Dalším kandidátem na ústavního soudce bude advokát, říká Pavlův poradce

Prezident poprvé narazil u Senátu se svým kandidátem na ústavního soudce. Senátoři totiž neschválili nominaci Pavla Simona. Prezident si vzápětí posteskl, že jsou na jeho kandidáty přísnější než dřív. Vybírá své kandidáty dobře?

Hostem Ptám se já byl ústavní právník a poradce prezidenta pro právní otázky a ústavu Jan Kysela.

Senát nepodpořil kandidaturu Pavla Simona na ústavního soudce. Hlasovalo pro něj 23 zákonodárců ze 73 přítomných. Simon se tak stal prvním z nominantů prezidenta Petra Pavla, který v horní komoře neuspěl. Výsledek přitom nebyl nečekaný. Senátoři rozhodli v souladu s doporučením obou svých výborů, které kandidaturu projednávaly.

Simon čelil kritice kvůli svému rozhodování, ale také kvůli svým mimosoudním aktivitám. Konkrétně kvůli společnému podniku s manželkou i kvůli tomu, že v případě kurzů čínského cvičení čchi-kung používá místo plného akademického titulu jen variantu Dr.

Nepomohlo mu ani, že ho do Senátu přišel osobně obhajovat prezident. „Soudce Simon patří k těm, které považuji za zdrženlivé,“ uvedl Pavel. A pozastavil se nad tím, co je za detailním prověřováním kandidátů, které v minulosti nebylo běžné: „Je to nějaký vzkaz? Kde je hranice veřejného zájmu?“

Prezident už jmenoval ústavními soudci se souhlasem Senátu pět svých kandidátů na ústavní soudce. Ještě letos by měl nominovat další dva adepty.

Jsou senátoři na kandidáty prezidenta přísnější než byli dříve? A podle jakých kritérií bude Petr Pavel rozhodovat o udělování milostí?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Bral jste to, že Senát neschválil soudce Simona, do nějaké míry jako svoji porážku nebo prohru tím, že stojíte v čele poradního panelu, který pomáhá prezidentovi vybírat nominanty? – Jako porážku ani prohru svoji osobní jsem to nebral, což neznamená, že mi to udělalo radost. Radost mi to jistě neudělalo. Ale za prvé je to kandidát prezidenta republiky, a nikoliv můj, za druhé ten panel je orgán kolektivní, a zase to teda nejsem já. A za třetí bylo vcelku zřejmé od začátku těch našich jednání, že tak jako má pan doktor Simon nesporné výhody, tak má určitá místa, ve kterých někdo vidí spíše nevýhody. Ústavní mechanismus je založený na tom, že prezident republiky vybírá, Senát souhlasí, anebo nesouhlasí. V tomhle případě nesouhlasil.

2:40 Vy už jste v té souvislosti říkal, že jste tu debatu vnímal jako poměrně ostrou. – Jde o to, o jaké části té debaty se bavíme. Jestli je to ta debata veřejná, která probíhala hodně v novinách, anebo jestli je to ta debata senátní. Každopádně tím, že tohle probíhá zčásti ve výborech, na plénu, v klubech, něco z toho je veřejné, něco z toho je neveřejné, tak se mi zdá, že míra dopadu na osobnost nebo pověst toho kandidáta není nijak zvlášť zásadní.

3:30 Každopádně když se do nějakého takového podniku, jako je nominace k Ústavnímu soudu, pouštíte, tak asi nějakou míru zájmu musíte předpokládat. Byť pokud jste vycházela z té minulé zkušenosti, tak tahle míra zájmu samotných senátorů vás může překvapit. Ale hlavní rozdíl je ta míra pozornosti médií, která dříve byla velmi malá. U některých kandidátů asi o fous vyšší, protože je média vyhodnotila jako sporné, protože je znala, ale o mnohých se příliš nemluvilo. A tady je otázka, v jaké míře a proč se to změnilo a jestli tahle část diskuze těm kandidátům nepřipadá spornější, citlivější, anebo možná pro pověst některých z nich potenciálně destruktivnější. Protože je otázka, jestli to, co jsme viděli u pana doktora Fremra, u pana doktora Simona, je určité osahávání terénu způsobem, který dříve nebyl úplně běžný. Anebo jestli tohle má být norma. A podle toho, jak to dopadne, se to pak může nebo taky nemusí promítnout do ochoty někoho se tomu podrobovat.

5:30 Nehovořil jste třeba ještě s panem Fremrem ex post? Jestli toho celého nelituje, celé nominace, nebo jestli už by do toho znovu nešel? – Mluvili jsme spolu naposledy ten den, kdy pan doktor Fremr rezignoval. Nevím, ale troufám si tvrdit, že je dost nepravděpodobné, že by měl zájem to znovu podstoupit, protože proč by to dělal. Dosud je to člověk v právnické obci s velikým renomé. A mám pocit, že mohl to renomé mít bez jakéhokoliv kazu, stínu nebo vady v případě, že by nepodstoupil ten nominační proces s těmi kolaterálními škodami. A velmi podobné to může být u pana doktora Simona. Kde to navíc vím pozitivně, že když by se teď rozhodoval, jestli ano, nebo ne, a věděl, co ho bude čekat, tak by rozhodně řekl: „Ne, děkuji.“

7:00 Kde se vzala ta větší míra pozornosti u Senátu? – To je těžká věc, která bude mít řadu různých faktorů. Ten první faktor může být, že máte jiného prezidenta ve srovnání s Milošem Zemanem a Václavem Klausem, kteří každý z nich měli v určitou dobu v Senátu poměrně pevné zázemí. Tak máte nějaké apriorní přímluvce. Prezident Pavel nejspíše nemá žádné apriorní přímluvce. To může být první věc. Druhá věc může souviset s tím, že může být vnímán jako politicky nezkušený. (…) Četl jsem rozhovor s panem místopředsedou Nejvyššího soudu Petrem Šukem na začátku září, který mluví o tom, že v minulosti prezidenti neformálně konzultovali s vedeními nejvyšších soudů a že předpokládal, že ta praxe bude pokračovat. A ona nejspíše nepokračuje, protože prezident republiky zvolil nějakou jinou cestu. A to můžete vzít na vědomí, anebo vám to může vadit a můžete to dávat najevo.

9:00 Také může být jedna rovina, kdo je ten prezident. Může být rovina to, že ten prezident má komunistickou minulost. Když má někdo komunistickou minulost, je vždycky komunista. Když je vždycky komunista, věci dělá spíše špatně než dobře. No a pak můžete pokračovat dále až k tomu, že se dostáváte k těm jednotlivým kandidátům. A každý kandidát má nějaké výhody, jinak by nebyl navržen. A každý kandidát má nějaké nevýhody, jinak by to nebyl člověk. Jde o to, jak je zvažujete, a to se prostě proměňuje.

11:00 Pomohlo by podle vás úspěšnosti nebo hladkosti toho procesu to, kdyby prezident „předkonzultovával“ své nominanty se senátory? – Pomohlo by to nepochybně, ale ono se to opravdu asi nedělalo, já o tom nevím. Prezident Pavel řekl, jak to hodlá dělat. Tohle jsou lidé, s nimiž se budu radit tímhle způsobem, sezval na jaře jednání s předsedou Senátu, s předsedy senátorských klubů, předsedy těch dvou výborů, popsal jim, jak to hodlá dělat, popsal ta kritéria, avizoval další jednání, to se nejspíše uskuteční v listopadu. Takže mám pocit, že ve srovnání s těmi předchozími prezidenty, u nichž vlastně nebylo zřejmé, jak se to dělá a kdo má přesně vliv na výběr těch kandidátů, protože bylo vcelku zřejmé, že to asi nedělají ti prezidenti sami, tak se mi zdá, že tohle to je nějaký kvalitativní posun.

15:00 Odmítl vám už někdo z toho seznamu teď po tom, co sledujeme, že se toho prostě nechce účastnit? – Gros těch jednání probíhalo na jaře, teď na podzim jich bylo méně. Jedna oslovená odmítla, nemyslím, že to mělo souvislost s tímhle, ale prostě odmítla. U jedné bylo patrné, že váhá výrazně více, než by váhala, když by bývalo nebylo té kauzy pana doktora Fremra. Řekl bych, že je to zejména problém žen. U těch žen, se kterými jsem měl možnost mluvit od jara, je menší ochota o tom uvažovat. Buď proto, že je to změna, nebo proto, že je to moc prestižní, méně si věří. A ve chvíli, kdy vám do toho uvažování nebo váhání vstoupí nějaký faktor tohohle typu, že byste do toho šla, ale ještě je to spojeno s rizikem ventilace něčeho, čeho byste byla ráda ušetřena nejenom vy, ale hlavně vaše rodina, tak tam se mi zdá, že míra váhání může být větší, než byla na jaře.

17:00 Prezident by teď měl přijít s dalšími dvěma jmény, kdy to bude? – To musí být otázka dnů. – Je možné nějak upřesnit, kdo to bude? Aniž bych se ptala na konkrétní jména, ale bude to zástupce soudů, advokát, akademik? – Nikdo neřekl, ani panel, ani já, a už vůbec ne prezident republiky, že by nechtěl k Ústavnímu soudu poslat advokáta. Měli by tam být všichni. Asi můžu říci, že pokud se nic nezměnilo, tak jeden z té dvojice je advokát.

21:00 Směrem k vašemu panelu občas zaznívá kritika, že jste si kandidáty málo prověřili, že jste si o nich málo zjistili, jak to, že jste tohle nevěděli. Pokud vím, tak je to pro drtivou většinu účastníků toho panelu dobrovolná aktivita. Nemáte k ruce žádný aparát. Tak jak to vlastně probíhá? – Mojí ambicí bylo změnit způsob fungování pozdního Miloše Zemana, kdy já jsem se domníval, že klíčovou osobou při výběru kandidátů je pan kancléř Mynář. A zdálo se mi, že když nahradím pana kancléře Mynáře sedmičkou vcelku teda snad věrohodných lidí s touhle životní nebo profesní zkušeností, tak to samo o sobě je posun lepším směrem. Protože koho prověřovali ti předchozí prezidenti? Posílali na někoho BISku, propátrávali archivy? Dělali to senátoři, očekávala to veřejnost? Ve chvíli, kdy v zásadě tohle považujete za zavedenou praxi, tak vy se jí pokoušíte posunout k nějakému koncepčnímu směru. Já jediný mám dohodu o pracovní činnosti, všichni ostatní pracují zadarmo. Nejsme součástí Kanceláře prezidenta republiky, nejsme tedy státním orgánem. Rozhodně to nejsme my, kteří můžou něco žádat od ÚSTR, Archivu hlavního města Prahy, tím méně od Bezpečnostní informační služby. Zkrátka na základě toho, co víme, na základě toho, s kým se bavíme, sbíráme pozitivní a negativní reference.

29:00 Prezident chce znovu sám rozhodovat o udělování milostí od 1. ledna příštího roku. Je podle vás správně, že si prezident bere zpět do rukou tuto svoji pravomoc? – Myslím, že je to správně, protože se mi zdá, že ta zákonná úprava v trestním řádu je ústavně sporná. Trestní řád je postavený tak, že místo prezidenta může ministr spravedlnosti, když ho prezident zmocní, zamítat, nemůže milost pozitivně udělovat. Otázka je, jestli, když řeknete ne, tak to není svým způsobem taky rozhodování o milosti, které ale náleží prezidentovi.

30:00 Jaká budou kritéria? – Problém je v tom, že žádostí o milosti jsou tisíce, musíte to prověřovat. (…) Z kratičkého rozhovoru, který jsem s panem prezidentem na to téma vedl, se mi zdálo, že kromě těch důvodů, o kterých mluvil prezident Zeman, to znamená závažná nemoc nebo nějaké zásadní humanitární důvody, můžou připadat v úvahu i nějaké důvody sociální nebo jejich kombinace, což může být péče třeba o nezletilé děti.

31:00 Je evidentní, že to je významná agenda, proto to má být spojeno se čtyřmi lidmi, a proto to má být spojeno s tím, že ti čtyři lidé z Pražského hradu mají mít možnost dívat se do registrů. Protože jinak by to bylo na vodě, a když by to bylo na vodě, tak se nemůžete do toho rozhodnutí pustit. Protože vy to uděláte a vzápětí vám někdo omlátí o hlavu, že jste omilostnili někoho, koho jste neměli.