Narazili jsme a budeme dlouho dřít po dně, říká Rafaj k demografickému vývoji

Průmyslová výroba v červnu v meziročním srovnání klesla, průmysl se dál potýká se slabou poptávkou a zůstává v recesi. Pokles si připsalo i stavebnictví. Co nás pořád brzdí?

Hostem Ptám se já byl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

Tuzemský průmysl je dál v útlumu. Firmy trápí hlavně nedostatečná poptávka a ceny energií. Průmyslová produkce v Česku v červnu zrychlila meziroční pokles na 3,4 procenta, v květnu se snížila o 3,2 procenta. Analytici očekávají mírný pokles průmyslu za celý letošní rok.

„Čísla jsou o něco horší, než jsme si přáli a než jsme očekávali. Na druhé straně odráží logicky to, co se v ekonomice a na trhu děje,“ komentoval data Českého statistického úřadu prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

Zároveň ale neztrácí optimismus. Jsou totiž odvětví, kterým se daří. „Je to třeba automobilový průmysl, farmaceutický průmysl nebo elektrotechnický průmysl. Takže nemůžeme paušalizovat na celou ekonomiku,“ upozornil Rafaj. A odmítl, že by byl český průmysl v zásadní recesi.

Jaké překážky by průmysl potřeboval odstranit, aby se mu začalo dařit? Jaký dopad bude mít na firmy „český Green Deal“? A kdy začne z českého hospodářství přicházet více dobrých zpráv?

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jste těmi posledními čísly překvapen? Nebo jste to čekal? – Čísla jsou o něco horší, než jsme si přáli a než jsme očekávali. Takže jsou skutečně negativnější, než bychom potřebovali, aby se česká ekonomika a vůbec český průmysl vyvíjely.

1:30 Na druhé straně si myslím, že ta čísla odráží logicky to, co se v ekonomice a na trhu děje. V první řadě si musíme uvědomit, že obecně situace je nepřehledná a nejistota na trzích přebývá. Přestože vidíme, že inflace je na přijatelné úrovni, respektive na inflačních cílech, které například Česká národní banka očekávala. Do jisté míry i Evropská centrální banka. A na to reagují centrální banky.

2:00 Takže cena peněz na to tolik nereaguje. A proto zejména například ve stavebnictví vidíme, že je stále ještě zatažená brzda. Jelikož zákazník, investor, který využívá ke svým projektům i půjčené peníze, stále musí počítat s drahými penězi, které na trhu jsou. Dokud ty nebudou dostatečně reagovat i na pokles kroků centrálních bank, tak například ve stavebnictví nemůžeme očekávat, že se výrazněji oživí.

4:00 Kdy by se situace ve stavebnictví mohla zlomit? – Je otázka, jestli by konečný zákazník byl ochotný takhle draze (za současných cen) kupovat. Zdá se, že zákazník radši vyčkává. Vidíme to, že spotřebu umisťuje jinam, například do cestování nebo nižších výdajů. A propisuje se to do dalších věcí, vidíme stejný efekt drahých peněz i ve firmách. Dokud se tohle nezmění, tak se neroztočí růstová spirála.

5:00 Tento týden jsme to velmi intenzivně viděli ve Spojených státech. Jedním z důvodů, proč tak prudce propadly akcie a celý trh byl znervóznělý a obával se možného nástupu recese, je právě to, že americká centrální banka nesnižuje úrokové sazby. Tím pádem nedává naději, že by byly levnější peníze pro investiční projekty.

6:00 Je namístě, aby Česká národní banka ještě výrazněji snížila úrokové sazby? – Kdybyste se mě na to zeptala ještě před měsícem a půl, tak bych byl poměrně silný kritik České národní banky, kdy jsem se vyjadřoval i veřejně k tomu, že by měla velmi rychle reagovat. Dnes je mince na straně finančních institucí, které nezareagovaly. Respektive zatím u nich nevidíme, že by automaticky klesala hodnota nabízených peněz u finančních institucí. Chápu, že i ony jsou opatrné a vytváří si polštáře, ale potom jsme v začarovaném kruhu a ekonomiku nerozjedeme.

8:00 Jsou tady také další dva fenomény (které brzdí ekonomiku). A to je cena energií. A druhý fenomén, dlouhodobější, který nás tady bude provázet jako strašák, je nedostatek zaměstnanců. Protože firmy nemůžou růst. A potom je tady ještě evropský vliv – a to je obrovská regulace, která dusí možný vývoj.

12:00 Vláda v červenci odložila schvalování „českého Green Dealu“, zjednodušeně tří dokumentů: politika ochrany klimatu, vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu a pak také státní energetická koncepce. Vy jste se proti tomu také vymezovali. Jaká rizika jsou s tím z vašeho pohledu spojena? – Celá ta debata ukazuje, jací jsou Češi lůzři v celé té evropské debatě. Protože zatímco my se tady o tom bavíme v polovině roku 2024, tak klíčové momenty nastávaly před třemi, možná čtyřmi lety, kdy se ten koncept budoval a nastavoval a kdy jsme to tady prospali. A když třeba Svaz průmyslu a dopravy na to zásadně upozorňoval v celospolečenské debatě, tak to nikoho nezajímalo. A takhle je to téměř se vším, s veškerou regulací, která přichází z Bruselu.

12.30 Strašně se tady divíme, ale ten závazek je daný. Na tom se evropské státy shodly, včetně Česka. Teď se bavíme jenom o tom, jak jej naimplementovat, aby co nejméně bolel.

13:00 Problém těch tří dokumentů, které byly předloženy i na tripartitu a následně i do vlády, byl v tom, že jsou naprosto komplexní s obrovskými dopady do nákladů firem a domácností a byly šity tak horkou jehlou, že neměly prostor pro velmi důslednou debatu a domyšlení všech efektů.

15:00 Straší se tím, že nás to zavazuje ke zdražení benzinu, ale tyto dokumenty jsou vnitřní a rámcové a nejsou legislativně závazné. Měly by nastavovat jakousi cestu. (…) Nám jako průmyslu nejvíc vadí, že když se bavíte s těmi, kteří ty dokumenty připravují, tak jsou tam celé kapitoly nebo některé dílčí body, kde vám autoři těch dokumentů nejsou schopni říct, jaké budou dopady. Prostě splnili svůj úkol a udělali si fajfku.

15:30 Chceme překlopit Green Deal do realistického dealu. Do nějaké dohody, která je dosažitelná, která nás zásadním způsobem nepoškodí. (…) Proto za Svaz průmyslu a dopravy nejsem úplně zklamaný z toho, že by ty dokumenty v Česku nebyly schváleny. Naopak nám to dává určitý prostor pro to, abychom si ještě udělali domácí úkol a dokončili nástroje a body, kde jsme si neřekli férově, jaké budou důsledky a jestli to je vůbec dosažitelné.

18:00 Jaký je váš výhled do budoucích měsíců? I s ohledem na vývoj v Německu, s jehož ekonomikou je ta naše provázaná. – Abychom tady nemluvili jenom negativně, máme celou řadu sektorů, která i kupodivu, přestože třeba právě v Německu se nedaří tak dobře, tak v Česku se daří. Je to třeba automobilový průmysl, farmaceutický průmysl nebo elektrotechnický průmysl. Takže nemůžeme paušalizovat na celou ekonomiku. Ale aby se celková čísla zlepšila, tak potřebujeme, abychom dosáhli snížení cen peněz. A druhá oblast je cena energií.

20:00 I přesto, že v Evropě ceny energií klesají, Česko je jedním z nejpomalejších států. A to právě tím, že vláda se rozhodla zvyšovat daně nebo poplatky firmám právě v oblasti cen energií. Tím pádem efekt toho snižování utlumuje a ceny energií v České republice pro firmy jsou jedny z nejvyšších. Takže bych očekával, že vláda dotáhne to, na čem se s námi částečně dohodla. Tedy že i dále sníží například poplatek za obnovitelné zdroje na úroveň roku 2021 tak, aby dál nezatěžoval firmy.

23:00 Myslím, že můžeme stimulovat českou ekonomiku ještě něčím, co rovněž není úplně pozitivním výsledkem téhle vlády, a to je větší podpora výzkumu a vývoje. (…) Skutečně nemohu říct a nevidím to, že by výzkum a vývoj byly pro tuhle vládu prioritou.

27:00 A co se týče trhu práce? – Zaznamenali jsme pozitivní posuny, máme navýšené kvóty do některých zemí a máme i odpovědné zaměstnavatele, kteří jsou ochotni si vzít větší balík zahraničních pracovníků, vybrat si je v té zemi, zaručit se za ně i z hlediska jejich ubytování a tak dále. Je to například program Indonésie, který výborně funguje plzeňské Škodě. Nebo máme zajímavě rozvinutou spolupráci s Filipínami. V mnoha firmách se také intenzivně pracuje na významném navýšení kvót pro zahraniční studenty.

28:00 Vládě mohu vytknout, že se nesoustřeďuje na programy adaptace zahraničních lidí v Česku. Nejvíc se to projevilo u Ukrajiny. Já jsem byl velký kritik a nakonec se to potvrdilo. My jsme ani u tak blízkého národa, jako jsou Ukrajinci, nedokázali vytvořit adaptační program, zejména masivní jazykové vzdělávání, které by pomohlo ty lidi adaptovat na český trh.

29:00 Sliboval jste si od příchodu obrovského množství ukrajinských uprchlíků větší posílení českého trhu práce? – Matematika je neúprosná. Byl jsem jedním z prvních před pěti šesti lety, který upozorňoval, že když se podíváte na demografický vývoj, tak nás čeká katastrofa z hlediska národního hospodářství. A nikdo to nevnímal. Stejně jako když někdo na začátku upozorňoval, že bude problém s počty gymnázií pro určité ročníky. Prostě matematika není v Česku oblíbená ani mezi politiky, ani často mezi novináři. A proto prostě dlouho ignorují čísla. Až do chvíle, než ta loď narazí. Narazili jsme a budeme ještě dlouho dřít po dně, protože než se ročníky vyrovnají, bude to trvat ještě přes 15 let.

29:30 Injekce ukrajinských zahraničních pracovníků byla velmi důležitá. Nicméně v době, kdy přicházeli, jsme tady měli 350 tisíc volných pracovních míst. Bylo to po covidu, kdy například celé hotelnictví či restauratérství byly bez zaměstnanců, kteří odešli během covidu pryč, a kdyby ukrajinští zaměstnanci nepřišli, tak mnohé pražské hotely by ani neotevřely.

32:00 Nemyslím, že český průmysl je v nějaké zásadní recesi. Znám celou řadu českých firem, kterým se daří, a já jim za to děkuji a gratuluji. Děkuji, že jsou dále tahouny. A samozřejmě přeji těm několika segmentům, které narazily, ať už kvůli drahým penězům, nebo drahým energiím, aby tu dobu překonaly a zase byly tahouny ekonomiky, jako tomu bylo v minulosti. Takže nejsem pesimista. Je to pozitivní trajektorie, kterou dnes vnímáme. A doufejme, že žádné z globálních kroků, které by mohly nastat, toto nezvrátí.