Putin na Ukrajině má mnohem větší cíl než dobytí země, tvrdí expert

Ukrajina slaví Den nezávislosti a připomíná si 31. výročí vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu. Ale také smutné výročí války. Přesně dnes je to totiž také půl roku ode dne, kdy do země vtrhla ruská invazní vojska. Jak se konflikt vyvíjí? A v jaké kondici je Rusko?

Hostem Ptám se já byl specialista na postsovětský prostor Jan Šír.

Ukrajina se už půl roku úspěšně brání ruskému útoku s pomocí západních zbraní a místy se jí daří přecházet do protiútoku. Prezident Volodymyr Zelenskyj u příležitosti Dne vlajky, který se koná den před Dnem nezávislosti, zopakoval, že ukrajinská vlajka musí znovu vlát nad celým ukrajinským územím včetně okupovaného Krymu a všech dalších okupovaných území.

Ukrajinský prezident také nedávno odhadl, že ruské jednotky během půl roku války odpálily proti Ukrajině přibližně 3 500 střel a existují obavy, že Rusko tlak na Ukrajinu v průběhu dnešního výročí ještě zesílí.

Podle řady bezpečnostních expertů ale dosavadní postup Ruska na Ukrajině rozhodně nelze považovat za úspěch. Konflikt má již delší dobu podobu opotřebovávací války a nelze prý čekat průlom ani u jedné z bojujících stran.

Jak válka aktuálně vypadá? V jaké kondici je Rusko? A pomáhá západ Ukrajině dostatečně efektivně?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 – Válka probíhá devátým rokem, byť my v Evropě jsme si toho všimli až v únoru tohoto roku, kdy Putin svou agresi zásadním způsobem eskaloval a přešel k otevřené invazi. Myslím, že ten poslední půlrok je nejen vhodná příležitost, ale už umožňuje činit dílčí závěry z toho, co probíhá. Je evidentní, že se tahle válka Putinovi nepovedla, bez ohledu na to, jak se situace na bojišti bude dál vyvíjet. Ve strategickém pohledu Putin prohrál, nebyl schopen dosáhnout svých cílů – ať už jde o diplomatické, ekonomické pozice, stav armády. Rusko za půl roku jednoznačně ztratilo. Ukrajina původní masivní útok ustála, má vůli klást odpor a nedopustit zamrznutí konfliktu, k čemuž byla donucena v letech 2014–2015 na základě Minských dohod, které odložily velkou válku na určitou dobu a přispívaly k obrazu, že se jakoby „nic neděje“. Ono se dělo.

2:00 – Chce se mi věřit, že velká část Evropanů už ví, že s Putinem mírové soužití možné není. Pokud na Ukrajině Putin uspěje, zaděláváme si na problém. Ukázalo se, že appeasement (pacifistická politika, pozn. red.) nefunguje tak, jak ji praktikovaly největší evropské velmoci posledních 15 let.

4:00 – Válka je tak komplexní fenomén, že se těžko předpovídá. Ozbrojené konflikty se mohou vymknout kontrole i nechtěně a můžeme se dostat na jinou intenzitu operací, než jsme teď, takže bych s odhady měl být opatrný. Teď jsme u opotřebovávací války, ale ruský útok se opotřebovává a je smysluplné očekávat, že Ukrajina bude schopná přejít do ofenzivy a přistoupit k osvobozování ve větším měřítku, než je to teď.

5:00 – Jak se bude situace vyvíjet, je také na nás. Jestli se nám nelíbí, že Putin rozpoutal největší konflikt od roku 1945, jestli se nám nelíbí, že válka nabrala parametry vyhlazovací války a jestli se nám nelíbí dopady na Česko, ať už v oblasti energetiky, inflace, nebo humanitární zátěže, tak musíme ukrajinskou armádu posílit tak, aby byla schopná okupační vojska co nejdříve vyhnat.

7:00 – Putinova agrese není samocíl, je to nástroj pro rozbití evropského systému bezpečnosti i mezinárodního uspořádání a pro změnu pravidel hry. V tomto ohledu bude mít výsledek války zásadní význam pro celé mezinárodní společenství. Evropa spolunese ekonomické náklady agrese proti Ukrajině.

8:00 – Ukrajina je možná nedokonalou, ale pořád demokracií. V případě Ruska tohle neplatí, s tím jsou spojené potíže se sbíráním sociologických dat. Ukrajina je ochotná se bránit, má vůli se bránit a odmítá přijmout kompromisní řešení. Pokud jde o Rusko, nejedná se o válku Vladimira Putina, jedná se skutečně o ruskou válku proti Ukrajině. Putinova politika má autentickou masovou podporu mezi veřejností. Můžeme se bavit, do jaké míry je to výsledkem represí a propagandy, nebo autentické popularity. To nelze kvantifikovat.

11:00 – Nemám pochybnosti, že každý čtvereční metr Ukrajiny bude deokupován. Je jen otázka, kdy a za jakou cenu. Je ale zásadní, aby Ukrajinci spustili protiofenzivu, pak nebudou mít důvod zastavit se na nějaké administrativní hranici. I to může spustit nějaké vnitropolitické procesy v Rusku, kdy Rusko bude možná svolnější k tomu, aby vyjednávalo. Válka ale v následujících týdnech nebo měsících skončit nemusí. Podpora Ukrajiny Evropou může ale s blížící se zimou ochabovat kvůli nedostatku energetických surovin. To je situace, která může vytvořit zase příznivé politické podhoubí proto, aby Rusové zesílili svoje vlivové působení v dotčených zemích včetně propagandy.

15:00 – Rusové přišli podle Ukrajinců o více než 45 tisíc vojáků, ta čísla mohou být nadhodnocena, ale při střízlivém odhadu se můžeme dostat přes 100 tisíc vojáků, kteří byli vyřazeni, pokud počítáme s poučkou, že na jednoho mrtvého připadají tři zranění vojáci.

17:30 – Otázka Krymu je závažnější, než si dokážeme představit. Odehrává se tu větší hra mezi koncepcemi dalšího mezinárodního uspořádání – máme tu Západ, který počítá s určitými pravidly hry, a pak tu máme agresivní, revizionistické mocnosti jako Rusko a Čínu, kterým toto uspořádání nevyhovuje. Mimo jiné by stály o to, aby si mohly kolem sebe vytvořit nějakou sféru vlivu a ignorovat zákonná práva těch „menších“. V tomhle otázka Krymu narušuje pravidla, na kterých byl budován řád nejen v Evropě, ale celkově po roce 1945. Tady nejde o kompromis, buď právo platí, nebo platí bezpráví. Třetí cestu nevidím.

19:15 – Pokud se bavíme o sankcích, je třeba odlišit dopady na ekonomiku – ty sankce dopady mají, Rusko trpí, zastavil se import, z Ruska odchází mezinárodní koncerny a země přestává mít přístup třeba i k technologiím. Druhá věc je, nakolik jsou účinné na ovlivnění dalšího ruského chování – v tomhle ohledu dost možná ty sankce účinné nejsou nebo ještě ten efekt nenabraly. Je třeba si říct, že chování, které demonstruje Putin, lze velmi obtížně ovlivnit, protože je iracionální. Nelze ho redukovat na chování racionálního aktéra. Motivace, proč Putin napadl Ukrajinu, spočívá do velké míry v obsesi Vladimira Putina.