Babiš vyhrál volby podvodem, že lhal o stavu naší země, říká Fiala

Expremiér a dlouholetý lídr ODS Petr Fiala, který se po prohraných volbách stáhl z čela strany, dnes oznámil svoje další plány. Navzdory očekávání nehodlá nikam kandidovat, ale založí think tank. Proč nechce do vrcholné politiky?

Hostem Ptám se já byl expremiér a bývalý předseda ODS Petr Fiala.

Petr Fiala se na lednovém kongresu ODS po 12 letech rozloučil s rolí předsedy. Zároveň rovnou odmítl myšlenky, že by se za dva roky pokusil kandidovat v prezidentských volbách. Dnes oznámil, že se nechystá ani do Senátu, o čemž se spekulovalo. Veřejně aktivní ale zůstává.

Kromě toho, že bude dál vykonávat poslanecký mandát, se svými spolupracovníky založil think tank nazvaný Politické fórum. Ten by podle Fialy měl systematicky rozvíjet, kultivovat a popularizovat myšlenky svobody a demokracie, zejména mezi mladými lidmi. Ambici konkurovat politickým stranám nemá.

Z čela ODS Petr Fiala odcházel se vzkazem, že jeho strana se musí výrazně změnit a modernizovat a také jasně vymezit v novodobém konfliktu mezi populisty a demokraty. Sám se prý rozhodl z jejího vedení odejít právě proto, že cítil, že už by neměl k velkým změnám mandát a důvěru.

Jak mají opoziční strany vystupovat proti současné vládě? Měl by Babiš podat kompetenční žalobu na prezidenta? A vážně už politika není o souboji pravice a levice, ale o střetu demokratů s populisty?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Proč jste se rozhodl, že nebudete nikam kandidovat? Rozmluvili vám to v rámci ODS? - To v žádném případě. Já jsem ani neměl v úmyslu o některých těch kandidaturách vůbec uvažovat. Ale je pravda, že v poslední době jsem byl hodně vyzýván k tomu, abych buď teď zvažoval kandidaturu do Senátu, anebo přemýšlel o tom, že bych byl dobrým kandidátem pro prezidentské volby. Mě samozřejmě těší, když někdo takto o mně přemýšlí, ale můj plán to nebyl.

2:00 Jsem přesvědčen, že mám zůstat v Poslanecké sněmovně, a to ze dvou důvodů. Jednak je Poslanecká sněmovna opravdu místem, kde se dělají klíčová politická rozhodnutí. A ten druhý důvod je, že jsem byl nedávno zvolen do Poslanecké sněmovny s dost velkou podporou lidí, a nedovedu si představit, že bych teď šel znovu před voliče a řekl: a teď mě volte do Senátu. Takže zůstávám v Poslanecké sněmovně a myslím si, že to je správné rozhodnutí.

3:00 Ale budete to tam mít těžké. Bavili jsme se předtím, než začal rozhovor, že jste poprvé poslancem bez přednostního práva, musíte čekat na to, až na vás v debatě vyjde řada. Tak bude těžké tam být tím výrazným politikem, nebo ne? - Je to trošku jiné. - Pokud tam chcete tedy být tím výrazným politikem. - Výrazným politikem člověk může být i bez přednostního práva a i dokonce bez nějakých formálních funkcí ve veřejném prostoru. Já chci zůstat a ovlivňovat to, co se děje v České republice.

3:30 Ale to je pravda. Byl jsem zvolen v roce 2013, tehdy ještě jako nestraník v čele jihomoravské kandidátky ODS. Přišel jsem do Sněmovny a v podstatě do několika týdnů jsem byl zvolen předsedou ODS, takže jsem měl vždy přednostní právo. Teď je to poprvé, kdy to přednostní právo nemám. Musím si na to zvyknout, to je cvičení trpělivosti, že hned nemohu reagovat na útoky, kterých je tam na mě a na mou vládu každý den plno.

4:00 Nebál jste se u toho toho, že byste nezískal voliče? Že jste byl přece jenom pro spoustu voličů velmi kontroverzním premiérem? Premiérem, který - mimochodem, jako politika celá v poslední době, velmi rozděloval? - To je pravda, ale na druhé straně taky cítím velkou podporu. A viděl jsem ji i ve volební kampani. A výsledek voleb zase tak špatný nebyl. Ano, nevyhráli jsme, to je pravda, ale vládní tábor dohromady neztratil hlasy, naopak jich víc získal. A podpora i vůči mé osobě byla poměrně značná a nakonec ty senátní volební obvody, o kterých jsem byl přesvědčován, abych v nich třeba kandidoval, by byly takové, že bych se moc nebál o výsledek. Samozřejmě vždycky rozhodují voliči, ale myslím si, že to by určitě bylo možné. Ale já nechci jít pro sebe třeba tou pohodlnější cestou a navíc si myslím, že se máme všichni chovat odpovědně.

6:00 Nechybí někdo, kdo teď dokáže být ztělesněním opozice vůči vládě, nositelem boje za ty klíčové věci? - Už před lety jsem viděl, že musíme nabídnout voličům silnou demokratickou alternativu v pravém středu politického spektra. A proto jsme vytvořili koalici Spolu. A myslím si, že to je projekt, který by v nějaké podobě, a je jedno, pod jakým názvem, měl pokračovat. Že proti síle, kterou dnes představuje Andrej Babiš - a to je základní problém české politiky, ne extremisté, ale populisté v čele s Babišem - je potřeba postavit taky sílu.

6:30 Ale teď jsme v takové fázi, kdy z různých důvodů jednotlivé strany spíše chtějí myslet na to, jak oživit svoji značku. To respektuji, jenom si nemyslím, že to je cesta, která povede k úspěchu pro tu politiku, kterou si přeji v čele české vlády.

8:00 A to vede k tomu, že lídr není. - Teď, když jsem odešel z čela ODS, koalice Spolu je minimálně uspaná, tak se musí někdo vyprofilovat jako ten lídr. - Je to úkol pro Martina Kupku, coby nového předsedu ODS? Nebo teď se o to nedávno přihlásil Jan Grolich, který chce kandidovat do čela KDU-ČSL. - Myslím, že to musí být ambice Martina Kupky jako předsedy ODS, která je z toho občanského demokratického tábora nejsilnější. Ale znovu říkám, jsem přesvědčen, že jedinou cestou je spolupráce.

9:00 Této situace do určité míry využila vláda a snaží se do role lídra opozice vpasovat prezidenta Petra Pavla. Několikrát tak byl nazván celou řadou vládních politiků. Jak tohle čtete? Je to něco, co má prezidenta Petra Pavla oslabit, co mu má ztížit obhajobu prezidentského mandátu? - Do jisté míry ano. Musím říct, že taktika, kterou používají stratégové hnutí ANO, je v mnoha směrech účinná. Když se podíváme na mediální prostor, tak se už moc nemluví o aférách, problémech a lžích Andreje Babiše, ale hodně se řeší Turek, Macinka, Okamura a tak dál. Takže se neustále odvádí pozornost od toho hlavního problému. A zároveň tím, že staví prezidenta Pavla do role jakéhosi lídra opozice a bojují jakoby s ním - čímž úplně pomíjejí logiku ústavního systému, politického systému a tak dál, prezident v české politice vůbec nemá tyhle pravomoci a tyhle role, takže to je fakt nesmyslné - tak na jedné straně oslabují Petra Pavla z hlediska jeho další kandidatury. Ale na druhé straně se tím snaží oslabit opozici, protože říkají: vy nemáte žádného lídra.

11:00 Podle mě demokratická opozice musí rychleji, rázněji reagovat na tyto věci a hlavně musí vidět, o co tu jde. Že tu jde o oslabování kvality demokracie, zužování prostoru svobody, že to odpovídá nějakým trendům v celém západním světě, že jsme v situaci, která se trochu podobá 30. letům. I v té jakési inklinaci k síle a k autoritě a k těmto věcem. A tohle všechno je boj, který musíme svádět. Všichni to tak úplně nechápou, ale to nevadí, mluvím o tom, varuji před tím.

12:00 Pochopili to alespoň v ODS? Ve vašem projevu na kongresu ODS jste mluvil o tom, že souboj mezi pravicí a levicí je v tuhle chvíli překonaný a nahrazený soubojem populistů s demokracií. Vy jste tím zdaleka ne všechny potěšil. - Mě nikdo netlačil k tomu, abych se vzdal funkce, abych nekandidoval znovu. Spíše bych řekl, že naopak. Neodcházím s nějakou ostudou. Dobrovolně jsem se rozhodl poté, co jsme nevyhráli volby, že odejdu. A jedním z těch důvodů, proč jsem nekandidoval znovu na předsedu ODS, bylo to, že jsem cítil, že nemám dost důvěry, kterou bych - a to nešlo ani o respekt, ani že bych se bál, že nevyhraju - že nemám dost důvěry na to, abych tu stranu mohl vést způsobem, jakým teď vidím, že je to nutné. A protože nejsme ve standardní situaci, tak ani to vedení by nemohlo být standardní. Věřím ve spolupráci stran, musí se posílit lídrovský princip vzhledem k tomu, jak se změnila politika v České republice a tak dál. A musíme svádět základní boj a nevést staré bitvy devadesátých let. Ty jsou prostě pryč. - Ale ty se vedou, spousta politiků jim pořád věří. - A to je chyba a já tu chybu pojmenovávám. Respektuji to, že se strana rozhodla třeba jít nějakou dobu jiným směrem, jsem loajální člen strany, fandím ODS, ale nemohu neupozorňovat na to, o co tu jde.

16:00 Vy jste o tom mluvil mimochodem nedávno na debatě v Brně, kterou tam pořádal časopis Respekt. Když jste dával tu paralelu třicátých let, tak jste říkal, že je to situace, kdy už na to politici sami nestačí, že se musí přidat občané, veřejnost. Co to znamená? Třeba tu demonstraci, která tady před deseti dny byla? - Toto i další věci. Rozhodující je jenom to, jestli lidé chtějí žít v demokracii, jestli chtějí být demokraté. To je úplně klíčové a na tom závisí všechno. I svobodné volby můžete použít k tomu, že tu demokracii demontujete. To se stalo v minulosti mnohokrát. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, že lidem nesmí být jedno, co se tady děje.

17:00 A teď jim to jedno je, nebo není? - Jak komu. Jak ukázaly ty demonstrace, tak jim to jedno není. To není jednoduché, aby přišly desetitisíce lidí v zimě na náměstí a něco vyjadřovali už tím, že tam jsou. A potom je hrozně důležité, abychom neposouvali normy. Abychom nebyli tolerantní k něčemu, k čemu tolerantní jsme dřív nebyli a být nemáme. Prostě není jedno, že Babiš lže. Vždyť oni ty volby vyhráli podvodem. Ale ne podvodem ve volebních místnostech, ale tím, že lhali o stavu naší země. Tím, že lhali o tom, co dělá naše vláda, tím, že měli mocenskou mašinérii, využívali dezinformace, využívali lži. A teď se ze všeho ustupují.

17:30 Nesmíme dělat to, že mávneme rukou nad tím, že Babiš je lhář, navíc usvědčený soudy, a řekneme si: no, to je ještě v pořádku, vždyť ten Turek a ten Macinka, ti jsou horší. To je něco, co nás přivádí blíž a blíž k tomu, že ta demokracie kvalitní nebude.

18:00 Ale to věrohodné, fér, když řeknete, že oni vyhráli tím, že lhali, že slibovali něco, co tak není, nebude? Vsadila bych se s vámi, že u každé politické strany najdu předvolební sliby, které tak potom nebyly, nebo byly úplně naopak, úplně jinak, byly opuštěny více či méně flagrantně a také bychom jim mohli říkat lži. I u ODS. - Ale to jsou fakt rozdíly. Jestliže slíbím, že nebudu zvyšovat daně, fakt je nechci zvyšovat a neudělal bych to nikdy, ale pak přijde válka na Ukrajině, energetická krize, proboha, tak… - Ale do toho všeho ještě opakuji, že je nezvyšuji. - … nejsme blázni. Dneska bych to řekl jinak, byť ta čísla sedí.

18:30 Jestliže tady někdo říká, že jsme ve spálené zemi a že se máme ekonomicky špatně a přitom nám celá Evropa závidí naše čísla, kterých jsme dosáhli, i to, jak jsme dokázali spravit ekonomiku, tak to prostě lež je. Když někdo říká lidem: nebojte se Ruska, ono se nic nestane, to se nás vůbec netýká, a přitom je evidentní, že jsme tím ohroženi, tak to prostě lež je. A tak bych mohl pokračovat dál.

20:00 Pojďte mi pojmenovat z hlediska zápasu demokraté versus populisté, obrana základních hodnot demokratického státu, což jste říkal, že je něco, s čím bojuje řada zemí v západní Evropě, největší rizika, jaká vidíte v České republice směrem k té vládě? - Třeba veřejnoprávní média. Ono to vypadá nenápadně: já vás občany zbavím koncesionářských poplatků a budeme to platit přes státní rozpočet, vždyť se přece nic neděje. No, jasně, že se děje! Protože ty koncesionářské poplatky jsou právě vymyšleny proto, aby veřejnoprávní média byla úplně nezávislá a nemohla je vláda, když sestavuje státní rozpočet, nějakým způsobem ekonomicky vydírat.

22:00 Pak bezpečnost. V době, kdy tady kousek od nás probíhá válka, kdy jsme vystaveni hybridním útokům Ruska, opakovaně, kdy je svět nebezpečnější a nebezpečnější, kdy státy, i neutrální státy, dávají na obranu víc a víc peněz, tak naše nová vláda sníží prostředky na obranu o 21 miliard. - Je to fatální chyba, podle vás? - To je podle mě naprosto zásadní chyba.

24:00 Co se týče útoků na různé ústavní instituce, pilíře státu, která z vládních stran vám v tomhle směru přijde nejnebezpečnější, nejrizikovější? Který ministr, který z těch politiků, představitelů nové vládní garnitury nejvíc překračuje ty meze, které jsou pro vás přijatelné? - Všichni, protože se navzájem drží. - A konkrétně? - Petra Macinku bych zmínil. Motoristé určitě překvapují arogancí, možná se to naučili od nějakých bývalých představitelů, s kterými třeba Petr Macinka spolupracoval, ale tohle je míra arogance, která by měla každého zarazit.

26:00 Nezvykejme si na nové normy. Turek, to je absurdita, aby takový člověk byl ve vládě, s jeho minulostí, s jeho výroky, s jeho způsobem, jak se prezentuje na sociálních sítích. Pan Macinka, který se takhle chová k prezidentovi, nebo vůbec ta nabubřelá směšnost, jak tam hrozil v esemeskách… to přece je něco, co toho člověka musí okamžitě diskvalifikovat. A tak bych mohl pokračovat. Ale kdo to kryje? Andrej Babiš. Protože mu to vyhovuje.

29:00 Před rokem jste na jedné z konferencí mluvil o tom, že Rusko se jen tak nezastaví, že máme čtyři, možná šest let na to, než bude Rusko znovu hrozbou, pokud konflikt na Ukrajině neskončí nějakými jasnými bezpečnostními garancemi a jasným nastavením mantinelů. Ta doba vychází na příští sněmovní volby. Jaká klíčová témata a výzvy budeme řešit jako Česko, jako Evropa? Na co se máme připravit? - Byl bych rád, kdybych věděl, co bude za čtyři roky, a to opravdu nevím. Ale to, že Rusko je nebezpečné a že představuje nebezpečí, které zatím nemáme zvládnuté a nemáme vyřešené, to pravda je. A já s velkou obavou jako hledím na řešení, která se zatím nabízejí, roli Spojených států, které jsou klíčové v tom, aby se našlo nějaké řešení. Ale zatím to teda nejde směrem, který je naprosto nutný, aby to fungovalo. Ten mír, kterého tam snad jednou bude dosaženo, musí být trvalý, dlouhodobý, garantovat bezpečnost Ukrajiny, garantovat bezpečnost Evropy a být koncipován tak, abychom dokázali vytvořit odstrašující hrozbu vůči Rusku, aby Rusko už nikdy nemělo sílu.

30:00 Od roku 2015 varuji, že pokud nebudeme silnější a odhodlanější a nebudeme se víc starat o svoji obranu, tak špatně dopadneme. Roku 2014 anektovalo Rusko Krym a já jsem tehdy varoval, že slabá reakce Západu povede Rusko k dalším agresivním krokům, což se teď děje. Možná vás překvapím, ale já dnes tvrdím, že jsem byl občas kritický k Evropě v minulosti, že dnes Evropská unie musí být silnější, že Evropa musí být silnější, že se máme dokonce víc integrovat, integrovat je možná silné slovo, víc spolupracovat v některých věcech, které jsme dřív nechávali stranou. Což je třeba obrana, bezpečnost, naprosto jednoznačně. Jinak neuspějeme. Musíme se dívat, co se děje ve světě. To, že Spojené státy už nebudou garantovat evropskou bezpečnost, je naprosto zásadní. To je obrovská změna, největší změna od druhé světové války. My se musíme starat o svou bezpečnost. Jsme v globální soutěži, mění se i role těch velmocí, dneska znovu hraje velkou roli síla a ne dohody. Na tohle musí Evropa reagovat. A klíčem k tomu, abychom se mohli posunout dál, je, že zabezpečíme to, že Rusko nepůjde dál za svoje hranice. A tohle udělat jedině tak, když budeme silní a když znovu vybavíme i v míru ukrajinskou armádu tak, aby ona představovala tu hrozbu Ruska.