Já a papaláš? To musí posoudit jiní, říká ministr

Když v rozpočtu na příští rok nedostane desítky miliard, raději z ministerského křesla odejde. Zároveň čelí kritice, že se v úřadu chová jako papaláš. Zvládne Mikuláš Bek reformu v oblasti, kterou všichni považují za prioritu?

Hostem Ptám se já je ministr školství Mikuláš Bek (STAN).

Jak ministr již před časem uvedl, kraje na jaře dostaly navíc 800 milionů korun, které chybí na platy nepedagogů. V rámci podfinancovaného školství je to ale jen zlomek toho, co by resort potřeboval. Ministr chce ve státním rozpočtu na příští rok zajistit desítky miliard korun navíc.

Bek považuje za svou prioritu navýšit rozpočet vysokých škol. Ty se totiž musí připravit na demografický nárůst, který se během dvou let přelije ze středních na vysoké školy. Dostatek peněz ale podle něj musí být na růst platů nepedagogických pracovníků. Další peníze by pak měly podle ministra proudit na zajištění kapacit škol, které jsou zejména ve velkých městech v posledních letech často nedostatečné.

Pokud se navýšení financí pro školství prosadit nepodaří, ministr zvažuje rezignaci. „Nechtěl bych být u rozpočtu a nebudu u rozpočtu, který by nenaplňoval programové vládní prohlášení,“ prohlásil v červnu ve Sněmovně při interpelacích.

Podpora vzdělávání je jednou z klíčových programových priorit pětikoaliční vlády Petra Fialy (ODS). Ta se zavázala usilovat o to, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k hrubému domácímu produktu alespoň úrovni průměru zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ty dávají v průměru 5,1 procenta HDP, Česko pouze 4,5.

Kolik peněz se nakonec podaří ministrovi pro školství na příští rok zajistit? Jak to bude s navýšením kapacit škol? A co říká tomu, že je v posledních týdnech označován za papaláše?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Necháváte si v Praze platit byt za 57 tisíc korun měsíčně, což je bezkonkurenčně asi nejdražší z ministrů. Zároveň nejste v Praze jako ministr v úřadě fyzicky úplně každý den, něco řídíte na dálku online. A když je náhodou kolona na dálnici, tak neváháte zapnout modrý majáček. Není toho opravdu nějak moc a nejste tím papalášem? - To musí posoudit jiní. Já se snažím vysvětlovat velmi zřetelně, proč potřebuji větší byt než jiní ministři. Jsem jediný z ministrů s malým dítětem, které jsem nechtěl nechat 200 kilometrů daleko, když jsem se stal ministrem. Ministři, kteří jsou v Praze, a přitom mají bydliště někde jinde, mají většinou malé byty o rozloze do 40 metrů čtverečních. Když žijete s rodinou v Praze, tak potřebujete samozřejmě o něco větší byt, což je 3+KK standardních rozměrů.

2:00 Ale pak nechápu, proč potřebujete jezdit tak často domů do Hajan u Brna, když máte rodinu tady v tom bytě? - Já jezdím na víkendy domů. - Čili není pravda, že byste třeba měl pondělky a pátky home office? - To tak rozhodně není. Třeba pátky střídavě mívám výjezdy do krajů.

4:00 Majáček jsem zapnul při cestě, která se týkala Olomouckého kraje, toho 16. května jsem nejel na prodloužený víkend, ale vyjel jsem z Prahy po skončení pracovního programu, abych přespal doma, protože jsem další den ráno pokračoval v Olomouckém kraji, což znamená jet kolem Brna. Ještě jsem měl závazek České televizi, slíbil jsem, že budu vysvětlovat přijímací řízení na střední školy, což v tu chvíli bylo aktuální téma a dohodl jsem se s Českou televizí, že vystoupím v Událostech a komentářích. Proto jsem použil v té koloně majáček.

4:30 Vím, jak je to extrémně nepopulární. Ale z hlediska právních předpisů nepochybně má ministr právo v souvislosti s plněním pracovních povinností použít přednost v jízdě. Tak to je podle všech předpisů, které i právníci z Ministerstva školství znovu ověřovali.

7:00 Ptám se i proto, jestli si uvědomujete nebo připouštíte, že kvůli těmto kauzičkám můžete ztrácet autoritu jak u kolegů ve vládě, po nichž teď budete chtít opravdu výrazně víc peněz, ale i u pedagogické veřejnosti, která může mít pocit: tak on pro nás kuchařky něco vybojoval a teď tady má nějaký luxusní byt. - Znovu říkám, nemám luxusní byt. Mám byt, který má zároveň garážové stání, protože jako člověk, který nemá trvalý pobyt v Praze, nemůžu parkovat na ulici, takže vlastně ten byt jinak žádný luxus nepředstavuje.

11:30 Kolik miliard je potřeba, abyste nerezignoval? 5, 10, 20, 30, 50? - Já jsem nehrozil přímo rezignací, řekl jsem, že bych nechtěl být u rozpočtu, který by věrohodně nenaplňoval vládní programové prohlášení. Tady je nějaká série vládních kroků. Já bych nehlasoval pro takový rozpočet, řada členů STAN by nehlasovala pro takový rozpočet. A pokud by takový rozpočet prošel i přesto, tak by nastala ta chvíle, kdy bych řekl, že u toho nechci být.

17:00 Co se zatím podařilo udělat za rok, kdy jste na ministerstvu, hmatatelného? - Za ten rok, kdy jsem ministrem školství, se nám podařilo řadu věcí dotáhnout. Nejen elektronické přijímačky, které jsou nakonec velikým úspěchem jak směrem k rodičům, školám, tak směrem ke zřizovatelům, protože teď mají zřizovatelé kraje poprvé kompletní mapu nabídky a poptávky. - Ale je legrace, že my všechny tyhle systémy vždycky zavedeme až v naprosté nouzi a krizi, když už padneme tou hubou na zem. - Bohužel to tak je. Ve státní sféře elektronizace postupuje pomalu a vlastně se ukazuje, že stát chybně dlouho spoléhal na to, že všechno nechá vyvíjet nějaké externí subjekty. Ale stát si bude muset najít dobrou balanci toho, co je schopen na ministerstvech zajistit sám a co dá externím firmám jako dodávku.

19:00 Kromě toho v tuhle chvíli pokračuje práce na revizi vzdělávacího programu pro základní školy, která by měla být dokončena do konce roku. Probíhá revize soustavy oborů středních škol, rovněž by měla být hotová do konce roku. Tím pádem začne v příštím roce práce na vzdělávacích programech pro střední školy. To jsou věci, které prostě postupují kupředu. Je to realistický scénář.

21:00 Velkým tématem jsou nedostatečné kapacity v okolí Prahy. Tady jsem v lehkém střetu zájmů jako Středočech bydlící na hranicích středních Čech a Prahy. Nedovedu pochopit, jak může stát tak selhat, když vidí ten demografický vývoj a nikdo na to nereaguje. Kdo udělal tak fatální chybu? - Tady je to úplně jasné. Zřizovatelem základních a středních škol není stát, to jsou obce a kraje. My jsme před 20 lety zavedli takový systém, kdy jsme vlastně odstátnili školství a řekli jsme, bude mu lépe, když ho budou spravovat obce a kraje. A teď vidíme, že ne všechny obce a kraje si dokázaly vlastně poradit s tou zodpovědností a dokázaly včas vlastně skloubit své třeba investiční záměry developerů s kapacitou škol, které mají zajišťovat.

25:00 Brutálně řečeno nepřipadáte si tudíž jako ministr školství zbytečný. Základní školy mají obce, střední školy mají kraje, vysoké školy mají nedotknutelnou autonomii. Vy jenom posíláte peníze. - Stát je opravdu především kasička, kam si chodí školy pro peníze, ale stát je regulátor legislativního rámce. Pokud jde o nové kapacity škol, tak je může povolit nebo zakázat, ale nemůže je sám založit. My jsme se ale, pokud jde o Prahu a střední Čechy, v posledních týdnech přece jenom posunuli v kooperaci mezi těmi dvěma subjekty.

27:00 Po jednání se středními Čechami a Prahou jsem přesvědčený o tom, že správnou cestou by bylo vybudovat několik moderních středoškolských kampusů na hranicích Prahy a středních Čech, které by byly jejich společnou investicí. A kde by pod jednou střechou mohla být možná dokonce základní škola, gymnázium, střední zdravotní škola, třeba nějaká VOŠ. A podle toho, jak se bude vyvíjet populace dětí, jak budou stárnout, by se vlastně mohly ty kapacity nastavovat podle potřeby. Tohle je podle mě správná cesta.