Pamatuju si, kdy i se Zemanem byla sranda, řekl Šídlo na svoje padesátiny

Jen málokdo má takový přehled o české politické scéně jako komentátor a autor Šťastného pondělí Jindřich Šídlo. Jeho pořad slaví už šest let a Jindřich Šídlo dokonce padesát. Na co ze své novinářské kariéry nejraději vzpomíná?

Hostem Ptám se já byl komentátor Seznam Zpráv a spoluautor Šťastného pondělí Jindřich Šídlo.

Jeden z nejoblíbenějších satirických pořadů na české scéně by už mohl vesele vyrazit do školy - Šťastné pondělí slaví šest let a s ním i jeho moderátor Jindřich Šídlo, který v pátek 21. října oslavil padesátiny.

„V týmu Šťastného pondělí vedeme samozřejmě souboj ‚starých a mladých‘. Starý jsem tam já a mladí jsou všichni ostatní. A já jim v mnoha věcech už nerozumím, a proto se schovávám za masku takového dobrotivého bručouna,“ popisuje v rozhovoru s Marií Bastlovou dynamiku v týmu Šťastného pondělí Šídlo.

Málokdo si o pozadí české politické scény pamatuje tolik jako on. Možná i proto sám sebe připodobňuje ke sněmovnímu matadorovi Markovi Bendovi z ODS. Ne vždycky přitom byla jeho denním chlebem jenom politika. Třeba v době, kdy ještě pracoval v týdeníku Respekt: „Tehdy jsem musel napsat článek, proč je normální jaro. Tenkrát bylo moc teplo a skončilo to tak, že to jaro je nenormální tím, že je normální.“

Ačkoliv se může zdát, že je Šídlo odborník na velké spektrum témat, v rozhovoru přiznal, že v některých oblastech má co pilovat: „Nerozumím ekonomice, zdravotnictví rozumím jako pacient. Mám jisté mezery v krasobruslení, ale tam jsem se za poslední roky zlepšil,“ dodal.

Jaký je kolega a kdo stojí ve Šťastném pondělí za těmi nejlepšími vtipy? A neuvažoval někdy, že sám vstoupí do politiky?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:30 - Čemu ty nerozumíš? Já nerozumím většině věcí. Tomu, čemu nerozumím, se snažím vyhýbat. Nerozumím ekonomice, zdravotnictví rozumím jako pacient. Mám jisté mezery v krasobruslení, tam jsem se ale za poslední roky zlepšil, protože to miluje moje žena Tereza Šídlová. Ale, že bych byl expert, to ne.

5:00 - Pamatuji si, jak jsem jednou byl na setkání lidí nějakého města, kteří se báli, že přes ně povede dálnice D3. Dodnes tam nic nevede a bylo to týden před narozením mé dcery Magdaleny, které je dnes 21 let. Od té doby se tam nehnulo stéblo trávy.

5:30 - O čem jsi psal nejméně rád? Já jsem v Respektu dostával dobrá témata. Třeba NUTS 1 a NUTS 2, to souvisí s evropskými fondy a je to předobraz krajů. Je to úplně šílené. Pak jsem tam dostal za úkol napsat článek, proč je normální jaro. Tehdy bylo moc teplo a já to zjišťoval a skončilo to tak, že to jaro je nenormální tím, že je normální. Pak jsem ještě volal na Ministerstvo zemědělství, kde jsem řešil dopad na úrodu. Mluvil jsem tehdy s člověkem, který se jmenoval Ilja Sysel a byl to ředitel marketingu. To bylo geniální a asi nejzajímavější na tom článku. Jednou mě pak Jiří Kubík (dnes šéfredaktor Seznam Zpráv, pozn. red.) nechal psát počasí, ačkoliv jsem byl politický zpravodaj. Nevěděl jsem, jestli to není nějaká šikana, nebo rituál, který musí všichni postoupit. Já to ale vzal vážně.

6:00 - Jak moc sis užíval šéfování, když jsi v Hospodářských novinách vedl tým domácího zpravodajství? Vždycky jsem byl milý, empatický kluk z malého města. Rozhodně jsme nikomu nic nedával sežrat (smích). Jsem na to pyšný, protože jsem měl úžasnou partu.

7:00 - Z jakých politiků sis dělal legraci nejraději? Tehdy (v Hospodářských novinách, pozn. red.) jsem to neměl dovolené, byl jsem zpravodaj, takže jsem si srandu nedělal. Ale pamatuju si časy, kdy byla sranda s Milošem Zemanem, zcela vážně. Psal jsem to v dubnu 1996. S Kalouskem byla vždycky sranda. I starší poslanci ODS ve Federálním shromáždění byli zábavní. Pavel Dostál byl vtipný.

8:00 - Komu z porevolučních politiků se nejvíc podobáš? Kolegové ze Šťastného pondělí mi občas říkají Bendo. Já jsem spíš slyšela, že tě připodobňují k Václavu Klausovi? Cože, mě? To snad ne. Mimochodem, já si myslím, že každá Sněmovna má mít svého Marka Bendu. Třeba Piráti na něj nahlíželi jako na toho, kdo tam sedí 40 let, ale za tři měsíce za ním začali chodit, aby jim něco vysvětlil. Toho člověka tam potřebuješ, protože ti řekne „tohle se vyřešilo v roce 1997 a od té doby se na to nikdo neodvážil sáhnout“, tak ať to nechají být. Typický příklad jsou platy.

10:00 - A co ten Klaus, „klausovatíš“? Vypadám tak? To vetuji. Ale uvědomuji si, že jsem čím dál protivnější. Své nejmladší dceři říkám: „Josefíno, to ti nezávidím.“ Ale v týmu Šťastného pondělí vedeme samozřejmě souboj „starých a mladých“ a starý jsem tam já a mladí jsou všichni ostatní. A já jim v mnoha věcech fakt už nerozumím, a proto se schovávám za masku takového dobrotivého bručouna.

14:00 - Kdo za tebe v týmu Šťastného pondělí pracuje? Scénáře Šťastného pondělí píšeme v první fázi s Konstantinem Sulimenkem a Vaškem Dolejším a pak se zapojují ostatní. - Takže to píšu já. - Konstantin mi dokonce navrhl, že když se mu povede nějaká myšlenka a mně se líbí, stává se to automaticky mojí myšlenkou. Možná to je ta spojitost s Václavem Klausem, takhle vznikla spousta věcí v programu ODS.

15:00 - Co historky, které vyprávíš, kolik z nich je tvých? Všechny. Přece bych si nevymýšlel historky, u kterých jsem nebyl.

16:00 - Jak jste na tom v týmu Šťastného pondělí s ženami? Teď máme v „redakci zábavy“ dvě ženy. Terezu a Ester. Předtím to byl chlapecký klub. Za jednoho kolegu jsme dokonce získali dvě ženy.

20:00 - Třicet let píšeš o politice, kolikrát za tu dobu jsi do ní chtěl jít? Nikdy. Jediný plán jsme měli, že bych na Praze 7 kandidoval na senátora pod ŠPD - Šťastné pondělí a demokracie. Měli jsme to vymyšlené i billboardem, mohl to být pěkný happening, ale nakonec byl covid a vyhrála tam Mirka Němcová (ODS), což moc v tom našem obvodě nešlo porazit.