Teď nevidím důvod pro nejmenování Babiše premiérem, říká ústavní právník

Ústavní soudci prioritně řeší stížnosti na údajné nepřiznané koalice ve sněmovních volbách. Rozhodnutí ještě před volbami, které se konají už za dva týdny, podle soudu nelze slíbit. Měl by do voleb zasáhnout?

Hostem Ptám se já byl ústavní právník Marek Antoš.

Na Ústavní soud se obrátila se dvěma stížnostmi strana Volt Česko. Jednu stížnost podala kvůli kandidátkám Stačilo!, druhou kvůli kandidátkám SPD. Volt žádá vyjasnění definice koalice, případně zrušení části volebního zákona. Podle předsedy Josefa Baxy budou obě stížnosti pro soud prioritou, vše ostatní jde nyní stranou. Zda rozhodne ještě před volbami do Poslanecké sněmovny 3. a 4,. října, podle Baxy ale říct nelze.

Volt se spolu s hnutím Česká republika na 1. místě! nejprve obrátil na správní soudy v různých krajích a žádal zrušit registraci hnutí Stačilo! a společné kandidátky SPD s dalšími stranami pro nadcházející sněmovní volby. S argumentem, že obě uskupení mají na kandidátkách zástupce jiných stran, jde tedy o skryté koalice a obcházení zákona. Oběma uskupením momentálně stačí překonat pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny. Pokud by byla registrována jako koalice, platila by pro ně přísnější pravidla.

Soudy ve všech krajích návrhy zamítly. Některé ale v rozhodnutích uznaly, že se skutečně jedná o obcházení zákona. Registraci nicméně nezrušily, aby se vyhnuly zásahu do voleb.

„Kandidátky SPD a Stačilo! jsou podle současného výkladu zákona v pořádku,“ řekl v Ptám se já ústavní právník Marek Antoš. Pokud by měl Ústavní soud nový, jiný názor, měl by podle něj rozhodnout co nejdříve, a ne až po volbách.

S předvolebním náskokem hnutí ANO se skloňuje i otázka, zda by prezident Petr Pavel měl po volbách jmenovat Andreje Babiše premiérem. Ten je konečným vlastníkem holdingu Agrofert, což je v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Podle Antoše není překážkou, že dotyčný by byl v momentu jmenování ve střetu zájmů, ale měl by dávat najevo, že to hodlá řešit.

Což je i současný případ Andreje Babiše, který veřejně hovoří o tom, že v případě jmenování premiérem dostojí liteře zákona. „Takže teď nevidím důvod pro nejmenování Babiše premiérem,“ řekl Antoš.

Můžeme čekat zásadní zvrat voleb nebo povolebního dění? A co lze po volbách očekávat od prezidenta Petra Pavla?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

2:00 Hrozí, že Ústavní soud zruší letošní sněmovní volby nebo do nich nějak zasáhne? – Samozřejmě nemám křišťálovou kouli, takže nedokážu říct s jistotou, jak to dopadne. Ale pevně věřím, že nezasáhne a nezruší. Respektive minimálně, že to neudělá z těch důvodů, které se teď diskutují, to znamená kvůli nepřiznaným koalicím.

3:00 Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby Ústavní soud tu kompetenci našel a rozhodl teď, ať už jakkoliv. Já tedy myslím, že by to měl odmítnout. Protože pak do voleb půjdeme s tím, že víme, na čem jsme. Úplně nejhorší by bylo, kdyby ty volby proběhly a teprve po volbách by nám Ústavní soud řekl, jaká byla pravidla, podle kterých se volilo.

5:00 Jedna možnost je, že to Ústavní soud odmítne pro zjevnou neopodstatněnost a řekne: Tady nejde o žádné základní právo Voltu. Teď. Povídejme si po volbách. A pokud se tohle nestane, pokud Ústavní soud přistoupí k tomu, že se tím bude zabývat věcně, tak si pořád myslím, že by tu věc měl buď odmítnout, nebo zamítnout. Protože zjistí, že tam není ústavněprávní důvod.

6:00 A argument pro mě je v tom, že z mého pohledu to, co se teď děje, je kryté zákonem. A je to kryté judikaturou Ústavního soudu. Můžeme se bavit o tom, jestli je ten zákon šťastně napsaný nebo nešťastně napsaný, ale prostě říká, že kandidátní listina a koalice je taková, která je tak přímo označena tím, kdo ji podává. A když o to byl před 30 lety spor, tak Ústavní soud nálezem řekl, že jak je to napsané v tom zákoně, se to musí i vykládat.

7:00 Máme tady něco napsáno v zákoně, máme tady 30 let staré rozhodnutí Ústavního soudu, které je celou dobu respektováno, a máme tady dlouhou praxi. Teď přijít těsně před volbami s tím, že u některého z těch subjektů to budeme vykládat jinak, by bylo strašně překvapivé, byl by to strašně velký zásah. Čili mně přijde, že i kdyby Ústavní soud třeba chtěl jít touto cestou, tak tím způsobí mnohem větší zlo. Podle mě by to tedy dělat neměl.

11:00 Pojďme k roli prezidenta po volbách. Prezident vybírá předsedu vlády, který si sestavuje příští vládu. Jak volné pole působnosti v tomto kroku má? – Ústavu nelze vykládat jenom tak, že hledám každé dílčí pravidlo pro každou dílčí situaci a buď ho tam najdu, nebo nenajdu a podle toho pak postupuju. Ústavu je potřeba vykládat jako celek, vnímám kontext, vnímám účel a tak dále. klíčové je, že Česká republika má parlamentní formu vlády. To znamená, že vláda odpovídá Poslanecké sněmovně – to v ústavě najdete –, a nikoliv prezidentovi. Prezident je hlava státu. ale je z výkonu své funkce neodpovědný. To znamená, že je to takový volený monarcha konstitučního střihu. Ne někdo, kdo má rozhodovat o světě kolem sebe, ale někdo, kdo má primárně reprezentační charakter. Kdyby to tak nebylo, tak by volby do Poslanecké sněmovny ztratily podstatnou část svého významu, protože my bychom sice nějak hlasovali ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale pak by přišel po volbách prezident a řekl by, že on takovou vládu, která sice odpovídá většině ve Sněmovně, nechce a že chce nějakou jinou. A to by nefungovalo.

13:00 Což se ale mimochodem jednou trošičku stalo. – Jenom trošičku, asi narážíte na případ Miloše Zemana. – A pana Rusnoka, kterého si vybral jako premiéra. – Ale všimněte si, že ani to nebylo po volbách. Bylo to ke konci volebního období, bylo to poté, co se rozpadla vláda. Já to nehájím. Byl to podle mě protiústavní postup. Ale prezident měl v té situaci pocit, že jeho legitimita je větší, protože byl čerstvěji zvolen než Poslanecká sněmovna. Byla to nějaká krizová situace. Pořád to bylo špatně, ale tak daleko, že by si po volbách ukázal na někoho jiného, než kdo vyhrál volby, nešel.

15:00 Slyšíme náznaky typu, že promýšlí střet zájmů Andreje Babiše, lídra nejsilnější politické strany podle předvolebních průzkumů. Současně v řadě rozhovorů, mimo jiné i u nás v Ptám se já, prezident mluvil o tom, že zvažuje mantinely stran toho, jak se případní kandidáti do vlády budou stavět k základním bezpečnostně politickým otázkám týkajícím se České republiky, konkrétně členství v NATO, členství v Evropské unii. Jaké všechny mantinely z vašeho pohledu v tom prezident má? – Je potřeba vnímat sestavování vlády fázovitě. V první fázi, to znamená před jmenováním předsedy vlády, je prostor přece jen o něco větší než v druhé fázi, kdy na návrh předsedy vlády jmenuje jednotlivé členy vlády, ostatní ministry. Když půjdu od druhé strany, tak mám za to, že prezident republiky je v zásadě povinen vyhovět návrhům předsedy vlády. Když předseda vlády přinese jméno a požádá o jeho jmenování, neřkuli pak odvolání, tak prezident v zásadě musí vyhovět. Ledaže má nějaký extrémně silný důvod, pro který se postaví na zadní. Tím typicky bude ochrana zákona, tedy pokud by bylo zjevné, že jmenováním takového člena vlády by došlo k porušení zákona. V takovém případě prezident podle mě odepřít může. Ve všech ostatních případech tím arbitrem není on, ale Poslanecká sněmovna.

19:00 U předsedy vlády je to trošku jiné v tom, že tam se obtížněji konstruuje spor. Protože do okamžiku, než je jmenován předsedou vlády, tak nemá postavení státního orgánu a ta situace je maličko otevřenější. Pořád ale platí, že prezident slibuje, že bude vykonávat svůj úřad v zájmu všeho lidu. A z toho by měl vyplývat i respekt k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny. Čili není to tak, že on si může ukázat, na koho chce. Ale měl by hledat někoho, kdo má reálnou šanci uspět v hledání důvěry v Poslanecké sněmovně.

19:30 Samozřejmě může různě vyjednávat, může dávat najevo reprezentantovi potenciální vládní většiny, že by bylo lepší, kdyby tam byl někdo jiný a podobně, ale je to všechno taková měkká síla. Není to podle mě možnost odmítnout nějakého kandidáta a ukázat na jiného. Protože tím by jenom způsobil to, že takto jmenovaná vláda by nezískala podporu v té Poslanecké sněmovně.

22:00 Jde říct, že prezident nemá možnost odmítnout Andreje Babiše jmenovat premiérem, pokud by hnutí ANO vyhrálo volby?  – Jedna z cest, která by tam zůstávala otevřená, je, pokud by Andrej Babiš právě dával najevo, že nehodlá svůj střet zájmů nijak řešit. – Ale to on nedělá. On už začíná v rozhovorech říkat, že je připraven střet zájmů vyřešit, že už to konzultuje se svými právními zástupci. Takže se vlastně pojistil, tím zavřel prezidentovi dveře k tomu, aby ho odmítl jmenovat. – Můžete tomu říkat pojistit. Můžeme tomu taky říkat, že se chovává v souladu se zákonem nebo že dává najevo, že se hodlá chovat v souladu se zákonem.

23:00 Takže za této situace prezident nemůže Andreje Babiše odmítnout. – Já ten důvod nevidím. Pochopitelně nejsme ještě po volbách. Nevím, jaké další důvody se můžou objevit. Ale mám za to, že pokud bude většina v Poslanecké sněmovně, která si bude přát mít vládu v čele s Andrejem Babišem, tak bude pro prezidenta velmi obtížné, aby tak neučinil.

26:00 V těchto volbách se hodně debatuje a součástí politického programu mnoha politických stran je zákon o obecném referendu. Je to dlouho manko stran přesného naplnění, znění našeho právního řádu z vašeho pohledu? Strany tím často argumentují. – To je předpoklad, který bych hned vyvrátil. Když si přečtete ústavní článek, tak v článku dva je zaprvé napsáno, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. To je pravidelná funkce. A pak je tam druhý odstavec, který říká: Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Čili to není žádný deficit, že to Ústavní soud neříká, respektive že to se neříká obecně, že to řekl jenom jednou pro konkrétní věc. Tohle je výhrada ústavního zákona. Naopak ústava je skeptická k referendu, protože říká, že jen ústavní zákon tohle může stanovit. Kdyby ústava mlčela, tak by to šlo i běžným zákonem, ale ústava je vlastně ostražitá vůči referendu.

27:00 Vida. Takže strany tvrdí, že máme letité manko, pokud jde o zákon o referendu, ale ústava je naopak opatrná, říká: pozor na to. – Je to tak. A i komparativně je jedna z nejopatrnějších v Evropě.

30:00 Hodně se debatuje také o tom, že v Poslanecké sněmovně mohou získat většinu strany, které jsou do velké míry antisystémové, popírají třeba řadu základních institucí, na kterých tento stát stojí, které tady byly budovány přes 30 let. Jak pevné ty instituce v tuhle chvíli jsou? Třeba ve srovnání s Polskem, Slovenskem, Maďarskem? – V kontextu visegrádské čtyřky jsme trochu specifický případ. Protože když se mluví o erozi demokracie, tak to vypadá, že my jsme jediná z těch čtyř zemí, která v zásadě drží. A různí kolegové, i ze zahraničí, řeší, čím to je. Jestli Češi jsou nějací větší milovníci demokracie, nebo jestli máme lépe nastavené instituce. Já jim většinou říkám, že podle mě jsme měli hlavně štěstí a že to je něco, co se nám samozřejmě také může stát.

31:00 Instituce samy o sobě demokracii nezachrání, to musí chtít lidé. Instituce můžou jenom brzdit nějaké negativní cesty. Kdybych se díval na druhou stranu, tak naše velká výhoda je, že máme dvoukomorový parlament. To znamená, že je mnohem obtížnější získat najednou velkou většinu v obou komorách a překreslit pravidla hry. Máme rigidní ústavu, máme poměrně silný Ústavní soud, máme odlišné volební systémy ve volbách do Sněmovny a do Senátu, což taky podporuje stabilitu. Čili instituce jsou v zásadě nastavené dobře, pomáhají nám. Ale rozhodně nás nezachrání, pokud bychom se nechtěli zachránit sami.