Všichni se bojíme poslední míle, říká k inflaci bankéř z ČNB

Česká národní banka se rozhodla pro velmi opatrné uvolňování měnové politiky. I v listopadu nechala úrokové sazby na sedmi procentech a naděje, že tak konečně zase začnou zlevňovat peníze, se opět odsunula. Proč se rozhodla sazby držet?

Hostem Ptám se já byl viceguvernér České národní banky (ČNB) Jan Frait.

Česko se stále jako jediné z členských zemí Evropské unie nedokázalo zotavit z ekonomických dopadů koronavirové pandemie. Německý deník Die Welt tento týden dokonce označil Českou republiku za „skutečně nemocného muže Evropy“, který je lapen v průměrnosti.

A podle ekonomů Mezinárodního měnového fondu se na předpandemickou úroveň určitě nedostaneme ani letos a zřejmě ani příští rok, kdy se očekává jen slabý hospodářský růst. Za jeden z faktorů zadušení ekonomiky přitom odborníci považují i příliš brzké zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou.

Přestože část trhu jejich první snížení už očekávala, bankovní rada ČNB zatím ponechala základní úrokovou sazbu na sedmi procentech.

Jaké pro to má důvody? Jak rychlý pokles pak máme čekat? A opravdu nebrzdí drahé úvěry až přespříliš českou ekonomiku?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:30 Vy jste byl jeden ze dvou členů bankovní rady, kteří na minulém listopadovém měnově politickém zasedání ČNB hlasovali pro pokles sazby. Proč už jste ji chtěl snižovat? – Jakkoliv sdílím obavy kolegyň a kolegů z toho, že budeme mít v ekonomice zvýšená inflační očekávání a že bude těžké srazit inflaci zpět na velmi nízkou úroveň, tak se domnívám, že to externí prostředí i naše prostředí plnění inflačního cíle v rozumném čase velmi dobře nahrávají.

3:00 I v minulosti jsem často argumentoval pro snížení sazeb a bankovní rada se ke mně přiklonila. Nicméně v dnešní situaci si netroufám být velmi specifický. To dilema je velké, v celé komunitě centrálních bank existují velké obavy ze snižování sazeb, protože vnímáme, že existuje nějaká poslední těžká míle, kdy se dá inflace lehce srazit dejme tomu na tři až čtyři procenta a jít potom níže může být obtížné. Právě proto, že lidé několik let trpěli pod relativně vysokou inflací. Takže to bude velmi složitá debata, a jak to bude rychlé, rozhodnou data v příštích týdnech.

5:00 Hlavní jistota nastane až po lednovém čísle, protože uvidíme, jak dopadne tradiční lednové přecenění. Na začátku února budeme mít velmi dobrý přehled, co se dělo.

8:00 A nedusí ty stávající sazby už příliš ekonomiku? Na kolik je to namístě už zvažovat? – To, že úrokové sazby poté, co došlo k velkému inflačnímu šoku, dusí ekonomiku, není omyl či náhoda, to je záměr. Ekonomové jsou si vědomi, že je velmi obtížné utlumit vysokou inflaci, která náhle narostla, aniž ta ekonomika se dostane do recese nebo relativně silné stagnace. Takže to je samo o sobě záměr. Ale ta debata, zda již to není moc, zda již není vhodné směřovat někam níže, je naprosto relevantní. Jsem taktéž názoru, že zejména pro menší české podniky, které se financují v korunách a zpravidla nakrátko, ty sazby mohou být zbytečně vysoké. A že není riziko v tom, že se ty sazby sníží.

11:00 Ale není třeba to zvažovat, aby se česká ekonomika co nejrychleji nastartovala? – Česká ekonomika je velmi závislá na zahraničním vývoji a globálních cenách energií a to, co se děje v současnosti, nevidíme v tomto století poprvé. Napřed jsme to viděli na začátku století, pak po globální finanční krizi. Nižší úrokové sazby něčemu můžou pomoci, část ekonomiky je na ně citlivá. Ale ekonomika jako celek je mnohem citlivější na hospodářský vývoj v našem okolí, třeba v Německu. A tady to tentokrát může být složité. – Takže oživení české ekonomiky bude těžké a není to tak jednoduché, že byste snížili sazby a ekonomiku takzvaně nakopli? – Ano. Bez toho, aby začalo trochu dynamičtěji růst naše okolí a aby se ten růst promítl do většího optimismu českých domácností a firem, to bude obtížné. – A není to příliš pasivní přístup? – Je to přístup, který se vyplácí, protože v situaci, kdy se Česká republika veze nahoru s těmi ostatními, tak naopak ekonomika zažívá poměrně velký úspěch.

12:40 Takže z vašeho pohledu se vlastně nic tak dramatického v tuto chvíli neděje a ty články, jak si česká ekonomika teď stojí, jsou podle vás alarmistické? – Ty názory jsou odrazem určitého uvědomění si, že jsme možná vsadili na ekonomický model, který není ideální ve všech časech, a že nám došlo, že se ten ekonomický model vyčerpal, a nevíme, jak se z něj dostat. A proto nastává ten tradiční český pesimismus, negativismus a podobně. Ale nic netrvá věčně. Zatím jsme měli vždy sílu se z toho po pár letech dostat a tu ekonomiku někam nasměrovat. Akorát nám to prostě dlouho trvá.

14:00 Bohužel nám to trvá nejdéle v Evropě a lidé reálně zchudli. Takže se není nějakému pesimismu co divit. Kdy se tedy odrazíme ode dna? – Ode dna se odrazíme určitě v příštím roce, pokud se nestane nic nečekaného, dramatického. Opět mzdy začnou růst rychleji než inflace a to samozřejmě pomůže částečně oživit spotřebu. A velmi pozvolna se ekonomika začne posouvat k nějakému většímu optimismu. Ale byl bych velmi patrný, nechal bych si ten optimismus až na rok 2025, kdy by to mohlo vypadat globálně lépe. Evidentně svět stojí na sudu střelného prachu a velmi obtížně bych prognózoval do budoucna.

18:00 Kdy zlevní hypotéky? Co lze čekat? – Klíčový bude očekávaný pokles našich úrokových sazeb a zejména po delší dobu. Ale působí na to velmi silně globální prostředí. Všem říkáme: Pracujte raději s tím, že ty delší sazby budou někde kolem čtyř procent, než že by byly daleko nižší, jak jste zvyklí.

24:00 Pořád doufám, že české obyvatelstvo, české subjekty preferují makroekonomickou stabilitu. A že si za to ani v politice velký úspěch nekoupíte, pokud rozvrátíte veřejné finance. Já jsem řadu let placen za pesimismus a mám tendence k tomu sklouzávat, ale tady bych byl přece jen trochu optimistický.

25:00 Je už čas hodnotit, jak ČNB inflační epizodu zvládla? Ještě ji nemáme za sebou, ale jsme za jejím vrcholem. – My se o tom bavíme samozřejmě permanentně, ale ještě není čas na uzavírání účtů. A samozřejmě to budou muset učinit jiní. Ale když se podíváte na tu současnou debatu, tak mnozí ekonomové připouštějí, že té restrikce už bylo dost. Vytvořily se dostatečně přísné podmínky, aby se inflace vrátila na nějakou rozumnou úroveň. Ale jak říkám, všichni se bojíme té poslední míle, zda nezůstane v hlavách lidí ta vysoká inflace zakořeněna a zda nebudou požadovat třeba mnohem rychlejší nárůsty mezd.