Kalousek: Životní standard klesne všem. S tím nikdo nic neudělá

Česko už několik měsíců tíží dvouciferná inflace, rostou náklady na život i výdaje státu. Vláda se snaží peněženkám Čechů ulevit, jenže by zároveň měla na uzdě držet i státní rozpočet. Lze pomáhat lidem a zároveň šetřit?

Hostem speciálního vysílání Ptám se já: Kolik nás budou stát současné krize? z Kasáren Karlín byl exministr financí a bývalý šéf TOP 09 Miroslav Kalousek.

Inflace se nebezpečně blíží dvaceti procentům, cena nafty a benzinu 50 korunám za litr a úroky na hypotékách sedmi procentům. Mezi lidmi sílí obavy z dalšího vývoje ekonomiky, ostatně poslední index spotřebitelské důvěry vykázal pokles na nejnižší čísla za posledních dvacet let. „Nečekají nás lehké časy, ale nikdy nebude tak zle, abychom se z toho nedostali, když nepropadneme panice a nebudeme si nic nalhávat a chtít nemožné,“ řekl ve speciálním vysílání Ptám se já Miroslav Kalousek.

Vláda sice situaci řeší záchrannými balíčky, kterými chce lidem kompenzovat rostoucí náklady, jenže ekonomové upozorňují, že i taková politika se musí změnit, protože je nutné vylepšit hlavně stav veřejných financí a zastavit rostoucí tempo zadlužování. S tím souhlasí i někdejší předseda TOP 09 – podle něj je největším problémem strukturální deficit: „Tedy když nejste v normálních časech z daní, které vyberete, schopni ufinancovat stát. U nás je to každoročně asi 220 miliard korun,“ vysvětlil s tím, že vládě nezbývá než tento deficit snižovat, jinak hrozí, že se stát dostane do potíží.

Podle Kalouska udělala současná pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti, pozn. red.) chybu třeba v tom, že sáhla po plošné pomoci lidem, jako byl pětitisícový příspěvek na dítě nebo snížení spotřební daně na paliva. „Inflaci nemůžete držet jinak než restrikcí – jak měnovou, tak finanční. Když budete lidem kompenzovat peníze, tak bude inflace trvat déle. To je ale politicky nepopulární,“ kritizoval současný kabinet.

Jaké kroky by tedy vláda měla v současné ekonomické situaci podnikat? Měl by stát přijít s reformami, úspornými opatřeními a lidem dál ubírat z peněženek?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co zaznělo v rozhovoru:

1:00 – Nečekají nás lehké časy, ale nikdy nebude tak zle, abychom se z toho nedostali, když nepropadneme panice a nebudeme si nic nalhávat a také nebudeme chtít nemožné. To, co občas slýchám z opozice nebo i v hospodě, co by si lidé přáli, aby vláda dělala, pokládám za nemožné, to bychom si tu budoucnost zkazili.

2:00 – Musíte uklidnit ty, kterým hrozí propad do chudoby – to může být až 20 % domácností. Není ale možné kompenzovat všechno všem a to je třeba jasně říci. Chudoba je relativní pocit. Skutečně chudý jsem, když mám omezený přístup k jídlu, k teplu, k oblečení, ke vzdělání, ke zdravotní péči. Pokud v té situaci nejsem, tak prostě nejsem ohrožen chudobou. A to, že se nám všem sníží životní standard, je fakt, se kterým nikdo nic nemůže udělat, pokud nechce zruinovat veřejné rozpočty.

3:00 – Vláda musí uklidnit ty, kteří skutečně chudobou ohroženi jsou, ale nesmí podléhat tlaku pomáhat všem. Proto jsem byl proti pětitisícovému příspěvku do každé rodiny. To je krok, který by vláda v téhle situaci dělat neměla.

4:00 – Jsem rád, že vláda nepodlehla tlaku na snižování cen – ať už DPH, nebo administrativní regulací, protože každé opatření je dočasné a pak vám ceny zase vyletí. Tu inflaci pak budete prožívat déle. Teď máme naopak šanci, že po tomhle šoku se ty ceny ustálí. Ty ceny se ale nevrátí zpět na úroveň roku 2020, je ale šance, že se ustálí, a máme šanci na to, že začneme zase normálně růst.

5:00 – S expremiérem Mirkem Topolánkem jste zveřejnili v Hospodářských novinách 10 rad Fialově vládě ke konsolidaci veřejných financí. Proč? Vláda má dva problémy. První jsou mimořádné výdaje – ať už souvisely s covidem, nebo s válkou na Ukrajině. Tyhle výdaje ale ospravedlňují deficit a nejsou nijak zvlášť nebezpečné, protože s mimořádnou situaci skončí výdaje. Ale je tu i obrovský strukturální deficit – tedy kdy nejste v normálních časech z daní, které vyberete, schopni ufinancovat stát. U nás je to každoročně asi 220 miliard korun. (…) To nesouvisí se žádnou mimořádnou situací, to souvisí výhradně s rozpočtovým populismem. Zvyšovaly se výdaje, aniž by někoho zajímalo, zda je to kryto příjmy, a snižovaly se daně, aniž by vůči tomu někdo snížil výdaje. Je to populární, ale těch 220 miliard je neúnosných. Přes 90 % příjmu státu pohltí povinné výdaje a pak nemáte z čeho financovat všechno ostatní a musíte si půjčovat.

8:00 – Nelze to léčit jinak, než že bude obrácený chod – někdo méně dostane a jiný více zaplatí. Samozřejmě musíme pomáhat lidem ohroženým chudobou, ale nemáme právo ten deficit zároveň nelikvidovat.

9:00 – Čeká nás také obrovský demograficky problém, kdy začnou po roce 2030 odcházet do důchodu silnější ročníky a slabší ročníky za nimi nebudou schopny udržet v rovnováze bez reformy systém penzijního pojištění a zdravotní péče. I proto nemůžeme každoročně klopýtat s tak velkým strukturálním deficitem.

10:00 – Inflaci nemůžete držet jinak než restrikcí – jak měnovou, tak finanční. Když budete lidem kompenzovat peníze, tak bude inflace trvat déle. To je ale politicky nepopulární. Rád to přirovnávám k pastě na zuby – zkuste ji večer vymáčknout na kartáček a pak to zkuste nacpat zpátky. Odpovědná vláda to musí udělat co nejdříve, protože do příštích voleb jsou tři roky a do té doby má šanci přesvědčit veřejnost, že to mělo smysl a bylo to pro její budoucnost.

13:00 – Rozumná vláda by nikdy neschválila pětitisícovku na dítě. Ani korunu padesát na motorová paliva, to byly vyhozené 4 miliardy. Když to spočtete, celkem je to 13 miliard nesmírně neefektivně utracených. Vláda z těch omezených prostředků by měla dbát na to, aby ta opatření byla maximálně efektivní. Tahle byla neefektivní a populistická.

15:30 – Vláda si od toho asi slibovala nějaké politické body. To je ale přílišný optimismus – s tvrdými populisty nemůžete bojovat měkkým populismem. Ať dáte cokoliv, populista typu Andreje Babiše řekne, že dá desetkrát tolik, a voliči mu to věří. Voliči jako já, kteří jsou odpovědní, jsou naopak smutní, když jejich vláda dělá takhle populistické kroky. Tu politickou výhodu tam nevidím.

17:30 – Když řeknete kdekoliv, že se musí šetřit, všichni s vámi souhlasí. Ale když to začnete aplikovat a lidí se to dotkne osobně, tak i pravicový volič řekne: „Cože, na mě taky? Šetřit se musí na těch druhých, mně se musí přidat.“

18:00 – Lidé budou mít na podzim obavy, řada rodin se dostane do skutečných potíží. Neumím si představit, že téma prezidentských voleb bude jiné než ekonomická a sociální situace, přitom to není vůbec prezidentská agenda. Já bych lidem nedokázal slíbit, že bych jim jako prezident zajistit levnější elektřinu. Obávám se, že ti, co kandidují a budou chtít dostat přes 50 %, jim to nějakým způsobem slibovat budou muset.