Máme prezidenta, ale ústavu monarchie, říká právník

Pětikoalice se rozhodla utnout nekončící sněmovní debatu o korespondenční volbě. Nahrává jí i rozhodnutí Ústavního soudu o valorizaci penzí. Ten mimo jiné vzkázal, že opoziční obstrukce musí mít hranice. Jak toho koalice využije?

Hostem Ptám se já byl ústavní právník Marek Antoš.

Ústavní soud pod novým předsedou Josefem Baxou spolu se zamítnutím ústavní stížnosti hnutí ANO na omezení mimořádné valorizace penzí vyslal do Sněmovny jasný vzkaz. Opoziční hnutí ANO a SPD nemůžou na jedné straně hodiny a dny obstruovat a na straně druhé se dožadovat práva na nekonečnou debatu.

Právník Antoš ale upozorňuje, že obstrukce by neměly být normou: „Je to proces, který není racionální, který by takhle vypadat neměl, který v Evropě je výjimečný. Takhle prostě parlamenty v jiných zemích nevypadají.“

Z ústavního hlediska je podle něj také otázka, jestli by se po mandátu Miloše Zemana neměly upravit některé pravomoce prezidenta. „Pokud vláda nebyla politicky souhlasná s prezidentem, tak prezident výrazně komplikoval předsedovi vlády vytváření vlády. To všechno by se dalo nastavit mnohem pružněji, jasněji a rychleji. Máme v tomhle ohledu ústavu monarchie, nikoliv republiky, s prezidentem v čele, to není správně,“ myslí si Antoš.

Kde mají sněmovní obstrukce své hranice? A je důvod obávat se zavedení korespondenční volby?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vy jste před rokem, když vláda pomocí legislativní nouze protlačila přes Sněmovnu a Senát zpomalení valorizace penzí, říkal, že podle vás vláda jedná na hraně ústavnosti. Jste překvapen rozhodnutím Ústavního soudu? - Asi se nedá říct, že překvapen, protože okolnosti i změna soudce zpravodaje celkem nasvědčovaly tomu, že ten výsledek asi bude tento. Spíše je mi to možná líto. Protože mi přijde, že i když chápu, že Ústavní soud se rozhodl být zdrženlivý, tak tím vlastně minul příležitost dát najevo Poslanecké sněmovně a politikům, že by se měla udržovat nějaká pravidla. A že pokud jsou s nimi nespokojení, tak se mají změnit, ale ne je porušovat.

3:00 Sdílím pohled Ústavního soudu, že obstrukce, pokud by vedly k tomu, že není možné přijmout zákon, jsou ve své podstatě nedemokratické. Že prostě není možné dovolit menšině, aby úplně zablokovala většinu v jejím právu přijímat zákony nebo přijímat jiná rozhodnutí. Že kvůli tomu děláme volby, abychom rozhodli, kdo má tu většinu, a ten pak musí mít možnost ji uplatnit.

4:00 Problém je podle mě v tom, že pokud opozice provádí obstrukce a Ústavní soud dokonce výslovně říká, že na to má právo, že to je legální nástroj a vláda na to zareaguje tím, že poruší jednací řád a přijme nějaké mimozákonné opatření k tomu, aby tu obstrukci zlomila, tak Ústavní soud v takové chvíli řekne, pokud měli dost času se vyjádřit, tak nám vlastně nevadí, že došlo k porušení pravidel. Protože my nejsme strážce zákonnosti, my nejsme strážce jednacího řádu, my jsme o úroveň výš, my řešíme jenom ústavnost. A pokud tam bylo dost času, tak i když došlo k porušení jednacího řádu, tak je to vlastně v pořádku. To vlastně v důsledku vede k tomu, že ta hra se takhle povede pořád. (…) Mně by přišlo mnohem lepší, kdyby se dohodli, že ta pravidla jsou nepoužitelná, že se podle nich nedá reálně fungovat. A domluvili by se na pravidlech nových, která budou dodržovat.

6:00 Z tohoto pohledu nemá Babišova opozice co vytýkat té vládní většině, protože dělala to stejné, když měla sněmovní většinu v minulém období.- A naopak, je třeba říct. Nemají si co vyčítat, ale výsledek je podle mě proces, který není racionální, proces, který podle mě voliče nemůže bavit, proces, který by takhle vypadat neměl, proces, který v Evropě je výjimečný, takhle prostě parlamenty v jiných zemích nevypadají.

7:00 A může se vláda podle vás spolehnout na to, že když dnes tu debatu o korespondenční volbě ve Sněmovně utne, že jí to opět u Ústavního soudu projde? - Dá se předpokládat, že pokud by Ústavní soud rozhodoval o té otázce ve složení, které bude podobné, tak se asi bude držet toho svého současného zdůvodnění. Čili mně se zdá, že pokud to vláda udělá, tak pravděpodobně nenarazí. Vždycky záleží samozřejmě na konkrétních okolnostech, a to zdůraznil i Ústavní soud ve svém odůvodnění.

8:00 Když se ještě vrátíme k obstrukcím, je tedy v Evropě nebo v nám kulturně blízkých západních zemích obdobná situace, která by umožňovala to, aby Tomio Okamura nebo Andrej Babiš nebo kdokoliv další řečnili během sněmovních obstrukcí 11 hodin? - Shodou okolností se teď účastním evropského projektu, který se jmenuje v českém překladu Parlament a pojem času. Před Vánoci jsme měli konferenci v Lille, kde jsem byl, a tam jsme se vzájemně obohacovali poznatky o svých parlamentech. - Vyhrál jste?  - Bylo to zajímavé, protože jsem prezentoval to, jakým způsobem se u nás hospodaří s časem. A  to, jak velký důraz je kladen na práva individuálního poslance, to, že každý jednotlivý poslanec má právo v zásadě kdykoliv vystoupit, v rámci rozpravy nejsou žádné časové limity pro kluby a tak dále. A moderátor, když to poslouchal, tak se pak rozhlédl po sále a říká: „Je tady někdo, u koho ten parlament funguje podobně?“ A nikdo se nepřihlásil. - To jste ani neříkal těch 10, 11 hodin. - Tehdy to nebylo 11, ten rekord Tomio Okamura neměl. Ale ten rozdíl je v tom, že drtivá většina parlamentů v Evropě prostě nějak hospodaří s časem tak, aby ta diskuze měla racio. Podívají se na návrh zákona, řeknou: tohle je důležitý zákon, tomu budeme věnovat třeba pět hodin času a podíváme se na to, jak máme složené poslanecké kluby, opozice má zhruba půlku času, vláda má druhou půlku, nějak to rozdělíme.

13:00 A myslíte, že se u nás tedy neschyluje ke změnám? - Zdá se mi to nepravděpodobné, přijde mi, že ten zájem z obou stran není moc silný. A po tom včerejším rozhodnutí Ústavního soudu bude ještě slabší, protože vláda, pokud nějakou motivaci mohla mít, tak tímhle rozhodnutím určitě je oslabená.

16:00 Je na zavedení korespondenční volby něco protiústavního, rizikového? - Korespondenční hlasování je naprosto běžná součást volební procedury v drtivé většině evropských zemí. To znamená, kdyby to byl takový problém, tak by to pravděpodobně ty ostatní státy nezaváděly nebo by to zrušily. Čili mi připadá, že ta hrozba je strašně zveličována. Zároveň musím připustit, že část těch argumentů, které se ozývají, mají svoji váhu. Je samozřejmě pravda, že korespondenční hlasování přináší určitá rizika pro volební proces. A ta rizika jsou spojená s tím, že se minimálně u části voličů, byť by to byla asi malá část, přenese samotný hlasovací akt do nekontrolovaného prostředí.

17:00 Riziko nějakého zneužití je tam taky, ale je vyváženo tím, že tím umožníme hlasovat i někomu, kdo by jinak neměl šanci do volební místnosti přijít a neměl by šanci hlasovat. Čili jinými slovy se vědomě vzdáváme určité části kontroly nad tajností hlasování v zájmu toho, aby všichni mohli hlasovat, čili v zájmu rovnosti a všeobecnosti volebního práva.

Alternativou je, že tihle voliči nebudou hlasovat vůbec, to znamená, že pokud pro ně to současné hlasování v zahraničí je spojeno s tak velkými překážkami, že to prostě nejsou ochotni dělat, tak je vlastně fakticky vyřazujeme z volebního procesu. A pokud mám vážit tyhle dva problémy proti sobě, a to je to, co v ústavním právu typicky děláme, že se snažíme vyvažovat ústavní hodnoty a naplnit je všechny v co největší možné míře, tak se mi prostě zdá, že je pořád lepší nést tohle malé riziko týkající se tajnosti, než těm lidem říct, že prostě vůbec nemůžou hlasovat.

26:00 Ministr financí Zbyněk Stanjura dnes zmínil, že by chtěl do konce volebního období zkusit zavést ústavní zákon o dluhové brzdě. Občas se to v politické debatě opakuje, je to potřeba? - Jsem přívrženec ústavních brzd zadlužování. Záleží ovšem na konkrétní podobě. Problém, který podle mě máme v demokracii, je, že zadlužování má přirozenou tendenci. V době, kdy se všem daří, máme tendenci hospodařit se státními rozpočty ne úplně přísně, nesplácet minulé dluhy, ale říkat, že je to dobré, už se víc nezadlužujeme, takže to stačí. Ale pak zákonitě vždycky přijdou i ty špatné časy. Kdyby ta dluhová brzda byla nastavená tak, že by limitovala takzvaný strukturální rozpočet, to znamená, že by žádala, aby i v těch dobrých dobách byly přebytkové rozpočty a tím jsme si vytvářeli rezervy, respektive spláceli ty minulé dluhy, abychom potom v horších časech mohli jít do minusu, tak to by mi dávalo hluboký smysl.

30:00 Potřebujeme v současné době nějakou hlubší úpravu ústavy? - Jednu věc, a to je postavení prezidenta. My jsme za posledních 20 let viděli spoustu situací, kdy prezident republiky zejména svým blokováním nebo nečinností mohl výrazně komplikovat chod ústavního systému. Diskutovalo se i o možných změnách. Teď v posledním roce to nevidíme. Prezident Pavel podle mě hraje roli ústavně omezeného prezidenta, čili nevytváří problémy v ústavním systému. A všichni jakoby zapomněli, že ten problém tady existuje. Já myslím, že naopak v okamžiku, kdy máme prezidenta, který hraje podle pravidel, tak bychom měli myslet dopředu a měli bychom třeba i s využitím toho prezidenta – možná by to mohla být dokonce jeho vlastní agenda – diskutovat o možnostech, jak jeho postavení změnit. Abychom preventivně zabránili tomu, že se ta situace zase vrátí.

31:00 Co by se přesně mělo změnit? - Úplně nejdůležitější by bylo vrátit do původního stavu nebo nějak změnit směrem k původnímu stavu podmínky pro podání ústavní žaloby na prezidenta. Až do roku 2013, kdy došlo k zavedení přímé volby prezidenta, platilo, že ústavní žalobu pro hrubé porušení ústavy nebo pro velezradu podával sám Senát obvyklou obyčejnou většinou svých členů. To se změnilo výrazným způsobem současně se zavedením přímé volby.

31:30 Druhý krok podle mě by byl precizovat to, jakým způsobem vypadají kompetence prezidenta republiky ve vztahu k vládě a k jejímu vytváření. Víme, že problémy, které nastávaly, byly, že pokud vláda nebyla politicky souhlasná s prezidentem, tak prezident výrazně komplikoval předsedovi vlády vytváření vlády. Dlouho to trvalo a tak dále. To všechno by se dalo nastavit mnohem pružněji, jasněji a rychleji. Máme v tomhle ohledu ústavu monarchie, nikoliv republiky s prezidentem v čele, to není správně.