Bude hůř a napořád. Až o čtyři stupně, varuje expert

Česko má za sebou největší požár v historii národních parků a s vysokými teplotami nebojují jen hasiči – koncem týdne zemi opět čekají silná vedra. Je na vině změna klimatu? A jak se jí bránit?

Hostem Ptám se já byl zakladatel a ředitel think-tanku Fakta o klimatu Ondráš Přibyla.

Požár v Českém Švýcarsku se daří postupně krotit a vypadá to, že definitivně by po něm mohlo být během několika příštích dnů. Jestli ovšem situaci nezhorší horko, které znovu doléhá na střední Evropu.

Víkendové deště navíc nebyly v Hřensku příliš silné, a nepřinesly proto očekávanou úlevu. Teploty blížící se čtyřiceti stupňům Celsia pocítí na vlastní kůži zasahující hasiči a prohloubí se také sucho, jež hrozí dalšími požáry. Znovu pršet by podle předpovědí mělo až koncem tohoto týdne.

Sucho a horko, dvě proměnné, které zvyšují riziko požárů, přitom v těchto dnech v Česku opět pociťujeme na vlastní kůži. Kromě toho, že komplikují práci hasičům zasahujícím v okolí Hřenska, doléhají tíživě hlavně na obyvatele velkých měst, kde bývá těžké najít únik mimo asfalt a beton.

Jaký vliv na extrémní jevy, s nimiž se Česko v posledních letech potýká, má klimatická změna? A jak přežít její následky, hlavně ve velkých městech?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co zaznělo v rozhovoru:

1:19 – To, co můžeme říct, je, že klimatická změna způsobuje větší horko a sucho, a tedy větší riziko požárů. V Českosaském Švýcarsku je půda, která velmi snadno vysychá, takže když do ní neprší, je suchá a požár se v ní snadno šíří. To je nějaké specifikum. Klimatická změna ale nemůže za ohýnek, z něhož to nejspíš vzniklo. V takovém nejasném postavení se s klimatickou změnou pohybujeme dlouhodobě.

2:50 – Klimatická změna hrála významnou roli v požáru v Českosaském Švýcarsku.

3:40 – Je možné se adaptovat, snižovat dopady něčeho, co už probíhá, druhá věc je mitigace, zastavit prohlubování klimatické změny. To víme už dlouho. Skleníkových plynů ale stále přibývá. Z druhé strany za poslední dva roky tu z hlediska politické vůle máme velkou vůli k transformaci.

7:03 – V Česku přibude extrémních jevů v počasí, tomu už se nedá zabránit.

8:00 – Kontinenty se oteplují rychleji než oceány, severní části rychleji než jižní. Česká republika se tedy otepluje zhruba dvakrát rychleji než průměr. Pokud by se podařilo zastavit oteplování na hranici dvou stupňů globálně, v Česku to znamená 4 stupně řekněme do roku 2060 nebo 2070. A projeví se to i na extrémech - tedy častějších vlnách veder i častějších povodních.

10:00 - Počet horkých dní bude růst a lidé se na to budou muset adaptovat. Z předchozích vln veder se Evropa poučila a u rizikových členů populace, třeba v domovech důchodců, jsou klimatizace, řeší se pitný režim, pohyb atd. Docela obstojně jsme tak schopni snižovat dopady tím, jak se ve vedrech chováme. To ale nejde dělat do nekonečna - musíme proto transformovat hospodářství tak, abychom nepřidávali skleníkové plyny do atmosféry.

12:10 - Svou přímou spotřebou ovlivňujeme asi třetinu emisí. Můžeme se sice uskromnit, ale systém, který je postavený, v tom jsme velmi závislí na spalování fosilních paliv. Přenášení tíhy na jednotlivce mi přijde, že nepovede k výsledku. My potřebujeme transformovat společnost.

15:55 – V Česku chybí politici, kteří by si brali klimatickou změnu jako vlastní téma a otevřeně se k ní vyjadřovali. O klimatické změně, energetické transformaci a následné společenské transformaci tady nikdo napřímo nemluví.

17:00 - Z hlediska energetické transformace, v následujících 10 až 15 letech je třeba pohnout s obnovitelnými zdroji. Tedy se soláry a větrnou energií. Právě elektrárny na vítr v Česku významně chybí. To je ten strategický krok, který je třeba teď dělat. Co nejdříve bychom měli dosáhnout čtyřnásobku instalované kapacity solárů a desetinásobku instalované kapacity větru. Pak začnou hrát roli bateriová uložiště, vodík. U jádra je problém, že trvá dlouho postavit a jeden jaderný blok nás nevytrhne.