Čtyři roky mám naplánované po hodinách, říká špičkový dirigent

Jeden z nejlepších dirigentů současnosti Jakub Hrůša zaznamenal ohromný úspěch. Teprve jako druhý Čech v historii se stane hudebním ředitelem londýnské Královské opery v Covent Garden.

Hostem Ptám se já byl dirigent Jakub Hrůša.

Do vedení legendárního operního tělesa nastoupí Hrůša v září 2025. K jeho výběru poznamenal ředitel Královské opery Oliver Mears, že v Londýně oceňují na českém dirigentovi „nejen jeho vynikající uměleckou tvorbu, ale také velkorysost a vřelost jeho osobnosti“.

Hrůša je v současnosti šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Zároveň často vede další světová hudební tělesa v Evropě i v zámoří, včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků nebo třeba Newyorské filharmonie. Vřele ho vítají také vyhlášené operní domy. A to zdaleka není všechno.

Hrůša se se svou nahrávkou pořízenou u německé nahrávací společnosti také probojoval do nejužšího finále prestižních cen International Classical Music Awards. Jestli zvítězí, bude jasné 18. ledna.

Co ho ve vedení londýnské Královské opery čeká? A jak se tvoří program tak výjimečného souboru?

Sledujte rozhovor v úvodním videu nebo si ho odpoledne poslechněte ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 – Je to krásné uznání, úžasný výhled do budoucnosti, velká zodpovědnost a velká radost, protože ten soubor je po umělecké stránce na top úrovni v celosvětovém měřítku. Je to tedy i vyznamenání. Plus je to možnost být častěji s rodinou. Má žena s dětmi i já, když mám čas, žijeme v Londýně. Takže trávit půlrok z každé sezony intenzivní uměleckou prací, ale zároveň u domácího krbu, to se mi ještě nikdy nestalo. Takže se těším. Bude to naprosto senzační. Něco takového jsem si dlouho přál. Nechtěl jsem za každou cenu dělat kompromisy v umělecké práci, abych byl více doma, ale toužil jsem být více doma. Teď mi řízením osudu do klína spadla tato nádherná možnost.

2:30 – Jako dirigent musíte usilovat o krásné výsledky, ale neusiloval jsem o to, abych se stal hudebním ředitelem v Královské opeře. Když jsem tam naposledy jel, bylo to moje druhé hostování, vůbec jsem si neuvědomil, že hledají nového ředitele poměrně dlouho. Původní ředitel tam bude brzy 22 let, to je dlouhá doba a už nějakou dobu se ví, že hodlá končit. Mně to ale nedošlo, protože jsem si sebe takhle nějak konkrétně neprojektoval. Věděl jsem, že pokud udělám takový krok, musí dávat absolutní smysl. A tohle dává absolutní smysl.

3:30 – Být „ředitel“ je zavádějící. Tomu se tak říká, ale je to umělecká funkce. Ředitel opery jako takový má na starosti všechny umělecké i administrativní věci, okolo něho je ten management, ta moje funkce je ale veskrze umělecká.

5:00 – Nemám potřebu se někam hrnout, protože bych na svém místě nebyl spokojen – jsem velmi spokojen. Ale k nějaké přirozenosti mé profese patří, že se člověk vyvíjí a v nejlepším případě odchází v tom nejhezčím.

5:30 – Mou zodpovědností bude kvalita hudby v opeře tohoto domu. O tu kvalitu se musím starat, trvale a koncepčně. Budu dirigovat poměrně mnoho představení a nastudování. (…) Kolem toho je spousta dalších věcí – péče o mladé pěvce, jejich podpora, starost o orchestr a konkurzy. V londýnském, západním systému je to také oprašování donátorů, sponzorů, prostě společenský život.

7:30 – Tři čtyři roky dopředu musíme naplánovat na den přesně, vlastně na hodiny. I proto nastupuji až v roce 2025 – takhle plánují všichni. Pěvci, režiséři, opěrní dům, všichni plánují s předstihem. I kdybychom my chtěli, tak nemůžeme zničehonic s někým spolupracovat příští týden. Takže jsme v kontaktu a už plánujeme. Teď jsme si vytyčili dramaturgický plán až do roku 2030. Ty největší hvězdy, které do Královské opery v Londýně jezdit chtějí, se musí dohodnout na tom, co spolu chtějí dělat. Ta dohoda s pěveckými hvězdami, dirigenty, režiséry opravdu trvá mnoho let, aby to klaplo v tom nabitém diáři.

10:00 – Od roku 2025 se můj život trochu zacílí, ale nebudu tam výhradně. V určitém okamžiku v životě je dobré se zaměřit na jednu věc, která za to stojí. Mně nikdy nelichotilo, že jsem vnímán jako jeden z „nejvytíženějších“ dirigentů, to není žádná kvalita. A důležitá je kvalita, ne kvantita. Ta kvalita se dá prohlubovat, když se člověk intenzivně věnuje jedné věci. Spolupráce s Bamberkem pojede do roku 2026 a jednáme, co bude dál. A Česká filharmonie? Jsem přesvědčen, že se ten vztah nebude horšit, ale je otázka, kolik budu mít času a jak se nám to podaří skloubit. Minimálně bych v tom chtěl pokračovat v míře, jak se s nimi vídám teď, takže dva až čtyři projekty do roka. Ten orchestr je rok od roku lepší.

13:00 – Vše, co jsem se jako student naučil, a mé první úspěchy, to vše se odehrávalo v Česku. Pro mě je to místo, kam se chci principiálně vracet.

14:30 – Na tak malou zemi se ty hudební úspěchy, co tu máme, jen tak nevidí. Česká hudební kultura je velmi ceněná.

16:45 – Kdybych tam (do Královské opery v Londýně, pozn. red.) měl jít s tím, že všechny musím přesvědčit, nehrnul bych se do toho. Musí být jasné, že „chemie“ tam funguje. My se na sebe strašně těšíme. Známe se a nemožnost se zatím vidět to těšení ještě prohloubí.

18:00 – Je to úžasná kvalita, i za pětihodinový večer nezahrají jednu notu mimo. Orchestr jako by byl uchem přilepený na jeviště. Je to práce na nejvyšší možné úrovni. Vždycky tam jde všechno jako po másle. Možná jediný problém je, že jim tak záleží na korektnosti vzájemných vztahů a je v tom občas obtížné se zorientovat. Jsem z trošku jiného těsta. Ale zase se nestane, že by se jeden k druhému nechoval profesionálně.

21:00 – Před sto lety byl dirigent naprosto despotický autokrat. Taková ta nezpochybnitelnost absolutistického určovatele už dneska není. Jako hulvát ničeho nedocílíte. Úplná demokracie v tom operním domě také není možná. Kdyby měl každý kdykoliv chce o všem, na čem se pracuje, donekonečna diskutovat, nikdo nezahraje ani takt.