Landovský: Rusko je zhrozené tím, co Česko v posledních měsících dělá

Ruské jednotky se na Ukrajině dávají do pohybu. Podle varovných informací vojenských expertů a zpravodajců se Moskva chystá na velkou ofenzivu. Jak zásadní vliv na další vývoj války by to mohlo mít? A jak může dál pomáhat Západ?

Ukrajina čelí další sérii vzdušných útoků ruských sil. Sirény se v pátek rozezněly napříč celou zemí. Ruské střely a bezpilotní letouny zasáhly několik energetických zařízení na východě, jihu i na západě. Exploze byly hlášené z Kyjeva, Kryvého Rihu nebo Poltavské, Kirovohradské a Charkovské oblasti. Podle ukrajinských úřadů Moskva ve čtvrtek večer vypustila na Ukrajinu také bezpilotní letouny íránské výroby.

Bylo to zhruba v době končícího mimořádného summitu vrcholných představitelů Evropské unie v Bruselu, na který poprvé od zahájení ruské agrese na Ukrajinu osobně zavítal také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten požádal unijní státníky o rychlejší dodávání zbraní včetně stíhaček. A také o to, aby sedmadvacítka ještě letos zahájila rozhovory o vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Dočkal se ale hlavně příslibů další podpory, bez konkrétních závazků.

Jak se z pohledu NATO vyvíjí válečný konflikt na Ukrajině? Jakou další pomoc může Západ Kyjevu nabídnout? A pošlou země NATO požadované stíhačky?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak se v tuto chvíli vyvíjí konflikt na Ukrajině? Která strana má podle dostupných informací v tuto chvíli převahu? – V tuto chvíli je situace vyrovnaná. Ale z hlediska průběhu jedna strana obstála a druhá musí být nespokojená s tím, co si stanovila za cíl a jak se jí to nepodařilo naplnit. A tou stranou, která selhala, je Ruská federace. Teď jsme ve fázi, kdy ukrajinský postup, který spočíval v tom, že se více jak 50 % okupovaného území dostalo zpátky pod kontrolu Ukrajinců, se zastavil. Boje jsou skutečně velice tvrdé, situace je nepřehledná. Územní zisky Ruska zatím nebyly až tak významné, co je ale třeba zakalkulovat, je ta obrovská kvantitativní převaha Ruské federace, tam jsou tisíce a tisíce tanků, obrněných transportérů, děl. Vojáci ve velkém množství, byť špatně vycvičení. Bude to i jakýsi souboj mezi kvantitou a kvalitou.

2:00 Každá strana se snaží posílat do toho prostoru různé dezinformace. Nejinak to bylo i před začátkem konfliktu loni 24. února, kdy Rusko použilo informace tak, aby svedlo pozornost někam k Doněcku. Pak zaútočilo z Běloruska. Útok z Běloruska se teď jeví jako nepravděpodobný. Vyloučit ho ovšem nelze, očekává se útok po směru té fronty, tak jak je na východě Ukrajiny.

3:15 Konflikt byl v posledních několika týdnech statický. Ruská ofenzíva ho může rozhýbat, ale já stále předpokládám, že ukrajinská obrana je schopna tu kvantitu vykompenzovat kvalitou, systémem velení a řízení a také moderními systémy dodávanými ze Západu. – Takže se neobáváte, že by to mohl být nějaký zásadní zvrat? – Rusko se o to určitě pokusí. Situace Ruska se bohužel postupně mění. Ono skutečně začíná rozumět, kde jsou jeho limity a třeba výcvik vojáků se také zlepšil. Nepodceňujme Rusko. (..) Je také důležité, jak budeme schopni Ukrajince zásobovat, protože ten letošní rok všichni vojenští experti označují za rok logistiky. Ta rozhodne o výsledku konfliktu.

5:00 Zlepšilo se Rusko? – Spíše se poučilo. (…) Rusko vnímá tu základní zkušenost, změnilo částečně i způsob, jakým ti vojáci postupují, a to je třeba zakalkulovat z hlediska obrany. Základní logika, na kterou občas přistoupí v České republice lidé ve smyslu „přestaňme tam vozit zbraně a on ten konflikt skončí“, je lichá. Protože některé zbraně jako třeba protivzdušná obrana chrání civilní obyvatelstvo, brání obětem na životech nevinných lidí. Evidentně jsou tyto zbraně deeskalační, protože Rusko nemůže používat své letectvo. A letectvo Ruské federace je skoro z 90 % netknuté tím konfliktem, je to veliká hrozba. Kdyby Rusko mohlo používat vzdušnou sílu a vzdušnou převahu, ten konflikt by vypadal úplně jinak.

8:40 Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyrazil v těchto dnech na cestu po Evropě za evropskými státníky dál urgentně žádat o to, aby setrvala západní pomoc Ukrajině. Jak by měly členské země Severoatlantické aliance přistoupit k této žádosti? – Obecně platí, že to, co bude potřeba, aby se Ukrajina ubránila, se do toho konfliktu nakonec dodá. Konkrétnější odpověď bude po jednání takzvané ramsteinské skupiny příští úterý v centrále NATO v Bruselu. Ale v tuto chvíli stíhačky ještě nejsou. Kromě té protivzdušné obrany, je tam požadavek na mobilitu sil na bojišti, tudíž tanky, obrněné transportéry. Tam se řeší několik projektů. Předpokládám, že ve finále se to může týkat i těch stíhacích letounů. Nicméně Česká republika jimi nedisponuje, důležitou roli v tom budou hrát Spojené státy.

11:40 Platí k dobrému tónu, že se data nesdělují. Já doufám, že to bude brzy a že už možná tiskové prohlášení po příštím úterku odpoví na některé otázky tohoto typu. Zelenského cesta je velmi dobře načasovaná. Je to mistrovský tah ukrajinské diplomacie, protože ta potřeba je urgentní. Je potřeba, aby se vše odehrálo rychle. A ta cesta k tomu přesně směřuje, i výběr zemí, tedy poděkování Velké Británii, návštěva Francie, setkání s Německem. Tyto dvě země hrají klíčovou roli na tom, jak bude Evropa pomáhat. A pak vystoupení v Evropském parlamentu. To všechno bude určitě směřovat i k uspíšení národních kroků při podpoře Ukrajiny.

15:00 Jak byste alespoň odhadl nějaký časový horizont, kdy by mohlo být jasno v otázce stíhaček a které systémy by vlastně byly nejvhodnější? – Šestnáctka (stíhačka F-16 – pozn. redakce) je nejrozšířenější bojová platforma v oblasti jednomístných jednomotorových letadel, takže se to určitě nabízí. S tím časem záleží, jakým způsobem se bude vyvíjet současná ofenziva. Ale pokud to bude skutečně nezbytně nutné, kritické, tak se ty věci budou muset nějakým způsobem urychlit. (…) Pokud jde o dodávky letadel, tak já si myslím, že to je horizont zhruba jednoho roku.

17:00 V červnu by měl proběhnout summit Severoatlantické aliance ve Vilniusu. Dojde tam k přistoupení Švédska i Finska do NATO? – Jsem pořád optimista. Za mne k tomu dojde. Budou tomu předcházet dvě důležitá rozhodnutí. Rozhodnutí maďarského parlamentu, které se očekává v tomto nebo v příštím měsíci. A rozhodnutí tureckého parlamentu, které se očekává až po volbách v květnu. (…) Je to skutečně o zájmu celé aliance, naše obrana a bezpečnost se vstupem Švédska a Finska zlepší. Čekám, že to bude zdárně vyřešeno nejpozději k datu summitu ve Vilniusu, tedy polovině července letošního roku.

18:00 Měl by to být mimochodem první summit Severoatlantické aliance, kterého se zúčastní za Českou republiku jako hlava státu nově zvolený prezident Petr Pavel. – Mezi insidery, kteří měli možnost ho v NATO zažít, jako je třeba generální tajemník, na to určitě padne nějaká narážka. Jens Stoltenberg má severský smysl pro humor, ty věci jsou většinou velmi jemné, ale dost vtipné, takže se toho určitě někdo nějak dotkne. My se všichni velice těšíme a v NATO je to vnímáno jako jakási stabilizační, dobrá dlouhodobá zpráva, že ve vrcholných ústavních funkcích České republiky budou působit lidé, kteří mají za sebou alianční prostředí a také dobře rozumí obraně. Protože asi všichni cítíme, že úloha obrany a bezpečnosti roste.

19:40 Rusko bude mít určitě z té prezidentské volby těžkou hlavu. Podle mě Rusko překvapila i zcela spontánní pomoc Ukrajině v prvních měsících konfliktu, přijetí vlny ukrajinských uprchlíků. To, že se nerozpadla česká ani evropská společnost následky cen elektrické energie plynu a podobně. Rusko také dlouhodobě sázelo na to, že na prezidentské pozici je někdo, kdo mluví, řekněme, minimálně neutrálně nebo spíše jejich hlasem.

21:20 Rusko je zhrozené tím, co Česká republika v posledních měsících a letech dělá. Je možná překvapené, protože nás skutečně brali stejně jako Ukrajince nebo Bělorusy, jako tenčí větve velkého slovanského dubiska, které se nakonec Moskvě vždycky podřídí. (…) Všichni by si měli uvědomit, že Rusko je okupující velmoc. Doufám, že sebevědomý duch beze strachu nakonec pomůže Evropě i světu tuhle krizi nejen přečkat, ale postavit na jeho základech znovu funkční systém pravidel, z kterého budeme všichni benefitovat. Ale bez pravidel to zkrátka nepůjde. A ta pravidla jsou chováním Ruska naprosto zásadním způsobem ohrožena.