Dvě kasty: vlastníci bydlení a ostatní. „Musíme se bavit o danění,“ říká analytička

Česko trápí nedostatek dostupného bydlení. Poslanci ve Sněmovně po měsících dohadů schválili zákon, který má pomáhat lidem ohroženým bytovou nouzí. Co novinka přinese?

Hostem Ptám se já byla analytička a sociální antropoložka Lucie Trlifajová působící na Fakultě sociálních věd UK a v Sociologickém ústavu AV ČR.

Stejně jako předešlé vlády sliboval také kabinet Petra Fialy (ODS), že zvýší dostupnost bydlení v Česku. Premiér téma označil za jednu ze svých osobních priorit a jeden z předpokladů pro restart země.

Řešení letitého problému by měl pomoci i nový zákon o podpoře bydlení, který vláda představila loni na jaře a který míří zejména na lidi ohrožené bytovou nouzí. Sněmovna ho dnes po několika odkladech schválila.

Chystaná legislativa stojí na třech základních pilířích: garantované nájemní bydlení, kontaktní místa s asistenty, kteří by zájemcům pomáhali bydlení získat, nebo systém garancí pro soukromé majitele bytů.

Dosavadní přístup kabinetu k oblasti bydlení a navazujícího systému podpory opakovaně kritizují organizace zabývající se problematikou bydlení. Zároveň upozorňují, že Česká republika čelí bytové krizi, která ohrožuje desetitisíce domácností.

Komu nový zákon skutečně pomůže? Co potřebuje český trh s byty? A jak reálné jsou sliby politických stran?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak moc může situaci s nedostupným bydlením zlepšit zákon o podpoře bydlení, který dnes přijala Sněmovna? - Ten zákon je nesmírný důležitý. A je vlastně neuvěřitelné, že trvalo tak dlouho, než jsme ho přijali. Především může pomoct nejohroženějším skupinám, a to jsou lidé v takzvané bytové nouzi. Což nejsou jenom lidé bez přístřeší, ale lidé v substandardních bytech, ubytovnách, přelidněných bytech, bytech s plísní a podobně. Ale ten problém nedostupnosti bydlení, který dnes vidíme jako velký sociální problém, dopadá na daleko širší skupinu lidí.

3:00 V Česku je dominantní způsob bydlení vlastnické bydlení a státní politiky dlouhodobě vlastnické bydlení podporovaly. V posledních letech nám nicméně roste podíl lidí v nájmu, a to jak na celkové populaci, tak zejména u mladých lidí. Když jsme dělali s Platformou pro sociální bydlení analýzu k novým dávkám, tak nám tam podle aktuálních dat vycházelo, že v Praze je u domácností s osobou do 35 let v čele celkem 68 procent domácností v nájmu. A když se podívám třeba na rodiny, tak 61 procent jsou mladé rodiny.

4:00 Vlastnické bydlení není dostupné kvůli vysokým cenám. Máme nejvyšší ceny bydlení v poměru ke mzdám v Evropské unii. A to se promítá i do vysokých cen nájemného. Zároveň velký problém u nájemného je potom nestabilita. Téměř polovina lidí, kteří jsou v nájmu, jsou na smlouvy do dvou let. A to je zase spojeno s dalšími náklady. Takže to není jenom o finanční nedostupnosti, ale také nejistotě.

4:30 Jak velká část lidí v nájemním anebo koneckonců i ve vlastnickém trpí nějakou bytovou nouzí, respektive má ekonomické problémy? - Čísla ukazují, že dnes u nás v Česku máme asi 860 tisíc osob, které jsou ohroženy nadměrnými náklady na bydlení. To znamená, že dávají více než 40 procent svých příjmů na bydlení. Z toho 190 tisíc dětí, 200 tisíc seniorů, seniorek.

5:00 Jak velké části z téhle skupiny pomůže nový zákon o podpoře bydlení? - Čísla těch skupin lidí, kteří jsou ohroženi vysokými náklady na bydlení, jsou několikanásobně vyšší, než je skupina lidí, na kterou zákon o podpoře bydlení cílí. Přijde mi ale hrozně důležité, že ten zákon je měkkým nástrojem, klíčové nástroje jsou tam poradenství a podpora. Bavíme se o kontaktních centrech pro bydlení na úrovni obcí, která lidem nabízejí konzultace, pomáhají jim vyřídit sociální dávky, pomáhají jim zorientovat se na trhu s bydlením. Máme tam asistence pro nejohroženější skupiny, máme tam garanční fondy a tak dále.

7:00 Ten zákon mimo jiné doufá i v to, že přiměje soukromé majitele bytů, aby své byty nabídli do tohoto programu, kdy obce budou garantovat výnosnost nájmů, mohlo by to přinést byty na trh? - Může to pomoct, ale neadekvátně rozsahu toho problému. A ne ve velkých městech.

7:30 V Česku se ročně uvolňuje šest tisíc obecních bytů, to jsou hrozně nízká čísla. Je tu 860 tisíc lidí, kteří jsou ohroženi vysokými náklady na bydlení. Takže ten problém není řešitelný malými nástroji garančních fondů nebo obecními sociálními byty obecně. Sociální byty mohou pomoci nejohroženějším, protože to je menší skupina, ale ne, když nám do té krize bydlení najednou spadá střední třída. (…)

9:00 Klíčový problém v otázce dostupnosti bydlení, nejen v Česku, je, že my potřebujeme ještě jiné nástroje, než jsou sociální dávky nebo zákon o podpoře bydlení nebo obecně byty. Zejména v kontextu toho, že máme privatizovaný trh bydlení a máme malý podíl obecního sociálního bydlení v Česku. Extrémně nízký podíl, je jeden z nejnižších v zemích OECD. (…) To, co se nám teď děje poslední roky kolem bydlení, strašně rozevírá nůžky ve společnosti, mezi lidmi, kteří jsou vlastníky a kteří vlastníky nejsou. Je to taková majetková polarizace společnosti. A najednou i pracující člověk, i když hodně pracuje, tak stejně nedosáhne na stabilitu bydlení a zároveň má tím pádem nižší úspory.

10:00 My potřebujeme prostě hledat jiné nástroje a bavit se o věcech, jako je danění, regulace bydlení a podobné nástroje, o kterých se mluví v zahraničí.

13:00 Když se bavíme o dostupnosti, třeba Německo, Španělsko je docela zajímavý příklad. Třeba Barcelona vlastně má podobný podíl obecního bydlení a vysoký podíl vlastnického bydlení jako Praha. Barcelona zavádí celé široké spektrum nástrojů. Bavíme se o výstavbě, bavíme se o nějakých dávkách, ale bavíme se o nástrojích jako regulace nájemného a třeba regulace nájemného u vlastníků, kteří mají více bytů a podobně.

14:00 K tomu dodejme, že Česko má jednu z nejnižších daní z nemovitostí z celé Evropské unie. A to nás zase vrací k tomu, že se nám polarizuje společnost okolo majetku.

15:00 A regulace výše nájmu jako opatření, které by mohlo zvýšit dostupnost bytů? Umíte si to představit, že by na české scéně takové opatření prošlo? Protože to je politicky extrémně výbušné téma. - U debaty jak o regulaci, tak i danění, mi ještě přijde důležité říct, že v Česku je bydlení hrozně důležitým nástrojem uložení úspor pro spoustu lidí. A ještě máme relativně nízké mzdy. Pro spoustu lidí jsou peníze uložené v bytech strašně důležité a je to hrozně citlivé téma sáhnout na bydlení a je to pochopitelné. (…) Mně přijde zajímavé se u regulací i u daní bavit o nějaké progresivitě. Třeba v Barceloně se regulovaný nájem specificky dotýká velkých vlastníků, tedy vlastníků pěti a více bytů.

17:00 Zaznívají ovšem i protiargumenty typu: když někdo nemá na bydlení v centru velkých měst, tak tam nemá bydlet. Tedy nemáme přece jít cestou, abychom regulovali nájemné v takových lokalitách. - Ale my potřebujeme lidi v různých kvalifikacích, my potřebujeme kuchařky ve školách pro naše děti, my potřebujeme prodavačky v obchodech. (…) Považuji za nepřijatelné, aby paní, která prodává jídlo, musela dojíždět tři hodiny do práce a ještě má nízkou mzdu. A obecně sociologicky je pro společnost vždycky lepší, když jednotlivé části města propojují různé skupiny lidí. Také se můžeme bavit o tom, že práce se nám prostorově koncentruje a že prostě v některých regionech je práce hůř dostupná.

26:00 Jaký je u této situace výhled do budoucna? - Co teď vidím ve veřejné politice, tak mám obavu, že ten problém bude v nejbližším období narůstat. Zároveň vnímám jako určitou perspektivu, že se z toho stává téma a problém střední třídy a že nám tady vzniká třeba iniciativa nájemníků a nájemnic. Jsou to lidé, kteří mají různé typy kapitálu, můžou vstupovat do veřejného prostoru. A já trochu doufám, že třeba vznikne i politický tlak, aby se to téma otvíralo. Mně přijde, že je to i  generační problém a generace lidí, která je dnes v politice, se to nedotýká. Oni často mají kapitál, jejich děti asi také a také mají pravděpodobné bydlení.