Byla hrůza, když mi došlo, že další kolega může být zavražděn, říká novinářka

Unikátní dokumentární film Kuciak: Vražda novináře měl tento týden premiéru v českých kinech. Co snímek pět let poté ukazuje? A posunula tato otřesná vražda slovenskou společnost, nebo se Slováci po letech vrací zpět?

Hostem Ptám se já byla zakladatelka a ředitelka serveru investigace.cz Pavla Holcová.

V únoru 2018 ukončují tři výstřely v domě ve Velké Mači životy mladého páru. Jejich těla jsou objevena až po čtyřech dnech. Brzy poté se jména Kuciak a Kušnírová stávají symbolem největších protestů na Slovensku. Přesně těmito slovy je uvozen unikátní dokumentární film Kuciak: Vražda novináře.

Dánsko-americko-český koprodukční dokument režiséra Matta Sarneckého vzbudil zájem už při světové premiéře v květnu 2022 na festivalu dokumentárních filmů Hot Docs Festival v Torontu. Na evropské půdě byl poprvé uveden v Karlových Varech loni v červenci, kam kromě režiséra přijeli také rodiče Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Do tuzemských kin dokument dorazil tento týden, kde měl premiéru na festivalu Jeden svět.

Snímek se zabývá nejen vraždou mladého novináře a jeho snoubenky, od které v únoru uplynulo pět let. Ukazuje i následky této události, která na Slovensku vyvolala největší protesty od pádu komunismu. Jednou z hlavních aktérek dokumentu je sama šéfka investigace.cz Pavla Holcová, která s Kuciakem dlouhodobě spolupracovala a která získala od nejmenovaného zdroje utajenou vyšetřovací složku k jeho případu. Kromě nahlédnutí do toho, jak vypadá mafiánský systém na Slovensku, tak film přináší i záběry a informace ze spisu, které se v médiích dosud neobjevily.

Jaká bílá místa v kauze vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové ještě zůstávají? Posunulo se Slovensko od této tragické události, nebo by se tam mohla zase opakovat? A může se něco podobného dnes stát v Česku nebo v jiné evropské zemi?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Původně jsem si myslela, že ten film bude připomínka toho, co se stalo a co to bylo za systém, který vedl některé mocné lidi k tomu, aby věřili, že jim projde i vražda. Ale ten film je daleko univerzálnější. Což se potvrzuje, když ho vidí novináři, kteří jsou například z Mexika nebo z Eritrey. Je to film o tom, jak málo stačí, aby lidé přišli o stát, aby stát byl nejenom unesen, ale aby se ze státu stal mafiánský stát.

2:45 Film už viděli diváci jak v zahraničí, tak třeba i v Karlových Varech v létě, působí to podle dosavadních reakcí takto na lidi, předává to tu zprávu divákům? - Pokud mám soudit podle reakcí přímo z kina, tak si myslím, že ten film funguje i takto, jako jakési memento toho, co jsou symptomy toho, že přicházíme o demokratické hodnoty. (…) Reakce, co ke mně chodí, jsou překvapivě podobné. Ať už od novinářů z Mexika, kteří se ptají, jestli v Mexiku půjde dokument do distribuce, tak od kolegů ze Slovenska nebo od kolegů z Česka. Velká část těch e-mailů začíná tak, že kdyby to bylo audio, tak je tam dlouhé ticho. A je tam buď úvodní věta „Nevím, jak tohle začít“, případně „Viděl jsem film a musím se z toho nějak dostat“. Většina lidí z toho pochopila, jak zlá vražda Jána a Martiny byla.

4:00 Bylo by něco takového možné i u nás? - Myslím, že vražda novináře se může stát úplně kdekoliv na světě a děje se kdekoliv na světě, včetně zemí jako jsou Spojené státy. Může se stát v Norsku. Není to něco, co se prostě v nějaké zemi dá vyloučit. To, co je důležité, je to, co se děje po té vraždě. To znamená, jak probíhá vyšetřování, jestli může být nezávislé, jestli jsou tam politické tlaky.

5:00 Musím říct, že to je jedna z těch otázek, které jsem během těch pěti let velmi často pokládala nejrůznějším slovenským expertům nebo kolegům, ať už sociologům, právníkům, odborníkům na politologii: Jak to, že tohle se na Slovensku stalo a zatím se to nestalo v Česku? A vlastně všichni na Slovensku se shodli v tom, že v Česku je mnohem silnější ústavní tradice a že máme mnohem vyšší důvěru v instituce. A že náš justiční systém je daleko nezávislejší a robustnější, než je na Slovensku.

6:00 A zlepšilo se to na Slovensku? Nebo by tam opět mohl být Marian Kočner přesvědčen o tom, že by mu to znovu mohlo projít? Nebo někomu jinému, nějakému dalšímu Marianu Kočnerovi? - My se do toho bodu bohužel blížíme. 30. září jsou na Slovensku předčasné volby a podle preferencí je v současné době nejsilnější strana Směr Roberta Fica, která umožnila, dokonce svým způsobem podpořila, vznik toho systému, kdy byli klíčoví lidé nebo loajální lidé dosazení do klíčových pozic státu. A to znamená, že se se mocní lidé navzájem chránili před vyšetřováním a brzdili vyšetřování na Slovensku. Tenhle systém dostal přezdívku „systém našeho člověka“. Je to založené na jedné historce, kdy člověk, který podnikal s Marianem Kočnerem, byl to velmi podobný prototyp člověka, jel po nějaké vesnické silnici a mnohem rychleji, než měl, když ho zastavila normální dopravní policie. Začali ho kontrolovat, on zvedl telefon, zavolal někam a podle těch policistů se ozvalo ministerstvo vnitra a ten hlas řekl: „Nechte ho jet, je to náš člověk.“ A proto se právě vžil termín „systém našeho člověka“, kdy tahle úzká skupina lidí navzájem profitovala na tom, že se znají a mají dobré vztahy. Za těch pět let se toho na Slovensku stalo strašně moc, ale je možné, že se po volbách všechny ty změny vrátí zpátky do bodu nula. Protože slovenská strana Směr opět začne používat stejný systém, jen v trochu drsnější podobě, aby novináři nebo občanská společnost měli ještě horší pozici, aby mohli zasahovat do toho, jak a kdo vládne.

8:00 Je to podle mě dáno naprostou neschopností strany OĽaNO Igora Matoviče vládnout. - Takže zkrátka zklamání Slováků z toho, že politické síly, které se v těch pěti letech mezitím dostaly k moci, které volili, nedokázaly Slovensko posunout dál. - Je to trochu komplikovanější. Strana OĽaNO drtivě vyhrála volby na základě toho, že slíbila lynč lidí ze starého systému a jakousi pomstu. Ale nebyli připraveni vládnout, protože politika se nedá dělat na základě lynče nebo nenávisti, politika je založená na kompromisu, domluvě, dodržování pravidel na nějaké konzistentní vizi. OĽaNO toto nenabídlo a vznikl obrovský chaos. Do toho připočtěte covid a válku a lidé prostě začali být nesmírně unavení z toho chaosu, z toho nedostatku pravidel, z nedostatku dodržování, co ta strana samotná říkala.

11:00 Na konci dubna by měl snad padnout konečný rozsudek v celém tom případu vraždy. Jaký bude? Podaří se vyřknout verdikt o tom, že Marian Kočner byl objednatelem vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové? - Jsem lehce optimistická, ale je to tak 51 na 49. Ten případ je teď daleko silnější. Poté, co byl sloučený s přípravou vražd tří prokurátorů, z které je obviněný a obžalovaný také Marian Kočner. A navíc se ukazuje, že to, co říkal Zoltán Andruskó - který vypovídal o tom, jak ho Alena Zsuzsová najala, ale soud jeho výpověď úplně nezohledňoval, protože mu nevěřil - zejména o přípravě vražd prokurátorů, je pravda. Proto si myslím, že jeho pozice se změnila. A navíc to ukazuje nějaký vzorec chování a myslím si, že ten případ opravdu je silnější.

12:00 Ty jsi od začátku naprosto pevně přesvědčená o tom, že to skutečně byl Marian Kočner, kdo si tu vraždu objednal? - Nevidím žádné jiné logické vysvětlení. Chvíli jsem přemýšlela o tom, jestli to nemohla být Alena Zsuzsová, která se rozhodla, že Marianu Kočnerovi dá tuhle vraždu jako nějaký dárek. Ale ona na to neměla peníze.

13:00 Jak je rozsudek důležitý pro slovenskou společnost? - Myslím si, že ano, ale pro mě je daleko klíčovější, jak ten rozsudek dopadne vzhledem k rodičům. Zasloužili by si udělat za celou tou kauzou psychickou tečku v tom, že by se dočkali spravedlnosti.

13:30 Mně jako novinářce pořád chybí pohled druhé strany, přestože v tom dokumentu je výpověď Marka Pary, což je právní obhájce Mariana Kočnera. A přestože se režisér snažil domluvit natáčení ve vězení, aby ten příběh mohl povyprávět i Marian Kočner, tak mě by nesmírně zajímalo poslechnout si i druhou část příběhu, příběh Aleny Zsuzsové, která byla zprostředkovatelka té vraždy. A nejenom té, v současné době si odpykává trest i za jinou vraždu, za organizaci vraždy starosty Urbanova. A samozřejmě by mě zajímaly i další osoby, například Peter Tóth, který naprosto změnil to, co se dnes ví o Slovensku. Právě díky tomu, že všechny citlivé materiály, které měl schovávat pro Mariana Kočnera, naložil do auta a odvezl je na policii. Rozhodl se, že už nebude nějakým důvěrníkem nebo pomahačem Mariana Kočnera, ale že pomůže Slovensku a slovenské justici ve vyšetřování tohoto případu tím, že kromě nejrůznějších dokumentů vlastně vzal i dva mobilní telefony Mariana Kočnera a předal je policii.

20:00 Je v Evropě, v našem blízkém okolí v tuto chvíli nějaký další stát, kde byste vy jako investigativní novináři měli obavy, že se může stát něco podobného? - Já jsem se ve středu večer vrátila ze Srbska, kde mám kolegu. Byla jsem jako přísedící u jeho soudního stání a byl to moment, kdy jsme se pak spolu vraceli přes Bělehrad, jarní, nadějný a s kávou v ruce jsem se bavili. Mně v ten okamžik došlo, že je možné, že právě tou další obětí může být někdo ze Srbska, protože jsme se bavili o tom systému, o tom, jak jsou noviny z velké části kontrolované nebo vlastněné přáteli současného prezidenta Vučiče. A podobná situace je i v Maďarsku, i když v Maďarsku si myslím, že by asi ještě nedošlo k vraždě. Ale v tom Srbsku mě úplně oblila hrůza, že právě tenhle novinář, který je i provládními médii označován, že patří k jednomu klanu organizovaného zločinu, což z něj vlastně dělá nejenom terč pro nějaké výhrůžné e-maily, ale vlastně i pro samotný organizovaný zločin. V momentě, kdy patříte k nějakému klanu, tak máte na zádech namalovaný terč. Takhle ho označili provládní média, ale i politici, což může přesvědčit některé nájemné vrahy z toho druhého konkurenčního klanu, že je potřeba odstranit.

22:00 Jaké síly můžou toto odvrátit na Slovensku? - Jediné, co by teď mohlo Slovensko zachránit, je přijmout fakt, že strana HLAS je menší zlo, a začít se s touto stranou bavit o tom, jak by mohla nebo nemohla vypadat politika. Je to velmi pragmatická, racionální volba. Ale pokud ty strany, které se odtahují od lidí, kteří vůbec kdy prošli Směrem, nezačnou vnímat jako možnost nějakého dialogu se stranou HLAS, tak velmi pravděpodobně volby prohrají.