Expert popisuje, jak oteplování změní život v Česku

Lidstvo se pohybuje na tenkém ledě. A ten velmi rychle taje. Těmito slovy doprovodil generální tajemník OSN nejnovější zprávu mezivládního panelu pro změnu klimatu. Jak vážným varováním zpráva je?

Hostem Ptám se já byl profesor Miroslav Trnka, vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a koordinátor projektu InterSucho.

Globální oteplování výrazně zrychluje, svět je na pokraji katastrofy. Takové závažné poselství lidstvu tento týden přinesla poslední hodnotící zpráva o stavu klimatu, kterou zpracoval Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC). Podle předních světových vědců planeta Země dosáhne úrovně kritického globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia proti hodnotám před průmyslovou revolucí už v příštím desetiletí.

K udržení oteplení pod touto úrovní se přitom přihlásily téměř všechny státy světa v pařížské klimatické dohodě z roku 2015. Je to totiž hodnota, která je pro lidskou populaci hraniční. Při jejím překročení hrozí, že vlny veder, sucho, neúroda a vymírání druhů budou tak extrémní, že se jim lidé už nebudou schopni přizpůsobit.

Vědci zároveň ještě úplně neztrácejí optimismus, změna je stále možná. Lidstvo k tomu ale podle nich má poslední příležitost.

„Člověk je zodpovědný za prakticky veškeré globální oteplování za posledních 200 let. Zpráva je ale návodem, jak tuto klimatickou časovanou bombu zneškodnit. Je to příručka pro přežití lidstva. Ukazuje, že udržení hranice 1,5 stupně oteplení je dosažitelné,“ okomentoval zprávu generální tajemník OSN António Guterres.

Dělá svět pro záchranu klimatu dost? Co se stane v příštích letech s Českem, které se otepluje dvakrát rychleji, než je průměr? A jaký život na Zemi nás čeká, pokud se lidstvo nepokusí o změnu?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

0:30 Ta hodnotící zpráva, a tady je potřeba říct, že to je vlastně jakási syntéza, je zhruba 30 stran velmi hutného vědeckého textu, který sumarizuje výsledky práce, které pokrývají asi tři tisíce stran původních zpráv. Takže je to jakýsi krátký průvodce pro všechny, kteří chtějí mít tvrdá data přímo před sebou. A zpráva je to nikoliv překvapivá, protože (…) potvrzuje známý fakt, že teplota roste minimálně v poslední dekádě i rychleji, než tomu bylo kdykoliv v období od počátku průmyslové revoluce.

1:50 Poprvé ta zpráva jasně říká, že nepochybujeme o tom, že za změnou klimatu stojí člověk, a to je výsledkem velmi intenzivního vědeckého bádání, které omezilo tu nejistotu, kterou o klimatu nebo našich poznatcích máme jako vědci. (…) Vzhledem k tomu času, který uplynul a kolik máme nasbíraných dat, tak je ta zpráva opravdu ostrá. Ta hlavní zpráva, která je obsažená v tom reportu, je také o tom, že možnosti pro to zvrátit negativní vývoj tady jsou. Že sice vyžadují naprosto bezprecedentní zapojení jednotlivých států světa, ale že to stále ještě máme ve svých rukách, minimálně z velké části. Takže v tom ta zpráva pořád optimistická je, ale je to podmíněný optimismus, který ve světle událostí posledního roku trochu bledne. Protože samozřejmě země, které jinak stojí v čele úsilí o zmírňování klimatické změny, jsou rozptylovány zásadními problémy trochu jiného rázu.

4:00 Vnímáte, že ta reakce na varovné zprávy zesiluje, že už je dostatečná, nebo pořád velmi slabá? – Ta šestá zpráva je prezentována nejvýznamnějšími představiteli OSN na jednání stran dohody. Na takzvaný COP (Climate Change Conference – pozn. redakce) jezdí dneska prezidenti a premiéři, považuje se to za vlastně bonton, aby tam státy byly zastoupeny nejvyššími představiteli. Takže tady je zjevný posun. Současně je vidět zjevný posun ve vnímání veřejnosti ve velké části světa. Nejenom, že rozumí těm příčinám a dokáže si je spojit, ale vidíme většinovou ochotu přijímat nějaká opatření. Samozřejmě je otázka, jaká opatření a do jaké míry jsme je ochotni akceptovat.

6:30 Tempo uvolňování skleníkových plynů se stále zrychluje. Nikoliv, že by brzdilo, když se na to díváme tím pesimistickým pohledem. Samozřejmě ta data skrývají celou řadu nuancí. Jsou země, zejména ty vyspělé jako Evropa nebo Spojené státy nebo Japonsko, které setrvale emise snižují, přestože zvyšují svou ekonomickou výkonnost. Takže jsou tady dobré zprávy a jsou tady samozřejmě špatné zprávy. Protože součástí toho našeho snížení emisí v Evropě je třeba bohužel to, že jsme emise takzvaně vyvezli jinam, ty emise dnes produkují jiné státy než Evropa.

8:00 Když se podíváme do prvních zpráv, které nebyly tak podrobné, tak vidíme základní trajektorii, která je pořád stejná. Teplota, která byla predikována pro rok 2023, se zásadně neliší od reality. Ukazuje se, že modelové odhady byly v podstatě konzervativní, protože v některých oblastech je oteplování dokonce rychlejší, než předvídaly modely. A typickým příkladem je Česká republika.

11:00 Sáhnu do svědomí nám Čechům. Musíme si přiznat, že jsme selhali v tom, že jsme nevystihli ten strategický trend. Jistě, krátkodobě dávalo smysl zpochybňovat změnu klimatu, stavět se na stranu skepse a říkat: „Ono se zas tolik nestane.“ Ale u země, která si zakládá na průmyslu, na vývoji a na inovacích, je to cesta, která je rozhodně strategicky špatně. My bychom měli naopak ty trendy chytat dříve než země, které na průmyslu nezávisejí tolik jako Česká republika, protože jsme to právě my, kdo jsme tím nejvíc zranitelní. (…) Česko mělo podobně jako ostatní země příležitost naplánovat si to a třeba zainvestovat, ne vsadit všechno, ale vsadit část investic na to, že změna klimatu bude. A technologie, které budou souviset s adaptacemi nebo mitigacemi, to znamená zmírňováním změny klimatu, že to budou technologie budoucnosti. To jsme neudělali, to je to, za co si můžeme. Za co nemůžeme, je to, že se u nás klima mění víc, než je globální průměr. To je dáno polohou České republiky.

13:30 A co Česko čeká? – Oteplení o 1,5 stupně před dobou průmyslové revoluce znamená oteplení zhruba o tři stupně. Zjednodušeně řečeno, když to převedu do řeči klimatologie v naší krajině, je to stejné, jako kdybych oblast vrcholu Českomoravské vysočiny, což je nějakých 800 metrů nad mořem, přenesl zhruba o 400 metrů níž. To znamená, že se dostanu na úroveň úpatí Českomoravské vrchoviny. Jako bych snesl v podstatě lyžařskou sjezdovku o 400 metrů níž. To si asi každý z nás umí představit, co to znamená. Takhle velká změna v podstatě Česko čeká a vidíme ty dopady.

15:00 Vidíme smrkové porosty, které po řadu generací mohly existovat v podmínkách, ve kterých sice nebyly doma, ale poskytovaly nám užitek. Teď už je tam pěstovat nemůžeme. Stejně tak vidíme změny i v dalších porostech. Objevují se nám zde nové choroby. Zažíváme četnější epizody vysokých teplot. Dříve bychom nemuseli ani v Praze, ani v Brně standardně počítat s klimatizací našich domů, protože to nebylo zkrátka pro těch několik dní potřeba. Teď nám přibývá roků, kdy v letních měsících se stávají byty těžko obyvatelné. To jsou všechno přímé dopady změny klimatu a řekněme, že v příštích nejméně dvou dekádách se musíme připravit na to, že to, co jsme zažívali mezi léty 2010 a současností, bude pokračovat dál.

26:00 Co řekne příští zpráva, pokud neuděláme dost? Že už je pozdě? – Obávám se, že nás pořád čeká zpráva, která konstatuje, že jsme přesáhli oteplení o 1,5 stupně. Já jsem za sebe přesvědčen, že tomu se vyhnout nemůžeme. Budeme sčítat škody a současně nás bude život nutit k tomu, abychom ta mitigační a adaptační opatření přijímali. To si myslím, že přijde, nikoliv asi v té příští zprávě, ale v té zprávě, která bude osmá. Rád bych se mýlil, jsem optimista, ale, řekněme, realistický. Kdybychom nedělali nic, tak by se globální průměrná teplota zvýšila mezi 4,5 a 6 stupni Celsia. To, že teď míříme ke globálnímu oteplení plus tři stupně, by se dalo brát možná jako úspěch, ale není to úspěch dostatečný. Pořád to ani pro Česko není komfortní situace. Takže si myslím, že nás čekají perné roky. Ale na druhou stranu to beru jako výzvu pro svou generaci i ty další, abychom se s tím poprali.