Načasování Asadova pádu není náhoda, říká expert

Režim diktátora Bašára Asada v Sýrii se po dvaceti čtyřech letech zhroutil. Země už má nového dočasného premiéra, ten chce zajistit klid a vyzval k návratu uprchlíků. Skončí občanská válka, nebo hrozí její pokračování?

Hostem Ptám se já byl politolog a bezpečnostní analytik z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Josef Kraus.

Sýrie se od víkendu, kdy islamističtí povstalci svrhli režim prezidenta Bašára Asada, pokouší vydat na novou cestu. Podle bezpečnostního experta Josefa Krause se země v tuto chvíli potácí ve velkém chaosu: „Z mého pohledu, co se tam vlastně stalo, nikdo pořádně neví. Panuje tam doteď ohromný chaos, dynamika toho vývoje je naprosto neskutečná. Nikoho by tady ještě před měsícem nenapadlo, že se to může stát takhle rychle.“

Nový syrský premiér Muhammad Bašír, kterého jmenoval vůdce povstalců a faktický lídr Ahmad Šara, už představil tři priority pro přechodnou vládu. A to zajištění bezpečnosti a stability v zemi, návrat milionů syrských uprchlíků do vlasti a zajištění fungující veřejné služby jako přístup k vodě, funkční elektrickou síť a dodávky základních potravin.

Jaký bude další osud země, je podle bezpečnostního analytika Krause teď velmi těžké odhadnout a závisí na mnoha faktorech, včetně dalšího postupu okolních států, Ruska a Íránu. Velkou roli bude hrát i návrat Donalda Trumpa do amerického prezidentského úřadu v lednu příštího roku. „Dovedu si představit, že aktivity, zejména ze strany nové vlády, ať už v míře represálií nebo snaze o silové kontrolování syrského teritoria, mohou být teď nižší, protože si potřebují stabilizovat vlastní situaci. Ale přece jenom, když se podíváme na vysokou dynamiku dění za těch několik posledních dní, tak bych se vůbec nedivil tomu, kdyby se to tam celé rozhořelo v ten vražedný boj i v řádech dní.“

O tom, jak v zemi předejít násilnostem v nejistém přechodném období, ve čtvrtek hovořil šéf americké diplomacie Antony Blinken s jordánským králem Abdalláhem II. i s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O dalším vývoji v Sýrii by pak měli jednat diplomaté OSN, EU, USA a arabských zemí v sobotu na summitu v Jordánsku.

Jaká budoucnost teď Sýrii čeká? Nepovede nestabilní situace k další vlně migrace do Evropy? A sehraje nějakou roli oslabení Ruska a to, že v podobě Sýrie přišlo o spojence?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co se z vašeho pohledu vlastně v Sýrii stalo? - Zcela upřímně, co se tam vlastně stalo, nikdo pořádně neví. Panuje tam doteď ohromný chaos. Systém Bašára Asada dlouhodobě už nebyl zcela efektivní a zároveň nebyl schopen ani vybudovat si prostředky ke své vlastní obraně. Ale to načasování není úplně náhoda. Je třeba si uvědomit, že dva hlavní Asadovi podporovatelé Rusko a Írán jsou intenzivně zabraní v jiných konfliktech. Zcela zjevně byla podceněná příprava syrské armády k tomu, aby vzdorovala rebelům, kteří mají výbornou podporu, výcvik a vybavení.

3:30 Jen doplním, že povstalci měli podporu Turecka. - Turecko dlouhodobě ovlivňuje dění v syrské občanské válce a ještě déle má problémy s režimem Bašára Asada. Turecko a Sýrie jsou si konkurenčními regionálními silami posledních třeba 40 let a Turci vhodně využili příležitosti rozvratu syrského státu k tomu, aby posílili vlastní pozici nejenom v Sýrii, ale v celém regionu a zároveň oslabili pozici dalších regionálních rivalů, a to jsou právě Íránci a Rusové.

6:00 Nakolik stabilní v tuhle chvíli situace v Sýrii je? - Troufnu si říci, že to příliš stabilní nebude. Je to právě dáno tím, že uchopení moci ze strany jakékoliv povstalecké skupiny je vždycky hodně problematické. Je to vlastně jiný druh činnosti. V momentě, kdy jste polním velitelem a snažíte se podkopávat struktury státu, proti kterému bojujete, je to jeden druh činnosti. Ale v momentě, kdy se vy stáváte státem a začínáte vymáhat právo a pořádek, zabezpečovat služby, chod toho státního aparátu, bezpečnost, to je úplně jiný typ úkolu.

7:30 - Haját Tahrír aš-Šám (HTS) je dominantní skupinkou, ale uvnitř ní existuje velké množství frakcí. (…) Hrozbou pro stabilitu nové syrské vlády je frakční boj o moc uvnitř této skupiny, ale také boj mezi dalšími skupinami, které jsou sjednoceny akorát v jednom jediném cíli, a to je odstranění Bašára Asada, tento cíl byl naplněn. (…) Je pravděpodobné, že nastane boj o moc, který může znamenat nový impuls syrské občanské války. A bude to boj všech proti všem.

9:00 Co se stane, až vyprchá ta momentální euforie? - Já vnímám propad do chaosu pravděpodobnější, než že se ta situace stabilizuje. Je to dáno i vnějšími okolnostmi, do konfliktu zasahují regionální mocnosti, které mají různé zájmy. Turci, Rusové, kteří mají pořád velký zájem na vlastním vojenském držení v Sýrii. Mají tam řadu základen leteckých nebo námořních. Intervenují tam také Íránci, kteří ztratili s Asadem svého nejdůležitějšího a spojence a zároveň si zkomplikovali přístup do jižního Libanonu k Hizballáhu. Probíhá tam intenzivní operace izraelské armády a letectva. (…) A jsou tu také USA, které mají na syrském teritoriu řadu vojenského personálu, nacházejí se v oblastech kurdské autonomie.

13:00 Nové syrské vedení už vyzvalo uprchlíky, aby se do země vrátili. Může ta výzva fungovat? - Může zafungovat částečně u syrských uprchlíků v Libanonu a Turecku. Řada navrátilců z Libanonu chce zkontrolovat svůj majetek a se cítí se plní naděje. Co se týče těch Syřanů v Turecku, tam si zase dovedu představit, že tohle může být předmětem obhajoby tureckých národních zájmů, zase prostřednictvím podpory HTS nebo jakékoliv jiné skupiny zbavit se syrských uprchlíků z vlastního území. (…) Co se týče Syřanů v Německu, Švédsku a jinde, tak si nemyslím, že jejich vůle se nějak rychle vracet tady je velká z jednoho prostého důvodu. Samozřejmě žití v Německu má úplně jinou úroveň než život v libanonském uprchlickém táboře.

17:00 Vnímáte jako velké riziko posílení teroristických skupin? - To je velké riziko, protože to je podhoubí naprosto dělané pro erupci celé řady dalších skupinek. (…) Pravděpodobně se budou dostávat do srážek HTS, zbytky syrské armády, Kurdové. Ti kontrolují téměř třetinu země a budou cílem útoku v podstatě každého v Sýrii, vyjma Izraelců. Ti pronikají stále hlouběji do syrského teritoria, s deklarovaným cílem vytváření si nárazníkové zóny. Ale fakticky si vytváří podmínky pro to, aby už nikdy nemuseli Sýrii vrátit Golanské výšiny.

21:00 Dá se říct, že Rusko prohrálo a ztratilo vliv nad oblastí? - V tuhle chvíli to opravdu vypadá, že Rusko prohrálo nebo výrazně ztratilo svoji pozici v Sýrii. Pokud by se Rusové nebyli schopni domluvit s novou syrskou vládou o udržení vlastních vojenských základen, tak by to byl pro Rusy velký strategický šok, protože by tím přišli o přístup do východního Středomoří. Nicméně to ještě nutně neznamená, že k tomu také dojde. (…) Rusové tam budou určitě aktivní i nadále, protože to je vlastně jediná jejich možnost, jak v té oblasti reálně mocensky zůstat. Nedohodou s novou syrskou vládou by v podstatě skončili v celé Levantě.

23:30 Chápu z vašich slov, že základny jsou pro Rusko naprosto zásadní? - Je to přesně tak a dovedu si představit, že Rusové mají co nabídnout i nové syrské vládě. Mohou to být dodávky zbraní, energetických surovin. Ale myslím si, že o tom nebude rozhodovat Kreml a Damašek, ale bude se to rozhodovat mezi Ankarou, Moskvou a Teheránem. Tam pořád vnímám jako hlavní, zdali se tito tři hráči mezi sebou domluví na nějakém modu vivendi, který bude akceptovatelný pro všechny, a tím pádem to predikuje stabilitu nové syrské vlády.

25:30 Jakou pozici má nyní Česko? - Ono je to dvojsečné. Na jednu stranu ze všech evropských států máme se Sýrií největší zkušenosti a nejbližší kontakt, protože jsme byli dlouho jedinou zemí Evropské unie, která si udržela funkční ambasádu v Damašku a bylo to hodně dáno vlastně osobností naší paní velvyslankyně (Evy Filipi - pozn. red.), jejím vztahem k Bašáru Asadovi. Česká diplomacie dlouhodobě sázela na relativně přátelský kontakt s Asadem, který, se zdálo, že vyhrál tu občanskou válku. Najednou se ukazuje, že vsadila na špatného koně. Česká diplomacie je v uvozovkách poskvrněna tím, že měla velice blízké styky právě s ním.

Jak na to zareaguje nově vytvářená vláda, není úplně jasné, ale dovedu si představit, že slovo České republiky je relativně omezené. Naše možnosti tam na té situaci jakkoliv participovat mocensky nebo ekonomicky jsou velice limitované. A bude stejně záležet na tom, co rozhodnou Turci, co zaplatí Němci, co tam nainvestují Američané. My se můžeme při troše štěstí svézt.

27:30 V očích koho je česká diplomacie pošramocená? - Před novou vládou, protože Česká republika je svojí diplomacií spjata logicky s bývalým režimem. Nemyslím si, že to bude něco zásadního, přece jenom udržení toho velvyslanectví bylo důležité pro zbytek Evropské unie, protože Česká republika tím zajišťovala diplomatický a další servis našim spojeneckým státům. A to je určitá míra pragmatismu, která asi není nic proti ničemu.

Zatím ty signály o pragmatismu nové vlády v Damašku jsou. Je to dobře vidět na proměně fungování a vzhledu celé skupiny HTS a jejích čelných představitelů. Ti lidé se začali více upravovat, holit si vousy, vůbec už nevypadají jako hrdlořezové z pouště, jakými ještě před pár měsíci reálně byli. Zažívají zajímavý marketingový rebranding a snaží se hrát tu pozici: My jsme ta umírněná síla v Sýrii, my vybudujeme novou svobodnou Sýrii bez špatného diktátora a zapomeňte na to, že jsme designovanou teroristickou organizací.

29:30 K čemuž by ale možná potřebovali to, aby byli vyškrtnuti ze seznamu teroristických organizací? - To je určitě první krok a dovedu si představit, že na tom se bude intenzivně diplomaticky pracovat. A bude hodně záležet na pragmatismu Západu, zda se rozhodne ten krok učinit. A bude pochopitelně záležet i na té samotné organizaci. Je otázkou, jestli to bude následovat afghánský příklad Tálibánu, který také po opětovném převzetí moci sliboval, že on není ten zlý Tálibán z devadesátých let, že se modernizovali, že budou dodržovat lidská práva, nechají ženy na univerzitách. Vydrželo jim to pár měsíců a postupně začali utahovat šrouby. Tady si dovedu představit, že ten scénář může být velice podobný.

32:00 Čekáte, že nějaký další zvrat v Sýrii přijde rychle? - V podstatě celý ten region čeká na vstup Donalda Trumpa do Oválné pracovny. A dovedu si představit utlumení veškerých aktivit, zejména ze strany nové vlády, ať už v míře represálií nebo snahy o silové kontrolování toho syrského teritoria, mohou být teď nižší, protože si potřebují stabilizovat vlastní situaci. Ale přece jenom, když se podíváme na tu vysokou dynamiku toho dění za těch několik posledních dní, tak bych se vlastně vůbec nedivil tomu, kdyby se to tam celé rozhořelo v ten vražedný boj i v řádech dní. Může se to stát.