Když Zeman tahal králíky z klobouku, kritici mlčeli, diví se Baxa

Ústavní soud má tři nové představitele. Senátoři zvolili do funkcí profesora Jana Wintra i bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a soudkyni Danielu Zemanovou. Kam noví soudci konstituční tribunál posunou?

Hostem Ptám se já je nový ústavní soudce Josef Baxa.

Senát dnes schválil nominace někdejšího předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, profesora ústavního práva Jana Wintra i bývalé prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové v tajné volbě. A to i přes výhrady svého ústavně-právního výboru, který před týdnem podpořil jen Wintrovu kandidaturu.

Jejich schválení ale nakonec bylo hladké. Baxa získal 63 ze 79 odevzdaných hlasů, Wintr 64 hlasů a Zemanová 59 hlasů. Byli prvními třemi kandidáty, které nominoval prezident Petr Pavel. V křeslech ústavních soudců mají nahradit Jaroslava Fenyka, Jana Filipa a Miladu Tomkovou, jejichž desetiletý mandát skončil 3. května.

Co stálo za výtkami senátorů vůči dvěma ze tří kandidátů prezidenta? Jak probíhal jeho nominační proces? A přijal by Josef Baxa post šéfa Ústavního soudu?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Bez ohledu na ten výsledek, musím říct, že to byla pro mě velmi neobvyklá situace. Do svých 63 let jsem se nikdy nehlásil do výběrového řízení, nikdy jsem se neucházel o nějakou funkci. Je to v souladu s tím, co tvrdím celý život. Soudci by se neměli ucházet o funkci, měli by být vybírání, dokonce tak, aby o tom ani sami nevěděli, aby se nemohli nějak stylizovat a dělat ze sebe lepší.

4:00 Když si vezmu, že jste někdo, jehož kandidatura k Ústavnímu soudu se očekává už roky, a pak musíte čelit tomu, že nezískáte důvěru ústavně-právního výboru. Neodradí tohle případné další kandidáty? - Je to reálná úvaha, ale já doufám, že je to neodradí. Ta cesta má být spíše trnitá než vystlaná růžemi, protože přijmout funkci ústavního soudce je velká zodpovědnost. Musíte být připraven řešit věci mimořádného rozsahu. K jeho výbavě by měla patřit odolnost vůči tlaku. (…) Kdybych na té cestě neuspěl, hovořil bych stejně.

7:00 Ústava hovoří jasně, kdo v tom hraje jakou roli. Prezident vybírá a jmenuje, ale potřebuje souhlas Senátu. Tyto role se nesmí smíchávat. Senátoři můžou nebo nemusí souhlasit, na druhou stranu je prezidentova odpovědnost, jak bude Ústavní soud sestaven. A ti hlasití kritici? Škoda že ta slova kritiků nezaznívala v době předchůdce prezidenta Petra Pavla, kdy jsme často byli svědky toho, že někdo vytáhl nějakého králíka z klobouku, odmítl říct proč, a přesto ho přímo jmenoval do nějaké funkce. A zůstávala nad tím taková pachuť.

8:00 Já jsem nešel do této nominace žádnými bočními dveřmi, nikde jsem žádné kliky neleštil, o funkci jsem se neucházel. Výzvu pana prezidenta jsem po dlouhém přemýšlení přijal a řekl jsem, že jsem připraven podrobit se celé té nominační proceduře, což se stalo.

9:00 Ty výtky na mou adresu bohužel nikdy nebyly konkretizovány. Byla to taková stínohra, náznaky: „Oni říkají. Oni se vás bojí“. Stal jsem se takovým démonem. (…) Je těžké reagovat na něco, co není konkretizováno. Díky tomu, jaký jsem a po těch letech v justici, nemám jen samé příznivce a podporovatele, to je zřejmé. A že možná někteří neunesli, že nejsou těmi prvními nominovanými, to z toho taky trochu je cítit. Takže takové ty justiční pletichy tam v pozadí vidím.

11:50 Směřují tyto výtky k Nejvyššímu soudu, odkud některé hlasitě zaznívaly? - Je mi to líto, nechci, aby takto byl pojímán celý Nejvyšší soud. Naše vztahy, Nejvyššího soudu a Nejvyšší správního soudu, nejsou úplně jednoduché od samého počátku, kdy se před dvaceti lety na justiční mapě objevil druhý nejvyšší soud. Najednou ten starší soud znejistěl, že nebude mít poslední slovo. (…) Díky tomu jak Nejvyšší správní soud poměrně rychle získal reputaci a důvěru, tak jsem cítil jakousi žárlivost. A bylo mi i velmi nepříjemné, že Nejvyšší správní soud je brán jako takový klacek na Nejvyšší soud. Ale při vší úctě ke kolegům, nebo funkcionářům, asi by se měli sami zamyslet, kde je příčina tohoto pohledu na Nejvyšší soud.

17:30 Co jste čistě lidsky říkal momentu, kdy se vás a paní Zemanové zastal Jan Wintr? - Mě to velmi překvapilo, až mě to dojalo, považuji to za velkorysé gesto. Založil tím něco moc pěkného pro naši budoucí spolupráci.

18:00 Chtěl byste se stát předsedou Ústavního soudu? - Ono se to nabízí, také čtu noviny. A myslím, že to poznamenalo ten nominační proces. (…) Já takovou nabídku od pana prezidenta nemám. Pan prezident asi logicky čeká, až se Ústavní soud obmění, a pak se podívá na ten tým a řekne si, kdo by měl být tím „dirigentem“ toho soudu. Jako bývalý předseda soudu vím, že on může nastolit atmosféru, témata, dobře reprezentovat ten soud navenek, může být v dobrém i ve zlém tou ikonou. V tom je ta role klíčová. A je na panu prezidentovi, aby mezi těmi patnácti soudci označil toho, kdo by mohl tuto roli plnit.

21:30 A jaký budete ústavní soudce? Vy vystupujete často v médiích, vysvětlujete často mnoho věcí veřejnosti. Zůstanete takový? - Myslím, že z té své kůže už nevystoupím, ale myslím, že na místě je jistá zdrženlivost. (…) Ale jaký budu ústavní soudce? No budu tam takový benjamínek, jak se říká, budu ostatním chodit pro pivo.

22:45 A co současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a jeho často velmi silné politické výroky, je už tohle pro vás příliš? - Ano, je. Já jsem mu to říkal. Pavla Rychetského si vážím, známe se dlouhá léta. Pavel Rychetský je homo politicus, je to jeden z posledních mohykánů polistopadové politiky.