Za drahé energie může „zelené blouznění“. Ne Rusko, tvrdí Klaus

Před třiceti lety, 26. srpna 1992, podepsali v brněnské vile Tugendhat tehdejší český premiér Václav Klaus a slovenský premiér Vladimír Mečiar smlouvu o rozdělení Československa. Šlo rozpadu státu tehdy zabránit?

Hostem Ptám se já byl bývalý prezident a expremiér Václav Klaus.

Dnes je tomu třicet let, co expremiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar rozhodli o rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky v brněnské vile Tugendhat. Osudné několikahodinové jednání, které vyústilo v „rozvod“ ČSFR, probíhalo tehdy za zavřenými dveřmi. Jeho výsledek se ale dal dopředu snadno odtušit.

Už po červnových parlamentním volbách roku 1992 bylo totiž jasné, že předsedové vítězných stran Václav Klaus (ODS) a Vladimír Mečiar (HZDS) mají o budoucnosti společného státu rozdílné představy. V Tugendhatu se přitom sešli poprvé už v červnu, po srpnové schůzce ale oba politici poprvé vystoupili na tiskové konferenci před veřejnost a oznámili, že Československo se od 1. ledna 1993 definitivně rozdělí na dva samostatné státy.

Kam se obě nově vzniklé země za třicet let dostaly? Jak česká vláda zvládá současné ekonomické výzvy a jak se z Václava Klause stal politik reprezentující ruský narativ na české politické scéně?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

01:04 – Kdo prožíval tuto éru, ten musí vědět, že nešlo o žádný radikální podpis mezi zástupci obou zemí. Byl to proces, který probíhal dlouho a nezadržitelně směřoval k výsledku, který nastal. Neviděl bych šanci, že by se to mohlo změnit. Byli jsme k tomu odsouzeni.

03:01 – (Proč bylo rozdělení zemí mírové.) Byla také mimořádně příznivá mezinárodní situace. Tehdy byl totálně oslabený Sovětský svaz, vůbec ho nepadlo se tomu věnovat. Amerika po pádu komunismu vycouvala z Evropy. EU existovala, ale bylo oslabené Německo a tak dále. Takže jsme to mohli udělat sami, nikdo nám nedával hloupé, knížecí rady. Bylo to naše rozhodnutí.

04:45 – Kdo je na tom lépe? Moje generace žila v Československu většinu svého života, takže když jsme diskutovali o Slovensku, tak to bylo se vším respektem. A zejména lidé jako já, kteří byli těmi nejaktivnějšími účastníky toho rozdělení, které dopadlo tak mimořádně dobře, si pak dali bobříka mlčení. Nemáme do ničeho Slovensku mluvit. Řadu let jsem se vyvaroval Slovensko komentovat. Poprosil bych nehodnotit.

7:40 – Jako ekonom mám názory na vývoj Slovenska, mám názory jako bývalý ministr financí na to, jestli se jim vyplácí nebo nevyplácí mít euro. Jako politik se mohu dívat na mělkost slovenské politické scény, to jsou všechno taková divná hnutí. V jednom případě s nadsázkou říkáme, kde je one man show, tak na tom Slovensku to tak je, že tam v té straně je jeden člověk. Takže ano, dělám si názory, ale ne tak ostře jako kdejaký komentátor.

9:40 – Vláda dělá rétorická cvičení, ale fakticky s inflací nebojuje. Inflace je moje celoživotní téma. Pokud bude vláda mít nadále obří rozpočtové deficity – letos to bude víc než 300 miliard a ve výhledu do roku 2025 slibuje řádově také takové deficity –, tak musím říct jako ekonom, že s inflací nic nedělá.

12:40 – Máme historicky nejvyšší míru inflace, poslední číslo bylo 17, 5 procenta za srpen. Mluvíme-li o vládní pomoci lidem 177 miliard na neurčitou dobu, tak to nekomentuji, detaily nejsou známé. Každopádně to nejsou peníze na boj proti inflaci, to je pokus o kompenzaci s hrozivými důsledky inflace.

13:40 – Nejde jen o lidi, mluvil jsem na Zemi živitelce s lidmi z potravinářského a zemědělského průmyslu, jde tedy i o firmy. Ale je třeba odlišovat boj s inflací od kompenzací dopadů inflace. Kompenzace jsou leckdy nezbytné. Vláda by si ale měla pečlivě vybírat, komu ty kompenzace poskytne, a toho není schopná. Ono je to těžké, přiznávám. Ale nedovedu si představit, jak by se pětikoaliční vláda mohla shodnout na přímé, direktivní pomoci. Takže ta pomoc bude plošná, a tudíž velmi drahá.

14:56 – Myslím, že kompenzace inflaci nepomohou odstranit. A zejména pokud bychom mohli kompenzovat inflaci z nahromaděných rezerv státu, ale pokud ten stát nemá po letech deficitu nahromaděnou ani korunu, pak každou kompenzaci dělá na dluh. Tak by každému, kdo dostává kompenzaci, mělo být současně s těmi penězi, které dostane, zasílána větička „ale uvědomujeme si, že to děláme na dluh čili že inflaci dále roztáčíme“.

16:36 – Zastropování cen je módní pojem. Včera to řekl prezident Miloš Zeman. Jeho myšlenka, že by to mělo zasahovat území celé EU, je myšlenka, která přesahuje rozměr mého uvažování. Zastropování cen je krátkodobé řešení – na kotel, který se vaří, bublá a hrozí, že přeteče, tak se najednou dá poklička a on o to pak přeteče víc.

17:50 – (K dopadům války na Ukrajině.) To, že máme obří inflaci a obří nárůst cen energií, vzniklo už dávno před 24. únorem. To jsme si způsobili sami, to si způsobil Západ sám. Ruská invaze byla jen takovým přídavkem.

19:05 – Když se zbavíme energetické závislosti na Rusku, budeme energeticky nezávislí, ale naše ekonomika přestane fungovat. Pozor na tyto silácké výroky. My nemáme kde sehnat velmi rychle energetické zdroje, natož v cenách únosných pro naše spotřebitele.

19:50 – Rusko je významný dodavatel, ale ten světový trh s energiemi není ruský trh, Rusko je jen jedním z hráčů. A to, že se ty ceny pohybují tak, jak se pohybují, má celou řadu jiných příčin. A nechápu, že není zmiňována příčina číslo jedna – zelené blouznění a údajně boj s klimatickými změnami a Green Deal EU, to je zásadní příčina růstu cen.

21:43 – My zažíváme obří ekonomickou poruchu, kterou je inflace. A dokud se jí nezbavíme, ty ceny dál porostou.

23:00 – Finsko a Švédsko jsou nezávislé evropské země, nikdo jim nediktuje a my nemáme sebemenší důvod, abychom blokovali vstup těchto zemí do NATO.

28:25 – Říkám, že se musí hledat nějaké řešení, že nebude stačit jen to, aby se setkali zástupci Ukrajiny a Ruska, ale že je nutné, aby začal jednat Západ, zejména Amerika, s Ruskem. To musí vědět každý trochu přemýšlející člověk. Hledejme cesty, bude to čím dál horší. Musí se přestat střílet a začít jednat.

31:20 – Vždy bylo třeba s Ruskem mluvit a já jsem v tom nikdy nebyl nějakým extrémním mluvčím.

32:20 – Nemrzí vás, že vás někdo může považovat za hlas Putinova Ruska? To může říct pouze hlupák. A od toho hlupáka se mě takový výrok nemůže dotknout.