Tři nejlepší způsoby, jak se zajistit na stáří podle důchodového experta

Je to věc, která nikdy nebude populární, ale bez ní to prostě dál nepůjde dál, říká ekonom a specialista na penze Vladimír Bezděk ke zvýšení věku odchodu do důchodu. Lidé by si měli spořit na stáří, pořídit bydlení i děti.

Změny v důchodovém systému, které nedávno představil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), sice podle mnohých expertů nelze jednoznačně nazvat reformou. Stále se ale jedná o největší úpravy za posledních 13 let.

„Nejsilnější na tom návrhu je určité přiznání reality, která prostě není růžová,“ prohlásil v Ptám se já ekonom a specialista na penze Vladimír Bezděk. „Ten návrh, obrazně řečeno, kouše do několika kyselých jablíček. Což jsou kroky, které jsou pro stabilizaci systému nevyhnutelné, ale nikdy nebudou populární,“ dodal.

Vzhledem ke stárnutí populace by se lidé neměli spoléhat jen na státní důchod. Ten podle Bezděka nezmizí, ale bude nižší. Pro lepší zabezpečení má tři obecné rady: „První je vlastní bydlení, druhá (…) mít děti. A bod číslo tři je v ideálním případě od prvního vážného pravidelného výdělku začít si dávat stranou aspoň pět procent na dlouhodobý investiční horizont.“

Celý rozhovor si můžete také pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Jak se vám líbí návrh na reformu penzí?

Obávám se, že to není otázka líbení, nelíbení, podle mého názoru je to otázka nutnosti udělat nějaké parametrické změny. Ten návrh obsahuje asi 10 nebo 11 dílčích kroků a ne všechny mají stejnou míru ekonomické závažnosti, ale to asi úplně nejpodstatnější je, že potřebujeme i po roce 2030 pokračovat ve zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. To v tom návrhu je a myslím si, že je to jedna z nejklíčovějších věcí. A je to věc, která nikdy nebude populární. Bez úpravy toho důchodového věku to dál prostě nepůjde.

Jak moc ty změny stabilizují celý systém?

U těch parametrů tak, jak jsou teď navrženy, nehovoříme o úplné dlouhodobé stabilizaci důchodového účtu nebo toho deficitu na něm. Ale bavíme se o velmi výrazném snížení deficitnosti a tím pádem ano, významně to přispívá k dlouhodobé finanční udržitelnosti.

Je nejsilnější stránkou toho návrhu odvaha prolomit věk odchodu do důchodu a přistoupit k tomu jeho zvyšování v průběhu času?

Nejsilnější na tom návrhu je určité přiznání reality, která není růžová. A to nehovořím o dnešním stavu, ale o té perspektivě za 20 nebo 30 let, když nezměníme dneska nic. A v rámci toho ten návrh, obrazně řečeno, kouše do několika kyselých jablíček. Což jsou kroky, které jsou pro stabilizaci toho systému nevyhnutelné, ale nikdy nebudou populární. A to je potřeba ocenit.

A co jsou ta kyselá jablíčka? 

Věk odchodu do důchodu je jedna věc. Druhá věc, která už shodou okolností vstoupila do legislativy na podzim loňského roku, a tou bylo snížení tempa pravidelné valorizace důchodů. To jsou dvě opatření, která mají největší finanční potenciál pro důchodový systém.

Další věc, která může snížit nespravedlnost systému, je použití takzvaného fiktivního vyměřovacího základu pro osoby, které poskytují péči. Dnes se jim ta doba sice počítá do doby pojištění, ale z hlediska dopadu na výši penze se jim, zjednodušeně řečeno, počítá podle celoživotní výdělečné historie. Jelikož mají mnohdy třeba podprůměrný plat, pak i ten jejich celoživotní výdělek je podprůměrný. Institut fiktivního vyměřovacího základu počítá s tím, že by se jim roky péče braly, jako kdyby vydělávaly průměrný plat.

Co vám v tom systému nejvíc chybí? Neobsahuje třeba třetí pilíř.

Neobsahuje třetí pilíř, protože to řešila legislativa platná od ledna: například zvýšený státní příspěvek spořitelům ve třetím pilíři, Dlouhodobý investiční produkt. Bylo toho víc.

Jak se díváte na debatu, jestli lidé mají, nebo nemají mít povoleno vybrat celé své důchodové spoření v momentě, kdy dosáhnou 60 let nebo jiné hranice?

Vyznávám princip, že když někde stát dává peníze nebo nějakou formu veřejné podpory, ať už v podobě příspěvku, nebo v podobě případné daňové úlevy – a ten třetí pilíř pobírá obojí –, tak má právo i definovat pravidla hry. Jakékoliv kroky, které pomohou tomu, že omezíme jednorázový výběr a víc rozložíme čerpání těch peněz v čase, podle mého názoru míří k původnímu cíli, proč ten třetí pilíř děláme.

A co vymezení takzvaných náročných profesí, z nichž by lidé mohli odcházet do důchodu dříve? Vy se bojíte, že do budoucna budou hrozit tlaky na to, aby byla větší množina lidí, kteří do toho budou spadat.

Může zůstat část populace, pro kterou standardní důchodový věk bude příliš vysoko, tomu rozumím. Obávám se ovšem, že když to budeme řešit uvnitř státního prvního pilíře, což je princip toho návrhu, tak že to opravdu dopadne tak, že si do toho prvního pilíře uděláme potenciálně velkého trojského koně. A že nám tam začnou vznikat dopředu nezamýšlené solidarity, jak se případně bude rozšiřovat výčet těch profesí v budoucnu.

Mně by se líbilo víc, kdybychom využili třetí pilíř. A v něm už léta existuje nástroj tzv. předdůchodu. Ten umožňuje, že když ve třetím pilíři má jedinec naspořenou dostatečnou částku, tak může až pět let před důchodem začít čerpat příjem z předdůchodu. Stát za něho dál platí zdravotní pojištění, nezkracuje se mu sociální pojištění a až dosáhne na důchodový věk, tak odejde v tom prvním pilíři do důchodu. A na tenhle předdůchod by měl platit i zaměstnavatel. Takže princip, že náklady předčasného stáhnutí se z trhu práce má nést zaměstnavatel, ten je podle mě správný. Ale mělo by se to odehrát ve třetím pilíři.

U náročných profesí se hovoří o 120 tisících lidí, odbory mluví až o 400 tisících… – Není to málo, na druhou stranu je to něco, co ten systém unese. Moje obava však je, že to u tohoto počtu nezůstane. Koneckonců už stávající návrh je určitý krok dva v rámci strategie trojského koně. Protože první profese, které už v dnešní legislativě mají výhodu, jsou záchranáři a profesionální podnikoví hasiči. Takže on vlastně první zárodek trojského koně byl učiněn.

Jak se vám poslouchá, když slyšíte od zástupců hnutí ANO politická prohlášení, že pokud bude důchodová reforma schválena v podobě, v jaké je navržena, tak ji změní či zruší po příštích volbách?

Neposlouchá se to dobře. Z druhé strany si ale také dokážu představit, že komunikace vlády nebo Ministerstva práce a sociálních věcí a vtažení opozice do dialogu by také možná mohly být lepší. Já se důchodové problematice věnuju víc než 25 let a jak jde čas, tak si víc a víc uvědomuju, jak důležitá je ta politická shoda, aspoň na některých principech. (…) Pokud existuje alespoň malá šance, že by se vláda a opozice mohly domluvit, tak to aspoň stojí za pokus.

Jakou byste dal vládě za návrh reformy penzí známku?

Za obsahovou stránku dva minus, za komunikaci tři minus.

Jste i poradcem prezidenta Petra Pavla, který zprostředkoval debatu mezi opozicí a vládou na důchody. Přijde tam s vlastním návrhem?

Já nejsem kompetentní to komentovat. (…) Ale překvapilo by mne, kdyby pan prezident vstupoval do obsahové debaty. Tak, jak já čtu tu situaci, tak si myslím, že ambicí je vytvořit prostředí, kde obrazně jedna i druhá strana se mohou pokusit o těch věcech hovořit.

Kdy a jak poradíte svým dětem, aby začaly se spořením na důchod?

Obecně říkám tři věci: První zabezpečení se na stáří z mého úhlu pohledu je vyřešit vlastní bydlení, druhá věc, a tam to samozřejmě může být velmi názorově různorodé, mít rodinu. Pokud funguje normálně, zvyšuje se pravděpodobnost, že až já jednou ve stáří budu něco potřebovat, tak mě třeba děti také nenechají na holičkách.

A bod číslo tři je v ideálním případě od prvního vážného pravidelného výdělku začít si dávat nějakou část stranou, aspoň pět procent na dlouhodobý investiční horizont. Naučit se to jako zvyk, tak jako většina z nás si každé ráno a každý večer čistí zuby a nepřemýšlíme o tom. Složené úročení dělá zázraky.