Zblbnout voliče a získat hlasy. Babišovy metody už tu jednou byly, říká Kmenta

Rodina podcastů na Seznam Zprávách se zase o něco rozrůstá. Ptám se já dnes představuje sérii Prohnilí. Investigativní reportér Jaroslav Kmenta v ní nabízí nejzásadnější kauzy, na kterých pracoval v posledních zhruba deseti letech.

Hostem Ptám se já byl autor série Prohnilí, reportér Jaroslav Kmenta.

Devět dílů nové podcastové série vychází z úspěšných Kmentových knih o vzestupu Věcí veřejných, začátcích Andreje Babiše v politice nebo jeho spolupráci s Milošem Zemanem. Namátkou: Všehoschopní - Superguru Bárta, Boss Babiš nebo Rudý Zeman.

Ačkoliv se Prohnilí obracejí do minulosti, ke kauzám z posledních let, někteří jejich protagonisté jsou v politice pořád aktivní. I když mandát současného prezidenta Zemana se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a obžalovaný poslanec Babiš objíždí republiku v obytném voze už jen jako předseda opoziční strany.

Kde má kořeny koncept lídra, který chce řídit stát jako firmu? A jak silné jsou vazby někdejších kmotrů podsvětí na současné politické kruhy?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

00:50 – Posluchačům v tomto projektu nabízím shrnutí posledních deseti až dvanácti let ve vysoké politice. Je potřeba umět si neustále klást otázky a hledat na ně odpovědi, ale přitom je dávat do souvislostí s tím, co tady bylo v minulosti. To znamená, že se nesmí rozebírat jen ta aktuální politika, ale je potřeba tady udělat nějakou červenou nit a propojit si to.

1:50 – Lidé si často ani nevzpomenou na to, co tady bylo. A ono je to pak vidět u voleb. V jednom případě, v případě knihy Rudý Zeman, jsem pro to použil takový výraz – vycházel z toho, jak ve filmu Muži v černém používali takové zařízení na mazání paměti, neuralizér. V případě Zemana, kdy hrál hlavní roli Šlouf, jeho někdejší šéfporadce, jsem tomu dal takovou zkratku, že to je „šloufalizér“. Ale takových případů bychom našli hodně. Takže my se snažíme v tom podcastu najít lék na různé neuralizéry.

3:15 – Když jsem si říkal, čím začala ta dekáda ultraprohnilých let, tak jsem si uvědomil, že to začalo vstupem Věcí veřejných do politiky. Na samém začátku se zdálo, že to je nová strana, nová krev. Plakáty, ženy v plavkách. Tehdy v roce 2010 jsem se nedivil, že na to lidé naletěli. Až díky investigativní práci jsme zjistili, že je to projekt uměle vytvořený partou pražských kmotrů, kteří chtěli dorovnávat ztrátu preferencí v ODS. Takový byznys projekt.

4:30 – Takových Věcí veřejných je v té politice teď hodně, máme to ve větším formátu, jejich následníkem je hnutí ANO Andreje Babiše. Když to porovnáte, tak je to vlastně to samé. Používají metody, jak přesvědčit voliče – od fake news přes líbivá hesla až po sliby, co nikdy nesplní nebo jen částečně. Aby lidé „zblbli“ a získali jejich hlasy. Takže on (Andrej Babiš, pozn. redakce) se asi mohl částečně inspirovat. Ale poučil se v tom, že není možné vstoupit do obrovského politického kolbiště s tím, že budete mít za zády investigativní novináře. Myslím si, že Andrej Babiš si to vykalkuloval už na začátku. To jeho rozhodnutí v roce 2013 koupit Mafru z velké části bylo motivované tím, aby si zkrotil tu investigativní žurnalistiku jako takovou.

7:00 – Babiš si koupil média, aby si je zkrotil, což se stalo. Tam nastala automatická cenzura. Novináři v jeho médiu nemohou vlastně psát negativně o svém majiteli. Bylo by to stejně kontraproduktivní a nakonec i nedůvěryhodné. Když Andrej Babiš koupil Mafru, tak jsem odešel.

8:15 – Upřímně a objektivně, nebyla to jen „babišiáda“, která zlikvidovala část svobodné žurnalistiky v Česku. Přišlo to i v době ekonomických krizí a taky v tom, že někteří se nechali inspirovat Babišem a začali kupovat další média. Miliardáři tak vytěsnili tu svobodnou žurnalistiku z velkých médií. Zbyla tady v podstatě jen veřejnoprávní média a sem tam mezi nimi odolávaly velké mediální domy, jako třeba Bakalova média, která nebyla špatná a nepůsobila tak oligarchicky.

11:00 – Bylo pro Andreje Babiše důvodem pro vstup do politiky to, aby podpořil svůj byznys? – To je jeden ze základních stavebních kamenů, on chtěl vždy rozšiřovat svůj byznys a uchránit ho před nájezdy svých konkurentů. Druhá věc je, že si nemohl dovolit neustálé rozbourávání svého mediálního obrazu, aby nevypadal, že je stejný jako ti zkorumpovaní političtí dinosauři před ním. Získal si tak komunikační kanál s voliči. A další věc je, že i ta politická moc ho drží nad vodou, a to kvůli tomu, aby se nedostal do těch trestněprávních kauz. Já si dokonce myslím, že kdyby se nedostal do této pozice, kterou si vybudoval, tak těch kauz bude mnohem víc.

13:30 – My v tom podcastu hlavně připomínáme věci, které se už staly, ale on vám přinese tu látku způsobem, který se dá moc hezky poslouchat. Je to jako film, akorát nevidíte obrázky. Tým, se kterým jsem na tom dělal, dokázal vytvořit esenci té doby v krásné, poslouchatelné podobě.

15:40 – Objevují se nějaké „doteky“ kmotrů typu Františka Mrázka v současné politice? – Nějaké tam stále jsou. Přes nějaké úředníky nebo politiku tam určitě vliv je, vidíme to třeba na kauze mladé strany STAN, je to kauza Dozimetr, kde figuruje lobbista Michal Redl, který už byl spolupracovníkem Radovana Krejčíře. Je to takový sekční kmotříček, který vyrostl do vyšší vývojové fáze.

17:20 – Vždycky to tak bylo, že ti staří kmotři si museli vycvičit síť menších kmotříků, kteří je pak postupně nahradili. A co si budeme povídat, Andrej Babiš je taky produkt té doby. Není to čistokrevný mafián, ve smyslu kmotra, v knížce jsem ho nazval slovem boss. Protože jak celá léta bojoval s těmi mafiány, protože mu kradli jeho byznys v potravinářském a chemickém průmyslu, on bojoval s Mrázkem a Krejčířem, tak přejímal jejich praktiky. A to ne v tom smyslu, že by si objednával vraždy, ale ve smyslu toho, že si zadával to „zaklekávání“ u tehdejších politických reprezentantů, hlavně u někdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse.

20:30 – V tom roce 2013 došlo k jakémusi říznutí a nastala tady mnohem temnější éra a já bych nechtěl, aby se to vrátilo. Jsem šťastný, že volby v říjnu 2021 dopadly tak, jak dopadly. Ne že bych někomu fandil, ale byl jsem rád, že premiérem naší země už nebyl trestně stíhaný člověk, který si z toho vůbec nic nedělal. Politická kultura tak upadala a pomáhal mu v tom i současný prezident Miloš Zeman, kterému to bylo všechno jedno, protože uzavřeli mocenský pakt.