Slovensko a Maďarsko by pro nás měly být varováním, říká soudce

Pokud český občan nebude mít pocit hrdosti a zároveň odpovědnosti vůči vlastnímu státu, tak instituce a všechny pojistky, které ten stát tvoří, nikdy nemohou fungovat, říká soudce Ústavního soudu Jiří Přibáň.

Loňský rok ukázal, že víme na čem jsme a co stojí za to bránit, řekl v Ptám se já soudce Ústavního soudu, profesor právní filozofie a sociolog práva Jiří Přibáň. „Bránící se demokracie musí vědět, že to není automatické, že tady máme demokraticky volenou vládu, svobodu projevu, ústavní svobody a práva,“ připomněl Přibáň vliv války na Ukrajině na zbytek Evropy.

Letos čekají Česko parlamentní volby a je pravděpodobné, že se je pokusí ovlivnit dezinformace a fámy. „Dovednost politických vůdců i demagogů, kteří dokáží informace využít a zneužít, na to je každý zákon a soud krátký. To je otázka občanské společnosti a toho, jakým způsobem je společnost odolná,“ řekl Přibáň.

Jak klíčové události roku poznamenaly českou i evropskou společnost? Co z toho byly největší výzvy pro demokracii? A jaký rok máme před sebou?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

0:45 Jaký rok má Evropa a Česko za sebou? - Určitě nelehký. (…) Já bych to viděl tak, že ten rok 2024 rozhodně nebyl tím nejlepším, nejoptimističtějším a nejúžasnějším rokem v nedávných dějinách. Ale rozhodně je to rok, který přinesl výzvy, ale také víme, na čem jsme, a víme, co stojí za to bránit, jak bránit.

4:15 Překvapuje vás to, že v české společnosti třeba relativně pořád přetrvává ochota pomáhat Ukrajině? - Česká společnost se ukrajinským uprchlíkům postavila fantastickým způsobem. (…) Také se ukázalo, že ta česká společnost zdaleka není tak xenofobní, jak si někdy myslíme. A ono se nám to vrátilo, půl milionu ukrajinských uprchlíků, kteří přispívají k prosperitě této země, ji vrací na daních víc, než si berou na sociálních dávkách.

6:30 Jaká je to výzva pro demokracii u nás? - Především jsme si jako občané této země uvědomili, že to, že máme nezávislý stát, nezávislou vládu a demokratický politický režim, ústavní režim, není samozřejmé. (…) Pokud český občan nebude mít pocit hrdosti a zároveň odpovědnosti vůči vlastnímu státu, tak ty instituce a všechny ty pojistky, které ten stát tvoří, nikdy nemohou fungovat. Protože se tady nevytvoří ta důvěra a to, že ten stát je náš a že my se o něj musíme nějakým způsobem zasadit.

8:50 A neměli bychom o tom mluvit otevřeněji? Protože slyšíme od armádních představitelů, že ta situace nebezpečná je. - Když se podíváte na země, ve kterých důvěra v jejich systém je vysoká, třeba na skandinávské země, tak ty mluví otevřeně o těch nebezpečích. Ve Švédsku je znovu zavedena povinná vojenská služba a dánská premiérka otevřeně popisuje, že země se ocitá v krizi, protože tady jsou vnější tlaky, jaké tady dosud nebyly. Takže já bych to viděl tak, že nelze panikařit, ale je dobré být připraven.

11:30 - Dnes se hovoří o bránící se demokracii nebo demokratické sebeobraně, což je základní ústavní institut například ve Spolkové republice Německo. A ta bránící se demokracie musí vědět, že to není automatické, že tady máme demokraticky volenou vládu, svobodu projevu, ústavní svobody a práva. Ale že se to také může stát předmětem politického boje nebo nějakého vnějšího ohrožení a že jsou to hodnoty, za které je potřeba bojovat.

12:30 Co je pro vás v tomhle směru největší výzva? V Moldavsku a Rumunsku se cizí mocnosti snažily ovlivnit výsledky voleb. Rumunský Ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb. - Je to vždycky otázka rovnováhy, abychom to nepřehnali s tím, že chceme demokracii bránit tak, že ji nakonec ohrozíme tou mírou, jakou ji chceme bránit. A na druhou stranu, abychom neignorovali reálné hrozby, které existují. Byl jsem velmi překvapen, že rumunský Ústavní soud tak razantně vstoupil do něčeho, co každý Ústavní soud sleduje s respektem a s odstupem. Ale tam skutečně došlo k situaci, kdy oni dostali informace od bezpečnostních služeb, jakým způsobem se manipulovala především sociální média ve prospěch konkrétního kandidáta.

16:10 Když začala válka na Ukrajině v roce 2022, vláda rozhodla o zastavení některých dezinformačních webů, což byl bezprecedentní krok. Jsme připraveni využít všechny zákonné mantinely? - Jsem zásadním odpůrcem cenzury, ale musíme odlišit, co je cenzura a kde se stát jenom chrání proti vměšování ze strany jiného státu. I taková země, jako je Velká Británie, zakázala ruskou televizní stanici. Tato stanice je financována státem a její programy neodpovídaly nárokům na nestranné zpravodajství. Takže to nebylo zpravodajství, to byla propaganda.

20:10 - Dovednost politických vůdců i demagogů, kteří dokáží informace využít a zneužít, na to je každý zákon a soud krátký. To je otázka občanské společnosti a toho, jakým způsobem je společnost odolná. (…) Slavná poučka říká, že všichni máme svobodu projevu, ale nikdo nemůže jen tak beztrestně křičet hoří v přeplněném divadle, když nehoří.

21:15 Jak s tím bojovat v roce 2025, kdy nás čekají sněmovní volby? - Velmi bych se bránil tomu, aby tady někdo autoritativně a předem říkal, co se smí, co se nesmí říkat. Ale současně je potřeba dbát na to, že všechna zákonná kritéria pro vedení férového volebního boje se dodržují. (…) Úkol i ústavních soudů je dbát na to, aby nikdo tuto volnou soutěž nenarušil.

23:00 Poprvé by se v sněmovních volbách mohlo volit korespondenčně. Bojíte se, že tenhle institut by mohl nějakým způsobem znevěrohodnit výsledek? - Korespondenční volba je institut, který zná mnoho zavedených demokracií. Takže sám ten institut korespondenční volby není nijak problematický. Problémy mohou nastat v tom, jak se ta korespondenční volba realizuje. Chápu i kritiky korespondenční volby, kteří říkají, že volby jsou natolik důležité, že by si na ně člověk měl vyhradit čas. Ale zase známe profese a občany, kteří ten čas objektivně mít nemohou, protože třeba pracují nebo studují v zahraničí.

25:30 Ústavní soud letos několikrát narazil na sněmovní obstrukce. Jak to vnímáte? - Já se nebudu vyjadřovat k jednotlivým nálezům, protože to by bylo nekolegiální.(..) Obstrukce je jedna z těch technik, kterými se snaží opozice upozornit na sebe, na svůj program nebo znepříjemnit vládnutí vládě. A obstrukce jsou stejně staré jako parlamentarismus.

27:00 - Když ale obstrukce přesáhnou určitou míru, tak opozice se vzdává svých práv v parlamentním procesu na to být slyšena atd. Takže Ústavní soud České republiky jasně nastavil pravidla, kdy obstrukce přestává být legitimní praktikou, ale zároveň neříká, že obstrukce jako takové by byly samy o sobě nepřípustné. Čili jak obstrukce probíhají, by si měli vyřešit mezi sebou poslanci.

28:00 Kdy to ještě přípustné je a kdy není? - Většina má právo vládnout, opozice má právo být slyšena a také přednášet alternativní politiku. Když se podíváte například do toho nálezu týkajícího se valorizací důchodů, tak tam jsou ty hranice poměrně jednoznačně definovány.

29:20 - Ale je to primárně úkol pro poslance, aby jednací řády buď dodržovali, anebo si je upravili tak, aby se v nich vláda a opozice navzájem neblokovaly. Nemysleme si, že je to jenom problém mladé české demokracie (…) A přes všechnu kritiku si myslím, že česká demokracie není paralyzována a že funguje lépe, než si třeba myslíme. My ty instituce máme v lepším stavu, nežli leckde jinde. Tak si toho važme a pracujme na jejich vylepšení.

33:00 Politický vývoj na Slovensku za posledních 12 měsíců prošel poměrně zásadní změnou. Je tam pro vás něco pozoruhodného? - Je to jeden z příkladů, proč máme posilovat nezávislé instituce a obecné procedury, protože to je naše hlavní obrana proti kterémukoliv konkrétnímu politikovi nebo političce, kteří by si chtěli ten systém uzpůsobit tak, aby vyhovoval jim osobně.

34:10 - Ústavní stát, to je skutečně vláda těch obecných pravidel, které platí pro mocného i bezmocného, pro chudého i bohatého muže ženu stejně rovně. A když někdo začne útočit na ty obecné instituce a obecné principy právního státu, vždycky za tím hledejme osobní zájem.

35:00 - To, co nás má definovat jako občany, je to, že jsme si rovni před zákonem a že zákony platí pro všechny. Z toho musíme vycházet a všechny instituce, které se na fungování právního státu podílejí, mají být posilovány a nemají být znevažovány.(…) Demokracie bez občanských ctností není možná a otevírá cestu politice. Nectností, neřestí. A když vidíme, jak zhrubne politika, když se jí chopí mocní a mocichtiví jednotlivci, tak vidíme tam ta reálná nebezpečí.

36:00 A je už slovenská politika politikou nectností a neřestí? - Na to si musí odpovědět slovenští občané. A pokud se podíváte na to, jakým způsobem se vládne nejen na Slovensku, ale například v Maďarsku, tak si myslím, že by to pro nás mělo být varováním právě před erozí právního státu.

37:50 - Všimněte si, jak tam probíhá ta eroze a jak mizí ta pluralita. Když jsme se před 35 lety vzbouřili proti totalitě, tak to bylo ve jménu toho, že chceme pluralitu. Že chceme žít ve společnosti, která je otevřená, a ty zákony nám slouží k tomu, abychom se nějakým způsobem domluvili, přestože máme jiné názory.

39:00 Je některá z těch institucí u nás oslabena nebo v ohrožení?

Přes všechnu tu hašteřivost politické scény u nás naprosto převažují snahy ten systém nerozbořit, naopak ho nějakým způsobem zachovat nebo i vylepšit. Ale demokracie sebe samu musí bránit, nejsou to samozřejmosti. Já se nebojím ani populismu. Co nepatří do demokracie, je autoritářství. A u nás jsme mnohem ostražitější a podezíraví vůči všem, kdo by se chtěli příliš profilovat jako autoritáři.