Naplno se ukázala naše naivita, říká Čech podnikající na Ukrajině

Ukrajinská pšenice dráždí evropské zemědělce. Údajně zaplavuje trh a nízkými cenami ničí evropské farmáře. Nejhlasitěji protestují v Polsku, kritika ale zazněla i v pondělí na traktorovém protestu v Praze. O co ve sporu jde? A proč byl svět naivní, když se domníval, že se Putin zastaví?

Hostem Ptám se já byl prezident Ukrajinsko-české obchodní komory a český podnikatel na Ukrajině Petr Krogman.

Napříč Evropou zní požadavek na lepší regulaci levného ukrajinského zboží mířícího na unijní trh. Proti dovozu z Ukrajiny (a dalším unijním problémům) zahájili tento týden rozsáhlé protesty například polští zemědělci. Blokovali přechody s Ukrajinou a důležité silniční tahy, u hranic dokonce vysypali ukrajinské obilí z vlaku.

Evropská komise dala Ukrajině v roce 2022 výjimku z cel, aby jí pomohla mírnit dopady ruské invaze na ekonomiku. U produktů jako drůbež, vejce a cukr ale může využít takzvanou nouzovou brzdu (při překročení stanoveného objemu dovozu zase zavede cla).

„Zavřít hranice, to je to, co by si přál Putin, protože pak budeme každý zvlášť slabší a Rusko si nás jednoho po druhém vezme. Když budeme jeden velký společný prostor, tak Rusko nemá šanci. To je to, co je potřeba vysvětlovat. Ukrajina vždycky do Evropy vyvážela, i před válkou,“ reagoval na protesty Krogman, jehož firma z Ukrajiny aktuálně nejvíce vyváží obilí do Izraele, Egypta, Itálie a Turecka.

Krogman hodlá svůj zemědělský podnik na Ukrajině udržet i dál. Obdivuhodně se podle něj ale drží hlavně sami místní: „Pro ně ta válka trvá už 10 let… Naplno se ukázala naše naivita, když jsme si mysleli, že se Putin zastaví.“

Jak se na dnešní Ukrajině podniká? A proč jeho firma stále setrvává i v místech v dostřelu ruských raket?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

A co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Ukrajinci se až obdivuhodně drží. Oni to nevnímají jako dvouletou válku. Pro ně ta válka trvá už 10 let, protože už v roce 2014 Putin obsadil Krym, ruští vojáci vtrhli na Doněck a Luhansk. Naplno se ukázala naše naivita, když jsme si mysleli, že se Putin zastaví.

2:30 A ta odhodlanost Ukrajinců neklesá ani teď? - Teď došlo ke kumulaci více negativních zpráv, ale je přirozené, že jsou lidé unavení. Přesto všechno, když vidíme, co Ukrajinci dokázali a i Česká republika… myslím, že můžeme být na Českou republiku hrdí. Na tu podporu, kterou Ukrajině dáváme. A patříme mezi ty nejlepší v rámci Evropy.

3:00 Je důležité, že solidarita z naší strany existuje a že si uvědomujeme, že Ukrajinci jsou fakticky naši pohraničníci, kteří zadržují Rusko dál od nás. Zmínila jste v úvodu traktory. Tak stejně tak jednoduše bychom tu měli během jednoho dne ruské tanky. Je dobré, že jsme si to uvědomili už teď. Dřív než pojedou okolo Brna, kudy je pustí Orbán s Ficem.

5:00 Jaký je aktuálně rozdíl mezi situací na západní a východní Ukrajině? - Bohužel se trochu vyostřuje. Na východě chybí lidé, kteří odtud logicky utekli. Západní Ukrajina ekonomicky funguje velmi dobře, ale spousta investic od nás z Evropy končí jenom na západní Ukrajině, protože ne každý si troufne až třeba do Kyjeva, anebo dokonce do Charkova.

6:00 Ukrajinská vláda v roce 2022 zavedla program na podporu dotací, úroků z úvěrů a garance úvěru. A banky, ty se chovají tržně, a proto poslaly veškeré peníze na západ Ukrajiny, protože hledaly nejvyšší zisk s nejnižším rizikem. Tohle byla chyba. Teď už se ale objevují první programy na ukrajinské straně, které to akcentují. Je potřeba podporu směřovat cíleně spíš na východ, aby se i tam udržela ekonomika. Protože když tam nebude ekonomika, nebudou lidé a Rusové si tu oblast vezmou velmi rychle.

10:00 Vy na východě Ukrajiny také působíte. Zhruba třetina půdy, kterou vaše firmy obhospodařují, je kolem Charkova. Ale musí to dotovat. Jde to ještě? - I tu nejhorší, nejvýchodnější třetinu, která byla dokonce okupovaná v roce 2022, držíme. Máme pořád ještě nějaké rezervy díky tomu, že hospodaříme i na západní i na střední Ukrajině.

11:00 Na východě se hospodaří velmi složitě. Půl roku po osvobození charkovské oblasti jsme prosili o to, aby nás pustili přes mosty, které tam vybudovala armáda, abychom nemuseli 100 kilometrů objíždět řeky. Nakonec se podařilo armádu přesvědčit, aby to mohli používat i občané a firmy. Museli jsme dál od hranice, kterou Rusové do těch 15 kilometrů neustále ostřelují. Rozbili nám některé farmy, jedno silo nemůžeme provozovat, takže jsme dál od hranice třeba 25 kilometrů.

12:00 A i tam musíme držet techniku rozptýlenou, protože kdyby tam padla nějaká raketa, zlikvidovala by nám třeba pět traktorů naráz. Nemůžete pracovat v noci, se setměním nás armáda vyžene z pole. Ale s armádou máme velmi dobrou spolupráci, protože oni jsou zase zakopáni na našich polích, takže si vzájemně vždycky vyhovíme, ale určitá pravidla musíme dodržovat. Není možné svítit v noci, protože bychom se rychle stali snadným terčem pro Rusy, kteří vidí všude. (…) Dodneška 6 tisíc hektarů není možné obhospodařovat, protože jsou zaminovány.

15:00 Naposledy jsem strávil kus prosince v Kyjevě, v Oděse a v Charkově. Tam v zásadě vždycky jedu jako první a byl jsem i na těch osvobozených územích za řekou. Je to zvláštní pocit, pohybovat se někde, kde ještě před nějakou dobou byli Rusové. Vidět ty rozbité domy, kostely, jak se chovají. To je prostě úplně jiný svět a opravdu bych to nechtěl v České republice.

16:30 A proč tam ještě stále hospodaříte? - Chci ukázat, že se tam hospodařit dá i v těch nejvýchodnějších částech, samozřejmě díky středu a západu Ukrajiny. Pořád je na stole: skončit, neskončit. Od Charkova na východ, než dojedete k řece, po zhruba 60 kilometrů se hospodaří z poloviny, polovina polí je opuštěná. A podél hranic je opuštěné úplně všechno. Takže my jsme tam takoví poslední blázni, kteří se tam snaží něco dělat. Okolo nás je pár menších zemědělců. Ale dáváme těm lidem práci. Armáda sem tam přijde, my s něčím vypomůžeme a naopak. I to napomáhá tomu, aby se Charkov držel, a je to i důvod, proč Charkov je silnější.

17:00 Samozřejmě nějaká rizika jsou, ale na Ukrajině se dají vydělat peníze, když to člověk dělá dobře. Já sám tam funguji, na Ukrajině zůstávám. - A zůstávat budete? - Zůstávat budu. Uvidíme, v jakém rozsahu. Já doufám, že v plném rozsahu.

22:00 Svět se za chviličku zase probere a dojde mu, že Ukrajinu je potřeba a vyplatí se bránit právě proto, abychom my neměli s Rusy problém. (…) Musí se to v hlavách všech lidí v Evropě přehodit. A uvědomit si, že není samozřejmé to, že tady žijeme v míru. Rusové nám to seberou během jednoho dne.

25:00 Jak vnímáte spory o ukrajinské obilí? - Rusové tlačí na Ukrajinu ze tří stran a snaží se ponoukat české nebo evropské zemědělce, stejně tak dopravce, aby Ukrajině zavřeli i ty poslední dveře. Aby opravdu už nemohla dýchat a Rusko si ji vzalo. Takže tyhle akce blokování hranic napomáhají Rusku, Rusko má z toho obrovskou radost.

26:00 Doufám, že se i Agrární komora, Zemědělský svaz, které se teď zachovaly jakžtakž rozumně, oprostí od těch proruských sil a dojde jim, že blokování hraničních přechodů nemá smysl.

28:00 Zavřít hranice, to je to, co by si přál Putin, protože pak budeme každý zvlášť slabší a Rusko si nás jednoho po druhém vezme. Když budeme jeden velký společný prostor, tak Rusko nemá šanci, a to je to, co je potřeba vysvětlovat. A Ukrajina vždycky vyvážela, i před válkou, před pěti, před deseti lety do Evropy třeba kukuřici. Většina lidí to chápe. Bohužel je tady pár lidí, kteří si tohle nedokážou uvědomit a živí na tom svoje sobecké zájmy, protože to pomáhá nasbírat nějaké voliče. Ale republice to škodí, nám všem to škodí.