Dynamika války na Ukrajině se změní, předpovídá expert

Zatímco končící americký prezident Joe Biden posílá ke konci svého mandátu Ukrajině další pomoc, ruský prezident Vladimir Putin přišel s novou jadernou doktrínou a eskaluje ruskou válku na Ukrajině. Kam konflikt míří?

„Dojde k tzv. dvojkolejnému řešení. To bude znamenat, že on (Trump) na jednu stranu osloví prezidenta Putina a ruskou stranu a řekne mu: Už toho bylo dost, je potřeba skončit. To samé udělá vůči prezidentu Zelenskému,“ řekl v Ptám se já bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza. Pokud podle Břízy například Putin odmítne, může Trump dodat Ukrajině dosud nevídané zbraně. A naopak, pokud by odmítl Zelenskyj, americký prezident naopak může ukončit dodávky zbraní.

Podle Břízy to nebude znamenat konec války za 24 hodin, jak to Trump prezentoval v kampani. „Příští rok se určitě změní dynamika konfliktu na Ukrajině,“ řekl. A připomněl, že po třech letech bojů je určitý kompromis nevyhnutelný: „Opotřebovanost obou armád je obrovská. A ta intenzita (bojů) chtě nechtě prostě nemůže být takto držena věčně.“

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Mluvil jste v rozhovorech o tom, že očekáváte příští rok zlom. Co se může stát?

Samozřejmě nejsem vědma, ale podle mého názoru se tak stane. Ten důvod je nasnadě. Především to je z důvodu změny administrativy ve Spojených státech. Staronový prezident Trump se na konci ledna ujme prezidentství, vytvoří nový tým. Už vidíme ostatně kostru toho týmu, jak bude vypadat, takže už pomalu ale jistě můžeme predikovat.

Já jsem ani před volbami nebyl pesimistický vůči tomu, že prezident Trump vyhraje a že to nutně musí znamenat konec Ukrajiny. V žádném případě, byl jsem hluboce přesvědčen, že to je 50 na 50. O tom jsem přesvědčen dnes. Je to jenom otázka toho, jak se Ukrajina postaví k tomu nadcházejícímu mírovému plánu. Takže to je ten důvod, proč se domnívám, že příští rok dojde ke zlomu.

Nehledě na to, že víme, že podobně velké konvenční konflikty historicky trvají mezi třemi čtyřmi lety. Takže se dostaneme i do té fáze, ať chceme, nebo nechceme. Opotřebovanost obou armád je prostě a jednoduše obrovská. Ten konvenční konflikt opravdu není malý, je obrovský. A ta intenzita chtě nechtě prostě nemůže být takto držena věčně.

A co nám ukazuje to, jak se skládá Trumpova administrativa?

Můžeme z toho číst, že to nebude tak, jak se mnozí domnívali, že prostě a jednoduše on má neomezenou úctu k diktátorům typu Kim Čong-un či k autoritářským režimům, respektive autoritářům typu Vladimira Putina. Prostě a jednoduše prezident Trump je byznysmen. S byznysmenem se dá vždy jednat. A to hlavní –⁠⁠⁠ byznysmen nikdy nechce prohrát. To znamená, on nechce prohrát žádný konflikt, on nechce, aby vstoupil do dějin jako ten, který prohrál válku na Blízkém východě, respektive rozhořela se velká válka na Blízkém východě poté, co Írán zavedl jadernou zbraň do výzbroje a Saúdská Arábie začala vyvíjet svoji jadernou zbraň. To nechce. Stejně tak nechce, aby se o něm psalo, nebo aby se o něm říkalo, že Ukrajina prohrála kvůli němu. A domnívám se, že už existuje i určitá kostra, jak se situací na Ukrajině naloží.

A co by v té kostře mohlo být?

Když jsem si udělal syntézu názorů jeho bezpečnostních poradců a zahraničněpolitických poradců, tak v letošním roce dojde k takzvanému dvojkolejnému řešení. Dvojkolejné řešení bude znamenat, že on (Trump) na jednu stranu osloví prezidenta Putina a ruskou stranu a řekne mu: Už toho bylo dost, je potřeba skončit. To samé udělá vůči prezidentu Zelenskému.

A když jeden z nich neuposlechne, například prezident Putin, protože řekne: Já tlačím, já získám celý Donbas, já toho získám podstatně víc, otevřu novou část fronty u Záporožské oblasti, nebo ne novou část fronty, ale zaútočím v té Záporožské oblasti, udělám obchvat Charkova či nějaký jiný počin. Tak v tuto chvíli prezident Trump může ten konflikt moderovat tak, že dodá Ukrajině zbraně, o kterým se ani nesní. To samé však naopak. Když prezident Zelenskyj řekne: Ne, já chci zpět veškerá území před únorem 2022, tak prezident Trump může říct: Konec dodávek zbraní. A v tu chvíli je to obrovský problém pro Ukrajinu.

Nebude to znamenat konec války za 24 hodin, jak prezentoval, berme to jako součást předvolební kampaně, ale domnívám se, že to bude zhruba tak, jak říkám. (…) Podle mého názoru se příští rok určitě změní dynamika konfliktu na Ukrajině.

Jak je teď důležité, kam se posune hranice konfliktu před nástupem Donalda Trumpa?

Poslední týdny si všimněte, že v médiích i na frontě vidíme zintenzivňování bojů, především větší tlak z ruské strany. Vidíme, že obě strany se snaží maximalizovat svoje zisky, respektive minimalizovat svoje ztráty. Ten důvod je jednoduchý. Můžeme si říkat, co chceme, ale obě strany tuší, že příští rok přijdou mírová jednání, respektive jednání o příměří. A obě strany moc dobře vědí, že kde bude noha mého vojáka, tak tam budu jednat z pozice síly.

Proto jsem jeden z mála, který obhajoval a pořád obhajuje kurskou ofenzivu ukrajinské armády. Protože šlo o ukrajinskou morálku, o morálku Západu. Západ poslední rok slyšel pouze, že Ukrajina prohrává. Najednou slyšel, že neprohrává, takže i zintenzivnil dodávky zbraní. A viděl naději. A třetí důvod je ta vyjednávací karta. Na druhé straně Rusko se snaží dobýt toho co nejvíc. Rusko by rádo ovládlo celý Donbas, zkusilo by otevřít opět i novou část fronty.

V tomto světle dává logiku intenzivnější pomoc Joea Bidena.

Nemálo se zintenzivnila pomoc, je potřeba v tomto Joea Bidena vyzdvihnout. Jsou pro to dva důvody: Maximalizovat tu vyjednávací pozici a druhý, Joe Biden končí. Joe Biden chce nechat nějaký odkaz, nechce prohrát. A už nemá ta stavidla. Může popustit stavidla tomu, že tu pomoc zintenzivní v tom smyslu, že mu to nebude vadit v předvolební kampani Kamaly Harrisové.

Čekal po volbách, teď už vlastně nic neriskuje, proto tu pomoc zintenzivní. On ví velmi dobře, že musí přidat, protože za čísla poslední měsíce na Ukrajinu plynula pomoc v řádech stamilionů dolarů. Ale z toho celkového balíku chybí vyčerpat ještě 4–5 miliard.

Jaký význam může přinést to, že má Ukrajina povoleno používat západní střely na ruském území?

Zpomalení ruské ofenzivy. Žádný zbraňový systém snad vyjma strategické jaderné zbraně nerozhodne válku. Ty zbraňové systémy musíte kumulativně dát dohromady, musíte navzájem provázat, k tomu musíte mít výkonnou armádu a teprve potom jako systém, jako celek vám to přinese ten celkový obraz. Toto je pouze pouze střípek té mozaiky, nicméně důležitý, ale nerozhodne to válku.

Ale mohlo by to zpomalit tu ruskou ofenzivu v Kurské oblasti. Právě aby ukrajinská armáda udržela část toho území.Ve chvíli, kdy máte možnost zasahovat logistické uzle, muniční sklady, velitelská stanoviště, shromaždiště vojsk, tak máte velkou výhodu. Protože toto je typ konfliktu, velká konvenční válka, kde polovina úspěchu je strategie, ale polovina je logistika. A Rusko mělo tu obrovskou výhodu, že logistiku mělo na svém území intaktní, bez možnosti ji zasahovat. Zatímco bez problémů může zasahovat jakékoliv logistické uzle na Ukrajině a tím strašně oslabuje logistiku Ukrajiny.

Kam by celkově mohl balík pomoci na konec mandátu Bidena posunout Ukrajinu?

On tu válku nerozhodne. Té pomoci bude relativní dostatek minimálně do jara příštího roku v tom smyslu, že prostě ze dne na den se ta válka nezastaví.

Dokáže to zbrzdit to současné vysoké ruské tempo?

Určitě to zbrzdí Rusko zásadně v Kurské oblasti. Rusko prostě chce dojít do těch vyjednávacích rozhovorů až na kraj Donbasu. Ono to teď vypadá, že postupuje relativně rychle, byť vezměte si ty obrovské ztráty: V říjnu to bylo denně 1500 mrtvých a zraněných ruských vojáků. To je obrovské číslo, ostatně proto se ruské straně tolik hodí ti severokorejští vojáci, protože doplní stavy.

Jak čtete chování a výroky Vladimira Putina, který přišel minulý týden s aktualizací ruské jaderné doktríny, zase mluvil o červených liniích? Na druhou stranu, vy i řada analytiků upozorňuje, že těch červených linií už bylo mnoho v průběhu celého konfliktu.

Bylo. Ale pojďme oddělit racionální konání od neracionálního konání a konvenční oblast od jaderné oblasti. Ač mnohdy Ruská federace hovoří, že ty možnosti má, tak prezidentu Putinovi už moc eskalace na škále konvenčních zbraní nezbývá.

A ta nová mezikontinentální raketa, kterou teď Rusko použilo?

Hodnotím to tak, že nejsme blíž jaderné válce, protože on vlastně postupuje –⁠⁠⁠ zní to paradoxně –⁠⁠⁠ ale racionálně. Jemu zbývá v ruce ten největší trumf, a to jaderná eskalace. Jaderný arzenál Ruské federace spolu s jaderným Spojených států je nejsilnější na světě, jsou to jediné dvě jaderné supervelmoci na světě, oba tyto státy drží 90 procent jaderných zbraní světa. (…) Ruský jaderný arzenál je připravený k okamžitému zásahu. A Putinovi zbývá toto. Tato eskalace vychází ze sovětské školy, eskalace pro deeskalaci, to znamená dát to co nejvíce najevo, aby se všichni báli mého arzenálu.

Západ má jiný postoj. Západ má politiku strategické nejednoznačnosti. Západ ví, že Ruská federace si je vědoma toho, jaký arzenál má Západ, takže to nijak nezmiňuje a ví dobře, že se obě tyto jaderné supervelmoci drží v šachu. (…) Je potřeba uklidnit v tom smyslu, že to jsou (mezikontinentální balistické) rakety, které jsou mimořádně sofistikované, jsou drahé, Ruská federace jich nemá stovky kusů tak, aby je dvakrát týdně mohla odpálit.

Ruská strana údajně Američany dopředu upozornila, že tu raketu odpálí a že nenese jadernou hlavici.

Kdyby nebyla ruská strana v této oblasti racionální, tak žádnou notifikaci nepošle a hrotí to až těsně k té červené linii. Ale ona se chtěla vyhnout tomu, že by došlo k jaderné válce. (…) Ruská strana v tomto neztratila soudnost a zachovala si racionalitu, protože použila ten kanál ve smyslu: Vysílám raketu, ta raketa tam není proti vám, buďte v klidu, nejedná se o začátek jaderné války. Tohle bylo poselství té zprávy.

Rusko tedy hrozí jadernými zbraněmi, ale zároveň jasně říká, že jadernou válku nechce?

Ano. My se musíme zeptat, proč těmi jadernými zbraněmi hrozí? Přece to musí mít efekt. Ten důvod je, aby to odradilo Západ. Za prvé, aby rozložilo západní společnost, aby neaktivovala v případě nějakého konfliktu článek pět, což je článek o kolektivní obraně. A druhé poselství do budoucna je odradit Západ od vyšší podpory Ukrajiny.

Je nějaká možnost provokace nebo útoků na území členské země NATO, kdy by se aktivovala společná obrana? Šéf německé rozvědky Bruno Kahl řekl, že očekává, že Rusko něco podobného zkusí a bude testovat, jestli článek pět zafunguje.

Tak ve formě hybridních útoků to určitě zažíváme dnes a denně. Nestane se to, pokud budeme silní. Ruská federace ctí, když je někdo silný, tak to uznává a nenapadne je. Ruská federace napadá většinou slabší, slabší hráče. To, co buduje polská armáda, to, co buduje Pobaltí, tak by nám to mělo dát právě ten štít proti tomu, aby to Ruská federace zkusila. Já se pořád domnívám, že to není reálný scénář. (…) Já se domnívám, že jednota NATO by v tomto případě byla taková, že by opravdu byl aktivován článek pět.

Co znamená, když slovenský premiér Robert Fico oznámí, že se v květnu chce zúčastnit vojenské přehlídky v Moskvě?

Dalo se čekat, že dříve či později, obzvlášť když ten konflikt tak dlouho trvá, se ta jednota nějakým způsobem nahlodá. Ale stejně se domnívám, že ani Maďarsko, ani Slovensko, kdyby došlo na lámání chleba, tak nevystoupí z NATO. Domnívám, že to je určitá osobní představa nějakého daného premiéra, v tomto případě Slovenska, nedomnívám se, že by to mělo být nějaké zásadní větší poselství.

Nebo že by slovenská politika mířila k tomu, že by razila přesvědčení, že ruská bezpečnostní záštita je lepší než ta západní?

To si nemyslím. Spíš si myslím, že ten úhel pohledu je trochu jiný, než by asi měl být. Když budu říkat: Chci mír za každou cenu, tak je to vlastně pozvánka pro toho agresora jít dál. (…) Mír musí znamenat to, že do budoucna se pokud možno vyhneme válce. Ve chvíli, kdy ustoupíme agresorovi, necháme mu část území a tomu zbytku, kdyby to takto mělo dopadnout, toho území nedáme bezpečnostní záruky, tak je to pozvánka, aby ten agresor přezbrojil, dozbrojil a potom si vzal zbytek. Mír by měl mít opravdu čestné parametry stabilního míru ve smyslu, že nebude znamenat do budoucna velkou možnost obnovení konfliktu.

Jaké musí být ty bezpečnostní záruky, abychom to mohli vykládat jako vítězství?

I kdyby mělo dojít k tomu, že Ukrajina akceptuje nějaký status quo, který je na frontě a zbytek Ukrajiny zůstane v tom formátu, který je tak bez bezpečnostních záruk, Ukrajina nemá možnost dlouhodobého přežití. Ruská federace prostě Ukrajinu považuje za integrální součást ruského impéria, vždy ji považovala, tím pádem by přezbrojila a pod nějakou záminkou by pokračovala dále. To zásadní budou bezpečnostní záruky Ukrajině tak, aby Ukrajina byla silná natolik, že jí někdo přijde na pomoc. Případně ona sama byla silná natolik, že to odradí Ruskou federaci od dalšího útoku.

Znamená to nutně členství v NATO nebo rozmístění vojáků NATO na území Ukrajiny?

Bojím se, že to v tuto chvíli není úplně reálné. Spíš to bude muset znamenat, aby Ukrajina přesvědčila některé státy, především USA, aby byl vytvořen systém záruk podobný, jako je na Blízkém východě vůči Izraeli nebo na Korejském poloostroově vůči Jižní Koreji. Víme dobře, že ani Jižní Korea, ani Izrael nejsou součástí NATO, ale přesto mají takové bezpečnostní vazby, které jim dávají určité záruky.

Ideální varianta vstup do NATO, subvarianta rozmístění vojáků NATO, ale nemyslím si, že ani jedna z těchto bude průchozí. Spíše se domnívám, že to bude kombinace mohutného vyzbrojení Ukrajiny ve formě konvenčních zbraní a nějaké bezpečnostní záruky bilaterálního charakteru s někým typu USA.