě sklopí hlavu a vyjde vstříc té prioritě Spojených států a svým způsobem prioritě Kremlu,“ myslí si Smetana.

Případně je podle něj možnost, že Evropa bude Ukrajinu podporovat tak dlouho, dokud USA a Rusko neustoupí: „Dokud prostě Moskva, Amerika neakceptují nějakou formu úmluvy, která nebude přímou kapitulací na straně Ukrajiny, ale možná něčím trošičku blíže spravedlivému, ale hlavně stabilnímu míru.“

Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza upozornil, že do výsledku páteční roztržky v Bílem domě se promítla povaha obou hlavních aktérů. „Prostě chemie mezi prezidentem Zelenským a prezidentem Trumpem nefunguje. Ale rozhodně to není konec a troufám si tvrdit, že v tuto chvíli by bylo ideální zvolit nějakého prostředníka typu britského premiéra, který umí s Donaldem Trumpem jednat a ví, co na něj platí,“ myslí si Bříza.

Přesto podle něj není radno lámat hůl nad transatlantickými vztahy: „Domnívám se, že není konec. Domnívám se, že USA nejsou ze hry a my nesmíme připustit, aby USA byly ze hry. Ostatně je to i dobře, že konečně Evropa, ale rozumějte ne Evropská unie, ale ta koalice ochotných pochopila, že je obnažená. Známe svoji diagnózu. Jsme prostě a jednoduše bezpečnostně slabí a když se neposílíme a nebudeme jednotní, tak nás nebude brát nikdo vážně.“

Evropa podle něj musí začít skutečně zbrojit. „Musíme hlavně v rámci NATO budovat konvenční prostředky, odstrašení konvenční síly, protože za poslední roky jsme bohužel nepochopili, začínáme to chápat až poslední rok a díky té vyostřené konfrontaci mezi Ukrajinou a Spojenými státy, že na Ruskou federaci nebo na státy jejího typu, platí pouze ono latinské: Chceš-li mír, chystej válku,“ domnívá se Bříza.

„To znamená, musíme být silní tak, abychom nebyli napadnutelní v tom smyslu, že Rusko nás bude považovat za slabé. Takže to je cesta, kterou se musíme vydat v rámci NATO a budování nového silného celoevropského křídla NATO. Protože i ta jednotná evropská armáda, kdo v ní bude? Dovedete si představit, že bychom získali souhlas všech 27 zemí jednohlasně pro to, abychom posilovali bezprecedentně? Já si to představit nedovedu,“ dodal Bříza.

Zatímco česká vláda se přes víkend stavěla za Ukrajinu a zdůrazňovala potřebu investic do obrany, u opozice to tak jednoznačné nebylo. „Tomio Okamura pořád neochvějně adoruje Donalda Trumpa, zatímco v případě hnutí ANO to bylo takové přešlapování na místě, téměř mlčení, Andrej Babiš teda vydal k tomu takový jeden status na sociálních sítích ve stylu: Počkejme, jak se to vyvine. Nebuďme hysteričtí z jedné schůzky v Oválné pracovně,“ připomněl reportér Seznam Zpráv Václav Dolejší.

Ale u hnutí ANO pozoruje jasnou změnu. „Vidím tam divoký vývoj od zvolení Donalda Trumpa. (…) Myslím si, že Andrej Babiš teď pochopil, že to nesmí s tou adorací Trumpa přehánět. A začínají v tom legračně přešlapovat. Kdy červená kšiltovka ještě ano, ale ta cla 25 % nebo pět procent na obranu, to už ne,“ řekl Dolejší.

Podle něj teď předvolební kampaň čeká změna: „Myslím si, že je to určitě zlom v kampani. Nevím, zda se to úplně otočí, zda ty současné vládní strany mají na tom šanci vyhrát, ale asi jim to může pomoci.“ Přesto bych u premiéra Fialy čekal, že se šance více chopí. „Když jsem ho viděl v Londýně na tiskovce, tak on pořád mluví takovým tím svým trochu monotónním hlasem. Mně tam chybí ta naléhavost a pořád říká takové ty stereotypní, klišoidní věty. (…) Čekal bych, že bude mluvit razantněji,“ myslí si Dolejší.

Líbila by se mu předvolební shoda vlády a opozice na bezpečnostních otázkách. „Já bych si to i přál. Ten polský scénář, kdy Poláci se na těch klíčových věcech shodli a pak se tam ta vláda, opozice perou na jiných tématech. Ale tím, že máme půl roku před volbami a že jsme to třeba viděli na důchodové reformě (…), se mi zdá, že z obou stran to není možné,“ dodal Václav Dolejší s tím, že v roli vyjednavače mezi vládou a opozicí by mohl být prezident Petr Pavel.