Spousta učitelů vládě zvýšení platů ani nevěřila, říká ředitel

Vládě se nejspíš nepodaří dodržet zákon, podle kterého musí mít učitelé plat alespoň 130 procent průměrné hrubé mzdy. Platy ve školství tak příští rok budou o dost nižší. Co na to učitelé?

Hostem Ptám se já byl ředitel Základní školy Chýně na Praze-západ Jaroslav Novák.

„V době krize neměli učitelé úplně naivní představy o tom, že se platy budou zvyšovat. A myslím si, že vlastně spousta z nich ani nevěřila vládě, že ten slib dodrží,“ komentuje sliby politiků Novák.

Vláda kvůli nutným škrtům nakonec zřejmě nedodrží příslib, který má v programovém prohlášení a potvrdila ho i v zákoně, že budou platy kantorů v příštím roce na 130 procentech průměrné hrubé mzdy. Základem pro výpočet valorizace by podle Ministerstva školství měla být průměrná mzda za rok 2022, platy by se tak měly pohybovat kolem 113 procent průměrné mzdy.

Otazníky stále visí také nad tím, kolik v rozpočtu zbyde na nepedagogické pracovníky, jako jsou účetní, hospodářky, školníci, kuchařky nebo uklízečky. „Jsou to důležité postavy, na kterých škola do jisté míry stojí,“ upozorňuje ředitel Novák. Ten kriticky hodnotí i plány na zkrácení či prodloužení povinné školní docházky: „Na začátku jsem tomu ani nevěřil, jestli to myslí vážně. To přece není téma, když děláme velkou revizi.“

Nejen kvůli nízkým platům je ale podle něj problém nějakou kuchařku nebo uklízečku vůbec sehnat: „Přijde mi, že permanentně hledáme uklízečku i pracovníky do kuchyně. Kuchaře jsem sehnal vlastně po roce. V kuchyni ten podstav je více méně trvalý.“

U koho je problém s platy ve školách největší? Šli by učitelé do stávky, jak vyhrožují odbory? A věří ředitelé slibům ministra, že se v letošním školním roce už nebude opakovat chaos s přijímačkami na střední?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vláda obešla to, k čemu se sama zavázala během letošního roku, a zpomalí růst platu učitelů. Jak tohle vy a vaši kolegové vnímáte? - Spousta kolegů to až tak neřeší. Ne že by je netrápilo, kolik dostávají peněz za svoji práci, ale myslím si, že v době krize neměli úplně naivní představy o tom, že se platy budou zvyšovat. A myslím si, že vlastně spousta z nich ani nevěřila vládě, že ten slib dodrží. Případně si řeší sami pro sebe spíše jako důvod zůstat, nezůstat ve školství.

1:30 Takže pokud školské odbory mluví i o možnostech nějaké stávky nebo protestů, tak vás a vašeho okolí se to netýká? - Školské odbory vždycky hovoří o stávce a pak není. V odborech je taky minimum učitelů. A pak když stávka je, tak jdou radši učit, protože je jim to trapné vůči dětem a rodičům. My jsme se k poslední stávce nakonec nepřipojili, protože nám to v tu chvíli nedávalo smysl.

3:00 Ředitelé mají často kvůli platům problém udržet dobré pedagogy ve svých školách, jaká je ta vaše zkušenost? - I začínající učitel spokojený není. V tuhle chvíli, řekněme, že je to plus minus 35 tisíc hrubého pro učitele absolventa, což mně osobně vždycky přijde jako už dobré peníze. Ale to je optikou toho, za kolik jsem začínal já. Tak si vždycky říkám, že to jsou hezké peníze, na které bych mohl někoho nalákat. Ale pak přichází mladí a z poloviny přijdou a řeknou: „Aha, tak to jsem si myslela, že bude víc.“

4:00 Já jsem kvůli platu o učitele asi ještě nepřišel. Ale ve školství je více žen a ty mají manžela, který vydělává. Nebo jsou to mladí muži a mají ještě jinou práci a u nás mají třeba částečný úvazek.

5:00 Jaký máte prostor odměňovat učitele? - Neřekl bych, že mám nějak velký prostor. Ta tarifní složka je velká. Ale zároveň, když se člověk snaží mít kvalitní sbor, tak to není o tom, že tam mám tři, kteří jsou jako dobří, a dalších 20 ne. Takže člověk by měl a chtěl odměnit všechny. A v tu chvíli už ten balík, který můžu rozdělit, zase tak velký není.

6:00 Můžeme se pak bavit o tom, jak jsou na tom důležité postavy ve škole jako školník, hospodářka, vedoucí jídelny… protože to jsou nepedagogičtí pracovníci, na kterých škola do jisté míry stojí. Můžeme se bavit i o uklízečkách, kde ty platy jsou mizerné. Ale pozice školníka a paní hospodářky, tam dosypávám jednoznačně, protože tu práci odvádí skvělou a důležitou.

7:00 Včera Ministerstvo školství, pan náměstek Jiří Nantl, řekl, že se podařilo uhájit rozpočet, byť původně to mělo být výrazně sníženo proti předchozímu roku, a že peníze v rozpočtu na nepedagogické pracovníky nakonec budou. Nicméně budou o 2 procenta menší, protože se musí spořit. Co to pro vás znamená? - Peněz mám vlastně dost, protože já nejsem schopen ani ty provozní pracovníky sehnat. Permanentně hledáme uklízečku i pracovníky do kuchyně. Kuchaře jsem sehnal vlastně po roce. Ne že bych neměl, ale máme paní kuchařku a sháníme další. V kuchyni je ten podstav více méně trvalý. Takže v tomhle smyslu peníze, které dostávám na platy, mi stačí, protože těch pracovníků nemám plný stav.

8:00 Čím je to způsobeno? - Částečně je to poloha, okraj Prahy, nízký plat a náročnost té práce. Uklízečkám rajóny přizpůsobujeme tomu, aby měly šanci to zvládnout. V kuchyni je to 800 jídel denně. Je to sice hezká práce, ráno přijít brzo a odpoledne relativně brzo odejít, ale ne pro každého. A za ty peníze.

10:00 Otevřela se debata o tom, kdy a jak rychle tyhle pracovníky převést na zřizovatele škol, obce, kraje. A tím školství zefektivnit. - Občas jakýkoli ministr přichází s myšlenkou, která má dobrý základ a mohla by teoreticky někam směřovat, ale pak přijde to provedení. Vždycky si říkám, jak se jim to stalo, že z té myšlenky, u které jsem si na začátku říkal, že není úplně hloupá, se jim stane takový paskvil. Spojování malých škol a sdílení různých pozic je rozhodně krok dobrým směrem. Převedení některých zaměstnanců na zřizovatele si nedokážu představit. To bude zase tak náročná situace pro ředitele, kteří budou závislí na tom, jak funguje nebo nefunguje starosta, že to přidělá akorát vrásky a fungovat to nebude. To je takový výstřel do tmy.

14:00 Blíží se nám velká revize vzdělávacích programů, od které jsem na začátku měl fakt velká očekávání, a ze Strategie 2030+ jsem byl nadšen a říkal jsem si, jo, tak to je skvělé. My jsme tady vybudovali školu, která vlastně ty myšlenky naplňuje, už jsme začali o chvilku dřív. Takže ve chvíli, kdy přišla Strategie 2030+, tak jsem si říkal, že to úplně krásně dosedlo a nemusíme to tolik obhajovat před rodiči. Jak se to ubírá, tak jsem z toho rozpačitější a řekl bych, že to bude paskvil, promarněná příležitost. Protože stát si nedovolí to udělat extra direktivně, extra náročně, protože, plácnu, šedesát, sedmdesát procent škol by to nezvládlo. A pak nám dají rok, možná dva, abychom to zaimplementovali. Tak to povede k tomu, že to uděláme z rychlíku.

18:00 Teď se ta debata z úst ministra překlopila do toho, jestli má povinná školní docházka být osm, nebo deset let. A přitom je to přece velmi zásadní už při tvorbě těch rámcových vzdělávacích programů. - Na začátku jsem tomu ani nevěřil, jestli to myslí vážně. To přece není téma, když děláme velkou revizi. Teď už jsou v nějakých procesech, rozplánovávají to učivo na devět let, tak přece nemůžou v tuhle chvíli přijít a myslet vážně, že to zkrátíme. I když ta myšlenka není špatná. Vlastně nevím, jestli to není jenom zástěrka pro to, odvést pozornost někam jinam. To už jsem si v duchu říkal, že bych je podezíral z toho, že to zkouší.

23:00 Vy řídíte školu, která funguje moderně, která zavádí spoustu nových a inovativních prvků. Jak se způsob, jakým školu vedete, odráží třeba na tom, jestli vám děti odcházejí na víceletá gymnázia ve stejné míře jako z jiných škol? - Jednak tlačíme děti, ať si to zkusí. Druhá věc je, že jsme sami proti sobě ve chvíli, kdy se snažíme děti připravit tak dobře, aby se dostaly na víceletá gymnázia. Je rozdíl v tom, že jsou děti, u kterých od začátku víme, že se tam mají dostat, a dostanou se. Pak máme děti, které mají ambiciózní rodiče nebo samy jsou ambiciózní, nadřou se a dostanou se tam. Jde o ten čas a úsilí, kolik tomu věnují.

28:00 První dva roky jsem směle tvrdil, že základka není přípravkou na přijímačky. A říkal jsem to veřejně na setkání s rodiči, kteří se právě ptali na úspěšnost a tak. A hrozně, hrozně jsem si naběhl s tím tvrzením. Byť jsem si skálopevně myslel, že chci budovat školu, která rozvíjí právě kompetence, dovednosti a nesmrskne se na to, že je to přípravka na přijímačky. Přiznám se, že takovou větu už prostě neříkám, a i jsem připustil to, že v osmičce, devítce se stáváme přípravkou na přijímačky, byť hrozně nerad, ale v matice a v češtině to tak je. Přes zkoušky Cermatu se bez toho prostě nedostanou.

29:00 Což je mimochodem ale také jeden z prvků té Strategie 2030+ přece, která hovoří o tom, že výuka by neměla být přípravou na zkoušky, ale zkoušky by měly být zjišťováním toho, co se žáci naučili při výuce. To se tedy nedaří? - Pardon, to jsou kecy. Prostě to jsou hrozné kecy, které mi přijde, že to ministerstvo vypouští.

30:00 Věříte, že letos budou přijímačky klidnější, jak slibuje ministr školství? Stihne se slibovaná digitalizace? - Bude to stejné. V tom fakt nejsem naivní. Stejně jako když vláda řekne 130 procent průměrné mzdy, stejně jako když řekne, že to během roku stihnou. To nemají šanci stihnout. Zase ať na ně nejsem extra ošklivý, tak zvládnou udělat tři digitální přihlášky. Ale to budou takové porodní bolesti, které na jaře čekají rodiče a děti. Protože mám pocit, že u nás se nic nepovede na první dobrou. A zvlášť když je to šité horkou jehlou. Takže neočekávám, že se něco extra změní. Zároveň se možná změní způsob přihlašování, ale nenafoukli ty školy. Možná našli nějaké další učebny na gymnáziích, ale o kolik se to zvedne v Praze, to si netroufám tvrdit. O tolik, jaká je poptávka, to asi nebude.