Lék na přetížené pohotovosti: Poplatek 300 korun, říká šéf nemocnice

Tisíce lékařů nebudou v prosinci sloužit ve svých nemocnicích přesčasové služby. Pacienti napříč republikou už dostávají zprávy o odkladu plánovaných výkonů a nemocnice se připravují na omezení péče. Může protest něco odvrátit?

Hostem Ptám se já byl předseda představenstva Nemocnice Prachatice a předseda Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš.

Dobrovolné přesčasy nebude podle České lékařské komory (ČLK) od prosince sloužit zhruba šest tisíc z 13 tisíc lékařů, kteří v nemocnicích do služeb nastupují. Zástupci protestujících uvedli, že se proto odloží tisíce vyšetření a stovky operací. Ředitelé nemocnic ale uklidňují s tím, že prosinec je měsícem, kdy je výkonů tradičně plánováno nejméně.

Odvrátit protest se zatím nepovedlo ani přes opakovaná jednání ministerstva a zástupců lékařů. Ve čtvrtek by se měly odbory a ČLK sejít i s premiérem Petrem Fialou (ODS). „Ty požadavky obou stran jsou tak vyhraněné, že ani kompromis mezi tím se v tuhle chvíli nezdá být reálný. To jednání (s premiérem, pozn. red.) určitě nedopadne napoprvé. Že by se něco zvrátilo v prosinci, tomu už nevěřím. On se bude chtít zorientovat v tom problému a nepředpokládám, že by na první schůzce potopil svého ministra,“ prohlásil Čarvaš.

Ministerstvo nabídlo 6,8 miliardy korun z meziročního navýšení plateb pro nemocnice na odměňování lékařů. Při dalších jednáních ještě zvedlo částku o necelé dvě miliardy. Zástupci odborů i lékařské komory to ale odmítli, protože by se zvýšení podle nich netýkalo všech doktorů.

Je protest, který odstartovali mladí lékaři, oprávněný? Co čeká pacienty v nemocnicích po Novém roce? A jak řešit současné problémy zdravotnictví?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Po republice je v tuto chvíli podle dostupných údajů podaných asi 6100 výpovědí lékařů z přesčasových služeb. Jak to my jako pacienti pocítíme v prosinci? – Domnívám se, že to pocítíte v menším omezením zdravotních služeb a možná delší čekací době. Prosinec obecně bývá takový slabší z hlediska té produkce, protože na spoustě nemocnic se před prázdninami omezuje operativa, dělají se plánované věci, jako je třeba malování na jipkách a podobně. V prosinci už se tolik neoperuje, protože většinou pacienti nechtějí ležet na svátky v nemocnici. Dělají více méně hlavně akutní případy. – Takže to nebude tak dramatické? – Záleží na tom, kolik se připojí lékařů a kterých odborností, zejména v těch nemocnicích, kde se připojí hodně anesteziologové, tak tam se samozřejmě omezí počet operací. Tam to pocítí určitě víc. Někde to pocítí víc na urgentním příjmu, ambulancích, podle toho, jak se podaří ten provoz poskládat.

3:00 Je něco, co by prosincové omezení mohlo ještě odvrátit? – Jsem optimista, ale prosinec je jasný, služby jsou rozepsány. A s ministerstvem jednání skončila na mrtvém bodě na základě platů, kde vlastně nebyla přijata nabídka ministerstva. Požadavky obou stran jsou tak vyhraněné, že ani kompromis mezi tím se v tuhle chvíli nezdá být reálný, možný. – Změní na tom něco schůzka premiéra Fialy s lékaři? – Ta stávka se dá pozastavit okamžitě, ty změny se dají přeplánovat a dá se s tím provozem ještě něco dělat. Ale my jsme jako asociace taky žádali otevřeným dopisu o schůzku a poukazovali jsme na spoustu věcí, které vidíme s mladými lékaři stejně, kam by se české zdravotnictví mělo posunout, co je potřeba změnit pro to, aby mohly fungovat jak regionální nemocnice, tak státní nemocnice. Myslím, že to jednání určitě nedopadne napoprvé a že by se něco zvrátilo v prosinci, tomu už nevěřím. (…) On se bude chtít zorientovat v tom problému a nepředpokládám, že by na první schůzce potopil svého ministra.

5:00 Čím to je, že u vás, v prachatické nemocnici, kterou vedete, nebyla podána žádná výpověď? – Problémy jsou všude. Na druhou stranu prachatická nemocnice není úplně jediná, kde není dána žádná výpověď. Je to jednak dáno tím, že se snažíme s těmi lidmi komunikovat, snažíme se ty provozní věci řešit dlouhodobě a snažíme se jim vycházet vstříc. Na druhou stranu i oni vnímají, že v malé nemocnici mají lékaři na oddělení k sobě blíž. A v okamžiku, kdy jich je tam osm, tak když by půlka šla stávkovat, tak vědí, že ten provoz se neposkládá. A myslím si, že mí lékaři jsou velmi loajální vůči pacientům i vůči nemocnici, kterou vnímají jako svou základnu, kde chtějí pracovat i nadále. – Takže ti lékaři, kteří podávají výpověď, loajální vůči svým nemocnicím ani pacientům nejsou? – To nevím, nelze takhle paušalizovat. Ale otázka je, když jste v kolektivu, kde vás je 65, a když jich podá 15 výpověď, tak víte, že vlastně pacienta neomezíte nebo neohrozíte na životě. A že ostatní kolegové tu práci udělají. Když jste v malém kolektivu, na malé nemocnici, tak to vnímáte trošku jinak.

8:00 Proti čemu ta stávka směřuje? Jde o platy, nebo o to, že jsou lékaři přetížení? Jak byste to pojmenoval? – Od každého kousek je asi pravda. Když bych to chtěl parafrázovat, tak je to možná stávka trošku proti aroganci moci, proti tomu, že někdo něco předepisuje a ne vždy vytváří podmínky, aby to fungovalo. Máme velmi kvalitní české zdravotnictví, o pacienty je postaráno, ale pacient má právo úplně na všechno, ale odpovědnost tam chybí. A naši lékaři jsou vlastně jediní, kteří se o pacienta starají v režimu 24/7, nonstop na pohotovostech. Mají pocit, že po tom, co se zrušily v řadě krajů a míst LSPP (Lékařská služba první pomoci, pozn. red.) a všechna urgentní péče se přesouvá na urgentní příjmy nemocnic jako do páteřní sítě, slouží to pouze naši lékaři a nikdo jim nepomůže. Praktici se nezapojí, až na světlé výjimky, ambulantní specialisté se nezapojí, až na světlé výjimky. Naši lékaři na pohotovostech často řeší věci, které jsou banální, které spadají na praktiky, třeba pacienty s chronickými problémy zad: „Mě už bolí týden záda a teď zrovna v sobotu v noci mě to začalo bolet víc, došly mi prášky, tak si dojdou na urgent, oni mi to předepíšou.“ Ten lékař, který tam slouží, ať už chirurgickou i interní, nebo jakoukoliv pohotovost, tak je tam k tomu, aby řešil a priori vážné stavy pacientů. Tyhle věci v cizině řeší praktický lékař.

10:00 Vy jste to zmiňovali i v dopise premiérovi, jak vysoký poplatek si umíte představit, aby to zafungovalo, aby to mělo ten regulační efekt? – My jsme i v rámci připomínek k úhradové vyhlášce navrhovali částku kolem 250 až 300 korun. – Regulační poplatek. – Regulační poplatek za využití pohotovosti s tím, že samozřejmě, pokud ten pacient je ve vážném stavu a je hospitalizován, tak regulační poplatek neplatí. Fungoval by pouze pro ty případy, které nekončí hospitalizací a které do značné míry zatěžují právě ten systém urgentních příjmů a pohotovostí. – Co vám na to ministerstvo řeklo? – Ministerstvo to zamítlo, když jsme o tom diskutovali na konferenci Zdravotnictví 2024 v září, kde byl i pan premiér. Ten to taky odmítl. – S tím, že je to politicky neprůchozí… – Ano, že na tom není politická shoda a že on stejnou chybu neudělá, že by zaváděl znovu regulační poplatky. V tuhle chvíli je to politická otázka.

13:00 Ale není to jen otázka regulačních poplatků, je to otázka systému vzdělávání českých lékařů, kteří jsou dnes silou vtahování do fakultních nemocnic, kde si potom stěžují na některé zacházení s nimi a podobně. Přitom je tady spousta kapacit v regionálních nemocnicích, kde bychom rádi vzdělávali, ale vlastně nemůžeme na základě různých administrativních omezení, která jsou stanovena odbornými společnostmi a podobně. (…) Abyste v tom výkonu mohl i vzdělávat, tak musíte mít souhlas akreditační komise a my máme milion oborů akreditačních komisí, milion odborných společností, které do všeho stavějí svoje požadavky, a ve finále je ten systém strašně složitý. Do toho někteří budoucí lékaři slouží, někteří studují ještě podle systému před Vojtěchem Adamem, někteří po něm, a mají různé studijní programy a v různých studijních programech mají různé počty výkonů a různé požadavky, co mají splnit. A pak když jde na zkoušku do Olomouce, tak po něm chtějí něco jiného, než když jde na zkoušku do Prahy anebo do Plzně. A když v těch malých nemocnicích nenecháte vzdělávat lékaře, tak je v podstatě personálně vybydlíte.

14:30 Kdo brání té změně? – Myslím, že jsou tady určité skupiny, kterým to vyhovuje. – Kdo? – Jsou to odborné společnosti, které jsou většinou zaštítěny pány profesory z fakultních nemocnic. Mají to vzdělávání postavené tak, aby vyhovovalo jim. Když budu upřímý, tak i spousta lékařů fakultních nemocnicích toho typu má několik úvazků, práci lékaře, práci na lékařské fakultě, soukromou ambulanci. Vždyť jsme to viděli u pana ministra Arenbergera. – Takže do velké míry možná změně nebo zprůchodnění českého zdravotnictví brání největší fakultní nemocnice a ty profesorské kapacity, které na nich ovládají jednotlivé obory, jestli vám dobře rozumím? – V podstatě. – Kudy z toho ven? – Je potřeba do toho nějakým způsobem říznout a naslouchat tomu, co chtějí. Jestliže to říkají mladí lékaři, říká to Česká lékařská komora, říkají to managementy nemocnic, které se v té praxi s tím potýkají, tak logicky to říkají ty skupiny, kterým to vadí. Ty skupiny, které se neozvou, jsou ty, kterým ten stávající stav vyhovuje.

19:00 Často zaznívá, že Česko nemá zase tak málo lékařů a že jedno z řešení by mohla být výrazná redukce sítě zdravotnických zařízení, redukce nemocnic. Vy už jste se dřív vyjadřoval, že jste proti. – Možná máme moc pacientů, těm pacientům neumíme říct, že jim zvedneme poplatky. A vracíme se ke stejnému problému. V okamžiku, kdy pacient u nás má právo vlastně úplně na všechno, tak když má nějaký problém, tak může přijít v pondělí na rentgen do Prachatic, udělá si odborné vyšetření, řekne si: „Já bych chtěl ještě jiný názor, tak půjdu v úterý do Strakonic, ve středu do Tábora, v pátek do Písku, příští pondělí do Motola. Všude mi udělají ta samá vyšetření, všichni to vyúčtují zdravotní pojišťovně a zdravotní pojišťovna to v rámci úhrady proplatí.“ A pacient může tu péči čerpat a vlastně není nijak omezován. Obvodní lékař, který by ho měl tím systémem provádět, tam není. – To ale zní, jako kdybyste říkal, že hlavní problém českého zdravotnictví jsou pacienti. – Ne, problém je nefungující primární péče a vazba mezi primární a hospitalizační péči.

20:00 Co teď bude se stávkou? Může něco tu situaci odblokovat? – Je potřeba dál jednat, chceme hledat kompromisy. Protože když se bude stávkovat dál, bude omezena produkce, tak logicky nemusí být ani na výplaty, které dnes jsou, natož pak na nějaké přidání. – Není na čase, aby za této ekonomické situace odbory ustoupily? Není to mimo realitu? – To je otázka spíše na ně. Peníze jsou důležité, ten problém je v nastavení mezd a platů, ale ten problém je i v těch dalších věcech, které jsme zmínili. Zejména ve vzdělávání, zejména v otázce pacientů, na lékařských školách, na lékařských fakultách, v tom, kolik budou vychovávat budoucích lékařů, i v tom, jak bude nastavená elektronizace, jak bude fungovat kontrola pojišťoven vůči pacientům a tak dál. Je to spousta provázaných věcí, které když ministr začne měnit, tak bude možná i ochota těch stávkujících uvěřit tomu, že se něco změní.

25:00 Myslím, že ten hlavní blok v tuhle chvíli nejsou peníze, ale je to otázka důvěry, jestli jsou politici ochotni s tím něco udělat a něco změnit.