Lidé by si neměli vybírat uspořené peníze naráz, říká k důchodům expert

Vláda obstála se snížením valorizace penzí u Ústavního soudu, ale ve změnách důchodů je to jen začátek. Nutný je nejen vyšší věk odchodu do penze, ale i změny u penzijního připojištění, říká člen důchodové komise Filip Pertold.

Ústavní soud ve středu zamítl návrh hnutí ANO na zrušení zkrácení valorizace penzí. Vláda tento krok loni odůvodnila snahou úspory. Za loňský rok díky tomu stát ušetřil 19,4 miliardy korun. Další úspory má přinést zvýšení věku odchodu do důchodu nad 65 let i úprava výpočtu nově přiznaných penzí. „Kolem roku 2040-50 tato dvě opatření ušetří přibližně kolem 2,5 % HDP,“ řekl v Ptám se já ekonom CERGE-EI, poradce ministra práce a sociálních věcí a člen důchodové komise Filip Pertold.

Podle něj by ale stát měl upravit i systém penzijního připojištění. „To nefunguje tak, jak má,“ řekl Pertold. Problémem podle něj je, že lidé mají možnost si po letech uspořenou částku vybrat najednou a pak opět dožívají na státní penzi. Varuje i před politickým rozhodnutím, zařadit určité skupiny mezi náročné profese.

Celý rozhovor si můžete také pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Pro koho verdikt Ústavního soudu nejvíce potěšující zprávou?

Hlavně pro budoucí vládu. Největší náklady spojené s valorizacemi vlastně nepřicházejí v tom daném roce, dokonce by nepřišly ani letos, ale přišly by, až by zase inflace začala výrazně růst. A s tím je spojená i vyšší valorizace penzí a ony by se valorizovaly z výrazně vyšší základny. To znamená, že by ty valorizace byly automaticky vyšší. Takže nejvíc si může gratulovat vláda, která přijde po této vládě, že nebude muset řešit extrémně vysoké výdaje.

Takže pokud je v tuto chvíli hlavním favoritem na post příštího premiéra Andrej Babiš, tak ta nejlepší zpráva je to vlastně pro něj.

Myslím, že ano. A to nemyslím ironicky.

Mohl by být verdikt Ústavního soudu nějaký výraznější impuls pro vládu, aby třeba urychlila chystanou důchodovou reformu?

Je potřeba jít s energií bez ohledu na rozhodnutí soudu. Vláda může být ráda, že jeden balvan se odvalil, že nemusí vysvětlovat, proč rozhodla tak, jak rozhodla, to je vždycky velký problém, vysvětlování těch kroků. Takže se může plně soustředit na vysvětlování té důchodové reformy. (…) Protože pokud to veřejnost nepochopí nebo nepřijme dostatečně, tak je dost pravděpodobné, že další vláda to třeba nějakým způsobem zvrátí. I když realita je taková, že dnešní opozice je vlastně ráda za to, že tu černou práci udělá někdo jiný za ni. Ale přesto udržitelnost bez toho vysvětlování je menší.

Jste poradcem ministra práce a člen důchodové komise. Jak to vypadá s avizovaným seznamem náročných profesí?

Jsem členem důchodové komise jako nezávislý expert. A tam ještě nepřišly konkrétní varianty náročných profesí. A co jsem se informoval na Ministerstvu práce a sociálních věcí ohledně současného stavu, tak momentálně se čeká na věcnou odpověď Ministerstva zdravotnictví, která by měla přijít velmi brzo.

Největším rizikem definování toho, kdo může jít do výhodnějšího předčasného důchodu je, že se to určí nějakým arbitrárním způsobem. Podobně, jako se určili záchranáři. To bylo čistě politické rozhodnutí, ne odborné. (…) Ta data by měla být z hygien, a to podle toho, v jakých podmínkách člověk pracoval a kolik roků odsloužil v těch náročných pracovních podmínkách. To znamená, že to není určeno podle typu práce, ale podle toho, jestli se pohyboval v rušných prostředích, prašném prostředí, horku, zimě a tak dále. To jsou kritéria, nad kterými se dominantně diskutuje.

A pokud jsme slyšeli od ministra vnitra Víta Rakušana, že bude chtít, aby do těch náročných profesí spadali městští strážníci? To je přesně ten politický výrok, který do toho vstupuje a ten systém vychyluje?

Přesně tak, to jsou ty politické výroky, kde to s realitou náročnosti těch profesí nemá nic společného, nebo jenom velmi málo. Takže před tím bych chtěl hlasitě varovat. Varovala před tím i Národní ekonomická rada vlády.

Když jste slyšel ty městské strážníky, co jste si jako odborný poradce na důchodovou reformu řekl v první chvíli?

Mě to nepřekvapuje, já jsem ty samé věci slyšel v předchozí důchodové komisi od záchranářů atd. Oni si představují, aby to fungovalo podobně jako výsluhy. To znamená, že po určitých odpracovaných letech mohou lidé odejít s nějakou výsluhou neboli důchodem. Ale bohužel i výsluhový systém má velké problémy. Protože nediskriminuje v tom, jestli ten člověk byl vystaven opravdu nějakému nebezpečí v práci, nebo ta jeho práce byla čistě administrativní. To bohužel nefunguje ani v tom výsluhovém systému a úplně stejný problém bychom měli i v těch předčasných důchodech.

Nedebatovali jste v rámci důchodové reformy to, jestli nestojí za úvahu výsluhový systém zrušit nebo zredukovat? Protože je to i významná finanční zátěž pro veřejné rozpočty.

Je to finanční zátěž, pokud vím je to 12 miliard a více. Bohužel nedebatovali, já bych to rád debatoval, ale vůbec to nebylo na pořadu dne. Důchodová komise pracovala tím způsobem, že pouze reagovala na podněty ministerstva. Ministerstvo bylo to, kdo přicházelo s návrhy a my jsme jim pouze dávali zpětnou vazbu.

Námitky, o kterých mluvíte, budou částečně reflektovány tím výhodnějším vstupem do předčasného důchodu pro náročné profese. Druhá věc je, že prolomení hranice 65 let se stane přibližně po roce 2032. A zasáhne to generace lidí, kteří měli i nejméně dětí. Bohužel k nějakým nástrojům musí dojít. Záleží, jakým způsobem se bude vyvíjet očekávaný věk dožití. Řada zemí má důchodový věk již v současné chvíli výrazně vyšší, než máme my. A samozřejmě ty země také investují více do aktivní politiky zaměstnanosti, do částečných úvazků. Což by měla být odpověď na to, jakým způsobem se vyrovnat s tím, že bude potřeba měnit kariéru během života.

Co z toho zbytku, co v té důchodové reformě je obsaženo a je to třeba změna konceptu výchovného, rodinný vyměřovací základ atd., je nejdůležitější opatření pokud jde o dlouhodobou udržitelnost systému?

Z hlediska fiskálních nákladů jsou tam dominantní dvě opatření. A to je ten nový věk (odchodu do důchodu), a úprava výpočtu nově přiznaných důchodů, kdy bude docházet od roku 2026 k mírnému poklesu přiznaného důchodu každý rok. Kumulativně přibližně kolem roku 2040-50 tyto dvě opatření ušetří přibližně kolem 2,5 % HDP. Co v důchodové reformě chybí, je návaznost na ten třetí pilíř, a vůbec kompletní přeměna penzijního připojištění, které nefunguje tak, jak má. Takže to bych řekl, že je taková hlavní výtka. Ministerstvo financí vlastně nechtělo moc spolupracovat na tomto tématu.

Takže takzvaný dlouhodobý investiční produkt, což je tedy jeden z mála nástrojů, který přibyl pro to, aby byli lidé motivováni si spořit na své vlastní stáří, je málo?

Nejenže to je málo, ono to je možná i špatně, ono to pravděpodobně necílí na ty lidi, kteří budou mít největší problém s důchody. A ani to nějakým způsobem nepomáhá státu v tom, že by se lidem automaticky navyšovala pravidelná platba ve stáří, což je definice penze. Dlouhodobý investiční produkt i penzijní spoření je postavené tak, že s určitou věkovou hranicí 60 let si můžete vybrat všechno jednorázově. Ne, že byste dostala na základě uspořené částky nějakou postupnou výplatu do dožití. To znamená, že ti lidé v současné chvíli i v budoucnu budou dožívat dominantně na státní penzi.

Na své bankovní identitě byste se měli aspoň v mém ideálním světě dozvědět, jakou přibližně můžete očekávat od státu penzi. V současnosti vám to Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) poskytne, ale ideálně by to mělo být dohledatelné tam, kde máte účet. (…) Takže na základě toho čísla byste si měla říct: tohle zhruba můžu očekávat od státu a vedle toho tady mám produkt, který se jmenuje penzijní spoření, kde, když budu spořit tolik a tolik měsíčně a za těchto předpokladů, tak mi to přinese zhruba tuto dodatečnou měsíční částku. Samozřejmě u penzijního spoření to záleží na vaší investiční strategii.

Nemusíme se bavit o striktních zákazech, můžeme se bavit o pozitivních motivacích. Aby bylo výrazně výhodnější si to vybírat postupně. Nicméně je potřeba si uvědomit, že český stát do toho penzijního spoření nalije, ať přímo, nebo nepřímo, v součtu kolem 15 miliard ročně. A pokud toto jde z peněz všech daňových poplatníků, případně i to je zdrojem deficitu veřejných financí, tak stát nemůže za to chtít to, že člověk si to v 63 vybere a odjede do Thajska. Ať to udělá, ale za vlastní peníze a ne za peníze státu.

Co mají lidé dělat, aby se na důchod připravili co nejlépe?

V první řadě bych doporučil, aby si u ČSSZ na její aplikaci zjistili, kolik mají odpracovaných let a jakou předpokládanou penzi podle ČSSZ budou mít. Aby měli rámcovou představu, co by je v těch dnešních cenách čekalo. Nelze to brát tak, že tu částku, kterou tam uvidí, znamená penzi v budoucnu. Ale znamená to, jaká by byla penze dneska, kdyby se celý život chovali jako dodneška. A pokud jim ta částka bude připadat nízká, tak je potřeba zvážit spoření. Lidé by si měli začít aspoň trošku spořit na stáří v okamžiku, kdy vstoupí na trh práce. Aby nečekali do 45-50 let, kdy to může být už pozdě a těžce se to dohání. A OSVČ, které odvádějí do sociálního pojištění velmi málo, budou mít penze vyšší, než tam odvedou, ale stejně ty penze budou nízké.

Jaký ročník narození by měl teď přemýšlet o tom, že se na staří musí zajistit především sám?

Já myslím, že to je trošku jinak. Ten náhradový poměr teď je poměrně vysoký. Ano, bude klesat, ale nebude klesat dramatickým způsobem. Nemyslím, že nás čekají průměrné penze nižší než 35 % průměrné mzdy. Za vlády Andreje Babiše byl náhradový poměr nižší než 40 % průměrné mzdy. Takže to není něco, co jsme nikdy nezažili. Ale odpověď na otázku závisí na tom, v jaké jste příjmové skupině. Protože ten náš státní pilíř významným způsobem nahrazuje příjem těm nízkopříjmovým. To znamená, ten tzv. náhradový poměr je tam výrazně vyšší pro podprůměrně vydělávající. Takže pokud si chcete zachovat životní standard v penzi a vyděláváte dvojnásobek průměrné mzdy, tak nelze čekat od státního pilíře, že vám to zabezpečí.