Patříme k „jestřábům“ pomoci Ukrajině. A může se nám to vrátit, říká expert

Ostřelování ukrajinských měst nepolevuje. Rovnováhu sil mezi Ruskem a Ukrajinou nově začínají ovlivňovat dodávky zbraní z Íránu. Prvně to byly drony, teď možná balistické rakety. Jak mohou proměnit boje?

Hostem Ptám se já byl politický geograf Libor Jelen z Katedry geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK.

Ukrajinská města dál čelí ruskému ostřelování. Nově se přidává obava, že by Putinova armáda mohla na severní hranici země rozmístit balistické rakety krátkého doletu, které by dokázaly zasáhnout místo prakticky kdekoliv na ukrajinském území a proti kterým nemá Kyjev účinnou obranu.

Tyto střely by, podle informací ruských a amerických tajných služeb, měl Rusku dodat Írán. Tamní režim už dodává na ukrajinské bojiště tzv. sebevražedné drony, které se po útoku samy zničí. Jejich terčem jsou nejčastěji civilní cíle a důležité body ukrajinské energetické infrastruktury.

A ještě jedna zpráva z dnešního rána: Sněmovní bezpečnostní výbor schválil usnesení, že současný ruský režim je teroristický. K prohlášení se nepřipojili poslanci ANO a SPD. Koaliční zákonodárci tak navazují na politiku české vlády, jejíž někteří členové se před pár dny vydali přímo do Kyjeva. Tuhle návštěvu ocenili ukrajinští politici včetně prezidenta Volodymyra Zelenského jako důležité gesto podpory.

Jak velkou hrozbu představuje pro západní svět spolupráce Ruska a Íránu? A má se Evropa znovu připravit na příchod většího množství válečných uprchlíků, pro které bude nadcházející zima v rodné zemi kritická?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

0:55 To, že sněmovní výbor přijal prohlášení, že ruský režim je teroristický, má nějaký větší význam pro Ukrajinu nebo Česko? – Je to gesto, které má význam jak pro Česko, tak pro Ukrajinu. Pro ni je velmi symbolické, že jsme na její straně. Počínání Vladimira Putina považujeme za nepřijatelné, teroristické, což je pravdou. Jenom během té návštěvy (české delegace – pozn. redakce) dopadaly desítky raket na ukrajinská města. My patříme k té koalici tvrdšího přístupu k Rusku a můžeme mít teď větší páku, jak se k Rusku stavět, větší možnosti, jak zacházet s jejich představiteli, majetkem a podobně.

2:18 Ta pondělní návštěva delegace na Ukrajině je pokračováním té podpory? – Je to kontinuální, od začátku se naše vláda staví jednoznačně na podporu Ukrajiny a tohle je další symbolické i praktické gesto, které to vyjadřuje. Dlouhodobě říkám, že bychom měli mít k Ukrajině pozitivní vztah i z hlediska příležitostí. Nevíme, jak válka dopadne, ale v tuto chvíli je dobré dávat najevo podporu Ukrajiny, protože se nám to může vrátit v ekonomické rovině.

3:25 Má smysl už teď investovat více peněz do obnovy Ukrajiny? – Jsou to investice, ne dary, které budou zaplaceny a které se nám vrátí na dalších zakázkách. Jestli ukrajinská strana potřebuje zrekonstruovat část infrastruktury, průmyslu a podobně a my na to máme možnosti a naše firmy jsou ochotné do toho jít a dostanou zaplaceno, tak můžeme říct, že je to správná cesta. Ve střednědobém hledisku z těch výsledků, kdy nám pak Ukrajina otevře cestu na ten svůj trh, budeme třeba více preferovaní než jiné země, z toho budeme více prosperovat. Je to samozřejmě otázka toho, jak se konflikt vyvine. Ty výsledky mohou být i negativní.

4:30 Nejen prezident Zelenskyj vyzdvihoval pozici Česka. Jsme opravdu nějak výjimeční, nebo je to diplomacie Ukrajiny, která teď podporu potřebuje? – Z mého pohledu jsme výjimeční, v rámci té koalice pro Ukrajinu patříme k jestřábům. Spolu s Pobaltím a s Polskem patříme mezi země, které podporují Ukrajinu diplomaticky, ekonomicky, vojensky. Vztahy se prohloubily, protože přátelsky přijímáme uprchlíky. To dělá naše vztahy s Ukrajinou výjimečnými.

5:30 (ke střelám krátkého doletu, které by měl Rusku dodat Írán) Symbolika je jasná. Rusko dostane zbraň, která bude mít efekt na veřejné mínění v Rusku, možná na Ukrajině, možná v Evropě. Zřejmě ji bude schopné použít. Otázkou je, kolik těch střel dostane a jestli bude schopné zvrátit zatím pro něj nepříznivý vývoj na frontě. Oni vlastně ty střely nepoužívají na vojenské cíle, ale na civilní infrastrukturu, což je něco, co může vyčerpávat Ukrajinu ekonomicky, způsobuje to humanitární problémy, ale nezvrátí to vývoj toho vojenského konfliktu.

7:00 Írán je tradiční spojenec Ruska. Posledních 10, 20 let je součástí takové koalice, kterou bych nazval osou Rusko–Arménie–Írán, kteří velmi úzce spolupracují politicky i ekonomicky. Do jaké míry hraje roli v tomto konfliktu? Írán je pod nějakým sankčním dohledem, zároveň vede konflikt úplně na jiné straně, v Jemenu, kde se střetává se Saúdskou Arábií a tímto možná tříští síly. Íránští generálové by měli hodně zvažovat, jak intenzivně a jak dlouho budou dodávat zbraně.

9:00 Měl by Západ v tomto pomoci? – Rozhodně, pokud má techniku, která je schopná sestřelovat ty rakety a bránit ukrajinské území, měl by to udělat. Bezpodmínečně.

9:30 V jakém stavu je teď ruská armáda? – Řekl bych, že ruská armáda byla taková Potěmkinova vesnice. Ještě v dobách, kdy na různých přehlídkách a cvičeních mohla být pod dozorem zahraničních novinářů a specialistů, tak se stavěli jako armáda schopná, moderně vybavená, ale ten konflikt poodhalil poměrně velké slabiny. Rusko se prezentovalo dobře i v konfliktu v Sýrii, kde zasáhlo ve prospěch prezidenta Bašára Asada a kde ukázalo sílu. Ale to byly jednotky a zbraně, které byly jen špičkou ruské armády. Ale když najednou mělo dojít k jejímu masivnímu nasazení, včetně jednotek, které nejsou tak skvěle vybavené, tak se ukázaly obrovské problémy. O morálce ani nemluvě. To je asi největší slabina v této chvíli. Obrovská korupce, která prostupuje celou ruskou společností, včetně armády, je největší limit, proč nefunguje velení, proč nefungují zpravodajské služby. Pro ruskou stranu je to velmi dehonestující. Ukazuje to, že nejsou žádná velmoc, ale že si na to jenom hrají.

11:40 Vidíme tady střet dvou koncepcí. Na jedné straně ta masovost, ta brutalita, kterou uplatňuje Rusko. Něco, co je typickým příkladem ruského válečnictví, asi už od středověku. Na druhé straně vidíme zarputilost, obrovskou motivaci, dnes už technickou převahu na straně Ukrajiny. Ale ten střet a jeho výsledek je dost nejistý. Uvidíme po zimě na té ukrajinské straně, uvidíme, jak na tom budou energie, nebude čím topit a podobně.

13:00 Zatím nevidíme, že by Rusko prohrávalo na celé čáře, oni zatím celkem drží ty pozice, které vybojovali. A bohužel nasazením lidí během té mobilizace tu sílu ještě může ukázat.

13:50 Je získání Chersonské oblasti pro Ukrajinu klíčové? – Je to klíčové, protože u Chersonu ústí Dněpr, a to je i důležitá dopravní a komunikační linie. Pokud ji budou ovládat, tak budou moct uskutečňovat námořní export z Ukrajiny. Zároveň ten symbolický význam je tam velký, je to velké město, které má ekonomický význam. Co se týče místní přehrady, myslím, že Ukrajinci by ji nikdy nevyhodili do povětří. Pokud Rusové evakuují nějaké obyvatele, tak jsou to jen prorusky smýšlející Rusové, Ukrajině by nedávalo žádný smysl vyhazovat tu hráz do povětří. Je to taky velká zásobárna vody. Jestli je to jen nějaká ruská zpravodajská hra, nevíme, to už jsou spíš spekulace.

16:00 (k dohodě o vývozu obilí z Ukrajiny) Tady je zajímavé, kým ta dohoda byla uzavřená, zprostředkovatelem je Turecko. To je vlastně země, která z toho v tuto chvíli profituje nejvíce. Je tam obrovský tlak i od prezidenta Erdogana, nebyl potěšen, když prezident Putin tu dohodu vypověděl. Ten to následně zmírnil. Jaký ta dohoda pak má smysl? Rusko si tím dávalo jakýsi monopol dopravní cesty přes Černé moře tím, že bude určovat, které lodě tudy pojedou a které nepojedou. Jestli by skutečně byli schopni potopit loď s obilím, nevím, ale spíš je to diplomatická hra. Pro Ukrajinu je to velmi důležité, nemá v tuto chvíli mnoho jiných zdrojů. Je to něco, na čem má zájem Rusko, Ukrajina i Turecko.

18:00 Ruští generálové údajně v říjnu jednali o použití taktické jaderné zbraně, je to skutečně reálné? – Tuto otázku dostávám často. Jaderná zbraň by byla použita v případě, kdy by Rusko na Ukrajině výrazně vojensky ztrácelo. Nebo kdyby Vladimir Putin začal být výrazně oslabován, kdyby hrozilo jeho sesazení, tak by možná byl ochoten přistoupit k radikálnímu řešení. Ale je vidět, že tam není jednotný přístup. On není jediný, kdo o tom rozhoduje, je tam bezpečnostní rada státu. Nevíme, jaký teď má vliv na jednotlivé činitele, ale řekl bych, že ztrácí pozici.