Nemají jiné téma než Antifiala, říká premiér ke kampani ANO

Půl roku před sněmovními volbami v průzkumech drtivě vede hnutí ANO. Může to ještě něco změnit? „Věřím, že to zvrátíme. Čtyři roky zpátky to bylo taky tak. A pak jsme vyhráli,“ prohlásil premiér, předseda ODS a lídr koalice Spolu Petr Fiala, který byl hostem pořadu Ptám se já.

Opoziční hnutí ANO Andreje Babiše se už dlouhé měsíce drží v čele předvolebních průzkumů. A stále si polepšuje. Podle agentury STEM by volby do Poslanecké sněmovny na přelomu února a března vyhrálo ANO se ziskem 35,6 procenta hlasů. Druhou koalici Spolu by nyní volilo 17,1 procenta voličů.

Předseda vlády a lídr Spolu Petr Fiala (ODS) přesto věří, že se trend ještě může otočit. „Čtyři roky zpátky to bylo taky tak. To koalice Spolu nehrála prim v průzkumech, dokonce jsme často nebyli ani druzí, pak jsme ty volby vyhráli. Myslím, že není tak důležité, jak kdo běží v průběhu toho závodu, důležité je, kdo je ve finále, v cíli.“

Favorizované ANO mezitím rozjelo tvrdou protivládní kampaň, ve které na billboardech Fialu označilo za „nejhoršího premiéra na světě“. Koalice Spolu s kampaní začne na přelomu března a dubna. Pochybnosti o tom, zda je v očích voličů dostatečně rozhodným lídrem pro současnou nestabilní zahraničněpolitickou situaci, premiér nemá.

„Vím, že můj hendikep je, že někdy neoplývám tolik emocemi, bráním se velkohubým prohlášením, která nemohu naplnit. Ale já jsem takový, jaký jsem. A myslím, že to je výhoda,“ řekl Fiala.

V rozhovoru pro Ptám se já také komentoval otevřené spory mezi ministryní obrany Janou Černochovou (ODS) a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou, které v posledních měsících pronikají na veřejnost. Podle Fialy jim jde o stejnou věc. Potvrdil, že proběhla i domluva, že spolu budou obě strany komunikovat: „Mám důvěru v Janu Černochovu i Karla Řehku. Ani na minutu jsem nepřemýšlel, že bych je měl odvolat.“

Premiér v rozhovoru také odpovídal na to, kam mají jít zvyšované výdaje na obranu, jakou roli teď můžeme sehrát při řešení budoucnosti Ruskem napadené Ukrajiny a co mu říkají voliči.

Vaše vláda schválila zvýšení výdajů na obranu, a to na úroveň tří procent hrubého domácího produktu. Zvyšovat chcete tempem 0,2 procenta ročně. Na co přesně ty zvýšené výdaje mají jít?

Ten plán vychází z potřeb české armády a toho, co je potřeba dělat v příštích letech, abychom skutečně posílili bezpečnost České republiky. Proto taky to tempo 0,2 procenta HDP ročně, což je realistické, abychom ty peníze mohli rozumným způsobem využít. Aniž bych šel do nějakých detailů nebo prozrazoval věci, které prozrazovat nesmím, tak jistě nás čeká další nákup moderních tanků. To je jedna položka, za které ty peníze budou rozumně utraceny. A nepochybně musíme také posilovat protivzdušnou obranu České republiky.

Ale není to politické prohlášení ve smyslu, že bychom si řekli, že 0,2 procenta zní dobře a pět let zní dobře. Je to po konzultaci s odborníky, s tím, co je také reálné utrácet. Peníze, které jdou do obrany, zvyšuje spousta zemí, což je dobře. Ale současně není dost kapacit. Takže na řadu zbraní se v podstatě stojí fronty. My tedy musíme taky vědět, co jsme schopni pořídit, na co už třeba máme smlouvy nebo přísliby. A podle toho můžeme postupovat. Ale navyšování prostředků do obrany je nutná věc.

Tempo, jakým jste se rozhodli navyšovat peníze do obrany, je maximum toho, čeho jsme jako Česko v tuhle chvíli schopni? Co když třeba červnový summit Severoatlantické aliance bude chtít vyšší závazky?

To, co jsme schválili, považuji za minimum. (…) Co se týká summitu Severoatlantické aliance nebo nějaké další domluvy na jiné úrovni, tam je možné, že půjdeme dál, že ta tři procenta nebudou dostatečná. Ale k tomu je potřeba říct, že řada zemí v Evropě ještě nedává ani dvě procenta na obranu. A jsou to občas i velké země, což potom v celém posilování evropské obrany způsobuje problém. Takže to nebude jednoduché. Ale existuje shoda, že je potřeba dělat víc. A Česká republika jde tady zase příkladem. To není tak, že my se někde vezeme. My jsme už udělali konkrétní rozhodnutí.

Klíčová věc – z čeho to platit? Řeší to vlády napříč Evropou. Friedrich Merz přišel s tím, že Německo se chystá prolomit ústavně zakotvenou dluhovou brzdu. Přemýšlel jste o něčem takovém?

Kdo sleduje německou politiku, tak ví, že prolomení dluhové brzdy je velmi odvážný a do jisté míry i nečekaný tah. Ke kterému potřebují ještě to staré složení parlamentu, aby to vůbec dokázali prohlasovat. A řekl bych, že to je nejen pro Německo, ale i pro Evropu důležité rozhodnutí.

My, když se podíváte na naše kontinuální zvyšování té částky, na to budeme muset částečně ušetřit a částečně to pokrýt z peněz, které získáme růstem ekonomiky. Což jsou prostředky, se kterými určitě můžeme počítat.

Tedy úspory plus sázka na růst ekonomiky?

Nebo to možná pokryje jenom růst ekonomiky, to uvidíme, já zase nechci být takový optimista. Hlavně lidem neslibuji, že teď budeme dávat peníze do bezpečnosti ve větší míře a že to nebude nikoho nic stát. No, bude.

Cest, jak dát peníze do obrany, moc není. A já k tomu říkám: Vím, že to je nepopulární, dělám někdy politiku, která třeba hned nevyvolává potlesk. Ale všechno ostatní, sociální stát, zlepšování vzdělání, kvalita zdravotnictví, všechno, na co si vzpomeneme, o čem vedeme debaty, je možné jenom tehdy, když žijeme v bezpečí. A my musíme udělat všechno pro to, abychom žili v bezpečí. Jsme ohroženi z mnoha, z mnoha stran a máme nedaleko od sebe Rusko se svou agresivní politikou, kterou se netají. A pokud neuspějeme v obraně Ukrajiny, tak budou následovat další kroky směrem na západ.

I proto jsem se ptala – jestli ta situace není tak výjimečná, že zkrátka opravňuje třeba i financování na dluh?

Vedeme debatu v Evropě, musíme vést debatu i v České republice. S velkou pravděpodobností se i rozvolní pravidla v Evropě ohledně těch deficitů. A jak se počítají kritéria plnění zdravých veřejných financí. Pravděpodobně z toho ty peníze, které jdou na obranu, budou vyňaty.

Ale mimochodem, peníze, které jdou do obrany – jak víme ze zkušeností zemí, které investovaly víc do obrany v minulosti, včetně Spojených států – pomáhají růstu ekonomiky. Takže to nejsou peníze, kterými si blokujete a podvazujete ekonomický vývoj. Ale vedou k ekonomickému růstu.

Moje přání je, a myslím si, že budeme hledat cesty, jak ho naplnit, abychom ty peníze zčásti použili na výzkum a inovace. To je taky funkce peněz, které jdou na obranu. A je velmi dobrá.

S naší obranyschopností souvisí i téma, které se řeší v českém veřejném prostoru poměrně dlouhou dobu. A to jsou otevřené spory mezi ministryní obrany Janou Černochovou a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Je to už vyřešené?

Mě to trápí. Máme tu dvě věci. Delší dobu medializované spory mezi náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou a ministryní Janou Černochovou. A druhou věcí byl spíš mediálně probíraný případ nedůvěry k Nemesis, kde šlo o drony, které se dodávají na Ukrajinu. K tomu jsem měl schůzku. Všichni ti lidé s dobrou vůlí mají stejný názor na to, co je potřeba dělat pro bezpečnost České republiky, Evropy a jak pomáhat Ukrajině, tedy paní ministryně, Karel Řehka, Ondřej Vetchý. Tak aby nějaká nedůvěra, nějaký silnější výrok neohrožoval a nevrhal špatné světlo na jejich aktivitu. A tam došlo k domluvě, že budou dál spolu komunikovat, což předtím úplně nebylo. A že se popřípadě dospěje k nějakému memorandu o spolupráci. Tam nejsou spory o to, že by se neměla modernizovat armáda a tak dále.

Ale o to je to možná horší, že se hádají o takové malichernosti?

Ano, a proto bych rád, aby to přestalo. Ale úplně všemu neporučíte. Já mám důvěru v Janu Černochovou velkou, ta pro armádu a pro obranu České republiky dělá první poslední.

Ani na vteřinu jste nepřemýšlel, že byste ji odvolal?

Ne, ne. Podívejme se, jak se pod jejím vedením modernizovala armáda. A já mám stejnou důvěru v Karla Řehku. Já jsem ani minutu nepřemýšlel nad tím, že by se jeden z nich měl odvolat. Za paní ministryní plně stojím, je ale nešťastné, co se objevuje v médiích. Vrhá to tak trošku stín na to, co se všechno povedlo. A povedlo se toho fakt hodně.

Jak vnímáte dosavadní kroky a výroky Donalda Trumpa?

Viděli jsme všichni v přímém přenosu opravdu katastrofální, nešťastný průběh schůzky Volodymyra Zelenského v Bílém domě. A tak bych mohl pokračovat. Nicméně přesto platí, a je to potřeba vnímat v celkovém kontextu, že není v našem zájmu, aby se Spojené státy úplně stáhly z Evropy. Aby se Spojené státy úplně stáhly z mírového řešení ruské agrese na Ukrajině.

(Trumpovy) kroky a výroky jsou samozřejmě extrémně problematické. Přesto se, a na tom je shoda na evropské úrovni, musíme snažit o to, abychom Spojené státy nějakým způsobem udrželi ve hře. Byť pro Evropu to znamená už teď obrovskou změnu přístupu k vlastní bezpečnosti, k vlastní obraně, převzetí mnohem většího dílu odpovědnosti než v minulosti.

Jestli chceme mít dobré vztahy se Spojenými státy, udržet transatlantickou vazbu, tak to fakt znamená být silnější. Je to zvláštní, ale je to tak.

Jakou roli by v tom mohlo sehrát Česko?

My v tom mezinárodním prostředí roli určitě sehráváme. Teď nechci mluvit třeba o české muniční iniciativě. Máme prestiž i díky tomu, že moje vláda a já osobně jsme od počátku neváhali, pokud jde o to, co dělat. Máme samozřejmě tradičně velmi dobré vztahy se Spojenými státy. Máme vynikající vztahy s Izraelem. Neříkám, že se budu účastnit každého summitu, který bude, to by ani nedávalo smysl. Ale byl jsem třeba pozván na docela důležitý summit do Londýna, kde se určovaly základní směry, kterými se teď půjde. Takže o roli České republiky se nebojím.

Jakou roli jsme připraveni, ochotni a schopni podle vás sehrát v dalším řešení války na Ukrajině? Třeba i při vytváření nějakých mírových jednotek, garance bezpečnosti Ukrajiny? Hovoří se o koalici ochotných.

Vím, že se o tom hodně mluví v mediálním prostoru, ale fakt je, že debata o nějakých jednotkách fakticky neprobíhá. Vysvětlím proč, protože existuje shoda napříč Evropou, že nejlepší garance a jediná garance je posílení ukrajinské armády.

Jediná skutečná garance je posílení ukrajinské armády. A to musíme udělat. A to posílení v mírových podmínkách. To znamená dobudovat kapacity a modernizovat ukrajinskou armádu ve chvíli, kdy tam bude mír.

Představa, že evropští vojáci budou na území Ukrajiny, tedy není úplně reálná?

Není to bezpečnostní garance, která by mír dlouhodobě zajišťovala. Tím nevylučuju, že to v nějaké fázi nenastane, ale ta debata o tom je zatím předčasná. (…) Ale ta spolupráce je.

A v tuto chvíli, když jsme v bodě zlomu, kdy se fakt mění mezinárodní řád, ve kterém jsme žili posledních více než 30 let, ale ve kterém jsme vlastně žili od druhé světové války, tak je strašně důležité, aby spolupracovaly země, které jsou reálně silné. Francie a Velká Británie jsou reálně silné, protože mají jaderné zbraně. To je velmi důležitý prvek ve světové hře.

Česká vláda podepsala s USA kontrakt o nákupu stíhacích letounů F-35. Existuje jakákoliv pochybnost u vás nebo ve vládě, jestli ten kontrakt přehodnotit, jestli je bezpečné u něj setrvat, nebo ne?

Ne, taková pochybnost není. Ten výběr byl udělán velmi pečlivě a na základě debat s armádou, s odborníky. Je to celý obranný systém, který svou kvalitou překračuje jiné nabídky. A my kupujeme něco, co by mělo sloužit desítky let. Myslím, že tady není důvod k přehodnocování. A jenom si uvědomme, že první letadla přijdou do České republiky v době, kdy skončí aktuální funkční období, bude ve funkci jiný americký prezident. Takže musíme uvažovat i v širších souvislostech.

Hnutí ANO rozjelo poměrně ostrou negativní kampaň vůči vládě, vůči vám osobně, ale i dalším členům kabinetu. Kdy plánujete začít kampaň vy?

Mě to nepřekvapuje, já jsem terčem a můžu za všechno, co se kde kdy stalo. Andrej Babiš na mě útočí každý druhý den ve Sněmovně. Nemají jiné téma než Antifiala, tak to prostě je. A teď to vidí všichni na těch billboardech. My s kampaní taky začneme. Ještě jsme nezačali. Plánujeme začátek kampaně někdy ke konci března, začátkem dubna.

Věříte, že zvládnete otočit trend průzkumů voličských preferencí, které naprosto jednoznačně favorizují hnutí ANO?

Ano, favorizují. A ano, věřím, že to zvrátíme. Čtyři roky zpátky to bylo taky tak. To koalice Spolu nehrála prim v průzkumech, dokonce jsme často nebyli ani druzí, pak jsme ty volby vyhráli. Myslím, že není tak důležité, jak kdo běží v průběhu toho závodu, důležité je, kdo je ve finále, v cíli. A není to jenom naše věc, je to i věc občanů, které se samozřejmě budeme snažit oslovit.

My určitě budeme veřejnost oslovovat v rámci kampaně, která musí mít několik fází. Budeme využívat všechny formy kampaně, to znamená nejen billboardy, sociální sítě, ale budeme sázet i na kontaktní kampaň. To jsem dělal vždycky a vždycky se to vyplatilo, takže v tom budeme pokračovat.

Objevil se v průběhu času někde stín pochybnosti, jestli vy byste měl být lídrem koalice Spolu? Protože to také často zaznívá: nepopulární premiér Fiala. Přemýšlel jste, jestli třeba nejste pro tu kampaň zátěž? Mimochodem, když jsem si to hledala, jediný premiér, který dokázal obhájit ve volbách své premiérské křeslo, byl Václav Klaus v roce 1996.

To jsem vám chtěl říct, já jdu vlastně proti nějaké charakteristice nebo trendu české politické kultury, žádný premiér nepokračoval. A dokonce s výjimkou první vlády Václava Klause žádná středopravicová vláda nedovládla, to je taky důležité. Věřím, že dovládneme.

A teď se snažím zmínit historický trend, mimo jiné i proto, že – a tady si dovolím jednu větu politologa – já jsem vždycky považoval za nevýhodu to, že na rozdíl od jiných zemí u nás není větší politická kontinuita.

Protože ono by to umožnilo třeba změny, které začínáte, reformy, které děláte, dovést do konce. A i vláda se ty věci musí učit a musí nějakým způsobem ovládnout ten mechanismus, jakým funguje třeba státní aparát. Teď nemyslím, že se učíte základní věci, ale prostě chvilku trvá, než si ty věci připraví.

Takže teď jste si to osahal a je škoda nepokračovat…

Nemluvím jenom o sobě, mluvím o celé vládě. Netajím se tím, že bych rád, kdyby vláda v tomto stranicko-politickém složení pokračovala dál, ale samozřejmě o tom rozhodují voliči. Co se týká pochybností o mně, mně je nikdo neřekl.

A neříkají vám je voliči někde?

Ne, já naopak, když chodím po ulici, tak se setkávám docela s podporou. Neříkám, že občas mě někdo nekritizoval, jasně, to bych lhal. Ale spousta lidí za mnou přijde a říká: Vydržte, fandíme vám, je to důležité.

A nepřemýšleli jste o tom, jestli neuchopit ještě rázněji současnou situaci? Narážím na to, že na podzim jste měl období takového ráznějšího politika, chodil jste častěji s těmi vyhrnutými rukávy, byl jste ve fotbalovém podcastu, používal jste nadsazené výroky, jak doženeme Německo s těmi platy…

Jestli jsem řekl, že chci, aby lidé měli německé platy, já to myslím vážně a dokážu to i vysvětlit. A teď myslím úplně vážně to, že je potřeba dávat tři procenta na obranu. Řekl jsem to v projevu k třetímu výročí ruské agrese na Ukrajině a pak jsem to realizoval s vládou o pár týdnů později. Takže ano, tyto kroky děláme.

Já bych řekl, že ale ta situace teď je tak vážná a plná výzev, že to, co je potřeba asi lidem říkat, že tady je někdo, kdo se účastní těch jednání, je tam brán vážně, ví, kam se ty věci vyvíjejí a má dost klidu, zkušeností a rozvahy, aby rozhodoval správně. To mně připadá důležitější než nějaká velkolepá gesta.

Ale politika je i o gestech.

Někdy je, někdy není, ale nesmí se to přehánět. Pak se podívejme do zahraničí, co se někdy stane, když je to jenom marketing. Teď se nedívám za oceán, ale i kolem. Vím, že můj hendikep je, že někdy neoplývám tolik emocemi, bráním se velkohubým prohlášením, která nemohu naplnit. I PR mně občas řekne, že tohle by mělo být. Ale já jsem takový, jaký jsem. A myslím si, že to je výhoda.

Vy jste jako ODS leckdy kritizovali Andreje Babiše a říkali jste, že on nezvládá krize, on není lídr do krizových situací. Teď se nabízí, aby vy jste ukázal, že takovéto situace zvládnout umíte.

Ale my jsme je zvládli. Ekonomická krize, energetická, inflace, vším, čím jsme procházeli, jsme zvládli. Ale současně vím, že pro řadu lidí se ta situace nevrátila do podoby, na jakou byli zvyklí několik let zpátky.

Klíčové věci se podařilo zvládnout bez chaosu, ale současně u části lidí převládají obavy nebo nemají pocit spokojenosti. A s tím se musíme nějak vyrovnávat. Musíme bojovat a nabídnout těm lidem zlepšení jejich situace do dalšího období. Tak to prostě je.