Musíme jednat, nebo hrozí pád ekosystémů. Kolik máme času?

Lidé mají jen pár let, aby dokázali zabránit tragickému kolapsu ekosystémů. Tvrdí to OSN, která kvůli tomu svolala do kanadského Montrealu světovou konferenci. Jaké kroky teď nezbytně musíme přijmout?

Hostem Ptám se já byl biolog David Storch.

Na základních obrysech záchranného plánu se tento a příští týden snaží dohodnout zástupci bezmála dvou set zemí světa v kanadském Montrealu. Koná se tu celosvětová konference OSN o biodiverzitě – COP15.

Podle zástupkyně OSN pro biodiverzitu Elizabeth Mremové na tom přírodní rozmanitost nebyla v lidských dějinách nikdy tak špatně jako nyní. Cílem globálního setkání je udržet při životě ekosystémy, které zajišťují jídlo, pitnou vodu nebo přírodní léčiva.

Právě hraniční situace, ve které se příroda nachází, vede státníky k tomu, aby se pokusili během čtrnácti dnů shodnout na tom, jak tento problém řešit. Za základ se považuje potřeba začít chránit ještě v této dekádě zhruba třetinu pevniny a oceánů. V takovém případě je podle vědeckých závěrů ještě možné vrátit přírodním systémům postupně ztracenou rovnováhu.

Jak složité je nejen najít potřebnou shodu napříč různými státy a kontinenty? A jaké části planety jsou nejohroženější?

Sledujte rozhovor v úvodním videu nebo si ho odpoledne poslechněte ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Co v rozhovoru zaznělo?

0:40 Jak vážně je ohrožena biodiverzita na Zemi? - Je ohrožena docela vážně. A souvisí to hlavně s růstem lidské populace. Před pár týdny jsme přesáhli přes osm miliard lidí. Jsme rozhodně nejpočetnější druh obratlovce na Zemi. A tlak na přírodu se stále stupňuje, jak s rostoucí populací, tak zároveň s rostoucími nároky každého jedince na zdroje.

1:40 Člověk nejenže ty zdroje přírodě ubírá, ale taky je vytváří. Vznik zemědělství souvisí s poznáním, že nejsem odkázáni na exploataci, tedy vytěžování přírody. Prostor je přitom omezený, povrch Země má nějakou plochu. A samozřejmě lidská činnost konkuruje přírodě. Problém je, že růst lidské populace se sice zpomaluje, ale zpomaluje se jenom díky ekonomickému růstu. A ten ekonomický růst je zase spojen s větší spotřebou zdrojů na jedince.

2:50 Za úbytek a ohrožení biologické rozmanitosti jednoznačně mohou lidé. Samozřejmě ta velká vymírání v geologické minulosti, která byla v průměru řádově jednou za sto milionů let, velka k mnohem většímu úbytku biologické rozmanitosti. Ale tam za to mohly faktory typu velký vulkanismus, pád meteoritu a tak podobně. Teď ještě sice nejsme v šestém masovém vymírání, které by mělo podobný rozsah jako vymírání v geologické minulosti, ale rychlost vymírání je velká. A unikátní je to, že to způsobuje jeden jediný druh. Nikdy dřív to takto nebylo. Druhy vymírají stokrát rychleji, než je běžná úroveň vymírání, rychlost je velká a způsobuje ji jeden druh, a to člověk.

4:00 Kdy se to vrátí lidem? Jsme na hraně, kdy se s tím dá ještě něco dělat? - Už od 60. let se říká, že je potřeba s tím něco dělat. Taky se s tím reálně něco dělá. Nesmíme zapomenout, že ochrana přírody od 60. let velmi pokročila a spoustu toho reálně zachránila. Není to tak, že dlouho se nic nedělo. Situace se v mnoha zemích i zlepšuje. Vliv člověka je obrovský, ale zároveň se děje spousta věcí, které kompenzují úbytek biologické rozmanitosti. - A obrací se to proti lidem? - Už se to obrací. Spousta změn, kterým čelíme, souvisí se změnou biodiverzity. Nemusíme chodit daleko. Teď jsme tady měli velkou kůrovcovou kalamitu, která souvisí s přemnožením lýkožrouta. Ale primárně je způsobená tím, že člověk pěstoval monokultury smrků, což přesně znamená úbytek biodiverzity.

6:20 Jak souvisí sucho, změna klimatu s úbytkem biodiverzity? - Moc nesouvisí. Souvislost tam určitě je, protože chudé monokultury jako jsou monokultury smrčin, jsou mnohem náchylnější k nějakým změnám způsobeným změnou klimatu. Ale není to tak, že by změna klimatu, konkrétně oteplování, přímo ovlivňovala úbytek druhů. Úbytek druhů je z naprosté většiny způsobený změnami v hospodaření. Průmyslovým zemědělstvím, sázením stromových plantáží namísto tropických pralesů a tak dále. Klima s biodiverzitou hýbe, ale ne nutně jen v tom negativní slova smyslu.

7:30 Kde se podařilo tu situaci zlepšit? - Nejpokročilejší je z toho hlediska Evropa. Evropská příroda je pořád velmi ohrožená, ale spousta druhů se podařilo zachránit. Totéž se týká Afriky, jezdím tam pravidelně a v jižní části Afriky, kde je ochrana přírody rozvinutá, často populace velkých zvířat setrvale přibývá. V okamžiku, kdy je země vyspělá, může si dovolit ochranu přírody, což vede k tomu, že druhů přibývá. U nás sice ubývají bezobratlí, protože zaniká bezlesí, ale přibývají velká zvířata. Máme tady vlky, bobry, můžeme to považovat za část změn, které jsou pozitivní.

9:30 Jedním z požadavků, které se budou řešit na konferenci COP15, je, že do roku 2030 by měla být chráněna třetina souše a oceánů. Pomůže to? - Neexistuje nějaká magická hranice. Platí princip, že čím víc toho chráníme, tím víc toho taky zachráníme. Nedávno zesnulý Edward Wilson navrhoval, že abychom zachránili rozmanitost Země, měli bychom chránit polovinu souše. Kupodivu to není nerealizovatelné, protože zemědělství se nedá dělat všude. Ta polovina by podle mě byla optimální. (…) Přitom ochrana neznamená nechat tu přírodu jen být, v některých případech ano, ale v jiných ochrana znamená docela intenzivní zasahování. - Takže bez pomoci by si příroda neporadila? - V Evropě ne. Problém je zarůstání krajiny. Je to proto, že v Evropě byla vždy udržovaná otevřená krajina. Nejdřív velkými býložravci, ale ty člověk vyhubil, a potom extenzivním zemědělstvím, které vytváří jemnou mozaiku polí, luk, písčin a tak dále. A když to necháme být, tak krajina zarůstá. Jediná možnost je udržovat nějaký management, který simuluje tradiční zemědělství.

13:00 Kupodivu nejohroženějším biomem, což je takový velký typ ekosystému, jsou právě stepi mírného pásu. Druhým velmi ohroženým typem jsou středomořské dřeviny. Hodně se mluví o tropických pralesech, tam se zemědělství tolik nedaří, ale je tam velká druhová rozmanitost. A nezmínili jsme korálové útesy, tam klimatická změna zřejmě hraje roli. Oteplování moří vede k takzvanému bělení korálů. A moře jsou ohrožené intenzivním rybařením.

15:40 Velký problém vidím ve zmíněném zarůstáním. A ve vodách, ve stojatých vodách, které jsou plné živin a zároveň přeplněné rybami. Žijí tam jen kapři, jsou to jinak biologické pouště. Za to můžou rybáři, kteří ve snaze maximalizovat zisk udělají úplně homogenní společenstva. Obecně platí, že biologickou rozmanitost ohrožují monokultury.

17:00 To, co pomůže, jsou velké infrastrukturní změny než nějaké dobrovolné omezování. Jde o to, aby státy dobře fungovaly, aby se dobře rozhodovaly, co chtějí chránit, aby měly dobré informace. Uskrovňování smysl má, třeba omezování výrobků s palmovým olejem. Pěstování těch palem představuje možná největší hrozbu pro biodiverzitu vůbec. Takže dívat se na to, co konzumuji, hraje roli. Ale nemyslím si, že úplně lze snížit ty naše potřeby. Trochu to pomáhá, ale infrastrukturní změny jsou důležitější. Z hlediska biologické rozmanitosti nejvíc pomáhají chráněná území.