Žijeme nad poměry a nechceme si to přiznat, říká šéf Svazu průmyslu

Česká ekonomika zůstává poslední v Evropě, která se ještě nedokázala vrátit na předcovidovou úroveň. Ke špatným číslům se přidaly zprávy o možném strmém růstu cen za energie v příští roce. Bude muset stát firmám opět pomáhat?

Hostem Ptám se já byl prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj.

Ceny energií příští rok nejspíš zdraží. Stát už na ně totiž nebude doplácet. Energetický regulační úřad (ERÚ) v souvislosti s tím oznámil, že musel do regulační složky energií pro příští rok promítnout zvýšené náklady na služby energetických soustav, včetně podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Pro domácnosti úřad navrhuje meziroční růst regulované složky elektřiny o 71 procent, u plynu zhruba o 39 procent. Ještě výraznější by mělo být zvýšení pro velké odběratele. To začali okamžitě hlasitě kritizovat jak opoziční politici, tak zástupci průmyslu.

Bouři protestů začal uklidňovat premiér Petr Fiala (ODS) s tím, že koncové ceny energií v příštím roce stoupnou oproti letošku maximálně o jednotky procent: „Cena silové elektřiny neustále klesá, lidé tak budou platit převážně jako letos, nebo maximálně v průměru o jednotky procent více. Žádné navýšení o desítky procent nehrozí, žádné drastické navýšení cen energií se nekoná a každý, kdo říká něco jiného, tak lže a šíří paniku.“

Jak náročnou situaci před sebou tuzemské podniky mají? A kdy se nám konečně podaří odrazit ode dna?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jakou očekáváte coby zástupce průmyslu příští rok cenu energií? – Musíme rozlišit, co bude dělat cena komodity jako takové a jak bude vláda dál svými poplatky zdražovat celkovou cenu. To, o čem teď hovoříme a víří celou společností od úterního oznámení ERÚ, co zamýšlí s poplatky, tak to by samozřejmě mohlo v mnoha případech i celkové náklady zdražit. Protože zejména pokud firma dneska byla na spotové ceně a její celková cena nebude klesat dolů, tak takhle dramaticky by se mohla zejména firmám na vysokém napětí a velmi vysokém napětí cena energií zdražit nebo poplatky zdražit a to by zdražilo i tu celkovou částku. Vedle toho se musíme taky podívat, co dělají země kolem nás, ty jdou víceméně opačným směrem.

2:30 A dokázal byste alespoň rámcově říct, jaké by bylo to finální zdražení zhruba v procentech? – Rozliším to u těch samotných poplatků. U firem, které jsou na vysokém nebo velmi vysokém napětí, by samotný poplatek mohl vystoupat oproti úrovni roku 2021, to znamená předtím, než stát odpouštěl ty poplatky, i o 250 procent nahoru, jsou takové firmy. Potom v celkové ceně by se to mohlo projevit třeba nárůstem 20 až 30 procent. Máme takové případy, víme o těch firmách, kde prostě mohou platit klidně o 20, 30 i více procent více v daném roce. – Máte představu o tom, kolik to v porovnání s tím bude třeba pro jednotlivce, pro koncové spotřebitele, pro domácnosti? Předpokládám, že ten skok nebude tak velký. – U domácností se dá očekávat zdražení ročně v jednotkách tisíc korun, samozřejmě záleží, jakou spotřebu ta domácnost má. Pokud se bavíme o spotřebě 2,5 megawatthodiny za rok, tak to může být kolem tří až čtyř tisíc korun na domácnost.

4:00 Na rozdíl od domácnosti firmy většinou zůstaly na spotových cenách. Ty spotové ceny klesaly už v letošním roce dolů a nedá se předpokládat dramatický pokles v příštím roce, v tomto případě domácnosti ten pokles můžou mít razantnější. (…) My to nakonec vidíme, že domácnosti se v těchto dnech nebo i v posledních měsících dozvídají od svých dodavatelů, že se jim snižuje cena právě proto, že tu komoditu jejich dodavatel nakupuje za levnější ceny. Takže my jsme trošku v jiných režimech.

5:00 Bude průmysl chtít nějakou pomoc ze strany státu? Protože vy už s vládou jednáte. – My nechceme žádnou pomoc, my chceme pouze to, aby stát při svých opatřeních nezatěžoval firmy novými poplatky, které tady v minulosti nebyly. Když ministr financí oznamoval v polovině roku 2022, že přestaneme dočasně platit poplatky za obnovitelné zdroje, tak říkal, že ten koncept vrátí zpátky na konci roku 2023. S tím počítaly firmy. Ale to, co přináší současná vláda, mění kompletní koncept toho výpočtu a energeticky náročné firmy budou postiženy mnohem více, než bývaly v minulosti. Je to jenom o tom, aby si vláda uvědomila, že nejde donekonečna zvyšovat nejrůznější daně a poplatky.

7:00 O jaké částce se bavíme? Kdyby to na sebe měla převzít vláda, platil by to stát a bylo by to v tom režimu roku 2021? – Co se týče poplatku za obnovitelné zdroje, tak tam hovoříme o sedmi miliardách korun. To je to, co by vrátilo zase to rozložení tak, jak fungovalo devět let od roku 2014. Tak jak to má i Česko nakonec notifikováno s Evropskou unií. My v podstatě jdeme dělat něco nového, co tady předtím nefungovalo. Pak tady máme druhou kapitolu, kterou nazýváme regulované složky, kde se projevují rezervovaný výkon nebo ty rezervy, které platíme, ztráty na sítích a investice, které jdou do těch sítí. A to je samotná kapitola a tou se musíme zabývat ještě více do budoucna, protože pokud budeme chtít investovat do rozvoje našich sítí, tak to nemůže automaticky znamenat, že tím budeme zdražovat energii.

8:00 Pokud bychom měli zajistit návrat úrovně na rok 2021, případně i lehce zvýšený o inflaci, tak by měl Energetický regulační úřad dostat od státu o 36 miliard více. Pokud se budeme bavit pouze o tom, že alespoň zajistíme znovu koncept výpočtu poplatků za obnovitelné zdroje, jako tady byl do roku 2021, tak by to bylo sedm miliard. (…) Samozřejmě chápeme, v jaké situaci je stát, ale domníváme se, že u poplatku za obnovitelné zdroje tady není důvod pro to, aby to stát nevrátil na ten koncept, který tady existoval do roku 2021, na to, co si stát sám notifikoval v Bruselu.

10:00 A co argumenty, které v té debatě zaznívají, že průmysl to unese? Protože po tom energeticky velmi náročném minulém roce, kdy stát průmyslu pomáhal, tak mnohé průmyslové firmy vykázaly velmi vysoké zisky. – Za prvé pokud tady byly nadprůměrné zisky, tak tady byl taky nadprůměrný výběr z daní, který přispěl státu a přispěl i ministru financí, takže nakonec i letošní schodek možná bude nižší, než se vůbec předpokládal. A je to právě na základě výběru daní. Za druhé u firem, které jsou na tom velmi vysokém napětí a vysokém napětí, o kterých se teď bavíme, ten plošný koncept takto nefungoval. Zastropování energie u nich bylo pouze pro případ, že se dostávaly do horší ekonomické situace, takže celá řada firem, o kterých tady hovoříme, že se jim dařilo, vůbec žádný strop nečerpala a neměla možnost tu dotaci čerpat. Ano, vztahovalo se na ně odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje. Ale zvyšování nad tu úroveň pro tuhle kategorii firem je zvláštní.

11:00 Proč si myslíme, že český průmysl je odolnější než německý, slovenský, skandinávský nebo podobně? Protože když se podíváte v Německu, vláda nadále odpouští pro firmy poplatky za obnovitelné zdroje. Slovensko je snížilo. A vidíme obdobný proces v Polsku. Něco podobného se diskutuje ve skandinávských zemích. Všichni si uvědomují, že už tak mají firmy v Evropě zhoršenou globální konkurenceschopnost, protože energie pro nás jsou dražší než na globálních trzích. A zatěžovat je ještě dále nejrůznějšími poplatky je prostě podkopávaní vlastní konkurenceschopnosti. Tady se musíme naučit na to dívat, jako se na to dívá západní Evropa. Například v Německu je ta odpověď jasná. Při každé krizi říkají: „V prvé řadě musíme zajistit výkony firem, které vydělávají, zaplatí nám daně a zaplatí mzdy.“

13:00 Ale za té situace stavu veřejných rozpočtů, v jakém schodku jsou, tak jak to řešit? – Neveďme tady debaty typu, jestli to průmysl utáhne, nebo neutáhne. To je jako s tou žábou, jak ji budete vařit pomalu v horké vodě. Tady probíhá těžký konkurenční boj v celé Evropě, v celém světě. Vidíme tady už dnes, jak se do Evropy šinou levné výrobky odjinud, právě ovlivněné tím, že jsou nejrůzněji dotované. Musíme hlídat, jestli neznevýhodňujeme české firmy a v tomto konkrétním případě u těch poplatků je prostě znevýhodňujeme a zhoršujeme jim soutěž. Musíme se rozhodnout, jestli máme touhu vybírat daně od úspěšných firem, anebo se tady dívat na neúspěšné firmy. V našem zájmu je, aby tady byly úspěšné firmy.

14:00 Když se ptáte, kde na to vzít – vláda například zvýšila daň z příjmu právnických osob a vyčerpá od nás dalších 22 miliard korun a dnes říká, že máme platit i další poplatky na energiích. Někde se ten strop musí najít i za cenu, že se tady nebudeme být do prsou, jak dokonale dokážeme zachránit státní rozpočet. To jsme tady zažili už v roce 2008, 2009, kdy jsme za každou cenu chtěli šetřit a pak jsme tady zablokovali výstavbu infrastruktury a dnes sklízíme ovoce.

15:30 Z druhé strany, jak se ale průmyslu daří posouvat do budoucna? A teď myslím ve smyslu snižování energetické náročnosti? – Jestliže stát na jedné straně říká: „Ty, ty, ty, ty se máš daleko rychleji modernizovat,“ ale zároveň té konkrétní firmě vezme 600 milionů ročně, nově na poplatcích za obnovitelné zdroje, které by mohla investovat do té transformace, tak tomu nerozumím. Protože zrovna právě v tuto chvíli si Německo schválilo snížení daně pro firmy, které procházejí zelenou transformací. My si musíme rozhodnout, co vlastně jako země chceme, jestli chceme tady průmysl, anebo nechceme.

17:00 Amerika, Čína, Indie a tak dál, si ten svůj vlastní trh chrání. A dokonce dotuje strategické věci i Amerika, ať už je to těžba surovin, ať už jsou to energetické zdroje, ať jsou to čipy. – Zároveň se ale opakovaně v té veřejné debatě bavíme o tom, že ekonomiky se mění na takzvané dotační ekonomiky, v mnoha sektorech vzniká závislost na dotacích? Je vůbec naděje do budoucna, abychom si nasadili jakousi odvykací kúru od dotací? – Nejsou to firmy, které zavádějí dotační politiky. Začala Evropa tím, že celý energicky náročný průmysl zatížila emisními povolenkami, které jsou velmi drahé. Vydělává to obrovské peníze. Pak si Evropa řekla: „Aha, to už jsme asi přehnali, tak ty peníze pojďme těm firmám vrátit na jejich transformaci a dovolit třeba Německu, aby dalo dvě miliardy eur na transformaci jedné ocelářské firmy.“ Nám jde o jediné, pojďme vytvořit rovné podmínky, jestli ty rovné podmínky budou bez dotací, já tleskám. Nemějme žádné dotace. Ale pokud budeme zároveň volit v evropských radách a evropských komisích a evropských parlamentech cestu dotační, tak se nemůžeme tvářit, že české firmy to jediné přežijí bez nich.

25:00 Je tedy podle vás lepší navýšení schodku státního rozpočtu za cenu toho, že firmám uleví? – My žijeme v mnoha věcech v České republice nad poměry a nechceme si to přiznat z hlediska provozu státu, z hlediska mandatorních výdajů. A pak to bereme na úkor investic, které mají přinést větší výdaje, abychom mohli žít v ještě větším luxusu. – Takže váš postoj je takový, že vláda by měla pomoct s cenami energií i za cenu vyššího schodku? – Tak buď si tu krávu sním na oběd, anebo si koupím další dvě, aby mi vydělávaly z mléka, které budu prodávat. Takže si musíme rozhodnout, co vlastně chceme, jestli chceme mít jeden dobrý oběd, anebo jestli chceme mít budoucnost.

27:00 Jaké recepty na řešení té současné situace vidíte u opozice? – Oceňuji to, že například u liniového zákona se nám společně podařilo táhnout jedním směrem a vytvářet návrhy, které mají pomoct v téhle zemi. Kéž by to u těch národohospodářských věcí fungovalo ve větší míře, byli bychom mnohem dál jako země. Protože právě neschopnost se dohodnout brání téhle zemi se posouvat rychleji. Vedle toho jestliže opozice tady křičí čísla, která nejsou pravdivá, že nám ceny energií stoupnou o 80 procent, nebo že se vyvolává peklo, tak ono to nepřispěje ke skutečné diskuzi, protože pak se z toho stane extrémní politická debata, kde je příliš málo místa na odbornou debatu.

29:00 Jak velké zklamání je to, že se v Česku nebude budovat nová gigafactory společnosti Volkswagen? – Musíme se z toho poučit, protože to je globální souboj a v tomto smyslu nesmíme prohrávat. Ale já bych skončil pozitivně. Gigafactory není jediná investice, o které se jedná, je tady několik dalších, jejichž průběh vnímám pozitivně a které můžou rovněž české ekonomice pomoct. A věřím, že dopadnou.