Inflace a drahé energie? Buďte naštvaní na minulé vlády, říká podnikatel

Ceny elektřiny i plynu na evropských burzách lámou rekordy a dostaly se do výšin, které jsou neúnosné pro spotřebitele i firmy. Kde se stala chyba a jak se můžeme co nejlépe připravit na to, co nás čeká?

Hostem Ptám se já byl předseda představenstva Energon Holding a expert na energetiku Fady Al-Kheir.

Rostoucí ceny elektřiny a plynu trápí spotřebitele i firmy po celé Evropě. Někteří občané se kvůli nim dostávají do existenčních problémů a majitelé podniků řeší, jestli je pro ně udržení výroby při takových cenách vůbec udržitelné.

Vlády evropských zemí proto vymýšlí, jak s vysokými cenami pomoci. Třeba ta česká přišla s tím, že jako předsednická země chce spustit jednání o tom, jak ceny energií zastropovat nebo regulovat na úrovni celé Unie.

Experti se dohadují o tom, proč vůbec ceny tak vyskočily. Na vině je podle nich nejen Rusko, ale i celosvětová inflace, způsobená velkým uvolňováním peněz do ekonomiky po koronavirové krizi. Jen malý díl má podle většiny z nich evropský tlak na snižování emisí uhlíku.

Kde se ceny zastaví? A měly by se ceny za každou cenu regulovat?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 – Je zde velký vliv kvantitativního uvolňování a obrovských výpůjček a rozprašování prostředků v období covidové krize. To je i podle Mezinárodního měnového fondu nejsilnější faktor, který ovlivňuje současnou inflaci jako takovou, včetně inflace cen energií. Tohle je faktor, který je významný a podle analýz je i významnější než samotný vliv cen energie, jež se v Česku podílí na celkové inflaci asi kolem 20 %. Mohou za to ty ne vždy adresné, často populistickými motivy hnané výdaje rozpočtu a kvantitativní uvolňování. To se netýkalo jen Evropy, ale i USA, Číny, Japonska. (…) Další roli hraje samozřejmě dlouhodobá situace v Evropě, kdy se tolik neinvestovalo do nových energetických zdrojů, přestože jsme věděli, že to bude potřeba. Energetická infrastruktura celkově je popelka a neinvestuje se do ní tolik, jak by bylo potřeba. Třetí faktor je samozřejmě fakt, že jsme ve střední Evropě stoprocentně závislí na plynu z Ruska.

4:45 – Jak to, že když je Česko tak velkým vývozcem elektrické energie, mají spotřebitelé tak vysoké ceny? Je to otázka designu trhu. Trh funguje tak, že jsme propojeni s ostatními státy v regionu. Náš export směřuje na Slovensko, do Maďarska a zároveň máme obrovský import. To, že jsme integrovaní, dlouhodobě přináší více výhod, ale když dojde k extrémnímu nárůstu cen v regionu – a u nás jsme velmi ovlivněni cenami v Německu –, tak naše ceny také porostou.

6:45 – Spotové ceny jsou neúnosné, ale většina průmyslu nefunguje na spotových cenách. (…) Není to tak, že bychom se měli bát. Jsme schopni tou krizí projít a vyjít z ní silnější. Ty spotové ceny je ale třeba řešit a regulovat a mechanismů je spousta. Už se řeší celoevropský přístup, ale uvidíme, co se podaří vyjednat. Ta cena je ale určena poslední instancí, kterou potřebujete, abyste pokryl poptávku – to je asi 7 % celkové vyrobené energie, jež ženou cenu nesmyslně nahoru. To jsou plynové elektrárny. My se musíme podívat na to, jak nějakým způsobem subvencovat cenu, za kterou působí tyto elektrárny, protože nám to sníží těch 93 % zbylé energie.

9:00 – Zastropování cen je krátkodobá strategie, musíme se podívat na to, co to udělá dlouhodobě – potřebujete totiž, aby pokračovaly investice do energetické infrastruktury, do nových strojů, a je důležité i to, jak s energiemi pracují domácnosti, budovy a průmysl. Dlouhodobě by bylo udržitelné, aby tu byla cenová úroveň okolo 120 až 150 eur za megawatthodinu. To je něco, co by mohla Evropa unést. Co je nad tím, by stálo za to stabilizovat, ale zase nevylít dítě s vaničkou a nedeformovat trh tak, aby nepřestaly fungovat investice.

12:00 – Nesouhlasím, že za ceny může Green Deal, ale je pravda, že za ně nemůže jen situace na Ukrajině. Jsou za tím zmíněné rozpočtové schodky a kvantitativní uvolňování všude po světě. To je hlavní ekonomický průšvih a příčina zdražování. Naštvaní bychom měli být na minulé vlády, které populistickými kroky chtěly zakrýt svoji nekompetenci v průběhu covidové krize. Faktor cen energií je v tomhle asi 20%.

13:45 – Od roku 2017 jsme stoprocentně závislí na ruském plynu, a proto si dnes s námi Putin a Gazprom hrají.

15:00 – Gazprom plnil zásobníky pomaleji už v průběhu loňského léta a podzimu, to nebylo typické. Dříve dodržoval dlouhodobé kontrakty a choval se tržně. To přestal dělat a zdůvodňoval to tím, že potřebuje zaplňovat vlastní zásobníky. Ten důvod mohl být cenový, ale mohl být i politický.

17:00 – Slabostí Západu je, že volební právo tu má každý, každý má na všechno názor a jsme citliví na snižování životní úrovně. To, že ji požírá rozhazovačná politika minulých vlád, si ale neumíme spojit. A Rusko dobře ví, jakou strunu rozehrávat.

19:00 – Moc možností nemáme, je třeba se podívat, kdy mi končí fixace a za kolik nakupuju, a fixovat třeba ještě rok. Mohu se totiž v lednu nebo únoru dostat do situace, kdy to bude stát víc. (…) Indikace na trhu ukazují, že časem cena půjde dolů. Ne ale do doby před krizí, měli jsme extrémně levnou energii.

21:00 – Pokud bychom se rozhodli dlouhodobě dotovat nerentabilní časti ekonomiky, jsme zpátky u centrálně plánovaného hospodářství. To nefunguje. Je třeba si ale položit otázku, jestli jsme v tom konkrétním podniku, odvětví schopni být konkurenceschopní při zmíněné cenně cca 120–150 eur za megawatthodinu. To je podle mě realistická cena. Pokud ano, má cenu se snažit situaci krátkodobě přežít. Tam může i ta role vlády být v případě, že bychom mohli přicházet o podniky, které by mohly být při téhle ceně vitální.

23:00 – Velká část průmyslu je zastaralá a není to dlouhodobě udržitelné. Neznamená to ale, že se nemůže změnit, restrukturalizovat. Kde se to nepodaří, je třeba počítat, že ty podniky stejně nemají šanci dlouhodobě fungovat.

24:00 – Znamená to, že část průmyslu energetickou krizi nepřežije? Část průmyslu není připravena na 21. století a je zastaralá. Pokud výrazně nezmění přístup ke svému podnikání, tak nepřežije, a to nejen kvůli energetické krizi.