Fialova poradkyně má recept, jak vrátit státu miliardy

Česko trápí zdražování na všech frontách a k tomu nejistota, jestli se situace ještě nezhorší. Hlavní úkol vlády je tak zkrotit inflaci a nenechat Čechy padnout na kolena. Jak to zvládnout?

Hostem speciálního vysílání Ptám se já: Kolik nás budou stát současné krize? z Kasáren Karlín byla hlavní ekonomka Raiffeisenbank, členka Národní ekonomické rady vlády (NERV) a poradkyně premiéra Helena Horská.

Česko zažívá řadu krizí najednou. Od klimatické, kterou pociťujeme doslova na vlastní kůži, přes migrační až po energetickou. Na lidi těžce dopadají drahé energie, ale i zdražování dalších základních potřeb, jako jsou jídlo nebo léky. Vláda ujišťuje, že o všem ví a ti nejpotřebnější nutnou pomoc dostanou.

Jenže podle ekonomů nesmí vláda zapomenout i na nutné úspory. „Bude třeba opustit ideologické představy o nezvyšování daní a je třeba najít cestu, jak dostat do rozpočtu ty vymazané příjmy. Ať už je to vrácení superhrubé mzdy, nebo jiná forma,“ zdůraznila Horská. Nezodpovědná rozpočtová politika podle ní rozhoupala inflaci na konci roku 2021 o 2,5 procenta.

„Zvolili jsme si vládu, která slibovala snížení schodku rozpočtu, ale zároveň udržení sociálního standardu. Přišla ovšem krize a my ten ekonomický standard nejsme schopni udržet, aniž bychom nezhoršovali veřejné schodky,“ kritizovala současný kabinet ekonomka, která mimo jiné působí ve vládním poradím orgánu a od letoška radí i premiéru Fialovi.

Dle Horské je třeba reformovat celý daňový systém – ten současný podle ní patří do 90. let. Navrhuje začít u změny daňového základu: „Tímhle jsme schopni do státního rozpočtu dostat šmahem 12 miliard a to není malá částka,“ vypočítala.

Současná vláda ale přesto opakuje, že se ke zvyšování daní nechystá. Mimo jiné kvůli vysokým cenám. Ekonomka upozorňuje, že v některých oblastech si za ně lidé mohou tak trochu sami. „Český spotřebitel totiž nehlasuje peněženkou. Necháme si diktovat ceny od poskytovatelů služeb a neumíme říct: Tohle už je fakt dost,“ dodala.

V jak kritické situaci Česko a Češi opravdu jsou? A obejdeme se bez utahování opasků na jedné straně nebo zvyšování daní na druhé?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co zaznělo v rozhovoru:

1:00 – Premiér Petr Fiala naslouchá, a to velmi pečlivě. Ale na jednom z prvních setkání bylo řečeno, že my jsme ti odborníci a on ten politik, který nese odpovědnost. Takže od nás zaznívají slova, že když už pomáhat, tak cíleně, když už pomáhat, tak chytře a s ohledem na vyčerpané státní rozpočty. Není to ale ideální, tam je ta role, kterou vnímám jako politický cíl – odborně nám vláda rozumí, chápe, že třeba 5 tisíc každému dítěti je plošná pomoc a pomoc, která moc nepomůže, ale zase bude vidět.

3:30 – Nemáme vládu jedné strany – třeba vládu ODS a TOP 09, která by podle mě víc šlapala do rozpočtů. Ale máme tu vládu pěti stran a ty ostatní strany v rámci koalice mají jiný názor na tempo vyrovnání schodku veřejných rozpočtů. Nesouhlasím s nimi. Já mohu nesouhlasit, ale to je jediné, co můžu. Já jen doporučuji – hledat úspory na straně výdajů, minimálně z poloviny. A dívat se z poloviny také na vrácení zdrojů v oblasti příjmů.

5:00 – Takže byste byla pro návrat superhrubé mzdy? Já byla velký kritik jejího zrušení. Je to velmi těžké, příjmy versus výdaje se velmi rozevírají. Rozdíly mezi příjmy a výdaji jsou teď 6,5 % HDP, takže máme obrovskou díru mezi příjmy a výdaji.

6:00 – Bude třeba opustit ideologické představy o nezvyšování daní. A je třeba najít cestu, jak dostat do rozpočtu ty vymazané příjmy. Ať už je to vrácení superhrubé mzdy, nebo jiná forma. (…) Zrušení superhrubé mzdy nebylo chytré a nebylo dobře načasované. Víte, kolik zrušení superhrubé mzdy a další velké transfery domácnostem ze státního rozpočtu přidaly do inflace? Na konci roku 2021 to bylo 2,5 procentního bodu na uvolněnou rozpočtovou politiku.

8:30 – Nejsem velkým příznivcem sektorové daně, protože je složité definovat mimořádný zisk. Diskuse je třeba o celém daňovém systému, ten, co máme, už do tohoto tisíciletí nepatří. Je z 90. let. (…) My ale můžeme začít rozšířením daňového základu. Výnos daně není jen otázkou sazby, druhá proměnná je základ daně. Změnou daňového zákona můžeme velmi rychle rozšířit daňový základ – omezit daňové výjimky nebo určité odpočty z daní, ale ty sociální nechat. Když všem zvýšíme daňový základ, jenom tak bychom byli schopni do státního rozpočtu dostat šmahem 12 miliard a to není malá částka.

13:30 – Pokud na výdajové stránce nejsme schopni získat dvě třetiny úspor, tedy asi 220 miliard korun strukturálního schodku, tak se budeme muset bavit o příjmové straně. My jsme si nezvolili vyloženě pravicovou vládu, která by jednoznačně bojovala o nízké schodky rozpočtu. Mám obavu, že jsme si zvolili vládu, která slibovala snížení schodku rozpočtu, ale zároveň udržení sociálního standardu. Přišla ale krize a my ten ekonomický standard nejsme schopni udržet, aniž bychom nezhoršovali veřejné schodky. To je politický konflikt. Ale nikdo asi nečekal, že bude válka? I bez té války to nevycházelo.

15:30 – Stát udělal základní chybu. Myslel si, že zdigitalizuje sám sebe. Ukažte mi ale úředníka, který by zdigitalizoval sám sebe, aby pak přišel o práci. Chci ho vidět. Chci vidět člověka, který by prosazoval digitalizaci státu s vědomím, že kvůli ní nebude mít práci. Proto digitalizace nemůže jít zevnitř. Už bankovní identita narušuje tu pohodičku státní správy, protože se zjišťuje, že to jde. Stačí vytvořit formulář, napojit data z bankovní identity a rovnou se vyplní vaše údaje. Stát má vytvořit napojení na něco, jako je bankovní identita, a soukromý sektor připraví most do státních služeb.

17:30 – Stát se musí podívat, kterou agendu opravdu musí dělat a kterou už ne. Úřady ale musí spolupracovat a začít poskytovat data. My ta data musíme dolovat a to je příklad toho, jak ten stát funguje.

21:00 – Situace je vyhrocená, lidé si stěžují, že jsou ceny pohonných hmot a energií vysoké. Ale podívejte se na restaurace – jsou poloprázdné? Podívejte se na zájezdy – jsou neprodejné?

21:50 – Český spotřebitel nehlasuje peněženkou. Necháme si diktovat ceny od poskytovatelů služeb a neumíme říct: tohle už je fakt dost. Když se podíváme na čistý provozní přebytek, tak ne náhodou je nadprůměrně vysoký v sektorech ekonomiky, které vykazují nadprůměrně vysokou inflaci – oděvy, nábytek, služby. V těchto odvětvích je nadměrný provozní přebytek. Nárůst marží je nadměrný a jediný, kdo může říct stop, jsme my spotřebitelé.