Kolář: Sankce nikoho nebolí. Musíme pomoci Ukrajině se bránit

Rusko zaútočilo nad ránem na Ukrajinu. Okupační armáda postupuje podle dostupných informací z několika směrů a letectvo bombarduje hlavně důležité vojenské uzly.

Podle svědectví z místa může mít brzy Ukrajina problém s nedostatkem munice, což by mohlo přinést další komplikace. Prezident Volodymyr Zelensky se podle agenturních zpráv zároveň chystá navrhnout parlamentu schválení všeobecné mobilizace.

Vojenskou agresi mezitím odsoudili zástupci západních zemí a velvyslanci NATO na mimořádném dopoledním jednání oznámili další posílení hlavně východního křídla aliance.

Svůj omyl už připustil i český prezident Miloš Zeman, který v dnešním projevu uvedl, že se mýlil, když minulý týden prohlásil, že Rusové nejsou blázni a na Ukrajinu nezaútočí. Hlava státu v prohlášení řekla, že „se jedná o akt nevyprovokované agrese, který je zapotřebí důsledně odsoudit, a to nikoli pouze slovy, ale také činy“.

Podaří se Západu zatlačit na Vladimira Putina tak, aby z cizího území stáhl své vojáky? A jak překvapivá vůbec invaze na Ukrajinu je?

Hostem Ptám se já byl bývalý velvyslanec v Moskvě i Washingtonu Petr Kolář.

Celý rozhovor si poslechněte v úvodním videu, audiu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci. Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 – Překvapila vás invaze? Nevím, zda mě to překvapilo. Nějak jsem celou dobu doufal, že se to nestane, ale informace, které přicházely z důvěryhodných zdrojů, byly jednoznačné. Měli jsme očekávat, že k tomu dojde – dříve, nebo později. I naši Rusové – je třeba si připomínat, že ne všichni jsou Putinovci – varovali před tím, že Putin se nezastaví, že to opravdu udělá.

3:00 – K prezidentovi se nechci vyjadřovat. Doufal jsem, že vzhledem k tomu, co se odehrálo, možná i uzná, že už je nezpůsobilý vykonávat úřad hlavy státu a vrchního velitele ozbrojených sil. To by byla skutečná reflexe toho, jak se prezident dosud stavěl k celému konfliktu. Jsem rád, že přiznal, že se zmýlil, naši spojenci se ale omluvy nedočkali. Nazval ale věci konečně pravými jmény. Máme zde nebývalou jednotu nejvyšších činitelů republiky.

4:30 – V přístupu Putina se dá vypozorovat dlouhodobý trend. Už to naznačil jasně v roce 2007, kdy řekl, že největší geopolitickou katastrofou 20. století je rozpad Sovětského svazu, nikoliv dvě světové války. On v sobě určitě dlouhodobě má jakousi potřebu obnovit ten velký, velmocenský svaz. On ta všechna území pokládá za ruská, ve svém projevu v pondělí řekl jasně, že Ukrajinci pro něj nejsou národ, který by měl být vnímán jako svébytný. Má své vidění světa a neváhá lhát a manipulovat, aby obhájil svou ideologii. Vnímá svou historickou roli jako obnovitele, a tak na tom pracuje.

6:00 – Jak by měl reagovat Západ? Vyjednávat se teď už nedá. Vyjednávání skončilo a jsou jasné důkazy, že nás celou dobu klamal. Jsou prokázaná fakta, že druhý projev, který vydal v souvislosti s invazí, už byl natočený v pondělí, když vydal první projev. Mezitím, co ho natočil a než ho zveřejnil, nám říkal, že je stále připraven na diplomatická jednání a musel vědět, že už žádná nebudou a má připravenou invazi. Už dřív se mu nedalo věřit a teď se to jen potvrzuje. Je to lhář a manipulátor. Je to diktátor, kterého se bojí i vlastní generalita. Nazývejme věci vlastními jmény.

9:00 – Bohužel je pravda, že Západ zvolil taktiku „přání otcem myšlenky“. Namlouvali jsme si, že Rusko v pojetí Putina není to, co dnes vidíme. Když se podíváme zpět, můžeme vypozorovat, jak jsme si zadělali na dnešní problém, třeba na bukurešťském summitu, kam přijely delegace Gruzie a Ukrajiny s tím, že jim bude dán status kandidátské země NATO, ale obě delegace odjely s prázdnou. To si museli v Kremlu vyhodnotit tak, že se za své partnery nejsme připraveni postavit. To bylo na jaře 2008 a v srpnu 2008 Rusové vpadli do Gruzie. Po tom sice bylo několik projevů západních státníků, jenže pak se za prezidenta Obamy nabídla politika „resetu“, kdy se Rusku nabídla modernizace ekonomiky. A jak to dopadlo? Vysvětlilo si to po svém a 2014 byl Krym a my zase neudělali nic pořádného. Jen sankce, které nikoho nebolí.

12:00 – Reakce by měla být taková, kterou nejsme schopni udělat. Jediné, co by mohlo zabrat, je pomoci ukrajinské armádě porazit ruskou armádu. To je nepředstavitelné, ale my nemusíme poslat své vojáky na válečné pole, ale můžeme pomoci bránit ukrajinský vzdušný prostor. Nebo využít obranné rakety. Je to o tom, najít odvahu k tomuhle kroku a průběžně vyhodnocovat, jak to bude vnímáno Putinem. Ten varoval, že bude odveta, pokud se zapojí třetí strana, ale my nemůžeme nechat Ukrajinu napospas. Pokud jim nepomůžeme se ubránit, máme Rusko na svých hranicích a kde se zastaví? Že se mu nebude chtít do přímé konfrontace s NATO, je poslední naděje.

14:00 – Ekonomické odstřižení Ruska bude trvat, mezitím se může Putinovi podařit Ukrajinu dobýt. Doufám, že se Ukrajině podaří ofenzívu odrazit, ale neumím si představit, že to dokáží sami. Poskytujme zbraně, střelivo, ale kdybychom byli schopni pomoci třeba v leteckém prostoru, měli bychom to seriózně zvažovat. Rusko ale musíme izolovat ekonomicky, politicky a diplomaticky.

16:30 – Teď rozhodují minuty. Každá píď země, kterou Rusové dobydou, se pak bude krvavě získávat zpátky.

18:00 – Pokud Putin bude mít pocit, že se mu nedokážeme postavit, může to dojít k pokušení k ataku baltských států.