Pomoc jen na papíře. Dávky neputují k těm, co je potřebují, varuje ekonomka

Od srpna vyplácí stát dávku mimořádné podpory: pět tisíc korun na dítě pro domácnosti s ročním příjmem do milionu korun hrubého. Vláda tvrdí, že má na mysli v první řadě ty nejchudší a nejzranitelnější. Daří se jí to?

Hostem Ptám se já byla ekonomka Klára Kalíšková z FIS VŠE a think-tanku IDEA při CERGE-EI.

Sice je teprve polovina prázdnin, některé české domácnosti ale už za pár dnů dosáhnou na příspěvek určený hlavně na pořizování školních pomůcek. Od srpna se totiž vyplácí vládní pomoc: pět tisíc na dítě v domácnostech s ročními hrubými příjmy do milionu korun.

Jako první přijdou na řadu rodiče pobírající přídavky na dítě. Jednorázovou pomoc dostanou v obvyklém výplatním termínu. Ostatní musejí o pět tisíc na potomka žádat, a to od 15. srpna. Celkem by se tenhle protiinflační bonus měl týkat milionu a šesti set tisíc dětí, což je víc než milion rodin.

Tak masivní zásah ovšem někteří ekonomové kritizují jako zbytečně plošný a málo efektivní. Pomoc totiž dostanou i ti, jimž existenční potíže nehrozí, a méně naopak zbude na ty nejchudší.

Jak efektivní je tuzemský systém sociální podpory? Proč čerpá dávky od státu jen zlomek těch, kteří na ně mají nárok? A jak jsou na tom lidé ve vyloučených lokalitách?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co zaznělo v rozhovoru:

1:20 – Není to cílená pomoc. Je tam sice nějaký příjmový strop, (…) ale ten je nastaven tak vysoko, že možná bychom udělali lépe, kdybychom tu dávku dávali plošně. (…) Jsou odhady, že tento příspěvek by mohl stát něco kolem 8–9 miliard korun. (…) V minulém roce na přídavky na děti padlo ze státního rozpočtu asi 2,5 miliardy a na příspěvek na bydlení 6,6 miliardy. Za stejné peníze bychom mohli zdvojnásobit přídavky na děti a příspěvky na bydlení všem domácnostem, které je dneska pobírají.

3:30 – Tohle je jednorázový příspěvek, který jim pomůže třeba se začátkem školního roku, ale rozhodně to nevyřeší jejich situaci dlouhodobě.

4:40 – Existuje představa, že lidé ve vyloučených lokalitách žijí na dávkách. Tam se ukazuje, že je to úplně obráceně. Že ten problém nepobírání dávek (na které mají nárok) je větší v těch sociálně vyloučených lokalitách než v běžné populaci. (…) My můžeme predikovat, kdo má nárok na jaké dávky a v těch vyloučených lokalitách by měla třeba polovina domácností nárok na příspěvek na bydlení a čerpá ho asi 12 procent. Podobný problém je v běžné populaci.

6:00 - Problém může být v tom, že lidé o svém nároku nevědí. Nějaká informační kampaň samozřejmě existuje, ale je možné, že se k těm konkrétním lidem vůbec nedostala. Takže problém je ta informovanost, že lidé třeba netuší, že „já a moje rodina mám na dávku nárok“. Souvisí to i se složitostí systému žádostí, protože je otázka, zda tím procesem všichni zvládnou projít.

10:00 – Měli bychom se bavit třeba o tom, jak lidi na úřadech práce motivovat k tomu, aby svoji práci dělali dobře. Jakou oni mají dneska motivaci, aby strávili s tím člověkem dodatečných několik hodin tím, že mu budou vysvětlovat, jak se to přesně vyplní, co mají přesně donést…

11:00 – Ke zjednodušení (žádosti o dávky) došlo, vznikla možnost žádat online. Když se podíváte, jak ta online žádost vypadá, tak vám to řekne, že potřebujete bankovní identitu, případně datovou schránku… Většina těch lidí, kteří žijí ve vyloučených lokalitách nebo s nejnižšími příjmy, nejenže nemá přístup k internetu, ale ani netuší, co tyto věci jsou. A pro ně to žádné zjednodušení není. (…) Ty formuláře jsou často tak složité, že s nimi má problém i vysokoškolák, natož člověk se základním vzděláním.

13:42 – Měli bychom zavést pravidelné valorizace základních dávek, stejně tak valorizace životního minima. Ale pořád se musíme bavit o tom, jak ty dávky dostat k těm potřebným. Jak zlepšit informovanost, jak zlepšit dostupnost, jak snížit složitost systému. Ale i jak dát signál, že to není ostuda.

14:45 - V důsledku se zdá, že stát nepomáhá, jak by měl. Jedna věc je nastavení systému, druhá, zda se peníze dostanou k potřebným. Peníze, jako je 5000,- na dítě, bychom mohli využít lépe.

16:30 - Od začátku války se počet lidí, kteří žádají o příspěvek na bydlení skoro nezvýšil. Vyžádali jsme si nějaké informace od ministerstva a k žádnému skokovému navýšení nedošlo. Je to další ukázka toho, že to, co je na papíře, se v reálu neděje.

17:30 - Je těžké nastavit skupinu lidí, která by mohla brát nějaký minimální příjem. Neexistuje ale systém, který pokryje všechny potřebné a zároveň ho nebude možné zneužít.