Platí pravidlo prvních zavřených dveří, říká ke střelbě expert

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní expert a bývalý příslušník elitní jednotky vojenské policie SOG Lumír Němec.

Čtvrteční útok střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v centru Prahy stál život 14 lidí, 25 osob je zraněných, po smrti je i pachatel. Vláda kvůli nejtragičtějšímu případu střelby v historii České republiky vyhlásila na sobotu 23. prosince státní smutek. Rektorka UK Milena Králíčková oznámila, že se začalo také jednat o možnostech bezpečnostních opatření v budovách univerzity.

Podle bezpečnostního experta Lumíra Němce je alespoň nějaké zvýšení opatření namístě: „Nikdy to stoprocentně nevyloučíme, ale můžeme přijmout opatření, která to budou alespoň částečně eliminovat. Pokud dáte jenom třeba příkaz k tomu, že budete prohlížet rozměrné batohy nebo tašky, tak na to nepotřebujete nějak speciálně proškoleného člověka.“

Připomněl i základní pravidla při podobných útocích. „Obecně jsou tři: Uteč, ukryj se a bojuj. Ale když jste někde ve čtvrtém patře a je tam jedno schodiště, tak budete utíkat těžce. Takže zabarikádovat se, ukrýt se. V okamžiku teroristických útoků nebo útoků aktivního střelce se mluví o pravidle prvních zavřených dveří. Ten člověk, když poprvé vystřelí, tak ví, že mu běží čas. Takže když se uzamknete v místnostech, ty zabarikádujete, lehnete si, je to to nejbezpečnější,“ dodal Němec.

Jak zvládly zásah české bezpečnostní složky? A jaké poučení do budoucna si lze vzít?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Je to naprostá tragédie pro mnoho lidí. A na druhé straně se bohužel potvrdilo to, o čem už se tady dlouhou dobu vede debata. Mnoho lidí žilo v domnění, že nám se to nemůže stát, a my, kteří se pohybujeme v bezpečnosti, jsme říkali: Může se to stát, může se to stát kdekoliv na světě. A bohužel se potvrdila naše slova.

2:30 Znamená to, že jsme na to byli nepřipraveni? – Tomuhle nikdy stoprocentně nezabráníte, protože speciálně útok osamělých vlků, jako byl tento člověk, je velmi těžce identifikovatelný. Ale na druhou stranu můžeme přijmout nějaká bezpečnostní opatření, abychom to alespoň nějakým způsobem ztížili. Jsou to elementární bezpečnostní opatření, která můžeme přijmout ve veřejných objektech a pak k tomu třeba docházet nemusí. Z mého pohledu je v podstatě velkou otázkou to, jakým způsobem se mu podařilo dostat do veřejné budovy tak velké penzum zbraní. Notabene dlouhých zbraní, které nemůžete jen tak přenést v igelitce, ale musíte na to mít batoh. Takže tam je hodně otazníků.

4:00 Na druhou stranu je před Vánoci, mnozí studenti jeli na jednu z posledních přednášek a je naprosto běžné, že na české univerzity s sebou studenti nosí velká zavazadla, protože hned po přednáškách odjíždí za rodinou. A zrovna v této souvislosti je asi opravdu velmi těžké identifikovat nějaké, byť nepochybně velmi rozměrné zavazadlo. – Bezpečnost je vždycky omezení, nejde to jinak, buď budeme naprosto svobodní a budeme si chodit, kam chceme, jak chceme a s čím chceme, ale pak nikdy nevyloučíme to, že se něco stane. Anebo přijmeme nějaké bezpečnostní opatření už jenom toho typu, že v okamžiku, kdy někdo jde do takto velké budovy, kde je tolik lidí, tak bude někdo na vrátnici, kdo řekne: „Ano, dobře, můžete jít dovnitř, ale ukažte mi, co v tom batohu máte.“ Je to elementární, jednoduché opatření, které může pomoct.

5:00 Tato opatření mají dva účely. Jeden účel je samozřejmě fyzický, že tomu zabráníte. A druhý účel je preventivní, to odstrašení. Můžeme docílit toho, že ten člověk si řekne: „Tenhle objekt je chráněný, tam nepůjdu, půjdu to zkusit někam jinam.“ Nikdy to stoprocentně nevyloučíme, ale můžeme nějakým způsobem přijmout opatření, která to budou alespoň částečně eliminovat.

5:30 Nakolik funkční by ale bylo takové elementární opatření, že vrátný by mohl nahlédnout do tašek, pokud by to zároveň nedělali školení lidé? Diskutuje se o tom, že bez nich nemají smysl ani bezpečnostní rámy. – Samozřejmě když už dáte bezpečnostní rám, tak už tam musíte mít proškoleného člověka. Ale pokud dáte jenom třeba příkaz k tomu, že budete prohlížet rozměrné batohy nebo tašky, tak na to nepotřebujete nějak speciálně proškoleného člověka. Spousta lidí si myslí, že bezpečnost, zajištění měkkých cílů jsou spojeny s drahými náklady a s implementací obrovského množství elektronických zařízení. Není to pravda. Tam jde v podstatě o to, nastavit nějaké bezpečnostní režimy.

7:00 Nikdy tomu na sto procent nezabráníme. Můžeme to oddálit tak, že prostě nebude střílet v uzavřeném prostoru, bude střílet ve veřejném prostoru a na tom veřejném prostoru je třeba z hlediska těch lidí jejich šance na záchranu větší, než když bude střílet v posluchárně. Je potřeba se na to dívat z tohoto úhlu pohledu.

8:00 Takže z vašeho pohledu by určitě stálo za to poměrně významně zvýšit ochranu těch, jak experti říkají, měkkých cílů, tedy nemocnic, škol a všech podobných zařízení? – Ano, samozřejmě zvýšit ochranu. Ale ono to jde ruku v ruce s tím, že si zároveň lidi musí uvědomit jednu věc – bezpečnostní situace ve světě se mění, statistiky teroristických útoků, statistiky útoků aktivních střelců jdou nahoru, a i když navýšíme počet policistů na trojnásobek, tak stejně nikdy nebudou všude. To znamená, že lidi by měli přijmout část odpovědnosti za svoji bezpečnost na sebe, a pokud to přijmou, tak se zase budou chovat trošičku jinak a mají větší šanci na to, že když k něčemu takovému dojde, tak to přežijí.

10:00 Ochranou měkkých cílů a školeními, jak jednat v případě teroristického útoku, se zabývám od roku 2015. V podstatě to byla naše reakce na útoky v Charlie Hebdo a Bataclanu, kdy jsme si řekli, že zkusíme něco takového připravit. Nevymýšlel jsem přitom parní stroj, protože ten parní stroj už jezdí. Dával jsem to dohromady s Američany, s Izraelci a ptal jsem se toho Izraelce, jestli má nějaký smysl dělat školení pro lidi, když projdou čtyřhodinovým školením a pak už se k tomu třeba nikdy nedostanou? A on mi říkal, že s tím mají super zkušenosti. Protože těm lidem, když se potom dostanou do té stresové situace, se v hlavě otevře nějaký šuplík se scénářem a oni si řeknou: „Fajn, dobře, teď budu dělat tohle nebo můžu dělat tohle.“ A zase to výrazně zvyšuje šanci na jejich přežití. Takže ano, na jednu stranu bezpečnostní opatření a na druhou stranu lidi by se měli informovat, měli by se vzdělávat a měli by vědět, co mají dělat, když se stane nějaká taková krizová situace.

13:00 Z hlediska případných dalších rizik, jak je zásadní, že policie okamžitě začala stíhat veškeré souhlasné projevy schvalující takový útok, které se objevily na sociálních sítích a na internetu? – To si myslím, že určitě, protože sociální sítě jsou do určité míry obrovské zlo. Na sociálních sítích si každý může říct, co chce, bez ohledu na to, jaké to může mít důsledky. Takže pokud někdo schvaluje toto nebo schvaluje jiný teroristický čin, včetně agrese Ruska, tak je potřeba tam přijmout nějaké restriktivní opatření.

15:00 Z toho, co víme z dostupných zpráv, jak zareagovali pedagogové a studenti přímo v budově, co tam třeba bylo správně a co třeba správně nebylo? – Máme zatím minimum informací, ale víme, že mnoho těch studentů i těch kantorů se zabarikádovalo v učebnách a to je v dané situaci to nejlepší, co vlastně můžete udělat. Obecně jsou ta tři pravidla: Uteč, ukryj se a bojuj. Utéct je to nejlepší, co můžete udělat. Ale samozřejmě když jste někde ve čtvrtém patře a je tam jedno schodiště, tak budete utíkat velmi těžce. Takže druhá věc je zabarikádovat se, ukrýt se, to je hrozně důležité. V okamžiku teroristických útoků nebo útoků aktivního střelce se mluví o takzvaném pravidle prvních zavřených dveří. Jde o to, že ten člověk, když poprvé vystřelí, tak ví, že mu běží nějaký čas. Takže v okamžiku, kdy se uzamknete v místnostech, ty zabarikádujete, zaujmete nějaké bezpečné postavení nebo si lehnete, je to to nejbezpečnější.

17:00 Nakolik je rizikové zveřejňování fotografií a videí z místa v době zásahu a jaké ponaučení bychom si z tohoto měli vzít? – Třeba ta fotografie studentů na římse filozofické fakulty. Ty fotky publikovat v době, kdy ten zásah probíhá, je velmi nebezpečné pro ty lidi, kteří jsou vevnitř. Spousta lidí, kteří honí senzace a chtějí mít co nejvíce lajků, by se na to měla vykašlat a nekomentovat a nechat to být a eventuálně to pustit. až když už bude po tom. Je to hlavně o edukaci lidí a o nějaké empatii, že bych si měl uvědomit, že když něco takového uveřejním, tak sice budu mít hodně lajků na sociálních sítích, ale může to stát někoho život.

20:30 Vím, že je velmi brzo na hodnocení a také je to velmi nevděčné, ale řekl byste z těch informací, které v tuto chvíli máme, že ten postup policie a dalších složek byl správný? Objevily se třeba spekulace, jestli nemělo být okamžitě vyhlášeno celostátní pátrání, jestli prostě to varování veřejnosti nemělo být mnohem intenzivnější. – Jde o to, jaké informace policisté měli. To, s čím pracuju já a co vím, je, že měli informace o tom, že chce spáchat sebevraždu. Pokud měli jenom informace o tom, že chce spáchat sebevraždu, tak chápu, že jeli do té Celetné. Ovšem pokud měli informace, že chce spáchat nějaký závažný trestný čin tohoto ražení, který nakonec udělal, tak uzavření Celetné bylo nedostatečné, měly být varovány univerzity, lidi měli být posláni domů a nemělo se tvářit, jako že se nic neděje. Ale nechci na žádné policisty prostě házet bláto, protože ty informace nemám.

22:00 Ten samotný zákrok byl zvládnutý velice dobře. Vezměte si, že tam přijeli prvosledové hlídky, které na nic nečekaly, okamžitě šly do budovy, snažily se toho chlapa eliminovat, izolovat nebo ho zajistit. A ti kluci prostě dělali svoji práci. Já jsem přesvědčený o tom, že tak, jak jednali, zachránili spoustu, spoustu lidských životů.

23:00 Pro ty kluky to bylo hodně rizikové, byl to nepoměr, co se týká vyzbrojení toho člověka a těch policistů. A ti kluci do toho šli a prostě udělali svoji práci. Já si myslím, že tam není co kritizovat. A právě jsou to zase sociální sítě, tam vidíte, že se vyrojí mraky názorů: Měli udělat tohle, měli udělat tamto. Ale je to od lidí, kteří o tom nic nevědí, na daném místě nebyli. Ten kluk si to musí vyhodnotit na tom místě sám. Z mého pohledu je důležité, že tam vběhli, udělali svou práci, došlo k tomu, že se zamezilo dalších ztrátám na životech. A to je prostě to nejdůležitější. A ne to kritizovat.