„Teď se ukáže.“ Mladí Češi po úspěchu v NASA testují nápad na restart družic

Čeští studenti uspěli ve finále prestižní celosvětové soutěže Conrad Challenge v centru NASA. S nápadem na restartování nefunkčních družic na oběžné dráze porazili více než dva tisíce konkurentů. Jaká byla cesta za vítězstvím?

Hosty Ptám se já byli vedoucí projektu z Gymnázia Bystrc v Brně Simon Klinga a mentor projektu z Planetária Praha a ze Vzdělávací kanceláře Evropské kosmické agentury Jan Spratek.

S projektem dálkové opravy družic ovládla pětičlenná skupina českých studentů prestižní mezinárodní soutěž Conrad Challenge v ústředí amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v Houstonu na konci dubna. Za zcela unikátní nápad, jak pomocí laseru vyvolat deorbitaci nebo restart nekomunikující družice obíhající Zemi, dostali čeští středoškoláci z týmu LASAR ocenění ve dvou ze tří kategorií.

Povedlo se jim přitom uspět v konkurenci více než dvou tisíc týmů. Zcela mimořádný mezinárodní úspěch ocenil minulý týden i premiér Petr Fiala (ODS), se kterým studenti mimo jiné diskutovali o případném dalším využití jejich nápadu.

Tým nyní testuje možnosti restartování družic v laboratorních podmínkách. V příštích měsících se podle mentora projektu Jana Spratka ukáže, jestli bude možné celý nápad skutečně realizovat. A jestli se na případný vývoj podaří zajistit potřebné financování.

„Zatím to samozřejmě zajištěné není. Tohle už nebude o nějakých stovkách tisíc na to, abychom se dostali na finále nějaké soutěže do USA. To bude o úplně jiných rozpočtech. Ať už půjde o ten laser, který bude jeden z nejsilnějších na planetě, půjde o nějakou malou observatoř a další věci, to bude složité a bude to na běh na dlouhou trať, “ uvedl vedoucí týmu, 16letý student gymnázia Bystrc v Brně Simon Klinga.

„Ten cíl je obrovský, ale je to počin, který dokáže popohnat třeba i celé odvětví, abychom zodpovědně posílali satelity na oběžnou dráhu,“ upozornil na výjimečnost celého projektu Jan Spratek.

Jaké konkrétní využití by mohl mít v praxi nápad týmu LASAR? A jak podpořit vědu, aby podobných úspěchů měli Češi co nejvíc?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

2:00 Ohlas na váš úspěch u veřejnosti i médií byl obrovský, byli jste nedávno i u premiéra. Kolik máte gratulací? -  Simon Klinga (SK): Budou to tisíce. O víkendu jsme byli na Maker Fairu v Praze (festival vynálezců, pozn. red.). A tam za námi pořád chodil další člověk za dalším. Je super vidět, že to, co děláme, má nějaký výsledek, že ty lidi to inspiruje, a nejenom dospělé, ale i děti.

Jan Spratek (JS): My jsme byli sami překvapeni. Ohlas je krásný a doufáme, že právě ten způsobí, že na talentované žáky a obecně na vědu se bude třeba i díky těmto počinům investovat a posílat do ní více peněz.

5:00 Popište nám jednoduše, v čem váš vítězný projekt spočívá. - SK: Jednou větou: My jsme lidi v NASA oslovili tím, že chceme vypnout a zapnout nefunkční družici. Což může znít jako bizár. Ale je to trošku složitější. Protože družice, když přestane komunikovat se zemí, obíhá 500 kilometrů nad zemí rychlostí desetinásobně vyšší než třeba projektil vystřelený ze zbraně. A nevedou tam žádné kabely. A když přestane komunikovat, tak je to problém. Restart by to mohl vyřešit, ale kvůli těmto podmínkám restart nebude úplně jednoduchý.

5:30 SK: My tam nemůžeme poslat signál, ona nekomunikuje, musíme ten systém nějak obejít. A to, s čím přicházíme, je, že chceme, v uvozovkách, tu družici vylekat. A to konkrétně tak, že tam pošleme pomocí třeba takového ramene (ukazuje model ve studiu, pozn. red.)… Respektive tohle je model, to reálné bude třeba velké jako autobus a bude vypadat dost jinak… Ale pošleme tam silný laserový paprsek. S tím dostaneme hodně energie na solární články té družice, ona se právě, v uvozovkách, lekne, bude to mnohonásobně víc, než na co je zvyklá. A může dojít k restartu.

7:00 SK: My nevíme, jestli to bude fungovat. Teď to testujeme, děláme s jedním z největších laserových center na světě kousek v Dolních Břežanech. A děláme také na prototypu, respektive funkčním modelu. Uvidíme, jak to dopadne. A ať už to bude, nebo nebude fungovat, tak potom můžeme všem ve vědě dát vědět, jak to dopadlo, a udělat z toho nějaké studie.

8:00 Jak jste na tento nápad vůbec přišli? - SK: My jsme s týmem chtěli něco z vesmíru, protože kosmonautika nás baví a přemýšleli jsme nad tím, co máme tady v Česku, že tady máme právě jedna z největších laserových center na světě. (…) Pak jsme oslovili Honzu, kterého všichni v kosmonautice znají. Honza zrovna řešil problém, že má družici, která přestala komunikovat. A tak jsme přišli s nápadem, jestli by to teoreticky nešlo pomocí silného laseru právě takto resetovat.

9:30 Členové týmu jsou středoškoláci ve věku 16 až 19 let. Proč jste si řekl, těm by to mohlo vyjít, dává to smysl? - JS: To by bylo asi na dlouhou debatu, jaký je můj postoj k tomu, jak dětská mysl funguje v kontextu kreativity. Jak říká Neil deGrasse Tyson (americký astrofyzik a popularizátor vědy, pozn. red.), my se všichni rodíme jako vědci, akorát pak jde o to, že nesmíme v průběhu toho vývojového procesu blokovat kreativitu a invenci. Kolikrát ty nejšílenější nápady byly potom přetaveny v realitu, to znamená, že já se snažím držet tento názor.

11:00 JS: Pokud by ten tým nevyhrál žádnou cenu za inovaci, od poroty, od veřejnosti a podobně, tak si ji zaslouží minimálně za to, jakým stylem pracuje. To jsou středoškoláci, kteří postupují neskutečně konstruktivně, opravdu s obrovskou mírou pokory a dřou. A to je něco, co nevidíte u dospěláků, u vědeckých týmů. Je to opravdu něco, co nám může ilustrovat úžasnou budoucnost.

13:00 Teď teprve bude ten moment, kdy budeme řešit testy, kdo všechno se nabídne. Protože čas lidí stojí obrovské peníze, ta výzkumná centra, ten čas tam strávený a ty procesy v nich stojí obrovské peníze. Teď se ukáže, jestli ty projekty budeme schopni realizovat.

14:00 Máte na to zajištěné finance? - SK: Zatím to zajištěné není. Tohle už nebude o stovkách tisíc na to, abychom se dostali na finále soutěže do USA. To bude o úplně jiných rozpočtech. Ať už půjde o ten laser, který bude jeden z nejsilnějších na planetě, půjde o nějakou malou observatoř a další věci, to bude složité a bude to běh na dlouhou trať.

JS: Ten cíl je obrovský, ale je to počin, který dokáže popohnat třeba i celé odvětví, abychom zodpovědně posílali satelity na oběžnou dráhu, abychom řešili jejich deorbitaci, to znamená právě to, kdy ony klesnou do atmosféry, tam následně shoří a tak dál. A chceme využít právě i těch místních kapacit.

15:00 Takže se skutečně může stát, že za krátkou dobu gymnaziální studenti z České republiky budou stát za vznikem jednoho z největších laserů na světě? - SK: Ve spolupráci s odborníky, většinou z Česka. - A realizovalo by se to v Česku? - SK: Máme tu pro to předpoklady, máme laserová centra, máme kapacitory z Lanškrouna, takže ty základy tady jsou a teď je otázka, co s nimi uděláme a co na nich postavíme.

16:00 JS: Pan premiér poukázal na to, že velmi vnímá ten deficit toho, jak se pracuje s talenty. V práci s talenty zaostáváme a je potřeba na tom pracovat. Já to beru jako hozenou rukavici, protože si myslím, že náplní mé práce také je pracovat s talenty minimálně v kontextu vesmírných technologií a kosmonautiky.

21:00 Ozývají se vám i další studenti? - My jsme rádi, že další studenti píšou. A nepíšou jenom tak o ničem, ale o tom, že by se k nám chtěli přidat. Teď už máme 30 přihlášených zájemců do týmu. Ale chceme motivovat i další týmy, další studenty, aby zkoušeli něco podobného. Své vlastní projekty, ať už z kosmonautiky, nebo třeba z ekologie, biologie a dalších věd. A tam se nám také ozývají s tím, že je to třeba inspirovalo, že jim přijde fajn to, co jsme udělali, a ptají se, kde mohou začít, koho oslovit a podobně.