Nevím, proč končil Železný. U Nory jsem byl překvapen, říká Fridrich

Volba nového ředitele České televize se blíží do finále. Nástupce Jana Součka zkusí radní ČT vybrat už ve středu. Jaké vedení a řízení by Česká televize potřebovala?

Hostem Ptám se já byl programový ředitel ČT a kandidát na generálního ředitele Milan Fridrich.

Už ve středu bude Rada ČT volit nového generálního ředitele veřejnoprávní televize. Pětice finalistů, předsedkyně dozorčí rady CNC Libuše Šmuclerová, ředitel programu ČT Milan Fridrich, obchodní ředitel ČT Hynek Chudárek, bývalý šéf ostravského studia ČT Miroslav Karas a výkonný ředitel ČT Sport Jiří Ponikelský, postupně představí radním své plány budoucího rozvoje televize.

Podle projektů, které jsou od pátku zveřejněné na webu Rady ČT, kladou kandidáti důraz zejména na efektivnější systém řízení, kontrolu financování nebo fungování nezávislého zpravodajství, ale i na on-line obsah.

Současný programový ředitel ČT Milan Fridrich vnímá svou kandidaturu jako logický krok někoho, kdo televizi zná dlouhodobě zevnitř a chce ji posunout dál. V případě zvolení generálním ředitelem se hodlá zaměřit na on-line a digitální služby. Kromě rozvoje webů a iVysílání plánuje například navýšit objem původní tvorby, a to zejména pro mladé. Ve zpravodajství by pak mimo jiné posílil ekonomickou redakci nebo přidal zahraniční zpravodaje.

Fridrich začínal v devadesátých letech v Českém rozhlase jako zahraniční zpravodaj v Bruselu. Po práci na stejném postu pro Hospodářské noviny nastoupil do České televize, kde zastával například pozici šéfeditora ČT24, vedoucího Studia 6 i ředitele zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Přímo se také podílel na založení zpravodajského kanálu ČT24. Od roku 2011 má na starosti programovou skladbu stanic ČT1, ČT2, ČT :D a ČT art a od října 2023 i ČT sport.

V jaké kondici je teď podle Milana Fridricha Česká televize? Jak zvládá držet krok s moderními trendy? A jak má nový ředitel čelit očekávaným politickým tlakům na veřejnoprávní média?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Proč chcete být ředitelem televize? - Otevřelo se okno příležitosti, tím, že byl odvolán bývalý generální ředitel Jan Souček. Na druhou stranu moje jméno se skloňovalo už při minulých volbách, dokonce už v roce 2009. Já jsem nikdy nekandidoval, protože jsem tam měl generálního ředitele, který chtěl obhajovat mandát. Nyní se otevřelo to okno příležitosti a vzhledem k tomu, že jsem 18 let ve vedení televize, řídil jsem divizi zpravodajství, sportu, publicistiky, divizi digitálních služeb, divizi programu, tak si myslím, že mám hodně zkušeností a že bych mohl televizi učinit silnou, že bych ji dokázal vést a že bych ji činil nezávislou.

2:00 Potřebuje Česká televize spíše někoho zevnitř, anebo někoho zvenku? - Česká televize je velice složitý organismus a nesnese srovnání s jinými televizemi, které jsou na tomto trhu ani s jinými médii. Protože na jednu stranu je to vysílatel, je to médium, ale je to také kulturní instituce, je to také centrum, na které jsou upřeny zraky nás všech, má dlouhou historii. (…) Zkušenost z České televize je velice cenná. Na druhou stranu jsem nepracoval jenom v České televizi. Začínal jsem v Českém rozhlasu, pak jsem byl v Hospodářských novinách jako zpravodaj v Bruselu a teď jsem v České televizi a prošel jsem si asi pěti nebo šesti různými pozicemi. To si myslím, že je na jednu stranu moje výhoda. Někdo by mohl říct: jsi tam příliš dlouho. Já si myslím, že po těch letech nemám žádnou profesní slepotu.

3:00 A samozřejmě, když někdo přijde zvenčí, tak to bude mít velice těžké. Tam pracují tři tisíce lidí, je tam několik divizí, je tam spousta různých útvarů a odborných, a to navnímat trvá měsíce, možná léta. - Petr Dvořák to také zvládl. - Ale dokonce až po třech letech mi řekl: Milane, tak teď teprve cítím, že jsem tu televizi uchopil komplexně.

5:00 Minulý týden u nás byla další kandidátka na ředitelku ČT Libuše Šmuclerová, podle které televize ztrácí kontakt se současným světem, není dost moderní, není dost digitální, jede v zajetých kolejích. - Musíme si na stůl položit fakta. Faktem je, že za posledních 12 let Česká televize byla lídrem televizního trhu ve sledovanosti 15 plus, což znamená dospělých diváků. Dokážete si představit, že televize, která je zastydlá, je skanzen, nic se tam za 30 let nezměnilo, by dokázala s těmi žraloky z komerční sféry držet krok a být devětkrát za 12 let lídrem trhu? Já si myslím, že by určitě nebyla.

5:30 A podívejte se na to, co tam vzniklo: Případy prvního oddělení, Devadesátky, Most, Dobré ráno, Brno, Dabing street, Čtvrtá hvězda, Smysl pro tumor. Jsou desítky pořadů, které za posledních 10, 12 let vznikly a patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v televizní branži. A to, co se podařilo za poslední léta s těmi malými penězi, které máme na rozvoj digitálních služeb, je úctyhodné.

6:00 Mladší generace využívá digitální služby a sociální sítě ve zvýšené míře. Je to jejich hlavní zdroj zábavy a informací. Předtím se věnovali něčemu jinému a nekonzumovali třeba média vůbec, takže určitě nám neujel vlak. Řeší to všechna veřejnoprávní média v celé Evropě, jsou na to různé postupy. Česká televize samozřejmě má určité mezery, především u mladší generace, ale ty se podaří zacelovat. (…) V mém projektu je, že potřebujeme ještě talk show, potřebujeme nějaké reality show vzdělanostního charakteru, které by specifickým způsobem jako veřejná služba oslovily generaci Z, anebo i mladší.

9:00 V jakém stavu je televize v tuhle chvíli? - Ona je v různých stavech. Co se týče obsahu, tak je lehce oslabená za poslední léta. Protože poslední dva tři roky se neustále škrtaly výdaje, které šly do výroby. Ale neznamená to, že to je nějaká tragédie. V těchto sinusoidách se televize pohybuje, protože má fixní poplatek, který se platí. A samozřejmě vlivem inflace a vlivem spousty věcí se vám může měnit to, kolik máte na výrobu. Na druhou stranu loni skončila jako lídr trhu, měla 30 procent ve sledovanosti. Takže na tom není úplně bídně.

10:00 Ale co je důležitější, tak jako instituce je oslabená. Protože od loňského roku, a bylo to postupem mnoha měsíců, docházelo k neshodám mezi generálním ředitelem a Radou ČT. Docházelo k nevysvětleným rušením publicistických pořadů, jejich návratu, dávání k etické komisi různých moderátorů, aniž by se pořádně vysvětlilo proč. A všechno to vrcholilo těmi mediálními přestřelkami teď na jaře. - Co z toho poškodilo televizi nejvíc? - Myslím, že lidé mohli mít pocit, že televizi nerozumí, že je rozkolísaná, že nemá jasnou nezávislost, protože v těch různých rozhovorech a příbězích, které se odehrávaly během posledních měsíců, se laik musel ztratit. Já se musím přiznat, že sám jsem některým věcem nerozuměl, a to v té televizi pracuju.

11:00 Jak je to s Václavem Moravcem? Věděl jste jako programový ředitel o údajných tlacích na generálního ředitele od některých radních, že by měl zrušit Václava Moravce, respektive jeho pořady na obrazovce ČT24? - O tom, že byl vyvíjen tlak na Václava Moravce ve veřejnému prostoru, jsem zaznamenal. Musím se přiznat, že nikdy nebyly ze zdrojů, abych si říkal: ano, tak teď se něco vážného děje. Byly to prostě mediální drby. Ale co je důležité říct, v minulosti jsem to nezaznamenával, zaznamenával jsem to až teď. Během posledních dvou let. - Je Václav Moravec důležitou tváří ČT, měl by zůstat? - Určitě.

13:00 Co rušení dalších pořadů, které vyvolávaly velké kontroverze? Bylo to rušení pořadu 168 hodin Nory Fridrichové, vaši bývalé ženy. Ale z obrazovky odešly i další výrazné. Poškodilo to důvěryhodnost ČT? - Musíte vždycky pečlivě vysvětlit, co se děje. Já jsem si vážil na Petru Dvořákovi toho, že když odešel nějaký manažer, tak odcházel s tím, že se mu vyroloval koberec, všichni si podali ruku, on seděl na poradě vedení, poděkoval všem za spolupráci a odešel. Když to děláte kovbojským způsobem, že práskáte bičem, anebo vytahujete pistoli, tak v žádné firmě z toho není dobrá nálada a dobrá atmosféra. I navenek to působí, že bůhví, co se tam děje. A tohle samozřejmě jsou věci, které se děly. Já některým těm příběhům nerozumím. Nevím, proč končil Jakub Železný.

14:00 U Nory Fridrichové, tak tam jsem z toho byl překvapen. Sám jsem byl pozván ke generálnímu řediteli, kde mi bylo jenom oznámeno, že 168 končí, ať ji vyndám z podzimního vysílacího schématu. Problém byl, že to bylo tři týdny před rozjezdem toho podzimního vysílacího schématu, tak to nemohlo nevyvolat bouři, anebo negativní reakce. - To byl kovbojský způsob řízení ze strany Jana Součka, nebo někoho jiného? - To je kombinace lidí, kteří za to nesli odpovědnost, to znamená zpravodajství a samozřejmě generálního ředitele, který je ze svého titulu odpovědný úplně za všechno.

15:00 Když jsme u zpravodajství, Libuše Šmuclerová minulý týden také říkala, že z jejího pohledu je špatné lučování různých pozic u jedněch osob, například řídících pozic a moderátorských. Třeba když šéfredaktor zpravodajství Michal Kubal vedle toho moderuje. Jak to vnímáte? - Mám ve svém projektu napsáno, že bych chtěl zrevidovat řídící a kontrolní mechanismy ve zpravodajství. Potřeboval bych si nastudovat, jak to tam vlastně všechno funguje, jestli ti lidé opravdu stíhají nebo díky tomu, že mají kumulaci nějakých funkcí, tak něco šidí. Tohle to je nutné zrevidovat a pak přijmout opatření, která by byla ku prospěchu zpravodajství.

20:00 Pomohlo by, kdyby se oddělili lidé, kteří jsou moderátoři zpravodajství a moderátoři publicistiky. - Takže třeba Události a Události, komentáře nemají moderovat stejní moderátoři. - Ano, to je jeden z příkladů. Myslím si, že to není úplně ideální, ale takových příkladů je tam víc, kdy lidé moderují několik pořadů. Pak vlastně nevíte, kdo je tváří toho pořadu a kdo už není. Je tam hodně šikovných lidí, kteří jsou teď pod svým potenciálem a někteří nedostávají šanci. A já bych se chtěl podívat právě na tyhle lidi, aby to nedělala úzká skupinka, ale aby se zapojili všichni, kteří mají pro to talent.

23:00 Děláte nějaké dohody, nebo vyjednáváte o nějakých dohodách s členy Rady České televize? - V televizi jsem 18 let v managementu a zažil jsem možná už vyšší desítky nebo stovky radních. Všichni mě znají, na radu chodím pravidelně, prezentuju tam pět zpráv za rok, znám se s těmi lidmi po pracovní stránce, takže se jim nemusím nějak složitě představovat. Za tu dobu, co tam jsem, jsem nikdy nezaznamenal, že by po mně někdo něco chtěl, že by chtěl nějaký slib, říkal něco o tom, že mě podpoří, když se stane tohle a támhleto. Nezaznamenal jsem to, můžu to odpřísáhnout, mám svědomí čisté. Ta druhé, nikdo mi nikdy neřekl, že mě podpoří. To se nedělá. Takže se nechám ve středu příjemně překvapit, jak to dopadne.

25:00 Kdybyste byl zvolen generálním ředitelem České televize, jak byste čelil politickým tlakům, které dlouhodobě stoupají směrem k veřejnoprávním médiím? - Nikdy za celou svou svobodnou historii od počátku devadesátých let to nebylo úplně zářivé. Pod tím tlakem byla veřejnoprávní média vždycky. Před 25 lety byla televizní krize, byla televizní stávka, to si myslím, že Česká televize byla pod politickým tlakem mnohonásobně větším, než je dneska. (…) Za sebe můžu říct, že já bych nikdy nezůstal a nikdy bych nebyl v televizi, která by nebyla svobodná a nezávislá a která by podléhala politickým tlakům do té míry, že by se jim podřizovala, anebo přizpůsobovala.

29:00 Televize nepatří ani státu, ani politikům, nepatří ani managementu, ani generálnímu řediteli. Ta patří občanům, divákům. Stejně jako svatovítská katedrála. Svým způsobem Česká televize, Český rozhlas patří všem a nikdo nemá právo si myslet, že patří jemu. - Každopádně k těm tlakům, zažil jste tedy i horší? - Zažil jsem horší. A na druhou stranu věřím v racionalitu. A věřím, že tahle země je pevně ukotvenou demokratickou evropskou zemí. Nepochybuju o tom, protože spoustu různých politických krizí, které jsme měli, se podařilo v téhle zemi přestát a ustát. Nedošlo k oslabení demokracie, nedošlo k oslabení svobody, nedošlo k oslabení naší určité integrity.

30:30 Viděl jste, co se děje na Slovensku? Slovenský scénář nám nehrozí, anebo by vám nevadil? - Slovenský scénář by mi samozřejmě vadil. Ale myslím, že u nás máme občanskou společnost a rozvrstvení v naší společnosti takové, že by k tomu nedošlo.