„Třesu, šéfe.“ Seriál Volha rozdělil Česko, Brnu vadila vulgarita, říká režisér

Seriál Volha z prostředí Československé televize 70. let na sebe strhl nebývalou pozornost. A štěpí recenzenty i diváky. Podle některých vznikla dosud nejlepší reflexe doby, podle druhých povrchní groteska. Jak o tématu vyprávět?

Hostem Ptám se já byl režisér a scenárista seriálu Volha Jan Pachl.

Novou televizní sérii Volha vytvořil Jan Pachl na motivy románu dlouholetého producenta České televize Karla Hynieho. Vypráví příběh řidiče, který krátce po tehdejší povinné vojenské službě v 70. letech nastoupí do státní televize. Tam hledá způsoby, jak okrádat stát a mít se dobře, a to i navzdory době. Což ho přivádí ke spolupráci s tehdejší Státní bezpečností.

Po boku Kryštofa Hádka v hlavní roli řidiče Standy Pekárka vystupují v pětidílné minisérii České televize i další známí herci jako Klára Melíšková, Anna Geislerová, Jiří Dvořák, Jiří Lábus, Vanda Hybnerová nebo Bohumil Klepl.

„Volhu lze vnímat jako svéráznou historii Československé televize. Jde o fiktivní příběh podle zaručeně skutečných událostí. Divákům tím chceme naznačit, že nemusí brát všechno doslovně. Současně je portrétem hlavního hrdiny, omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků,“ uvedl při novinářské projekci kreativní producent Josef Viewegh.

Seriál na sebe od prvního dílu strhl velkou pozornost filmových recenzentů i diváků. Podle některých vznikla dosud nejlepší reflexe normalizační doby 70. let. Podle jiných laciná, povrchní a nevtipná groteska.

Je seriál věrným obrazem doby, nebo mají pravdu jeho kritici? Jak by se mělo o normalizaci vlastně vyprávět? A co ukazují reakce?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Chtěla jsem vám říct: „Třesu, šéfe.“ Jenže mi ten vekslácký pozdrav moc nejde přes pusu. Kdo to vymyslel? Nebo si ho někdo pamatuje? - To je z románu Karla Hynieho, z té předlohy. Předpokládám, že to odposlechl někde v kuloárech televize.

2:00 Kulisy a reálie vyvolávají velké emoce. Teď jsem třeba zachytila debatu předních komentátorů, jak moc se doma chodilo v trenkách a tílku… Nakolik jste vážili, co do seriálu dát, nedat? - Snažili jsme se být opravdu nekompromisní, tu dobu zreprodukovat tak, jak si ji pamatujeme. Ačkoliv jsem mladší. - Vy jste ročník 1977 - Ale už 80. léta si pamatuju poměrně věrně. Netvrdím, že jsme doma chodili v trenýrkách, matka byla jiného ražení. Ale pamatuji si, když jsem chodil po návštěvách, tak trenky a tílka tam byly. (…) Nepřemýšleli jsme nad tím, jakou míru estetična tam dát, aby to divák přijal. Naopak jsme se snažili tu dobu vyobrazit tak, jak byla.

3:00 Co vlastně říkáte reakcím na Volhu? Jsou úplně rozdílné. - Dalo se to předpokládat na základě „fokusek“, které jsme měli. Jedna skupina byla pro diváky z Prahy a jedna z Brna. A výsledkem bylo, že diváci v Praze se zřejmě dívali na jiný pořad než diváci v Brně. Protože to bylo diametrálně odlišné. Diváci z Prahy to přijali s nadšením, diváci z Brna to přijali s odporem. - Co Brňákům vadilo? - Jazyk, že je to sprosté, že je to o ničem. (…) Potvrdilo se to, republika se rozdělila takzvaně na dva tábory. A to je asi to nejlepší, co se mohlo stát. Volha je jedním z nejdiskutovanějších témat a myslím, že přišla ve správnou dobu, kdy jsou tady ještě pamětníci, kteří se k tomu můžou vyjádřit. A je tady poučená mladá generace, pro kterou období normalizace není až tak historicky vzdálené jako třeba druhá světová válka.

5:00 Máme velkou sledovanost v okruhu diváků 15 až 24 let, což je nezvyklé, protože jedou spíše na Netflixu a on-line streamovacích televizích. A najednou si v neděli večer pouštějí Volhu, to je pro nás milé překvapení.

7:30 Negativita postav i toho příběhu byl váš záměr? - Je to naznačeno už v knížce, která nedává moc naději. Je to takové panoptikum deziluze. My jsme se rozhodli, že to zachováme, a naopak to podpoříme. Klasické vyprávění souboje dobra se zlem tady už bylo. Bylo pro nás důležitější se zaměřit na obecný postoj lidí v té době, co nejlépe, bez úhony proplout tím marastem. (…) To je právě v té hlavní postavě, přes kterou je to vyprávěné, přes totálního antihrdinu. To bylo pro mě naprosto specifické a unikátní, jak vyprávět příběh z doby normalizace v globále.

10:00 Jak bylo těžké seriál v České televizi prosadit? - Nebylo to úplně jednoduché, vznikalo to 4 až 5 let. Nebylo to na první dobrou schváleno. Byl to nejvíce sledovaný projekt v tvůrčí skupině Josefa Viewegha, který tam vznikal. Byli jsme snad třikrát na programové radě, než jsme to mohli natočit. Byly tam samozřejmě obavy, jakým způsobem pojmeme obraz České televize. Naštěstí došlo v poslední době k liberalizaci společnosti, tak si myslím, že je jedině zdravé, když se i tak velké médium s odstupem času umí podívat i v nějaké sebereflexi.

13:00 Co svazek StB, který podepisoval hlavní hrdina? Číslo je stejné, jako bylo číslo svazku Andreje Babiše. To asi není náhoda? - No je. To se asi budete divit. Já jsem se to dozvěděl až z novin. Je to asi česká švejkovina nebo souhra náhod, že někdo z mladých rekvizitářů měl za úkol vytvořit svazek, a protože si nepamatoval, jak takový svazek vypadal, tak si vzal jako inspiraci asi nejznámější svazek, který tady kolem nás koluje.

19:00 Nevím, proč dělat oslavné a melancholicky podbarvené retro seriály. Ta doba nebyla nijak úsměvná. To, že se lidé snažili díky humoru a různým kličkám fungovat, bylo jen vyústění toho, jak je bolševici dostali tam, kde je chtít měli. Aby žili ve strachu.