Kauza Zemanův popelníček se nikdy nestala, říká exšéf ČT Dvořák

Bývalý ředitel České televize Petr Dvořák v rozhovoru otevřeně popisuje politické tlaky, kterým musel ve funkci čelit. Udělal dost v kauze šikany a obtěžování na Kavčích horách? Jak hodnotí první kroky nového ředitele?

Petr Dvořák skončil po 12 letech v čele České televize. Od října ho nahradil dosavadní šéf brněnského studia Jan Souček, který tento týden oznámil, že si přečetl závěry vyšetřovací komise zabývající se údajným bossingem a obtěžováním v redakcích pořadů Reportéři ČT a 168 hodin. Stížnosti podané na šéfa Reportérů ČT Marka Wollnera vedly letos v lednu k jeho odchodu z televize.

„Pokud jde o tým Reportérů ČT a Marka Wollnera, musím říci, že protokoly obsahují popisy situací, se kterými jsem se za 30 let své profesní dráhy v médiích nikdy nesetkal a které považuji za nepřijatelné,“ prohlásil Souček, podle kterého komise konstatovala, že k popsaným situacím s nejvyšší pravděpodobností došlo. Nový ředitel ČT dodal, že ho lidsky mrzí, že takový způsob jednání měl v televizi vůbec prostor.

„Mě mrzí, že se ta kauza dostala tolik do mediálního prostoru. Když se mi objevila na stole, tak jsem začal ty věci hned řešit,“ reagoval v rozhovoru pro Ptám se já bývalý ředitel ČT Petr Dvořák. Podle něj všechny následné kroky vedení televize měly umožnit, aby se lidé v práci cítili bezpečně.

Dvořák v rozhovoru zmínil i politické tlaky, které na televizi vyvíjejí politici. „Jednoznačně to otevřel Miloš Zeman, který se o ČT otřel i ve svém inauguračním projevu, když nastupoval do druhého mandátu. Tuhle věc od něj převzali další politici jako Tomio Okamura nebo Andrej Babiš,“ říká Dvořák.

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu níže.

Nevnímáte to jako takový svého druhu šťouchanec vůči vám od pana Součka, když se seznámil s těmi vyšetřovacími protokoly a prohlásil, že nic podobného za třicet let v mediální televizní kariéře neviděl? Že ho mrzí, že ČT pro to vůbec dala prostor?

Mě mrzí, že se ta kauza dostala tolik do mediálního prostoru. Protože já jsem se vždycky snažil, aby lidé v České televizi měli dobré pracovní prostředí, aby tam nefungovala žádná diskriminace. Když se mi ta kauza objevila na stole, tak jsem začal ty věci hned řešit. Ten sled kroků, který jsme udělali, ať už tím, že jsme postavili vyšetřovací komisi, dali jsme Marka Wollnera na překážky, nechali jsme si dát k dispozici všechny informace, které byly v tu chvíli k dispozici, a na základě výsledků jak z té části, která se věnovala Marku Wollnerovi, tak z té části, která se věnovala Noře Fridrichové, jsme potom vyvodili řadu závěrů. Které by měly umožnit, aby se situace, které byly nepříjemné, neopakovaly. A aby se lidé cítili bezpečně.

To, že teď Honza Souček, po tom, co si přečetl ty závěry těch komisí, hodnotí jednu tu část, že je použitelná, a druhá, že je strašná, já to tak necítím. V obou těch částech byly chyby, nebyly úplně identické, i proto, že Marek je chlap, Nora Fridrichová je žena, ale z obou částí se vyvodily důsledky, aby se to neopakovalo. U Marka nastalo to, že odešel. A tím si dal nejhorší trest, který si mohl dát. Protože se vzdal práce, kterou miloval a kterou dělal dobře. Zatímco Nora zůstala v pozici, ale dostala (výtku) na porušení pracovní kázně, kterou jí udělil nadřízený a která taky konstatovala, že tam nebylo všechno v pořádku. Takže si nemyslím, že něco je bílé a něco je černé, obě ty věci nebyly úplně dobře.

Mě spíš zajímá, jestli máte pocit, že jste to jako ředitel vyřešil dobře.

Já jsem přesvědčený, že jsem po té kauze udělal, co jsem udělat mohl. Včetně toho, že jsem se omluvil interně zaměstnancům ČT za to, že podobné věci by se mohly stávat, a nastavili jsme pravidla, která vedou k tomu, aby se něco takového neopakovalo. To, že Honza Souček konstatuje, že něco je černé a něco je bílé, ale nekonstatuje, že by dělal nějaké dodatečné jiné změny, ale konstatuje, že to, co jsme zahájili, je správně, tak to mě jenom vede k tomu, že jsme tam nenechali nic viset ve vzduchu.

Co si myslíte o tom, že to vůbec Jan Souček jako jednu z prvních věcí ve funkci generálního ředitele České televize otvírá? A tady se odvolám na slova Marka Wollnera, který v reakci na Součkovo prohlášení řekl, že ta jeho slova pramení z tlaku, kterému generální ředitel čelí od opozičních poslanců a Andreje Babiše.

To já nedokážu říct, já nevidím Honzovi Součkovi do telefonu a nevím, jaké zprávy mu posílá kdo ze Sněmovny. Já si spíš myslím, že Honza Souček vyvolal obrovská očekávání tím, že mluvil o něčem, o čem nic nevěděl. Myslel si, že v momentě, kdy si přečte ten protokol, najde nějaké strašné odhalení a že tím se maximálně zviditelní hned na začátku své kariéry. A když tu obálku, kterou jsem mu tam nechal, otevřel, tak zjistil, že ty protokoly vlastně definují pochybení, která by se neměla stávat, to souhlasím, ale zároveň, že to nejsou pochybení, která by měla vést k nějakým dalším krokům než k těm, které my jsme udělali.

Takže se chtěl zviditelnit a nevyšlo to podle vás?

To se stane.

Jan Souček v týdnech předcházejících jeho nástupu do funkce, kdy se připravoval koncept nového managementu, jak mi tady říkal ve studiu, chodil po kavárnách, protože jste mu prý na Kavčích horách nechtěli dát kancelář dostatečně brzy. A tehdy sliboval poměrně velké změny ve vedení České televize. Jak velké změny z  vašeho pohledu zatím udělal?

Honza Souček měl na Kavčích horách kancelář s krásným výhledem na Pražský hrad, měl tam i asistentku. To znamená, že si na podporu ze strany ČT nemůže stěžovat. K těm změnám v managementu – když se na něj dívám jmenovitě, tak většina z nich, sedmdesát, osmdesát procent těch lidí, jsou moji spolupracovníci, které jsem buď do televize přivedl, nebo jsem si je vybíral, nebo jsem je potvrdil ve funkci. Pro mě to avizuje jednu skutečnost, a to že jsem ten tým postavil dobře a že když ho Honza Souček převezme, bude s ním dál pracovat, tak ta televize se bude pohybovat směrem, který se mi podařilo s tím týmem nastavit. Takže pro mě je to vlastně dobrá zpráva.

Jedna z těch viditelných změn proběhla na pozici ředitele zpravodajství a publicistiky, kde skončil Zdeněk Šámal, na jeho místo nastupuje jeho bývalý podřízený Petr Mrzena. Slibuje to změnu zpravodajství, nebo to ukazuje na to, že zůstane víceméně stejné?

Myslím, že ta celková změna, když se na ni podíváme z pohledu těch personálních změn, vlastně ukazuje, že cílem té volby bylo, aby odešli dva lidé, kteří byli nejvíc v hledáčku současné Rady České televize. To jsem byl já a byl to Zdeněk Šámal, lomeno celé zpravodajství, celá ta část, kterou měl k dispozici. Takže tihle dva lidé zmizeli. Cíl byl splněn. Ale myslím si, že Petr Mrzena garantuje to, že by se zpravodajství nemělo nijak významně měnit.

Jan Souček také mluvil o tom, že zhruba osmdesát procent současných moderátorů zpravodajství ČT splňuje jeho požadavky na moderátory veřejnoprávního média, dvacet procent ne. Jak vnímáte takové výroky z úst generálního ředitele?

Tímto způsobem hodnotit lidi, kteří odvádí skvělou práci, je trochu nefér. Protože pokud nedokáže doříct tu informaci a nedokáže říct, že zrovna ten, kdo se mu nelíbí, se jmenuje Nora Fridrichová, tak potom si myslím, že takovéhle výroky by si měl generální ředitel odpustit. Protože já vám vyjmenuji patnáct, dvacet různých moderátorů, o kterých vím, že dělají skvělou práci, ale kdybyste se mě zeptala, koho si myslím, že bych měl z České televize doporučit řediteli ve zpravodajství, aby se ho zbavil, tak vám to jméno neřeknu. Protože to síto a obecně i složitost té práce je tak těžká, že tam vlastně špatní, ať už moderátoři, redaktoři, editoři, nepřežijí. Za sebe musím říct, že spíš než říkat, že z deseti dva jsou špatní, by měl spíš motivačně říkat, kteří jsou nejlepší, a k těm by se ti ostatní měli snažit mířit.

Vy jste Českou televizi vedl dvanáct let, v jaký moment jste zažíval největší politické tlaky?

Asi nejhorší situace nastala ve chvíli, kdy někteří z těch politiků začali brát souboj s Českou televizí jako svůj politický program. A jednoznačně to otevřel Miloš Zeman, který se o Českou televizi otřel i ve svém inauguračním projevu, když nastupoval do druhého mandátu. Tuhle věc od něj převzali další politici, jako Tomio Okamura nebo Andrej Babiš, který v některých chvílích bojoval s některými částmi České televize, a tohle bylo pro nás poměrně složité.

V momentě, kdy tehdejší koalice hledala členy rady způsobem, ne jestli mají kompetenci v médiích, životní zkušenost, jestli jsou schopni té televizi něco přinést, ale hledali jenom podle toho, kdo bude hlasovat pro odvolání Petra Dvořáka. A to byl základní moment, kdy tam přišlo těch asi pět nebo šest nových radních, kteří na mě začali útočit. A způsobovali až absurdní situace, kdy mě radní Hana Lipovská osočila, že usiluji o její život, a přišla na zasedání s policejní ochrankou. Tehdy si myslím, že jsem byl asi pod tím tlakem největším.

Takže za doby vlády Andreje Babiše?

Asi jo, tak se to dá definovat.

Který z těch momentů byl vůbec nejhorší? Bylo to právě vyvrcholení střetu s Hanou Lipovskou?

Horší byly střety, které spíš nebyly vidět, které byly v pozadí a které se navenek moc nedostávaly, kdy někteří z těch radních mě tlačili do situací, se kterými jsem bytostně nesouhlasil.

Do čeho vás tlačili?

Rada České televize dokázala strávit na diskuzi například o výrobě ČT, což je oblast, která zaměstnává asi osm set lidí a má na starosti kromě jiného to, jakým způsobem se utratí ročně přibližně 1 až 2,3 miliardy korun v takzvaném výrobním úkolu, tak projednání téhle zprávy trvalo patnáct minut, objevily se dvě otázky. A pak tam byla jedna jednorázová reportáž, nad kterou se rada neustále vracela zpátky a pořád hledala, jestli tam ten problém vznikl, kde vznikl, nechávala si na to dělat různé analýzy. A druhá věc, která mně velmi nevyhovovala, je, že někteří radní mě tlačili do toho, abychom vlastně vybírali spřátelené firmy bez toho, aniž by vlastně prošly výběrovým řízením, což byla například otázka některých právních kanceláří. Které, když se potom podrobily výběrovému řízení, tak ta, která měla být vybrána, skončila poslední. Protože byla nejdražší a nejhorší.

Kteří radní vás do toho tlačili?

Já je nechci jmenovat.

Vy jste mi říkal, že kdybyste chtěl kritizovat moderátory, tak je budete kritizovat jenom v momentě, kdybyste byl připraven říci konkrétní jména, tak tohle je stejná situace.

Já myslím, že jednodušší bude, když vám řeknu, kdo pro tyhle věci vždycky hlasoval, vždycky pro to hlasovali lidé jako Pavel Matocha, Vladimír Karmazín, Roman Bradáč. A to byli lidé, kteří se snažili prosadit, aby tyhle konkrétní firmy se dostaly do České televize.

A kdo z nich přišel s návrhem konkrétní firmy, že chce, aby tahle konkrétní firma dostala konkrétní zakázku od České televize?

Já myslím, že nebudu toto říkat. Protože to je věc, která padla mezi čtyřma očima. A nevyhověl jsem jim.

Na co by si měl dát pozor Jan Souček, aby dokázal v pozici generálního ředitele tlaku politiků čelit dobře a neohrozil u toho pověst a dobré jméno České televize? Tady bych mohla odkázat na jednu z historek, která je spojena se začátkem vašeho mandátu: ten slavný popelníček, který jste nesl Miloši Zemanovi po zvolení. Tak čemu podobnému by se měl vyhnout Jan Souček?

Tak já jenom vysvětlím ten popelníček, kauza popelníček se totiž nikdy nestala. Kauza popelníček vznikla tak, že v momentě, kdy Miloš Zeman byl poprvé zvolen, tak přijel do České televize na rozhovor, který měl vést Václav Moravec. Já jsem Miloše Zemana vyzvedl na hlavní recepci a vedl jsem ho ke studiu, kde jsem říkal: „Já teď, pane prezidente, půjdu do studia, kde budu mít rozhovor s Václavem Moravcem. A vy se tady usaďte a poté, co se tady usadíte, tak vás do toho studia dál vezmou.“ Když jsem odešel do studia, tak ten popelníček, o který si říkal Miloš Zeman, mu přinesl někdo z těch lidí, kteří tam byli. A ne já. A co se týče toho, na co si bude muset Honza Souček dát pozor, bude se muset naučit říkat ne. To je strašně těžké. A bude se muset naučit velmi vyvážit to, co komu řekne, případně co komu slíbí. Protože v momentě, kdy nebude umět říkat ne, tak se se zlou potáže.

I když vládní koalice v tuhle chvíli kývla na zvýšení televizních poplatků, jak rizikové politické prostředí do budoucna pro Českou televizi na české politické scéně vidíte? A  trošku se ptám s odkazem na to, že v průzkumech nejsilnější politická strana, hnutí ANO, stále hlasitěji veřejně říká, že je pro zrušení koncesionářských poplatků, stejně jako hnutí SPD.

Pokud bych seděl dál na židli generálního ředitele, a to si myslím, že by měl udělat i Honza Souček, je, že bych velkou část svého času věnoval tomu, aby se podařilo prosadit tu novelu v průběhu příštího roku v Poslanecké sněmovně, v Senátu a u prezidenta. Což s sebou nese spoustu úkolů, což s sebou nese velkou komunikaci, což s sebou nese i  pokračování v těch kampaních veřejné služby, které jsme začínali už my.

Jako poměrně významnou změnu na Kavčích horách teď vnímám tlak na to, aby vedoucí funkce zejména ve zpravodajství obsazovaly ženy. Nebyla chyba za vás, že vedoucí posty, zejména tedy ve zpravodajství a publicistice, byly v drtivé většině obsazovány muži?

Jsem přesvědčen, že v tom nemáte pravdu. Pojďte počítat se mnou. Martina Riebauerová, hlavní dramaturgie Událostí, komentářů a Interview. Andrea Majstorovičová, žena zodpovědná za Fokus a za Otázky Václava Moravce. Aneta Snopová, v tuhle chvíli nástupce Marka Wollnera, vedoucí kulturní rubriky Tereza Willoughby.

Kdybyste měl vypočítat muže, tak si myslím, že by vám ty prsty nestačily.

Já vím, jakým způsobem vypadá obsazení například porad v rámci zpravodajství, a vím, že ten poměr je přibližně šedesát ku čtyřiceti.

Vás nikdy netrápilo, že byste měl pocit, že ženy nejsou zastoupeny dostatečně, že v tom nejdete příkladem?

Ne, to zase nemáte pravdu. Ano, možná, když vezmeme striktně organizačně tu strukturu ředitelů na první úrovni, tak možná tam těch žen bylo míň, než jsem chtěl. Já jsem vždycky ale prosazoval, aby ženy byly součástí mého týmu. Protože si myslím, že je to správně a že ženy přináší jinou energii, jiný způsob myšlení i jiný způsob komunikace. Takže já za sebe musím říct, že jsem vždy hledal ženy k tomu, aby se mnou spolupracovaly.

Jde o to, jestli pro to byly dostatečně vstřícně nastaveny podmínky.

Když se podíváte na soubor lidí v mém nejbližším okruhu, a to jak na prvním i druhém stupni řízení, tak si myslím, že těch padesát na padesát tam najdete.

Zpravodajství je něco, co je pro veřejnost velmi viditelné, tak jestli třeba tam jste neměli jít mnohem více za vzor?

Možná ano, ale myslím si, že zase poučení z toho je, že jste slyšela vyjádření Petra Mrzeny, že chce tuhle věc nějakým způsobem posunovat. Na druhou stranu myslím si, že bychom to neměli dělat formou, že v momentě, kdy na některá místa už budeme mít příliš velké množství mužů, tak je budeme obsazovat pouze ženami jenom proto, že tam převáží ten gender. Já si myslím, že důležité jsou kvalita a znalost, ale jsem přesvědčený, že je správně ženám dávat příležitosti.

No to jsme my ženy rády…

Já jsem vždycky tuhle situaci prosazoval.

Jeden z dalších plánů, které má Jan Souček, se týkají webu iVysílání. Přišel s tím, že si umí představit, že přístup ke kompletnímu obsahu by v podstatě mohli mít jenom plátci koncesionářských poplatků. Jaká je to cesta?

To je koncept, který jsem začal razit ve chvíli, kdy jsme udělali inovaci iVysílání a k tomu vlastně celá ta rekonstrukce (webu) vede. Mělo by to fungovat tím způsobem, že umožní přístup všem. A v případě, že se budete chtít dostat k nějakým bonusům, dostat se hluboko do archivu, tak od vás ČT bude chtít, abyste prokázala, že jste plátcem televizních poplatků. A zároveň vám ČT bude schopna, pokud jí to dovolíte, doporučovat obsah, který by vás mohl zajímat. A to je cesta, kterou jsme nastavili a do které iVysílání v tuhle chvíli dobíhá.