Schillerová už rezignuje na to, co slibovala tato vláda, říká ekonom

Vláda hledá cesty, jak si uvolnit ruce k navyšování státních výdajů. Ministryně financí Alena Schillerová chce o změně pravidel pro rozpočet jednat i s Evropskou komisí. Co budou volnější pravidla znamenat pro českou ekonomiku?

Hostem Ptám se já byl ekonom, někdejší člen bankovní rady České národní banky a bývalý náměstek ministra financí Zbyňka Stanjury Tomáš Holub.

O změně vládního plánu, který má vést k udržitelnosti veřejných financí a zahrnuje mimo jiné růst státních výdajů do roku 2028, chce šéfka státní kasy Alena Schillerová (ANO) začít jednat s Evropskou komisí na začátku června. Pokud se změnu podaří vyjednat včas, měl by se podle ní sestavovat rozpočet na příští rok.

Plán schválila v roce 2024 předchozí vláda Petra Fialy (ODS). Jeho vytvoření vyžaduje evropská legislativa kvůli dohledu nad rozpočty členských zemí a koordinaci hospodářských politik. Podle ministryně financí je ale v současnosti nereálný. Materiál dokonce označila za past. Zatímco loňský státní rozpočet skončil schodkem 290,7 miliardy korun, v příštím roce by podle tohoto plánu musel klesnout na maximálně zhruba 150 miliard.

Koalice ANO, SPD a Motoristů mezitím hledá další cesty k rozvolnění rozpočtových pravidel. Ve Sněmovně se snaží prosadit novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti, která mimo jiné umožňuje zvyšovat vládě výdaje na obranu nad dvě procenta hrubého domácího produktu a nezapočítávat je do schválených výdajů.

Opozice i mnozí ekonomové záměr kritizují. Obávají se, že změny otevírají cestu k obcházení dluhových pravidel a skrývání skutečného zadlužení státu. Poslanci by měli spornou novelu znovu projednávat tento týden ve středu.

Nachystala předchozí vláda past, když v Bruselu slíbila konsolidaci veřejných financí? Proč stát už nechce sledovat plnění Maastrichtských kritérií pro přijetí eura? A máme se bát rozvolnění rozpočtových pravidel?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Zítra pokračuje mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, na které se mimo jiné vláda snaží protlačit rozvolnění zákona o rozpočtové odpovědnosti. Jsou tam takzvané únikové doložky, které mají umožnit navyšování výdajů mimo standardní státní rozpočet. Máte z toho jako ekonom obavy? - Já z toho obavy mám. Ta norma původně měla být poměrně technická transpozice nových evropských pravidel. Připravila ji už předchozí vláda, kde byl ministrem financí Zbyňek Stanjura, nicméně pak se do toho vládního návrhu dostaly nějaké dodatečné věci, které obavy posilují. A kde se vlastně ty obavy ještě umocňují, jsou pozměňovací návrhy poslanců, přičemž to nejsou poslanci ledajací. Vlastně ty nejrizikovější věci pocházejí od paní ministryně Aleny Schillerové, to znamená, nedá se tady moc odlišit, jestli je to návrh ministerstva financí nebo nebo poslanců.

2:00 A ten nejrizikovější návrh je co přesně? - Za mě je to výjimka nebo úniková doložka pro všechny takzvané strategické investice do infrastruktury, ale i do energetických a vodohospodářských staveb. U výdajů na obranu je úniková doložka aspoň nadefinovaná tak, že se výjimkuje to, co je nad dvě procenta HDP. Řekli jsme si: „Dobře, doteď jsme měli vydávat dvě procenta, to je to, s čím jsme počítali.“ Teď přišel summit v Haagu, který říká, že musíme jít až na tři a půl, respektive na pět. A veřejné finance potřebují nějaký čas, aby se nové realitě přizpůsobily, dočasně je legitimní zvýšené vojenské výdaje platit na dluh.

2:30 U infrastruktury je to vlastně taxativní široký výčet všeho, i toho, co bylo v plánu. Není to překvapivé, jsou tam běžné dopravní infrastrukturní investice a počítá se tam cokoliv. A když se na ten seznam podíváte, tak když se budou měnit svodidla na D1, tak bude vláda moct říct, že to je nějaká výjimka, protože je to zázračná investice, která nám zajistí dlouhodobý růst. Ale jsou tam i stavby, které netvoří ani součást nějaké evropské páteřní dopravní sítě. To jsou stavby vyloženě regionálního významu typu železniční trať z Otrokovic do Vizovic.

3:00 Druhá riziková věc, která se nicméně diskutovala už za předchozí vlády, ale nebyla na ní jednoznačná shoda, je větší flexibilita pro vládu ve stavech války a podobně. Kdy by vláda mohla bez souhlasu Sněmovny zvýšit své výdaje až o deset procet, to znamená více než 200 miliard výdajů přihodit. A kdyby se to vztahovalo jenom na války nebo jasně vymezené situace, tak asi v pořádku. Ale tam je poměrně vágní formulace, že by se to mohlo aktivovat i v situaci zhoršené bezpečnostní situace, kterou by vyhlásila Bezpečnostní rada států. Za mě ve zhoršené bezpečnostní situaci už žijeme a Bezpečnostní rada států, to je vlastně jenom nějaký derivát, převlečená vláda, to znamená exekutiva by sama sobě mohla takto výrazným způsobem uvolnit ruce v utrácení.

5:30 Jinými slovy, i vy tedy patříte mezi ekonomy, kteří se obávají toho, že tohle rozvolnění rozpočtových pravidel by mohlo vést k navýšení veřejných schodků o klidně stovky miliard korun. - Ano. V Centru veřejných financí jsme k tomu vydali stanovisko, kde upozorňujeme, že pokud vláda nebo pokud parlament přijme ten zákon ve znění pozměňovacích návrhů a pokud skutečně vláda ten dodatečný prostor využije, tak nebudeme schopni vejít se ani do těch trošku mírnějších evropských pravidel. To znamená naše schodky veřejných financí budou mířit nad maastrichtská procenta HDP a velice rychle v horizontu pět až sedm let můžeme narazit i na dluhovou brzdu, kdy náš poměr dluhu k hrubému domácímu produktu z aktuálních zhruba 45 procent narazí na 55 procenty. Tedy ano, můžou to být stovky miliard korun navíc. A pokud by skutečně vláda ten dodatečný prostor využila, tak se klidně můžeme bavit o schodku pro příští rok mezi 400 a 500 miliardami korun.

7:00 Na druhou stranu, ministryně financí Alena Schillerová změnu hájí. Říká, že opoziční kritika není na místě a že důvod změny vychází především z toho, že předchozí vláda Petra Fialy této vládě nechala časovanou bombu, a to v podobě slíbeného plánu konsolidace veřejných financí, který předložila vláda do Bruselu, kde se zavázala ke snižování schodku českých veřejných financí, a to v naprosto nereálné výši. Ministryně říká, že sama vláda Petra Fialy by tak hospodařit nedokázala a že musela vědět, že to je nereálné. Vy jste u toho byl na ministerstvu financí. - Já jsem u toho byl ne úplně přímo, ale musím úplně odmítnout tvrzení, že se jedná o nějakou nášlapnou minu. Nášlapná mina je něco, co se snažíte schovat před nepřítelem. Tady to nebylo schováno. Ten fiskálně strukturální plán hned v části jedna: „fiskální závazek a hlavní ukazatele“ konstatoval, že přijatá konsolidační opatření, konsolidační balíček předchozí vlády, stačí na plnění cílů do roku 2026, ale pro roky 2027 až 2028 bude nutno přijmout další konsolidační opatření. A já sám jsem byl přítomen několika snídaním ministra Stanjury s novináři, kde jim říkal: „Ano, pro rok 2027 bude muset být další konsolidační balíček tak, abychom plnili jak národní pravidla rozpočtové odpovědnosti, tak pravidla evropská.“ A v Evropě ta pravidla skutečně jsou o rozpočtové odpovědnosti.

8:00 Upřímně řečeno, i když jsem sledovala financování vlády Petra Fialy a to, jak sestavoval rozpočty Zbyňek Stanjura, tak si ani já v tuhle chvíli neumím představit, že by dokázal složit rozpočet, který by respektoval tahle čísla. - Bez změn legislativy nepochybně. Tam bylo potřeba prostě přijmout další konsolidační balíček… - Ale zásadní konsolidační balíček. - … zhruba v tom samém rozsahu, co byl konsolidační balíček předchozí vlády, což bylo řádově 100 miliard korun. Obvykle konsolidační balíčky bývají nějaká kombinace zvýšení daňových příjmů a snížení zbytných výdajů. Já osobně občas říkám, že problém je v tom, že tato vláda ve svém programovém prohlášení a předtím ve volebním programu přišla s opatřeními ve správném rozsahu, ale s opačným znaménkem. Nezávislí ekonomové spočítali, že sliby vlády jsou zhruba za 100 miliard korun vyššího schodku, a my jsme naopak potřebovali konsolidační opatření, která by schodek o 100 miliard snížila. To tak prostě je. A tím pádem vzniká zhruba 200 miliard díra mezi tím, co vláda naslibovala, a tím, co by bylo v souladu s plněním těch požadavků. A ano, pokud vláda bude chtít realizovat své sliby a nebude chtít zároveň zvyšovat daňové příjmy, tak se prostě do těch pravidel nevejde.

11:30 Vy říkáte, že těch čísel by bylo možno dosáhnout v případě poměrně razantních úspor a také navýšení příjmů. Minulá vláda ale slibovala, že žádné daně zvyšovat nebude. I v předvolební kampani to říkali. Tak jaké navýšení příjmů? - Jasně, tak to slibovala i před předchozími volbami a nakonec v rámci konsolidačního balíčku k nějakým zvýšením daní přistoupila. Byť to nebylo přes zvýšení statutárních sazeb, ale například přes znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců a omezování nějakých výjimek a odpočitatelných položek z daní. Takže rozpočtová realita předchozí vládu dotlačila dělat i nepopulární sliby, které nebyly součástí jejího programového prohlášení. Ale ministr Stanjura o tom opakovaně mluvil, že další konsolidace bude potřeba.

12:00 A předchozí vláda samozřejmě nechtěla volby prohrát. Ona nastavila pravidla obecně tak, aby byla závazná pro jakoukoliv další vládu, která vyhraje volby. A chtěli to být oni, kdo bude podroben pravidlům rozpočtové odpovědnosti a bude se do nich muset vejít. To, že vyhrála tehdejší opozice, nynější koalice, a má s tím problém, chápu.

13:00 Rozumím, jenom zdůrazňuji, že plán, který si sama předchozí vláda schválila, nejde dohromady s předvolebními sliby, které jsme od stran předchozí vlády v podzimních sněmovních volbách slyšeli. Když bych k tomu přidala poslední státní rozpočet připravený ještě Zbyňkem Stanjurou, jak mu máme věřit, že myslel konsolidaci veřejných financí vážně, když sám předložil jednak rozpočet se schodkem, který předložil, ale to bylo plánováno v rámci nějaké konsolidace, a navíc v rozpočtu chyběly desítky miliard na dopravní infrastrukturu? - Tak to je otázka, chyběly… Dopravní infrastruktura nejsou mandatorní výdaje. - Tak by se prostě škrtly ty stavby. - Samozřejmě, nebo by se musely nějak prioritizovat, rozkládat v čase.

15:00 Těmi otázkami jenom mířím k tomu, jestli by to bylo reálné, aby si s tím sama předchozí vláda vlastně poradila? - Bylo by to reálné, ale musela by z některých těch svých slibů asi trošku ustoupit. Minimálně tam byl rozdíl v tom, že předchozí vláda neslibovala žádné snižování daní, na rozdíl od té současné, která slíbila snížení sazby daně z příjmu právnických osob a zrychlení odpisů. Teď naštěstí, i na základě doporučení Centra veřejných financí, si z těch dvou drahých možností vybírá tu efektivnější, to jsou rychlejší odpisy. A zdá se, že snížení sazby daně z příjmu právnických osob jde trošku k ledu, což já osobně vítám. I to je určitá známka, že přijde vláda, něco má v programovém prohlášení, ale pak se střetne s rozpočtovou realitou a prostě musí prioritizovat a některé věci musí dát stranou.

15:30 Tomu by nepochybně čelila jakákoliv vláda, i kdyby to byla ta předchozí a pokračovala. A samozřejmě by musela nějakým způsobem hledat úspory na výdajové straně rozpočtu, což částečně lze dělat tím způsobem, který zatím předvádí stávající vláda, nějaké tupé plošné škrty, snížíme počty úředníků o pět procent na všech ministerstvech, ale to pak nutně narazí na své limity. - Tahle vláda dělá tupé škrty? - Jsou to tupé škrty v tom smyslu, že jsou plošné a nejsou dobře zacílené. V Centru veřejných financí dlouhodobě upozorňujeme na to, že Česká republika je jednou z posledních pěti zemí OECD, jednou z posledních pěti vyspělých zemí světa, která nezavedla takzvané výkonové rozpočtování, kdy se ty rozpočty netvoří tak, že vezmete si v Excelu loňskou skutečnost a hádáte se, kterou položku navýšíte o tři procenta a kterou o sedm procent. Ale skutečně začínáte od toho, že si kladete otázku, jaký je cíl konkrétních výdajů, jaké mám měřitelné ukazatele, jestli toho cíle dosahuji, a k tomu teprve pak začínáte podle nějakých priorit přepisovat peníze. Protože jakmile změníte tuto filozofii, a to je jako mentální revoluce, začít ty rozpočty dělat takto, tak pak máte možnost hledat chytré a ne plošné úspory, které můžou být řádově větší.

21:00 Pokud současná vláda bude ještě během letošního, příštího roku přicházet s další legislativou, která bude schodek prohlubovat, tak ani 3,1 procent HDP prognózy ČNB nemusí být konečné číslo. Proto říkám, pokud se přijmou rozvolněná pravidla a vláda ten prostor využije, tak se pod tři procenta HDP neudržíme a budeme směřovat k daleko vyšším číslům. - Jaké máte reálné racionální odhady toho, kam by to mohlo zajít? - Obávám se, že schodek rozpočtu na příští rok může být nad 400 miliard korun, pokud vláda bude skutečně postupovat způsobem, který deklaruje. Pokud uděláme únikovou doložku pro všechny infrastrukturní investice, včetně těch, které normálně probíhaly, tak to vlastně neznamená, že budeme dávat víc na infrastrukturu, ale spíše si vláda dělá prostor, aby měla všude jinde ten schodek o 100, 120 miliard vyšší a tím způsobem vlastně realizovala svoje předvolební sliby.

22:00 To, co říká paní ministryně za sebe, si překládám tak, že sama vlastně rezignuje na to, co slibovala tahle vláda, co ekonomové dopředu označovali za nereálné. Všichni ekonomové říkali: „Nemůžete mít vyšší výdaje, nižší daně a slibovat klesající schodek.“ A vláda na to říkala: „Ne, to všechno zaplatí EET a rychlejší růst ekonomiky.“ A myslím si, že teď se vláda střetává s realitou, že to těmito dvěma zázračnými kanály nepůjde a že skutečně ty schodky budou růst.

26:00 Ministryně financí chce jednat v Bruselu s bruselskými partnery o tom, jestli by Česko mohlo změnit svůj plán pro konsolidaci veřejných financí, nebo správně nazvaný fiskálně strukturální plán. Je šance, že změní to, co jste tam předložili vy, že dosáhnete změny? Ona říká, že pak by nemusela ty únikové doložky používat. - Žádná úplně zásadní šance v tom smyslu, že by najednou v Bruselu řekli: „Jasně, tak máte novou vládu a chcete utrácet, tak my to bereme a prostě vám stanovujeme daleko měkčí cíle.“ Takhle zásadní změna podle mého není realistická. Přijde mi to podobné, jako když vláda říkala, že nemusíme dávat dvě procenta na obranu, že si to snad nějak vyjedná. Teď jsme viděli, že nevyjedná.

26:30 Nicméně určitý menší prostor pro rozvolnění pravidel tam je v tom smyslu, že na rozdíl od situace, kdy byl schvalován fiskálně strukturální plán za předchozí vlády, tak máme nižší výchozí schodky a proběhla penzijní reforma, která zlepšuje dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Akorát je tam skrytý takový paradox, že obě ty věci, které provedla předchozí vláda, nová plánuje částečně odstranit nebo nebo minimálně ořezat. A bylo by trošku zvláštní v Bruselu argumentovat těmito věcmi a zároveň chystat legislativu, která to do určité míry celé rozmělní.

35:00 Abychom byli fér, vláda říká, že nechce zvyšovat daně, ale nějaká příjmová opatření chystá taky. A těmi mají být znovuobnovení elektronické evidence tržeb a také zlepšení daňového výběru, potírání černé práce a tak dále. Slibujete si vy osobně od těchto opatření nějaké významnější rozpočtové příjmy? - My podporujeme znovuzavedení EET. Domnívám se, že jeho zrušení byla chyba. Byla škoda, když už to jednou fungovalo, zase to rušit. Teď je zároveň asi příležitost zavést to nějakým modernějším způsobem, který bude méně zatěžující pro podnikatele a zároveň stát bude lépe umět pracovat s daty, která prostřednictvím EET sebere. Pravděpodobně to může přinést něco nad deset miliard korun ročně, ministerstvo říká čtrnáct miliard.

36:00 Problém je, že i tuto vlajkovou loď paní ministryně předkládá v rámci zákona, kde je přilepena řada dalších věcí, které by naopak ten přínos omezovaly. Například věc, která podle mého je naprosto špatně, je snížení DPH ve stravovacích zařízeních na slazené nápoje do snížené sazby dvanáct procent. Jde to úplně protisměrně proti odborným doporučením. Je tam částečně odbourání některých věcí, které zvyšovaly příjmy v rámci konsolidačního balíčku, jako znovuzavedení školkovného nebo zrušení limitu na nezdaněné benefity zaměstnanců. Což bylo před konsolidačním balíčkem vidět, že se z toho stávala obrovská černá díra, prostřednictvím které státu unikalo stále více příjmů. Tohle jsou naprosto zbytečné věci. Ale tím, že v legislativě jsou, pokud budou přijaty, tak přínos, dejme tomu deset až čtrnáct miliard, se tím vrátí do jednociferného čísla, jednotky miliard.

37:00 Konsolidární přínos EET tedy budou nižší jednotky miliard? - Jako vlajková loď konsolidace, to je jako balíček naprosto nedostatečné, to nemůže fungovat. Daňová Kobra také fajn, černé zaměstnávání je problém, je dobře s ním bojovat. Ale slibovat si od toho desítky miliard nelze. Zase se bavíme o možných přínosech v řádu jednotek miliard.

38:00 Stát už nechce sledovat a pravidelně vyhodnocovat plnění Maastrichtských kritérií pro případné přijetí eura s ohledem na to, že se přijetí eura v Česku nechystá, prý to tedy není potřeba. I s tímto detailem a když bychom shrnuli náš rozhovor, máme se bát vývoje veřejných financí v příštích třech, čtyřech letech z hlediska toho, jaké dluhy jednou budeme splácet, jaké dluhy jednou budou splácet naše děti? - Osobně sleduju debatu, co se týče zrušení analýz ohledně přijetí eura, se znepokojením. Ty analýzy se dělaly i za vlád, které neměly ve svém programu přijetí eura. Nicméně byl to alespoň nějaký projev toho, že respektujeme závazek jednou euro přijmout a prostě si pravidelně vyhodnocujeme, jak na tom jsme.

38:30 Dluhy, i když jim budeme dávat nějaké nálepky, že jsou chytré nebo že jsou v rámci únikových doložek, prostě budeme muset splácet. Už v současnosti vláda počítá, že 120 miliard korun ročně v letošním roce s rostoucí tendencí do dalších let budeme dávat na platby úroků ze státního dluhu. A za 120 miliard se dá pořídit spousta věcí. Kdyby stát nebyl zadlužený, tak zvýšení výdajů na obranu ze dvou na 3,5 procenta HDP by se dalo v pohodě realizovat. Stejně tak 100 miliard slibů vlády. Kdybychom nebyli zadlužená země, tak by na to prostředky byly. Ale říkat si: „To je ještě furt dobré zadlužení, máme ho menší než průměr EU, tak ho chceme zdvojnásobit a za pár let platit na úrocích třeba tři procenta HDP“, znamená, že stát musí vybrat 250 až 300 miliard korun ročně na daních, z kterých ale občan nevidí vůbec nic. Žádnou službu, žádné sociální dávky, nic. Jde to jenom na platby úroků. To je strašně nebezpečné tvářit se, že nás dluhy nic nestojí.