Je v národním zájmu, aby česká delegace dostala kartáč od Trumpa, říká expert

V turecké Ankaře začal dlouho očekávaný summit NATO. Česko na něm zastupuje jak vládní delegace v čele s premiérem, tak prezident, kterého kabinet doplnil do výpravy až dodatečně po zásahu Ústavního soudu. Co od summitu čekat?

Hostem Ptám se já byl bezpečnostní analytik CEVRO Univerzity, bývalý vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany Jan Jireš.

Po mnohaměsíční přetahované mezi vládou a prezidentem o složení české delegace na summitu Severoatlantické aliance (NATO) dorazil do Ankary jedním letounem premiér Andrej Babiš (ANO) s ministrem zahraničí Petrem Macinkou a ministrem obrany Jaromírem Zůnou (za SPD). Druhým speciálem pak prezident Petr Pavel.

Program vlády a hlavy státu na summitu podle Babiše zkoordinován není. Pavel před odletem řekl, že má v plánu minimálně čtveřici bilaterálních schůzek a na pozvání svého tureckého protějšku se zúčastní úterní večeře lídrů, na kterou vláda delegovala Andreje Babiše v doprovodu manželky. „Prát“ se s premiérem o židli u předního stolu při středečním jednání Severoatlantické rady ale prezident podle svých slov nebude.

Babiš, jehož vláda účast Pavla do poslední chvíle odmítala, označil dvoudenní summit za jeden z nejdůležitějších pro celé NATO. Velkým zážitkem podle něj bude zejména jednání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, od kterého se očekává tlak na spojence ohledně plnění aliančních závazků.

V této souvislosti premiér v úterý ráno prohlásil, že jeho vláda hodlá příští rok navýšit rozpočet ministerstva obrany o 36 miliard korun. Česko by tak poprvé splnilo závazek NATO dát dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Babiš dopředu naopak vyloučil, že by se Česko podílelo na poskytnutí pomoci Ukrajině ve výši 70 miliard eur (asi 1,69 bilionu korun), o které se bude na summitu také jednat.

Prezident v reakci na Babišovo vyjádření ocenil, že se vláda přihlásila k závazku dát dvě procenta HDP na obranu. Zároveň připomenul, že suverénní Ukrajina se silnou a dobře vybavenou armádou je jednou z nejlepších pojistek bezpečnosti v Evropě.

Jaký přínos může mít summit pro Česko? Jak chce vláda zvýšit obranyschopnost země? A jaká je budoucnost NATO?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Na summit nakonec odletěl jak premiér, tak prezident. Oba se budou účastnit i neformální večeře, prezident přímo na pozvání tureckého prezidenta. Co vlastně od tohoto formátu čekat? - Neformální večeře jsou vždy na summitech NATO fórem pro to, aby tam zazněly věci, které třeba nezazní potom na oficiálním hlavním jednání. To znamená, je to trošku volnější formát. Velmi často tam prezidenti a premiéři vystupují z patra. To znamená, že na hlavním jednání drtivá většina účastníků pouze čte předem připravená prohlášení svých zemí, ale na neformální večeři je to takové volnější a neformálnější, můžou tam zaznít věci, které třeba na tom hlavním jednání nezazní. A to, že tam bude prezident, znamená, že jako člověk, který má hlubokou a dlouholetou znalost NATO, může přispět do velice důležité diskuze o samotné budoucnosti NATO nějakým substantivním způsobem.

2:00 Nemůže tam zavládnout nějaké zmatení? Protože Andrej Babiš je formálně hlavou delegace, nicméně prezident má samozřejmě vyšší postavení. - Obávám se, že účastníci zmatení být můžou. A přiznám se, že na to nemám odpověď, protože jsem to osobně nikdy nezažil a myslím, že něco podobného se na summitech NATO nikdy nestalo. Já jsem se od roku 2014 účastnil všech summitů NATO, bylo jich asi deset. Tento v Ankaře je vlastně první po dvanácti letech, kterého se neúčastním. A na podobnou situaci si nepamatuji. Pochopitelně, že to může působit zvláštním způsobem na spoustu účastníků, že tam Českou republiku u stolu zastupují dvě delegace. Ale pochopitelně nikdo z nás netuší, jakým způsobem to vlastně zorchestruje předsedající večeře, což bude generální tajemník, ale zároveň je spoluhostitelem turecký prezident Erdogan. A je na nich, aby to vystoupení řečníků a jejich pořadí na té večeři zorchestrovali tak, aby to nepůsobilo nějak disruptivně.

3:00 Dovedete si představit nějakou situaci, kdyby to třeba pro Česko byla výhoda? - Dokážu si představit, že to může být výhoda v tom, že to minimálně zaujme všechny účastnické země. Samozřejmě, důležitá věc na zasedáních a na summitech NATO je pořadí řečníků. A je velký rozdíl mezi tím, když zástupce dané členské země vystupuje na začátku, kdy tam ještě sedí všichni, včetně amerického prezidenta, nebo když vystupuje úplně na konci, kdy tam třeba už spousta prezidentů není, protože odešla na nějaké bilaterálky. A samozřejmě Donald Trump je tím pověstný, že se třeba po hodině, po hodině a půl zvedne a odejde. A vůbec třeba neuslyší vystoupení na konci. Čili bude taky důležité, jaké pořadí vystoupení na té večeři budou mít jak prezident, tak premiér a kdo to u toho stolu uslyší. Jestli třeba prezident dostane nějaký slot, který bude spíš na začátku, a tím pádem osloví víc důležitých účastníků, včetně Trumpa.

4:00 Ale právě proto, že to je poměrně bezprecedentní situace, tak se určitě o tom bude mluvit na tom summitu i v kuloárech. A i různé delegace anebo novináři, kteří by nějakým způsobem účast a vystoupení České republiky nějak extra nezaznamenali, tohle přiměje k tomu, že teda si řeknou: „Aha, tak to je ta Česká republika. A tak co nám chtějí oba pánové sdělit?“

5:00 Co jsou hlavní cíle summitu a s čím tam tedy přijíždíme my jako Česká republika? - Summit bude mít tři nejdůležitější témata. Prvním a zdaleka nejdůležitějším je plnění závazků z loňského summitu v Haagu. To znamená to, jak se jednotlivé členské země staví k naplňování závazku dramaticky zvýšit svoje výdaje na obranu, to znamená až na 3,5 procenta HDP do roku 2035 na reálné vojenské schopnosti. Zároveň ale součástí tohoto nejdůležitějšího tématu summitu je i celá diskuze o budoucnosti aliance, respektive o tom, jak si v rámci aliance při obraně Evropy rozdělí roli Američané a Evropané. To není nic nového, to víme. Není potřeba být překvapený. Už na začátku loňského roku po nástupu Trumpovy administrativy přijeli Američané z nové administrativy do Evropy a řekli: „Hele, my chceme, abyste vy Evropané převzali v zásadě úplnou odpovědnost za obranu Evropy v konvenční oblasti.“ A samozřejmě od té doby si to jednak Američané sami nějakým způsobem vnitřně ujasňují, co to přesně znamená a jak rychle to chtějí udělat a v jakých oblastech. A zároveň probíhají, předpokládám, jednání se spojenci v rámci NATO. To znamená, jak ten proces předávání odpovědnosti za obranu Evropy od Američanů k Evropanům bude probíhat.

6:00 Jde o to, aby ten proces nebyl chaotický, nepředvídatelný, aby nevznikaly nějaké zranitelnosti, aby v důsledku toho nedošlo k oslabení odstrašující síly aliance. To znamená, když to Američané chtějí udělat a požadují po Evropanech, aby převzali odpovědnost a Evropané opakovaně, zejména největší evropské země, už měsíce a měsíce říkají, že tomu rozumí a že jsou připraveni to udělat, tak že se Evropa toho úkolu ujme. Ale stále je potřeba celý proces naplánovat tak, aby byl co nejvíc hladký, předvídatelný a hlavně abychom nevytvářeli nějaké zranitelnosti a neotvírali okno příležitosti třeba pro Rusy.

7:00 Do této situace tedy přijíždí Česko. Není žádné tajemství, že neplníme ani ta dvě procenta a i sám Andrej Babiš říká, že tam jede „dostat kartáč“. Co čekat od Donalda Trumpa? Opravdu se může stát, že tam vyčíní evropským zemím, které to neplní? Nebo takhle to tam přece jenom není? - Lze to očekávat, respektive samozřejmě u Donalda Trumpa nikdo neví, jak to bude probíhat. Může tam přijet v báječné náladě, i když teď po noční porážce Američanů ve fotbale nepředpokládám, že bude v úplně dobré náladě. Ale od toho se asi všechno může odvíjet. A na tom slavném summitu v roce 2018 v jeho prvním funkčním období, když přijel do Bruselu, skutečně došlo k tomu, že měl v tabulce před sebou napsaná čísla, kolik jednotlivé členské státy NATO vydávají na obranu. A ukazoval prstem na jednotlivé spojence, zejména na ty, kteří na tom byli nejhůř, a vyloženě je vyvolával a dával jim sprduňk. Takže už to jednou udělal, čili by mě nepřekvapilo, kdyby to udělal i tentokrát. Ale samozřejmě nikdo neví.

8:30 A zároveň chci říct, že si myslím, že je v národním zájmu České republiky, aby ten kartáč česká delegace dostala. Že to je skutečně něco, co potřebujeme. Je to potřeba pro to, aby nějaká autorita donutila naši politickou reprezentaci brát investice do obrany skutečně vážně.

9:00 A dojmeme tím někoho, když teď Andrej Babiš říká: „My teda příští rok už opravdu budeme dávat ta dvě procenta.“ Protože jak jste sám naznačil, ta debata už je dnes jinde. Mluví se o 3,5 procentech, 5 procentech. Může to stačit, to, co se tam chystá Andrej Babiš říct? - Samozřejmě nevím, co tam Andrej Babiš chce říct, ale pokud by se tam nějakým způsobem snažil vysvětlit, proč Česká republika nebyla schopná v letošním a v loňském roce dosáhnout dvou procent HDP, tak si myslím, že pro velkou část účastníků, zejména pro americkou delegaci, to bude působit trošku mimozemsky: O čem to ten člověk mluví? My se tady bavíme o 3,5 procenta do roku 2035. My se tady bavíme o přesunu odpovědnosti za obranu Evropy v konvenční oblasti na Evropany. Mimochodem, ten přesun kompletní odpovědnosti za obranu Evropy v konvenční oblasti na Evropany nebyl v plné míře zakalkulován do takzvaných cílů výstavby schopností, které spojenci přijali v roce 2025 na summitu v Haagu, od čehož se odvíjí i ta 3,5 procenta HDP. Jinými slovy, je to něco navíc. To znamená, že jsme teď v situaci, kdy závěrem diskuze, která se bude týkat procesu předávání odpovědnosti od Američanů k Evropanům za obranu Evropy, může být zjištění, že 3,5 procenta HDP na obranu jsou málo a že to nestačí, že to bude muset být víc. Protože Evropanům přibydou úkoly nad rámec toho, na čem se dohodli před rokem v Haagu.

11:00 Čili nějaká obhajoba toho, že jsme na 1,8 procenta a ne na 2 procentech a proč to tak je, nikoho nebude zajímat. Dokonce to může některé aktéry vyprovokovat třeba i k nějaké ostřejší nebo agresivnější reakci. A nikoli zdaleka jenom Donalda Trumpa. Chci zdůraznit, že tato lehkovážnost České republiky a naše neschopnost se dostat byť na minimální příčku, ke které jsme se zavázali před deseti lety nebo před dvanácti lety, to znamená na ta 2 procenta HDP, je hrozbou zejména pro evropské členy NATO. Jednak věcně, protože vědí, že tady mají nějakého spojence, který nemusí být v krizové situaci úplně spolehlivý a užitečný, protože bude postrádat vojenské schopnosti, které jsou v krizové situaci potřeba pro obranu Evropy. Ale zároveň to podkopává celou kredibilitu a pozici Evropy. To znamená, lidé jako Merz, Macron jsou podle mě stejně nebo možná ještě více znepokojeni tím, že některá evropská země jako třeba Česká republika, neplní závazky než Donald Trump.

12:00 Kartáč může přijít od Friedricha Merze. Němci skutečně ten obrat udělali, je velmi věrohodný a rychle navyšují. Ještě před deseti lety byl německý rozpočet na obranu nějakých 40 miliard euro. Dneska je to 107 miliard euro. To znamená, že navýšení je naprosto dramatické. Do roku 2030 se Němci chtějí dostat nad 3 procenta HDP na obranu. A přesně pro lidi jako Merz nebo Macron jsou země jako Česká republika, které závazky nejen že nenaplňují, ale ani to úplně nevypadá z veřejných vyjádření politické reprezentace, že to úplně věrohodně chtějí udělat, pro kredibilitu Evropy vůči Američanům a vůči Trumpovi velkým rizikem.

13:00 Můžou nás nějak zachránit nadstandardní vztahy, které má údajně Andrej Babiš s Donaldem Trumpem? Často to říká, i když je pravda, že teď před odletem do Ankary to trošku bagatelizoval ve smyslu: „Uvidíme, jestli se setkáme a jestli si mě bude pamatovat.“ Ale je to něco, co by Česku v situaci, ve které tam jede, mohlo pomoct? - Nejsem úplně schopný to komentovat z hlediska toho, jestli existují, nebo neexistují nějaké nadstandardní vztahy, protože to netuším. Jenom vím, že třeba před rokem na summitu v Haagu na hlavní večeři seděl u jednoho stolu prezident Petr Pavel s Donaldem Trumpem a generálním tajemníkem NATO. Čili tam měla Česká republika velmi prominentní postavení a vím, že prezident Pavel se s Donaldem Trumpem velice intenzivně bavil celý večer během té večeře před rokem. Ale jestli, kdyby ty nadstandardní vztahy existovaly, by nám to mohlo pomoct? Těžko říct. Myslím si, že nedosahovat úrovně 2 procent HDP je pro Američany, ale i pro spoustu evropských spojenců natolik nepochopitelná situace a natolik vzdálená tomu, na jaké úrovni se pohybuje dnes značná část aliance, že by spoléhání na nějaké nadstandardní osobní vztahy asi nepomohlo.

14:00 Dalším tématem summitu je pomoc Ukrajině. Konkrétně jde o návrh na pomoc ve výši 70 miliard eur. A Česká republika tam jede zase s postojem: „My Ukrajinu podporujeme, ale platit to nebudeme. A je logické, že to musí zaplatit velké země.“ Nepřispívá i to k nějaké naší pověsti černého pasažéra? - To asi ano. Je dobře, že jste to zvedla, protože jsem na začátku nedokončil to, když jsem říkal, že summit má tři hlavní témata. Mluvil jsem o výdajích na obranu, investicích do budování vojenských schopností. Druhým významným tématem je podpora a rozvoj obranného průmyslu, zvyšování výrobních kapacit zbrojních firem tak, aby členské vlády NATO měly od koho vojenské vybavení nakupovat a abychom v krizových situacích měli průmyslovou základnu, kterou potřebujeme pro obranu. A třetím tématem skutečně je podpora Ukrajiny. Dneska na té večeři bude i ukrajinský prezident Zelenský. Samozřejmě to, že Česká republika odjíždí na summit s tím, že má problém v zásadě ve všech těch oblastech, možná kromě obranného průmyslu, asi naší věrohodnosti neprospívá.

17:00 Zároveň to není potřeba přeceňovat, protože to je do určité míry takové PR cvičení ze strany aliance. Ano, je to samozřejmě důležité pro signalizování pokračující podpory Ukrajiny. Je to důležité pro demonstraci jednoty a solidarity, jednak v rámci NATO mezi spojenci a jednak vůči Ukrajině. Takže z toho důvodu je to důležité. Ale závazek k podpoře Ukrajiny v rámci aliance je vlastně velice slabý. To není nic závazného, není to právně vymahatelné, je to nějaká politická deklarace. Je to určitě závazek na mnohem nižší úrovni důležitosti a vymahatelnosti, než jsou závazky, které se týkají investic do vlastní obrany.

17:30 Už to bylo na minulých summitech, že aliance na každém summitu měla potřebu říct, aby to taky znělo dobře v médiích, že spojenci se zavázali, že v následujícím roce dají 70 miliard euro na podporu Ukrajiny. Ale co si vybavuji a myslím, že si to dobře pamatuji, tak tam potom v následujícím roce nastalo velice kreativní účetnictví, kdy se do toho každý stát snažil nacpat všechno možné, co jen velice vzdáleně prošlo kolem vojenské podpory Ukrajiny, abychom se doštrachali ke splnění toho politického neformálního závazku ze summitu NATO a dalo se to prezentovat veřejně, že spojenecké země skutečně dostály svým slibům souvisejícím s podporou Ukrajiny.

19:00 Když mluvíte o kreativním účetnictví, tak Andrej Babiš říká: „Ano, příští rok přidáme 36 miliard, bude to na 2 procenta HDP.“ Co přesně za to podle vás Česko dostane? Protože Česko už dřív říkalo, že se tam bude zkoušet propašovat přesně ty výdaje, které vlastně až tak na obranu nejsou. Tak budeme nazeleno natírat nemocnice, stavět dálnice? - Doufám, že ne. Doufám, že teď už to všichni pochopili. Pochopil jsem to tak, že teď během jara se už aliance definitivně vyjádřila. Že ty nesmysly, které jak předchozí, tak současná vláda chtěla nacpat do výdajů na obranu, například v oblasti dopravní infrastruktury, aliance definitivně vyhodnotila tak, že to není legitimní součást obranných výdajů a že toto hodnocení aliance poslala do Prahy a teď se tím všichni řídí a budou řídit. Takže předpokládám, že jakékoliv navýšení obranných výdajů, o kterém mluví nebo bude mluvit vláda, se skutečně bude týkat investic do vojenských kapacit, schopností, do fungování armády, do navyšování počtu vojáků a do těchto věcí, které skutečně souvisejí s hardcore obranou.

20:00 Andrej Babiš nechal přepracovat obrannou koncepci. Zatím se mluví hlavně o tom, že by se měl posílit nábor a protivzdušná, protidronová obrana. Je to skutečně to, co naše armáda potřebuje? Potřebuje ještě něco dalšího? - Určitě. A zároveň potřebuje i spoustu dalších věcí. Takže ano, armáda České republiky má tři hlavní oblasti priorit v rámci výstavby vojenských schopností, tak jak byly schváleny i Českou republikou loni na summitu v Haagu. První věc je dobudování a vybudování dvou pozemních brigád. Jednu jsme měli v těch úkolech v rámci aliance vždycky. Od loňského roku se k tomu přidala i ta druhá. To je ta těžká brigáda, kde musí být tanky a pásová obrněná vozidla. Pak je to brigáda středního typu, kde musí dojít k přezbrojení na nová kolová obrněná vozidla. To je první okruh závazků.

20:30 Druhý okruh závazků se týká právě protivzdušné obrany. A to je samozřejmě priorita pro značnou část členských států NATO. A tam je na tom Česká republika stejně špatně, nebo skoro stejně špatně jako téměř všechny ostatní evropské země. Protože samozřejmě do chvíle, kdy jsme viděli, jakou důležitou roli to hraje při obraně země, když jsme to viděli na Ukrajině, tak evropské země neinvestovaly dostatečně do protivzdušné obrany. A tam aliance předpokládá, že v nějakém horizontu 10, 15 let bude potřeba navýšit evropské schopnosti protivzdušné obrany asi o 400 procent.

21:00 A třetí priorita jsou různé logistické schopnosti a nástroje. A souvisí to s geografickou polohou České republiky. My musíme v rámci NATO zajistit hladký průjezd, pobyt a přesun spojeneckých vojáků přes území České republiky, protože naše území se nachází na přepravních koridorech v rámci aliance. A k tomu potřebujeme udělat strašnou spoustu věcí. Některé jsou vojenské, některé jsou nevojenské. A na tohle všechno je potřeba najít peníze. A obávám se, že čím déle budeme čekat s navyšováním obranných výdajů podle závazku z roku 2025 na 3,5 procenta HDP, tak o to víc potom budeme muset dát. Protože samozřejmě - ono by to ani nešlo, nebylo by to věrohodné - ale pokud bychom do roku 2034 dávali 2 procenta HDP a potom tvrdili, že v roce 2035 se najednou během jednoho roku dostaneme na 3,5 procenta HDP, tak zaprvé se to nikomu nepodaří, takový rychlý nárůst z roku na rok… - Ani to nejsme schopni asi utratit. - Nebyli bychom schopni takový nárůst během jednoho roku absorbovat. Ale hlavně to znamená, že mezi těmi lety 2026 až 2034 tam budou chybět stovky miliard korun, které by tam byly, kdyby ten nárůst byl předvídatelný a pozvolný.

23:00 Andrej Babiš se úplně netají svojí skepsí vůči zbrojařským firmám. Vadí mu, jak on říká, že vydělávají na válce. Navíc je přesvědčený, že armádní tendry provází korupce. Jak s takovým přístupem k obrannému průmyslu můžeme rozvíjet armádu? - To já nevím. Na druhou stranu si myslím, že vláda, ministr obrany, ale i vicepremiér Havlíček, ale dnes už asi i premiér Babiš chápou, že obranný průmysl se stává natolik důležitou součástí české ekonomiky, že to je vlastně win-win. Že ano, zbrojaři dnes mají asi větší marže, než mají obchody se zeleninou nebo nějaké jiné byznysy. Protože pochopitelně je obrovský převis poptávky nad nabídkou v celé Evropě. Ale pointa je v tom, že my značnou část peněz, které potřebujeme investovat do naší obranyschopnosti, můžeme investovat u českých firem, které z toho platí české vývojáře, české zaměstnance, kteří z toho odvádějí v České republice daně. To znamená, že tam je veliká synergie, že to nejsou prachy, které se někam pošlou pryč, ale do velké míry to jsou a mohou být peníze, které zůstanou v české ekonomice.

25:00 A ještě k summitu, myslíte si, že teď opravdu přišla chvíle, kdy Evropa skutečně převezme zodpovědnost nad svojí vlastní obranou? Nebo že je tento summit ještě nějaký pokus, jak trošičku uchlácholit Donalda Trumpa, aby se na naší obraně i nadále podílely Spojené státy? - Ale ono to je oboje. Samozřejmě Spojené státy se i nadále budou podílet na naší obraně. Spojené státy nevystoupí z NATO, koneckonců ani nemohou, respektive prezident americký o tom nemůže rozhodnout sám. Zároveň Američané od začátku této administrativy, od ledna loňského roku, říkají Evropanům, že požadavek, aby Evropané převzali odpovědnost za obranu, se týká pouze takzvaně konvenční domény. To znamená, například se netýká jaderných zbraní. - Jde mi o to, jestli evropské státy opravdu teď tu odpovědnost převezmou. Protože i ohledně Ukrajiny jste sám mluvil o tom, že je to trošku takové PR na oko. Tak jestli tohle taky nebude trošku PR naoko? - Přebírání odpovědnosti už se děje. Protože zaprvé, země, řekněme v uvozovkách v širším regionu Baltského moře skutečně už konají. Němci, Nizozemci, Poláci, Baltové, všichni Skandinávci, už dramaticky zvyšují výdaje na obranu. Tam je spousta zemí, které dnes dávají už více než 3 procenta HDP na obranu. Mají obrovské zakázky na pořízení vojenského materiálu a vojenské techniky. A zároveň už se děje i proces předávání, protože už na jaře letošního roku Američané přišli s tím, že stahují z toho balíku aliančních schopností, které je potřeba pro vedení obranné operace, některé vojenské schopnosti. To znamená, že už tam na rozdíl od minulosti nebudou dodávat některé schopnosti, zejména ve vzdušné a námořní doméně, jako třeba nějaké strategické bombardéry a tak dále. To znamená, už dnes dochází k tomu, že Evropané v rámci NATO vymýšlejí, jak a čím tyto americké schopnosti, které Američané stahují, nahradí. A pokud země, které to berou vážně, dospějí k závěru, že některé jiné členské země jsou černí pasažéři, kteří se jenom vezou, tak to samozřejmě může mít velice neblahé dopady na vztahy mezi těmito zeměmi v rámci Evropy i na reputaci a postavení těch zemí.