Schodek rozpočtu je šílený, mohl být o 100 miliard nižší, říká ekonom

Nemocný muž Evropy, zadrhnutá ekonomika, země na křižovatce. Tato i další podobně nelichotivá hodnocení zaznívala pravidelně v posledních měsících na konto České republiky. Opravdu jsme na tom tak špatně? A kdy bude líp?

Hostem Ptám se já v rámci speciálu Seznam Zpráv „Zadlužené Česko“ ve čtvrtek 14. 12. na Vysoké škole ekonomické v Praze byl spolu s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) hlavní ekonom Deloitte a poradce prezidenta David Marek.

Zbrzdit prohlubující se zadlužování státu si stanovila pětikoalice jako jeden z hlavních cílů svého čtyřletého vládního období. Jak se jí to v poločase vlády zatím daří? Šéf rezortu financí Zbyněk Stanjura (ODS) potvrdil, že minimálně pro letošek se plánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 295 miliard korun skutečně dodržet podaří (deficit pro rok 2023 zároveň počítá s příjmy 1,93 bilionu a výdaji 2,22 bilionu korun).

Podle ekonoma Davida Marka je dobře, že pro ozdravení veřejných financí tato vláda něco skutečně podniká. Na brzdu ale kabinet dupnul pozdě. „To jsou šílená čísla. Já chápu, že do velké míry je to dědictví předchozí vlády, do jisté míry je to daň za priority, které se musí platit, ať je to obrana, nebo školství. Nicméně ztrácíme čas. Fiskální balíček mohl být připraven ideálně o rok dříve. Proto by i ten rozpočtový schodek, o kterém se bavíme na konci letošního roku, nemusel být 295 (miliard korun, pozn. red.), mohl být 195.“

Vládní ozdravný balíček, který začne platit od ledna a podle Ministerstva financí by měl v příštích dvou letech snížit rozpočtové deficity celkem o 150 miliard, mohl být podle poradce prezidenta také mnohem tvrdší. „Při vysokých nerovnováhách ve fiskální politice je asi občas nutné i za cenu recese přijmout poměrně drastická opatření, abyste se dostali do kondice,“ prohlásil Marek. „Abychom docílili to, co je hlavní, abychom stabilizovali veřejné finance, tak to naplněno nebude. A schází ale opravdu málo.“

Marek mimo jiné také ostře zkritizoval nedávno ohlášený plán vlády dát energeticky náročným firmám na pomoc s cenami energií 3,5 miliardy korun: „Nejen v Česku, ale i v celé řadě dalších evropských zemí energeticky náročná odvětví nemají budoucnost. Tyto, když to řeknu drsně, dinosaury průmyslu prostě dlouhodobě vykrmovat nemůžeme, protože to krmivo by bylo lepší využít efektivněji v ekonomice někde jinde.“

Ministr financí před diváky slíbil, že jeho vláda v následujících dvou letech udělá všechno pro to, aby své kroky lidem lépe vysvětlila a u voličů v příštích volbách obstála. Úsporná opatření podle něj kabinet udělat musel. (Celý rozhovor se Zbyňkem Stanjurou si můžete pustit zde.)

Lehce optimistický byl i David Marek, který očekává, že minimálně příští rok přinese firmám i domácnostem jistou úlevu: „Z krátkodobého pohledu bude naprosto zásadní, že nám v brzké době přestane klesat reálná mzda a že inflace konečně klesne pod tempo růstu mezd a že si oddechneme, že se nám ta naše reálná životní úroveň začne opět pomaličku zase zvyšovat.“

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

3:00 Česko je v tuto chvíli poslední zemí EU, která se nedostala výkonem ekonomiky na předcovidovou úroveň. Nakolik je to z vašeho pohledu vina téhle vlády, anebo souhra různých okolností? – Je to souběh jednak krátkodobých faktorů, mezi ně patří i to, že jsme země, která je cyklicky citlivější než celá řada jiných zemí. Zároveň jsme velmi energeticky náročná ekonomika, takže v okamžiku, kdy se zvýší ceny energií, tak to odskáčeme více než naši sousedé. A je to také souběh dlouhodobě působících faktorů. Mezi ně patří zejména demografie, stárnutí populace. Působí zároveň a je samozřejmě obtížné odlišit, které jsou v daném okamžiku silnější.

4:00 Máme problém v tom, že nám z trhu práce zmizelo a mizí velké množství lidí, které nejsme schopni nahradit ani zvýšenou imigrací v posledních čtvrtletích. Vedle toho se můžeme bavit o tom, do jaké míry se už přežil model české ekonomiky a co můžeme udělat pro to, aby se změnil. To je taková ta oblíbená fráze „Druhá ekonomická transformace“, nebo z úst vlády „Česko na křižovatce“. A to jsou věci, které nevyřeší současnou stagnaci, ale minimálně by měly cílit na to, aby za 10, 15 let výkon ekonomiky byl efektivnější. To, co se dá udělat krátkodobě, je určitá stimulace, která by rozpočtově logicky šla proti fiskální konsolidaci, ale tady trošku vázne debata na úrovni vlády. Proč něco takového vlastně vůbec nemáme? NERV (Národní ekonomická rada vlády, pozn. red.) začal připravovat takový materiál, ale on cílí spíš na dlouhodobé faktory, na krátkodobou stimulaci momentálně žádný návod, myslím, že není.

5:00 A už jsme v té fázi, že chybějící krátkodobá stimulace ekonomiky nese vinu na tom, že ekonomika se ekonomika nerozbíhá? – Ano, do jisté míry by se za to dala obvinit předchozí vláda, která sebrala fiskální prostor současné vládě, který by teď mohla využít k nějaké stimulaci. Do jisté míry za to můžeme vinit Českou národní banku, která nedostatečně rychle ztlumila vysokou inflaci. A ta je příčinou toho, proč klesají reálné mzdy a reálná hodnota úspor domácností, které následně šetří, a to přispívá k poklesu ekonomiky. Je to souběh těchto faktorů, které vedou k tomu, že jsme poslední země, která ještě nepřesáhla tu předcovidovou úroveň.

7:00 Nemůže se zopakovat ta chyba, která se stala za časů Miroslava Kalouska, když byl ministrem financí a kdy byla jednoznačná priorita co nejvíce vyrovnávat rozpočty, co nejvíce snižovat deficity, a vedla k tomu, že se ekonomika propadla do recese? – Já jsem si to myslel taky, ale teď už to zpětně čím dál tím méně vidím jako chybu. Když se podíváte na možnost v rámci společnosti a politiky dělat rozumnou hospodářskou politiku, pak při vysokých nerovnováhách ve fiskální politice je asi občas nutné i za cenu recese přijmout poměrně drastická opatření, abyste se dostali do kondice. Kdyby tehdy Ministerstvo financí, respektive vláda, reagovali méně razantně, předali by těm následujícím vládám rozpočet nikoliv v přebytku, ale s deficity. A k tomu by ještě přišly ty covidové deficity a ty energetické deficity, jak by to dneska vypadalo? To bychom se možná nebavili o 290 nebo 250 miliardách, ale třeba o 450 nebo 550 miliardách. Takže recese byla asi nezbytnou daní za to, že jsme se konečně dostali na správnou cestu.

10:00 Prezident, kterému radíte, říká, že konsolidace není dost odvážná a měla být radikálnější. Jak úsporný balíček hodnotíte? – Došli jsme k tomu, že ho z 90, 95 procent podporujeme. Tou nejzásadnější výhradou je to, že nám bylo jasné, že vláda má, řekněme jednoduše, jeden jediný výstřel. Ona v rámci tohoto volebního období nebude mít více šancí a už ani časově nemá více šancí promluvit výrazněji do vývoje veřejných financí než tímto jediným hlavním konsolidačním balíčkem. (…) Abychom docílili toho, co je hlavní, abychom stabilizovali veřejné finance, tak to naplněno nebude. A ono schází ale opravdu málo.

12:00 Poslání fiskální konsolidace podle mého názoru není jenom ten první cíl, tedy zastavit zadlužování v rámci HDP. Ale vytvořit prostor pro priority v hospodářské politice a těch priorit máme hrozně moc: energetika, školství, věda, výzkum, dopravní infrastruktura, efektivní stát. A to všechno bude něco stát a my na to ty peníze v rozpočtu nemáme, takže i fiskální konsolidace je mimo jiné o tom vytvořit prostor na tyto priority.

14:00 Jak velký úspěch z vašeho pohledu je to, co tady před vámi říkal ministr financí, a sice že se podaří udržet schválený schodek státního rozpočtu? – Já se na to snažím dívat tak, jak bych na to odpovídal, kdybyste se mě na to ptala před 10 lety. To jsou šílená čísla. Já chápu, že do velké míry je to dědictví předchozí vlády, do jisté míry je to daň za priority, které se musí platit, ať je to obrana, nebo školství. Nicméně ztrácíme čas. Fiskální balíček mohl být připraven ideálně o rok dříve. Proto by i ten rozpočtový schodek, o kterém se bavíme na konci letošního roku, nemusel být 295 (miliard korun, pozn. red.), mohl být 195. Já chápu, že je to obtížné, můžeme se vymlouvat na to, že nás zastihla válka na Ukrajině, energetická krize, ale myslím si, že ta určitá nepřipravenost je to, co asi voliči vyčítají současné vládě nejvíce.

20:00 K vyčlenění zhruba až 3,5 miliardy korun na pomoc firmám s energiemi: nakolik je vůbec do budoucna udržitelné a racionální firmám s podobně energeticky náročnými provozy pomáhat? – Především je velkou chybu, že jde o plošnou podporu. Vláda sice uvedla v komentáři, že jde konečně o cílený nástroj, ale nejde. Je to plošný nástroj. Je chyba, že nemáme k dispozici možnost toho návratného finančního nástroje, to znamená, pokud jsem v zisku, vracím, pokud nejsem, tak příště už nedostanu a krachuju. A pokud se ptáte na ty strukturální změny, ano, nejenom v Česku, ale i v celé řadě dalších evropských zemí energeticky náročná odvětví nemají budoucnost. Tyto, když to řeknu drsně, dinosaury průmyslu prostě dlouhodobě vykrmovat nemůžeme, protože potom to krmivo by bylo lepší využít efektivněji v ekonomice někde jinde.

21:00 Bylo by dobré, aby to letos bylo naposledy, co tihle energetičtí dinosauři dostanou naše veřejné peníze? – Tady chápu celkem vládu, že by to bylo velmi komunikačně náročné říci: „Vy prostě nepřežijete, vás necháme padnout.“ Tohle je těžké říci.

22:00 Takže tím pádem to naposledy není? – Je to všechno o tom, že tyhle peníze jsou totiž nejsnadněji vydělané peníze. Když přijdete před úřad vlády a budete plakat, že prostě krachujete a že budete muset propouštět a tak, to je jediná energie, kterou musíte vynaložit k tomu, abyste získali peníze. Je to úplně jiná energie než ta, kterou musíte vynaložit, abyste to získali vlastním podnikáním.

24:00 Jste vy osobně spokojen, kam byl doveden onen avizovaný slib výrazně proškrtat dotace? Protože řada expertů kritizuje, že vláda čaruje s čísly. – My stále čekáme. Odborná veřejnost stále čeká, které všechny dotace se seškrtají. Zatím se nejvíce mluví o poplatcích za obnovitelné zdroje energie. Ale tady asi všichni cítíme, že jde o jiné dotace, o ty dotace, které jsou neefektivní a které v té ekonomice přežívají naprosto zbytečně. A udělat audit všech těch dotačních titulů asi nebude trvat měsíc, bude to trvat delší dobu. Že jsme se stali ekonomikou dotační, je smutný příběh. A objem těch dotací i po tom seškrtání bude stále, tuším, přes 100 miliard korun ročně. Takže rybník, ve kterém se dá vypouštět, stále zůstává velký.

27:00 Jsou recepty opozice na současné problémy dobré, nebo špatné? – Co jsme hodnotili ty návrhy v případě fiskální konsolidace, tak těch dobrých, ať již ze strany opozice, nebo třeba odborů, bylo opravdu jako šafránu. Většinou to jsou návrhy, které by v podstatě negovaly úsilí vlády v oblasti fiskální konsolidace. Ta debata, když to řeknu nehezky, není konstruktivní.

28:00 Jaký je váš pohled na ty představené změny důchodového systému? – Nejsou úplně dostatečné na to, aby eliminovaly deficity důchodového systému v budoucnosti, ale velmi výrazně je omezují. Když jsme se snažili na různých fórech hodnotit to, co vlastně udělala vláda doposud nejlépe, tak jsou to právě změny v tom důchodovém systému. Ty opravdu výrazně eliminují budoucí deficity tak, aby ten zbývající kousíček už byl dofinancovatelný, případně z jiných příjmů ve státním rozpočtu, ale ty kroky míří správným směrem.

30:00 Kdy se začne české ekonomice viditelně dařit lépe, kdy to pocítí lidé? - Tomu by velmi výrazně přispělo, kdybychom měli nějakou vizi nabídnutou vládou. Mít představu o tom, co se bude dít se školstvím, co se bude dít s důchody, s dopravní infrastrukturou. Tuhle vizi my tady nemáme, my si povídáme o Česku na křižovatce a podobně, ale my nevíme, jestli na té křižovatce máme jít doprava, doleva, dopředu, dozadu, my tápeme.

31:00 Z krátkodobého pohledu bude naprosto zásadní, že nám v brzké době přestane klesat reálná mzda a že konečně inflace klesne pod tempo růstu mezd a že si oddechneme, že se nám ta naše reálná životní úroveň začne opět pomaličku zase zvyšovat poté, co nám prudce klesla v poslední dvou letech. Takže tohle bude ta naděje a ta úleva, to vydechnutí z toho krátkodobého pohledu.

Z otázek publika:

33:00 Měla by už Česká národní banka na svém dalším měnově politickém zasedání snižovat úrokové sazby, nebo byste je ještě nechal na té sedmiprocentní výši? – ČNB je teď medvěd, který hibernuje, on je v zimě, nereaguje ani na teplo, ani na zimu, a to je chyba. Měnová politika by měla být aktivní, od toho tady je. (…) Teď už je ten pohyb směrem dolů žádoucí. Já plně souhlasím a podepsal bych všechna rozhodnutí, všechna hlasování Tomáše Holuba z České národní banky. Když to řeknu natvrdo, je jediný, kdo tomu v ČNB rozumí.

35:00 Do jakých sektorů by měla vláda investovat, aby se nám snížil poměr dluhu vůči HDP? – Vláda by neměla investovat ani podporovat investice do žádného odvětví, protože tohle by si měly firmy vybrat samy, to je podnikatelské riziko. Jestli to budou čipy, nebo umělá inteligence, anebo jestli to budou pneumatiky, podrážky do bot, to je všechno. To si musí nést podnikatelský sektor jako riziko sám. Co má udělat vláda, je vytvořit lepší podmínky.