Gigafactory se líbit nebude. Vláda to musí vzít „do teplejch“, říká ekonom

Premiér Petr Fiala po necelém roce znovu vystoupil na konferenci Česko na křižovatce, kde mluvil o restartu Česka. Chválil svoji vládu, jak daleko za posledních deset měsíců zemi posunula. Jsou pochvaly namístě?

Hostem Ptám se já byl ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Dominik Stroukal.

Rok uběhl od chvíle, kdy vláda Petra Fialy představila svoji vizi s názvem Restart Česka. Plány měly nastartovat ekonomiku, aby se nejen vrátila na předcovidovou úroveň, ale aby se také modernizovala a posunula dál.

„Je to obrovský kus práce, který jsme udělali. Výrazně jsme se posunuli v oblasti energetiky. Zbavili jsme se závislosti na Rusku, zajistili jsme dostatek plynu, energie – LNG terminály a dostavbu ropovodu TAL Plus. Výrazně jsme se posunuli v tendru na dostavbu Dukovan a rozhýbali jsme výstavbu nebo zvýšení kapacity energie z obnovitelných zdrojů,“ pochválil se Fiala minulý týden na tiskové konferenci.

Co opravdu reálně vláda udělala? Posunuli jsme se i ve vzdělávání? A co ještě stihne kabinet udělat do příštích sněmovních voleb?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Řekl byste, že vláda Petra Fialy zahájila restart Česka? – Chápu to z jeho strany tak, že by teprve měl být proveden, takže zatím ne. Zatím bych to rozdělil na dvě části. V té první části se spíše lepily věci, které pálily nejvíc, nejvíc je to asi vidět v konsolidačním balíčku. Potom je to ještě nějaká diplomatická část, do které úplně nevidím, ale v zásadě se mi líbí, jak to vláda dělá.

2:00 Ale v ekonomické části se nejdříve lepila konsolidace a teď by měla přicházet prorůstová opatření, ten skutečný restart. Tam si osobně myslím, že je to pomalejší, než by to mělo být.

3:00 Připravili jsme prorůstová opatření, není to otočení kormidlem o 180 stupňů, ne úplně nutně velký restart, ale věci, které tady už měly být dávno 20 let. A ty se teď dějí pomaleji. I práce NERV s vládou je pomalejší, než byla v té první části. Matadoři NERV a poradních orgánů říkali, že to tak bude, že první polovina vládnutí je vždy intenzivnější než ta druhá. Ale já si pořád říkám proč? Možná jsem naivní. Teď je ten čas dělat věci, které nemusí být ani nutně nepopulární. Změny norem ve stavebnictví na úroveň Rakouska nebo Německa nejsou věc, kvůli které se postaví houfy lidí na Václavák a budou protestovat.

5:00 A pohnuli jsme se z křižovatky, o které mluvil premiér v září, nebo na ní pořád stojíme? – Pořád na ní stojíme. Trošku se bojím, že pořád hledáme vize, ale vizí máme celou řadu. Teď je potřeba politicky rozhodnout, kudy jít. Praštit do stolu a vydat se tou cestou.

13:00 Hodili jsme si vidle do úřadů práce, chceme po nich víc práce a máme tam méně lidí. Politicky je to komplikované, protože nikdo nechce říct nepopulárně: Možná bychom na úřadech práce potřebovali víc lidí nebo je i lépe zaplatit. Vláda vstupovala do politického boje s tím, že bude snižovat počty úředníků, lidé to rádi slyší, ale to není věc, která by fungovala plošně. V problémech, ve kterých dnes jsme, by se na některých místech hodilo úředníků víc.

16:00 Takže všichni sice na jednu stranu chceme modernizovat Česko, ale zároveň řada opatření, která by nás k tomu dovedla, naráží na odpor většiny obyvatel, na politickou rezistenci, na to, že to jsou nepopulární opatření. – Máslo na hlavě má i současná pětikoalice z předchozích vlád, protože jsme se u nás dostali do situace, kdy opozice není úplně konstruktivní. Viděli jsme teď u důchodové reformy vyjádření typu: My máme vlastní návrh, ale radši vám ho neřekneme, abychom vám neradili. To mi připadá, že už je fakt hodně za čárou. Ale jistě, politika se takhle dneska dělá asi všude ve světě, je to strašně složité.

18:00 Od 1. července by mělo alespoň nastoupit nové digitalizované nebo minimálně elektronizované stavební řízení. Posune nás to nějak, nebo ne? – Posune. Je to cesta správným směrem, ale nečekám žádné zázraky. Prostě to u nás výstavbu nezrychlí z deseti let na dva roky. To se nestane.

19:00 Jak je to možné, že to nejde udělat? – Je to komplikované a komplexní, protože je to otázka územních plánů, které nejsou sestavované tak, aby pomáhaly stavět, ale spíš se dělají tak, aby brzdily výstavbu. Částečně je to tedy problém územních plánů, částečně problém stavebního zákona, norem. Je to u nás často i otázka kultury: „O. K., postavme deset gigafactory, ale ne zrovna tady u nás, udělejme všude mrakodrapy, ale ne zrovna tady u nás.“ Prostě to nechceme, tak si to blokujeme.

19:30 Žádná z těch malých změn nedokáže udělat velkou parádu. Takže asi pojďme klidně do toho, ale že bychom čekali zázrak, že najednou budeme mít dostupné bydlení jako v Irsku jenom tím, že změníme jeden nebo dva zákony, to se nestane. To úplně nevidím optimisticky. Mrzí mě to. A to nejsem jenom já. Tady jsou lidé, kteří v tom mají obrovské zájmy, developeři, ale nedaří se to ani velkým zvířatům.

22:00 Měla by vláda prosadit gigafactory na Karvinsku navzdory vůli místních obyvatel? – To bude vždycky navzdory místním obyvatelům. Tady je přesně ten případ, kdy to vláda buď musí vzít „do teplejch“ a prosadit to, nebo ne.

33:00 Které z vámi navrhovaných prorůstových opatření byste si opravdu přál, aby se stihlo? – Ze všech věcí bych chtěl to stavebnictví. Když máme pravicovou vládu nebo středopravou vládu, která chce dávat víc zodpovědnosti lidem, tak když si jdu koupit byt, tak přece vím, jestli tam je nebo není světelnost. A když si koupím garsonku, která je kolaudovaná jako ateliér, to je úplně směšné. Stavebnictví je prostě zabetonované ze všech stran. Nerozumím tomu.