Rusko nechce jednat. Myslí si, že násilím dosáhne víc, říká Landovský

Ve Švýcarsku o víkendu proběhl první summit o míru na Ukrajině. Mír nevyjednal a ani nemohl, protože se neúčastnilo Rusko. Závěry summitu navíc neodhlasovaly ani všechny zúčastněné státy. Jaký smysl takové konference mají?

Hostem Ptám se já byl český velvyslanec při NATO Jakub Landovský.

Osmdesát států světa včetně Česka na prvním summitu o míru na Ukrajině společně vyzvalo, aby byla „územní celistvost“ napadené země základem jakékoli dohody o ukončení ruské agrese. Delegace, které se o víkendu sjely do Švýcarska, zároveň vybídly k návratu ukrajinských dětí deportovaných Ruskem a k zapojení „všech stran“ do případného mírového procesu.

Závěrečnou deklaraci některé účastnické státy sice nepodepsaly a konference se konala bez účasti Číny a Ruska, podle prezidenta Petra Pavla byla přesto původní očekávání, že summit přinese alespoň nějaký pokrok na cestě k míru na Ukrajině, naplněna.

S tím souhlasí i český velvyslanec při NATO Jakub Landovský: „Navzdory všeobecné skepsi vnímám summit ve Švýcarsku jako poměrně úspěšný první krok. A to jak z hlediska toho velkého, to znamená etablovat mírový proces na Ukrajině na světové scéně, tak i ve spoustě práce, která třeba není na první pohled vidět, ale je velice důležitá. Je důležité si vůbec představit, co by mír na Ukrajině mohl znamenat.“

Ruský prezident Vladimir Putin mezitím podmínil mírová jednání s Kyjevem maximalistickými požadavky, včetně navýšení územních zisků. „Rusko z toho konfliktu těží. V Moskvě se říká: Válka na Ukrajině je něco jako komunismus, konečného vítězství se nedočkáme, ale dá se tím cokoliv odůvodnit. A to cokoliv odůvodnit je důležité, protože Putinovu režimu jde především o vlastní přežití,“ reagoval Landovský.

Co summit ukázal o rozložení sil ve světě a jeho klíčových hráčích? Jakou roli bude dál hrát ve vyjednávání o míru na Ukrajině Čína? A jak daleko je konec války?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak první summit o míru na Ukrajině hodnotíte? – Navzdory všeobecné skepsi vnímám summit ve Švýcarsku jako poměrně úspěšný první krok. A to jak z hlediska toho velkého, to znamená etablovat mírový proces na Ukrajině na světové scéně, přece jenom tam přijelo více než sto delegací, tak i ve spoustě práce, která třeba není na první pohled vidět, ale je velice důležitá, jako třeba humanitární otázky, ale i problematika jaderné bezpečnosti, která byla velmi důležitá i z hlediska českého zastupování, z pozice pana prezidenta.

1:40 Je to první krok, je důležité si vůbec představit, co by mír na Ukrajině mohl znamenat, a možná to i přispěje k nějakému uklidnění národních debat.

2:00 Byl to diplomatický úspěch Ukrajiny? – Označil bych to za diplomatický úspěch Švýcarska. Švýcarsko dosáhlo maxima toho, co je schopné jako zprostředkovatel dát dohromady. Z celkového Zelenského desetibodového plánu se řešily hlavně tři zmíněné body: dopady války na svět, jaderná bezpečnost a humanitární otázky, včetně mediálně propírané otázky unesených ukrajinských dětí do Ruska. Vy prostě musíte nějak začít a někdy je lepší začít na tom, na čem se lidé shodnou.

2:30 A výrazná míra shody na odstrašení Ruska od nezodpovědného chování v jaderné oblasti, a to jak ve vojenské oblasti, tak v oblasti jaderné bezpečnosti, to znamená ostřelování jaderných elektráren na Ukrajině, je nesporný úspěch. I pro Ukrajinu.

3:00 Debata o území, která byla vyčleněna ze summitu, naráží na jeden závažný pojmový nedostatek. Vy nemůžete měnit kousek území za kousek míru, tak to prostě nefunguje. Mír je celistvá věc, musí být i v myslích a mezi národy musí existovat jako určitý stav, který je nedělitelný. A proto je dobré etablovat ten termín, ale neřešit teď přesně „co za to“. Je důležité nastavit základní důvěru, ale to se samozřejmě nepovedlo. Protože Rusko se konference neúčastnilo. I účast USA, která ale byla z pozice viceprezidentky Kamaly Harrisové, je určitým signálem, že na skutečné řešení si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

5:00 Některé země BRICS (hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jižní Afriky, Egypta, Etiopie, Íránu a Spojených arabských emirátů, pozn. red.) cítí, že by mohly přispět k budování nějakého nového řádu, který by třeba fungoval krapet jinak. Ale pro nás všechny je poté důležité se shodnout na tom, aby svět zůstal stabilní, abychom zabránili velké válce. Včetně nedej bože její jaderné dimenze.

6:00 Jak z toho vyšla Čína? – Čína prokázala, že její slova o partnerství nebo spojenectví bez limitů vůči Moskvě stále platí. Ale možná si Čína drobounce začíná uvědomovat, že ne všude tento postoj rezonuje pozitivně. Zejména bavíme-li se o zemích globálního Jihu. Čínu muselo potěšit, že USA nebyly zastoupeny na úrovni prezidenta. Ale bude muset počítat ztráty, třeba v Africe. V jižní části světa ten názor bude pestřejší, než třeba Čína původně myslela.

7:00 Čínská pomoc Rusku bude hrát při řešení konfliktu na Ukrajině obrovskou roli. Je třeba na Čínu působit a třeba v otázkách jaderných zbraní bych byl za to, že Čína by určitě se závěry summitu souhlasila. Čínská diplomacie důrazně varuje před užitím jaderných zbraní Ruskem a podobně.

10:30 Čína určitě bude usilovat o to, aby její zprostředkovatelská role byla oceněna i politicky. Peking má nejblíž k tomu, aby přiměl Rusko k jakémukoliv angažmá v mírovém procesu, tam je nesporná hodnota čínské páky. – Takže Čína je zemí s největší šancí dostat Rusko k mírovému stolu? – Ano. Bylo to tak historicky. Je někdy vnímána jako spící obr. Ona je schopna velmi dobře tu roli hrát. Čína bude do politiky v 21. století velice silně promlouvat a je dobré držet Čínu v mantinelech světa postaveného na pravidlech.

13:00 Dá se říct, jestli to pro Rusko byl úspěch, nebo neúspěch na diplomatickém poli? – Rusko to bude dál bagatelizovat, protože je to pouze první krok. Setrvá na svém postoji. A pak samozřejmě záleží – a to je druhá část, které se věnuji v NATO – na tom, jak se bude Rusku dařit bez jednání. A dařit bez jednání znamená, jak se bude Rusku dařit na frontě, jak bude efektivní vojensky. Protože Rusko nechce jednat také z toho důvodu, že se domnívá, že silou, agresí, donucováním a násilím dosáhne lepšího výsledku než jednáním.

15:00 Rusko těží z jedné věci: Západ v materiální pomoci Ukrajině v poslední době zaspal. V oblastech, které sledujeme, jako třeba velkorážová munice, je to stále jedna ku šesti, někde třeba jedna ku třem. Ale pořád je materiální výhoda na straně Ruska. Zpožďování pomoci vytváří v Rusku mylnou představu, že lze dosáhnout vojenskými prostředky celkového úspěchu.

16:00 NATO by mělo hrát větší roli při organizaci pomoci Ukrajině. Je strašně důležité, aby se to dělo organizovaně, rychle. A proto je skvělý nápad i třeba z hlediska budoucího vývoje v USA, aby větší úlohu přebralo zejména NATO, které má k tomu všechny předpoklady: Silnou velitelskou strukturu, umí logistiku, umí plánování a umí připravit zemi na probíhající i budoucí konflikt.

18:00 Rusko z toho konfliktu těží. Souvisí to i s psychologií ruského člověka, který v těžkostech nachází sám sebe. V Moskvě je takové rčení. Říká: Válka na Ukrajině je něco jako komunismus. Konečného vítězství se nedočkáme, ale dá se tím cokoliv odůvodnit. A to cokoliv odůvodnit je důležité, protože Putinovu režimu jde především o vlastní přežití.

A idea toho, že Rusko je ve válce s celým světem, dává dovnitř do Ruska obrovské nástroje vládě, aby udržovala společnost v klidu a v nějakém tvaru. A samozřejmě i zbrojní výroba, kterou Rusko nastartovalo, dává rodinám stabilitu. (…) To je samozřejmě něco, co by nás mělo vzbudit v tom, že Rusko může tu eskalaci vést nějak dlouhodobě.

23:00 Evropský obranný průmysl je věc, která by našla podporu, a to i z toho důvodu, že Evropa dlouho neplatila příspěvky na obranu. Sama k sobě tady má obrovský dluh. Polsko je příkladem toho, že prosperita a výdaje na zbrojení mohou jít ruku v ruce. Pro mě je to věcí praktické schopnosti Evropy podílet se na vlastní samostatnosti v oblasti obrany, která potom povede k větší asertivitě ve společné zahraniční politice EU. To je podle mě ta správná cesta. To je to klasické americké „mluvte potichu, ale mějte za zády velký klacek“.

28:00 Musíme přispívat na obranu podle skutečných potřeb. Některé země to dlouhodobě zanedbávaly. V NATO je vidět, kdo si svoje úkoly plní a kdo je pozadu. A kdo je pozadu, tak by neměl dávat dvě procenta, ale tolik, aby se dostal zpátky dopředu. Pro Česko to bude znamenat, že se začne zase propadat, protože jestli dvě třetiny spojenců budou dávat dvě procenta, tak naše dvě procenta přestanou být výjimečná. Začneme se zase blížit aliančnímu chvostu, kde jsme byli posledních deset let.

30:00 Obrana je úsilí. Určitě se nevylučuje s prosperitou, jak ukazuje Polsko, ale je důležité, aby to i veřejnost chápala a měla pro to pochopení, dávala tomu podporu.

33:00 Jak daleko byste řekl, že je v tuto chvíli uzavření míru na Ukrajině? – Někdy touto dobou příští rok budeme ve fázi skutečně seriózních jednání a budeme už tak blízko tomu druhému břehu, že uvidíme i nějaký detail budoucího míru. Ale jak už víte, ošidnost prognóz je zřejmá.