ODS všechno obětovala, aby byl Fiala premiérem, nestálo to za to, říká Zahradil

Jan Zahradil byl členem ODS 34 let. Kdysi možný nástupce Václava Klause byl prvním místopředsedou, 20 let strávil v europarlamentu. Před pár dny ze strany ale odešel a začal spolupracovat s Motoristy. Proč opustil ODS?

Hostem Ptám se já byl bývalý europoslanec a bývalý první místopředseda ODS Jan Zahradil.

Zahradil, který na konci března po 34 letech opustil řady ODS, bude nově spolupracovat s Motoristy sobě jako expert na zahraniční politiku. O poslanecký mandát v podzimních sněmovních volbách prý usilovat nehodlá. Motoristy ale označil za „nadějnou politickou formaci, která se může stát krystalizačním jádrem české podoby soudobého národního konzervatismu“. Což je směr, od kterého se podle něj občanská demokracie odtahuje.

Ke směřování strany byl Jan Zahradil kritický dlouhodobě, v poslední době mu hodně vadila zejména koalice Spolu. Svůj odchod z ODS oznámil minulý týden. V dopise premiérovi a předsedovi občanských demokratů Petru Fialovi napsal, že se rozšiřuje propast mezi jeho názory a názory vedení strany. A že nebude koalici Spolu ani volit.

Fiala bývalému místopředsedovi strany poděkoval za všechno, co pro ODS udělal. Zahradil byl výraznou tváří občanských demokratů na poli jak tuzemské, tak evropské politiky. Šest let byl poslancem, od roku 2004 do loňska pak zasedal v Evropském parlamentu.

Co od přesunu k Motoristům Zahradil očekává? Opravdu nebude kandidovat ve sněmovních volbách? A jakou roli podle něj Motoristé po volbách sehrají?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co na váš odchod z ODS říkají vaši bývalí kolegové? – Někteří mi vyjadřují pochopení, někteří mi vyjadřují lítost. Někteří mi naopak spílají, že to nečekali a že jsem se měl pokusit ještě v ODS něco změnit. Takže je to různé, ale myslím, že to není žádné drama.

3:00 Kdy se to u vás začalo lámat? – U mě se to začalo lámat po roce 2020, kdy vedení ODS podepsalo koalici Spolu poprvé. Já jsem ještě v roce 2019 kandidoval do Evropského parlamentu jako velmi loajální člen ODS. Byl jsem vždy odpůrcem koalice Spolu. Říkal jsem: Tohle nedopadne dobře, vy se v tom rozpustíte, ztratíte identitu. Pak to vyústilo v to, že jsem se rozhodl, že už nebudu kandidovat za ODS do Evropského parlamentu, protože bych musel kandidovat na kandidátce Spolu, což pro mě nebylo přijatelné. A někde na sklonku loňského roku na základě různých dalších kroků jsem se rozhodl, že odejdu.

4:00 Není ale fér zpětně uznat, že to byla vlastně jediná cesta, jak dosáhnout na křeslo premiéra? Samotná ODS by asi těžko v těch volbách uspěla. – To říkáte velmi správně, že to byla asi v té době jediná cesta, jak dosáhnout na křeslo premiéra. Tady jde o to, jestli jsme za to křeslo premiéra pro Petra Fialu nezaplatili příliš velkou cenu. A jestli ji neplatíme i nadále. A jestli ji nebudeme platit v budoucnosti. (…) Teď ze zpětného pohledu mi připadá, že to nestálo za to. My jsme vsadili na premiérské křeslo pro Petra Fialu. A tomu jsme obětovali tolik, že ODS a její původní identita někam vyšuměly.

5:00 Jak zatím hodnotíte kampaň Spolu? – Mně to připadá, že opakují to, co udělali v roce 2021, to znamená Antibabiše. Podle mě to fungovat už nebude. Ta snaha lidi vyděsit, že když přijde Babiš, tak nás prodá. Teď k tomu ještě přidali líčení Babiše jako téměř vnitřního nepřítele státu, že nás zaprodá někam na Východ. Já myslím, že to nejen nebude fungovat, ale dokonce bych řekl, že je to i nezodpovědné, a troufl bych si říci nestátnické. ODS vždy byla státotvorná strana, a teď vytvářet dojem, že kdo je proti ní v opozici nebo proti koalici Spolu v opozici, tak je nepřítel státu a Putinův agent. To mi připadá hodně přes čáru.

6:00 Vy ale těch ostrých výroků na konto Andreje Babiše máte připsáno z minulosti také poměrně dost. – V době, kdy byl Andrej Babiš poprvé premiérem nebo i ministrem financí, tak jsem byl loajální člen ODS, tak jsem se s tím moc nemazal.

8:30 Neodešel jste z ODS také trochu proto, že už byste neměl šanci získat nějakou významnější politickou štaci? – Ano, ale já jsem ji ani nehledal. (…) Moje další politické angažmá, bude-li, není motivované nějakou trafikou. Jako negativní příklad vždy používám pana ministra Lipavského, který vystoupil od Pirátů, a měl jsem dojem, že běhá s cedulkou: Chcete mě? Od Pirátů k Topce, od Topky k ODS, až z toho vydojil volitelné místo na pražské kandidátce. Takhle bych dopadnout nechtěl.

11:00 Je pro vás přechod k Motoristům přesun k lepšímu? – Takhle já neuvažuji. Co mě na Motoristech zajímá, je, že je to zaprvé nová politická síla, je pravicová, ale ve smyslu, který mně se líbí. To znamená, že jsou tam prvky toho, čemu říkám národní konzervatismus a o čem si myslím, že opravdu bude pravicovým směrem budoucnosti. Myslím, že mohou prorazit. Pokud se jim podaří prorazit teď v parlamentních volbách, tak se mohou etablovat na české politické scéně jako trvalka nebo jako dlouhodobější projekt.

11:30 Já bych byl rád, kdyby se třeba v budoucnu, a to je taková moje osobní ambice, stali nějakým krystalizačním jádrem národně konzervativního proudu v České republice.

14:00 Vy jste v rozhovoru pro Echo řekl, že v Motoristech vidíte národní konzervativismus nové generace, možná českou verzi trumpismu. V čem by měla být česká verze trumpismu pro voliče v tuhle chvíli lákavá, když vidíme Donalda Trumpa v Americe a jeho politiku? – Samozřejmě nějaký segment voličů to osloví. Mně to připadá jako pravicový model budoucnosti, je vidět, že pravice se mění.

17:00 Jak vám je sympatické pojetí moci podle Donalda Trumpa, kdy vedle něho vidíme Elona Muska coby jednoho z nejbohatších lidí, nevoleného do funkcí? Nebo sledujeme poměrně agresivní politiku ve vztahu ke Grónsku, vůči Dánsku, vůči zemi, která je tradičním spojencem Spojených států amerických. – A Muskem… samozřejmě to je teď skoro démonická figura. Ale zase nalijme si čistého vína. Podobné miliardářské nebo multimiliardářské figury stály i po boku demokratických prezidentů, Bidena, Obamy. – Nikdy v takové míře. – Nebylo to možná tolik vidět, ale to finanční propojení… třeba George Soros pomáhal progresivním liberálním směrům formou financování nevládních organizací na celém světě a forzíroval agendu demokratické strany. – Takže Musk je takový Soros? – Ano, můžeme říct, že je to vlastně Soros republikánů.

18:00 George Soros tedy vadil, ale když se objeví Elon Musk, tak je to najednou všechno v pořádku? - Já si nehraju na objektivního, nemusím být objektivní, protože jsem stranický nebo ideově vyhraněný politik. Takže mně samozřejmě Musk bude vždycky sympatičtější než Soros.

19:00 Pokud jde o Grónsko, to není jenom Grónsko. Já si teď vždy kladu otázku, jestli to Trump opravdu tak myslí, anebo jestli je to jenom nějaká rétorická hra jeho transakční politiky, kdy se jako ledoborec snaží tou rétorikou vytvořit si nějaký prostor a tam potom udělat nějakou dohodu. Ale myslím, že nezpochybnitelné je to, že Donalda Trumpa vlastně Evropa, Evropská unie, včetně války na Ukrajině, moc nezajímá a že se toho snaží nějak zbavit. A zajímá ho to, čemu se říká blízké zahraničí. On daleko víc mluví o Kanadě, o Mexiku, o Grónsku. I tohle je příznakem nové zahraniční politiky, že Spojené státy už nechtějí mít globální zodpovědnost. My jsme na to nebyli zvyklí. A teď si na to ale budeme muset zvyknout.

21:00 Spojené státy se stahují z globálního angažmá a speciálně Evropě říkají: Hoši, ty vaše problémy si teď už musíte řešit sami, nespoléhejte se ve všem na nás. To tady prostě už je nějakou dobu a Trump je toho ne příčinou, Trump je toho výsledkem.

23:00 Budou Motoristé zkoušet získat nějakou podporu od trumpistů v předvolební kampani, třeba Elona Muska? – Myslím, že je to možné. Tam je ta vazba docela silná přes frakci a politickou stranu Patriotů, která si vytvořila komunikační kanály. (… ) Motoristům by to v kampani pomohlo, kdyby je někdo viditelný z Trumpovy republikánské strany podpořil.

24:00 Jsou různé kritické poznámky k tomu, co tahle vláda udělala, neudělala dobře, co špatně. A vláda říká: Ano, možná jsme udělali nějaké chyby a byla ta válka a tak dál, ale zahraniční politiku děláme skvěle. Já si nemyslím, že ji dělají skvěle. (…) Pokud jde o vztahy se sousedy, se Slovenskem jsou na bodu mrazu, s Maďarskem jsou na bodu mrazu. To je zapotřebí zlepšit.

25:00 Co se týče vztahů se Spojenými státy – tady není žádný komunikační kanál na Trumpovu administrativu, protože všechno se tady vsadilo na Bidena a na Kamalu Harrisovou. Prostě tady není nikdo, kdo by zvedl telefon a zavolal do Ameriky a bavil se tam s lidmi od Trumpa. A to byste vy nebo Filip Turek dokázali? – To myslím, že je reálné.

26:00 Třeba u Číny jsme to také dotáhli do bodu mrazu. Neříkám, že se s Čínou máme objímat, ale aspoň plavat v tom hlavním evropském koridoru, mít s Čínou vztahy nastavené třeba aspoň tak, jak to má Německo nebo Francie, které neposílají své předsedy druhých komor nebo i prvních komor parlamentu na Tchaj-wan.

28:00 Je zapotřebí mít s tou zemí alespoň nějaké korektní vztahy. A když se podíváte do našeho okolí: Polsko, Německo, Itálie, Francie… čínský prezident byl v Paříži, byl v Budapešti. A Česká republika tady trčí najednou jako kůl v plotě s nějakým morálně vztyčeným prstíkem vůči Číně a co nám to přineslo? Žádné výsledky nevidím.