Nárůst covidu v odpadních vodách je bezprecedentní, říká biochemik

Odborníci varují, že v Česku opět nastupuje covid-19. Počítají s tím, že na konci ledna by mohlo být hospitalizovaných až čtyři tisíce lidí. Situaci komplikuje hlavně malá proočkovanost populace. Jak vážná je současná varianta viru?

Hostem Ptám se já byl biochemik a ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Jan Konvalinka.

Po svátečním útlumu v Česku opět nabírá na síle covid-19. Odborníci předpokládají, že se zvedne i počet hospitalizací. Ohrožení jsou zejména starší lidé a chronicky nemocní. Epidemiolog Roman Chlíbek odhaduje, že na konci ledna by mohlo být s covidem v nemocnicích až čtyři tisíce lidí.

Podle biochemika Jana Konvalinky potvrzují prudký nárůst covidu v populaci v posledních týdnech i data z pražských vodovodů a kanalizací: „Máme pozitivně testovaných vlastně velmi málo, ta čísla jsou skoro zanedbatelná. Vedle toho mám data z pražských vodovodů a kanalizací od kolegů z VŠCHT. A oni vidí úplně bezprecedentní nárůst toho viru, je tam toho mnohem víc, než toho zatím kdykoliv bylo. Letělo to až do Vánoc nad všechny hodnoty, které jsme viděli v dobách největšího rozšíření epidemie.“

Zejména nejrizikovějším skupinám proto Konvalinka doporučuje očkování. Očekává zároveň, že díky velké promořenosti covidem by závažných případů končících v nemocnicích nemuselo být tolik. „Už jsme se s ním (virem) prakticky úplně všichni setkali, někteří z nás opakovaně a většina z nás byla očkovaná, takže imunitní aparát, výzbroj organismu už je připravena na to, že ho relativně slušně zvládáme. Ale pořád je to závažné onemocnění a pořád umírají lidé. Na to musíme myslet,“ dodává expert.

Jak účinná jsou dnes očkování? Proč se Češi nenechávají očkovat více? A jak nebezpečná může být opakovaná nákaza covidem?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaká je v tuto chvíli situace ohledně šíření covidu-19 v Česku? - Těch zpráv je několik a jsou to různé zprávy. Jedna zpráva je, že máme pozitivně testovaných vlastně velmi málo, ta čísla jsou skoro zanedbatelná. V nemocnicích bylo před Vánoci až tisíc hospitalizovaných lidí s covidem. Měli zpravidla i jiné potíže, ale covid byl jednou z jejich diagnóz. Před Vánoci to trochu kleslo, teď to zase roste. To jsou vlastně ty dobré zprávy. To by vypadalo, že máme něco jako chřipkovou epidemii, a není třeba být nervózní.

1:30 Vedle toho mám data z pražských vodovodů a kanalizací, která měří odpadní vody v České republice zásluhou mých skvělých kolegů z VŠCHT (Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, pozn. red.) Honzy Bartáčka a jeho týmu. Kteří už v roce 2020 jako jedni z prvních v Evropě vypracovali extrémně náročnou metodiku na PCR testování virů obecně a covidu zvlášť z odpadních vod. A oni vidí úplně bezprecedentní nárůst toho viru, je tam toho mnohem víc, než toho zatím kdykoliv bylo a letělo to až do Vánoc, kdy máme poslední data, nad všechny hodnoty, které jsme viděli v dobách největšího rozšíření epidemie. Čistě anekdoticky, nevím, jak to je u vás v redakci, ale kolem mě na škole, na ústavu, kde pracuji, v zásadě skoro každý ten covid během prosince měl nebo ho má teď.

3:00 A přitom těch lidí v nemocnicích není ani zdaleka tolik. Kolegové mají korelace, které ukazují, že virus v odpadních vodách je dobrým prediktorem toho, co se stane za několik týdnů v nemocnicích, zhruba za tři týdny. Vzhledem k tomu, že testujeme tak málo, lidé se buď nenechávají testovat, nebo se testují doma a nikdo se ty výsledky nedozví, tak ty odpadní vody jsou dneska vlastně nejlepší korelátor, který máme, a prediktor, který můžeme použít. Takže by to vypadalo, a to jsou asi ty údaje, z nichž vycházejí lidé, které jste citovala, že bychom mohli mít až pět tisíc lidí v nemocnicích. Já osobně se toho ale úplně nebojím, protože už při minulé vlně se ukázalo, že ta predikce už je trochu jiná. Pravděpodobně proto, že jsme tak promoření a naštěstí proočkováni, že ty počty infekcí už nekorelují s počty lidí v nemocnicích. Jinými slovy, ty průběhy jsou mírnější, než byly ještě před rokem. Nemluvě o podzimu 2020, kdy nám umíralo 600 lidí denně.

5:00 Nakolik je problém, že se u nás v podstatě přestalo testovat, stačí nám ta data z odpadních vod na to, abychom skutečně ty seriózní predikce mohli učinit a mohli se připravit? - Je trochu škoda, že se netestuje. Ale mělo by se sekvenovat. My bychom měli vědět přesně, s jakou virovou variantou máme co do činění. Sekvenuje se velmi málo, takže my spíš odhadujeme, že máme stejnou vysoce mutantní variantu vlastně stále ještě omikronu, ačkoliv ta varianta JN.1, se kterou teď máme co do činění, už je od omikronu tak vzdálená, že už to v zásadě není omikron. Sekvenování není organizováno, dělají to v podstatě dobrovolníci nebo nadšenci, které to zajímá. A tohle, myslím, že je chyba. Nebylo by správné lidi nutit do testování. To byla opravdu extrémní situace v prvních dvou letech té pandemie, kdy opravdu umíraly tisíce lidí, to už se teď neděje. Ale trochu lepší evidenci pro přijímání epidemiologických opatření bychom potřebovali.

7:00 U řady expertů jsem narazila na to, že tu současnou subvariantu, která převládá, označují za jednu z nejvíce infekčních. Souhlasíte? - Je velmi pravděpodobně nejinfekčnější vůbec, jakou jsem kdy měli. V tomto smyslu je to vlastně to, co jsme předpokládali od samého začátku. Někteří z nás, včetně mě, doufali, že k tomu dojde dřív. Došlo k tomu teď teda po dvou a půl nebo po třech letech. A to sice k tomu, že ten virus se evolučně přizpůsobil svému okolí takovým způsobem, že je infekčnější, šíří se víc mezi populací, ale zdá se, že je méně patogenní a současně se mu jeho hostitel, čili my jsme se mu přizpůsobili tak, že už máme imunitní odpověď, už nejsme takzvaně naivní. Už to není ten netopýří virus, který najednou přeskočil do jiné populace a tam řádí. Už jsme se s ním prakticky úplně všichni setkali, někteří z nás opakovaně a většina z nás byla očkovaná, takže ten imunitní aparát, ta výzbroj organismu už je připravena na to, že ho relativně slušně zvládáme. Ale pořád je to závažné onemocnění a pořád umírají lidé. Na to musíme myslet. Ale už to není zdaleka ta situace, která byla na podzim 2020 nebo na jaře 2021.

8:00 Je tedy pravděpodobnější, že i lidé, kteří tím před několika týdny prošli, se mohou opět nakazit? - Ano, bezpochyby lidé, kteří byli nakažení původním virem nebo dokonce i omikronem, mohou být nakažení variantou J.N1. Pořád ty protilátky a hlavně T-buňky, které jsou vyzbrojeny už na původní variantu viru, stále ještě fungují proti téhle variantě. Jsou nejméně ze 60 procent chráněni proti těžkému průběhu, a to naštěstí platí i pro to očkování, to, které bylo u nás zavedeno na podzim loňského roku, takové to s dvojí specifitou, které sice bylo vyvíjeno proti předchozí variantě viru, ale stále funguje i vůči současné. A lékaři stále doporučují zejména zranitelným částem populace, starým lidem, lidem s autoimunitními chorobami, aby se očkovali.

10:30 Řada expertů hovoří o tom, že u nás je proočkovanost pořád velmi malá. Jak velký problém to je? - My máme data od profesora Hajdúcha ze screenování celé populace, že bezpochyby víc než 97 procent populace má protilátky proti covidu získané infekcí. Čili my jsme promoření. Tenhle typ imunity jsme získali bohužel za strašlivou cenu, protože zemřelo 40 tisíc lidí a řada z nich zbytečně. Kdyby se včas naočkovali, tak nemuseli zemřít. Ale prostě už se to stalo a tu imunitu máme. Byť máme nový kmen, můžeme být znovu infikováni, tak jsme do jisté míry chráněni proti vážnému průběhu. Ale přesto nejohroženější část populace, spoluobčané 65 plus a lidé s autoimunitními chorobami, by se rozhodně očkovat měla. A je bohužel smutné, že právě mezi těmito lidmi je řada odpíračů očkování, kde propaganda antivaxerů bohužel sehrála velmi smutnou úlohu.

12:00 Neměl by v tom být aktivnější i stát? - Měl by. Problém je ovšem, že stát to úplně zoufale neumí. Stát je strašně špatný strategický komunikátor. (…) Umí to některé nevládní organizace, umí to skvěle moji studenti, kolegové, kteří mají různé iniciativy, včetně skvělé iniciativy Zeptej se vědce, která pochází od několika kolegů z našeho ústavu a dalších pracovišť, kteří to opravdu dělají zábavnou formou na sociálních sítích. Pokorně a opatrně vysvětlují, že to je vlastně dobrá věc. Bohužel jdeme proti určité únavě lidí vůči, ale také jdeme vůči opravdu dobře zorganizované skupině popíračů a antivaxerů, která tuhle zemi ohrožuje. Nejde jenom o covid, jde o další očkování a ochota lidí se očkovat proti vážným chorobám stále klesá a je to stále větší zdravotnický problém.

14:00 A mimochodem, jak se do toho problému propisuje to, jaký přístup k očkování mají samotní lékaři? - Tohle je strašně zajímavá věc a na to jsou dokonce data, publikace v Nature od našich kolegů z CERGE-EI, z centra ekonomických studií Karlovy univerzity, Akademie věd. Oni se ptali lidí, kolik procent lékařů podporuje očkování. A ti respondenti řekli, že asi 50 procent. Oni opravdu měli ten dojem, že polovina lékařů je proti očkování nebo je nějak kritická. A potom autoři té studie ty samé lidi informovali o statistickém faktu, že 95 procent všech českých lékařů podporuje očkování proti covidu, ostatně jako všechna ostatní očkování. A pak se těch lidí ptali, zda to změnilo jejich názor na očkování, a o několik desítek procent to posílilo chuť těch lidí se nechat očkovat. Čili my jsme tady ve dvojím klamu, my máme špatnou informaci o tom, jaké špatné informace mají naši lékaři. Lidé se o tom musí dozvědět. Samotné informace o tom, že doktoři podporují očkování, zvýší chuť lidí se nechat očkovat.

19:00 Nakolik je třeba pro vás zklamáním, jakým způsobem se stát nepoučil z covidové pandemie? Protože když bylo nejhůř, tak jsme často ve veřejném prostoru brali Německo za vzor, bavili jsme se o tom, jak skvěle tam funguje Institut Roberta Kocha. Že něco podobného určitě musíme mít v Česku. Ale stále se nic neděje. - Už jsem se zařekl, že přestanu taktizovat a nebudu slušnej, jak říkal jeden nejmenovaný předseda vlády. Je to skandál, paní Bastlová, je to naprostý skandál. My jsme získali národní plán obnovy kolem 300 miliard korun, nevím to číslo přesně, který byl určen na přípravu, resilienci vůči pandemiím nebo příštím podobným krizím. Máme tady skandálně podfinancovaný Státní zdravotní ústav, což by měl být náš Kochův ústav. Ti lidé pracují v nevyhovujících podmínkách v mizerných starých budovách. A nedostali ani jednu miliardu. Podařilo se vytvořit Národní ústav pro virologii a bakteriologii, virtuální ústav, který sídlí na našem ústavu, což je velmi dobrá věc. Je to ale spíš vědecký program. Teď přemýšlíme o tom, jestli z části z prostředků našeho ústavu nevybudujeme teda takový ústav sami nebo s použitím dalších prostředků. Ale to je všechno, to jsou improvizace. My zoufale potřebujeme posílit Státní zdravotní ústav, potřebujeme posílit hygienické stanice. Velmi málo jsme postoupili s digitalizací našeho zdravotnictví, to je úplně klíčové.

22:00 Já se snažím šířit pozitivitu a dobrou náladu, protože nakonec všechno dobře dopadne, jak známo. Ale je to smutné, jak málo jsme se připravili a kolik lidí zemřelo vlastně zbytečně.

24:00 Jak je to s long covidem a opakovanými nákazami? Zhoršuje každá další a další nákaza nějaké dlouhodobé následky? Ví se už něco o tom? - Jsme na začátku a zkoumá se to velmi intenzivně. Zdá se, že nákazy, a dokonce bez ohledu na to, jestli jsou vážné nebo probíhají docela povrchně, tak opravdu každá další zvyšuje pravděpodobnost long covidu, který někdy může být banální, ale někdy může mít nepříjemné následky. To je ta špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že očkování sice ne zase stoprocentně, ale významně snižuje pravděpodobnost toho, že se u vás ten long covid vyvine. Infektivita toho současného viru je taková, že asi nemáme způsob, jak té infekci úplně stoprocentně zabránit. Čili znovu bych vyzval k očkování těm, kteří to opravdu potřebují, to znamená rizikové skupiny.