Rozpočet na příští rok už teď přetéká o 200 miliard, říká Hampl

Vláda svým rozpočtem podle Národní rozpočtové rady porušila hned dva zákony. Ten o rozpočtové odpovědnosti, když sestavila rozpočet s příliš velkým schodkem. Druhý porušený zákon je pak o financování obrany. Kde na ni vzít?

Hostem speciálu Ptám se já na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) byl předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

Česko má definitivně schválený rozpočet na letošní rok. V pátek ho stvrdil podpisem prezident. Končí tak rozpočtové provizorium, ve kterém stát od začátku roku hospodařil. První rozpočet, který předložila a prosadila vláda Andreje Babiše (ANO), počítá se schodkem 310 miliard korun.

Prezident Petr Pavel i Národní rozpočtová rada výši schodku kritizovali. Zároveň varovali kabinet před tím, že s takto nastaveným rozpočtem Česko nemá šanci dodržet své závazky k Severoatlantické alianci (NATO) a vydat dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) na obranu.

Ministerstvo obrany má letos hospodařit se zhruba 155 miliardami korun, což podle rady odpovídá 1,73 procenta HDP. K překročení dvouprocentního minima vláda započetla i výdaje z jiných kapitol, mimo jiné zhruba 20 miliard korun na výstavbu dopravní infrastruktury. Což podle Rady NATO neuzná.

„Říkám autoritativně, že až tady budeme v roce 2027 znovu, tak mi dáte za pravdu. Protože obchvaty Úlibic a zvyšování průjezdnosti tratí u Břeclavi nejsou věci, které kdy budou uznány jako výdaje na obranu. Ježdění není naše zbrojení,“ prohlásil předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl ve speciálu Ptám se já, který se konal na VŠE v Praze 19. března.

Ekonom zároveň upozornil, že předchozí vláda k výdajům na obranu přistoupila obdobně. Rozpočet kabinetu Petra Fialy (ODS) také počítal s investicemi do infrastruktury, které se dají označit jako sporné. Šlo ale o výdaje, které byly nad požadovaná dvě procenta, a Fialova vláda tak měla jistou rezervu.

V souvislosti s ekonomickými plány koalice ANO, SPD a Motoristů Hampl také vyjádřil obavy z možných dopadů aktuální krize na Blízkém východě.

„Snadno může sloužit jako jednoduchá výmluva pro to, proč nebudeme dodržovat nic z pravidel, které dneska máme,“ prohlásil šéf Národní rozpočtové rady s tím, že by to nebylo poprvé.

„Zase přišla nějaká krize. A my tady žijeme po roce 2010 v permanentním sledu krizí, které nám umožňují nedodržovat pravidla.“

Co všechno si v současné situaci můžeme dovolit? A je vůbec šance, že schodky klesnou, nebo je deficit 300 miliard novým standardem?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Když vidíte dění na Blízkém východě, věříte tomu, že dodržíme čerstvě schválený schodek státního rozpočtu 310 miliard korun, nebo se rýsují nějaká rizika, která to ohrožují? - Ta situace už teď nastává. Říkal jsem to tehdy v roce 2022, v okamžiku, kdy začaly tanky přejíždět rusko-ukrajinskou hranici, jsem věděl, že téma konsolidace veřejných rozpočtů se trošku oddálí. Nastalo to. A pan vicepremiér říkal: „Zatím je to v pohodě a jedeme dál, dobrý.“ Ale od jeho bosse jsem slyšel větu: „Situace se totálně změnila.“ Tak to já mám zase ostré uši. Myslím, že když ta situace bude hodně dlouho taková, jako vypadá, že by mohla být po tomto týdnu, tak zrovna v Evropě si myslím, že bude velmi obtížné, a zejména pro ty, kteří se snaží vyjít vstříc každému volání široké populace, tomu odolat a nic neudělat.

3:00 Co dopadne dříve, co později, co na jaké segmenty? A co by se mohlo nejvíc fiskálně propsat? - Už jsem teď vedl nějakou základní debatu s Českou národní bankou. Nechci mluvit za ně, budu mluvit za sebe. Oni by vám asi už v tuhle chvíli řekli, že už to, co se děje v cenách pohonných hmot teď, bude mít vliv na inflaci. Který bude podobný nebo dokonce větší, nebo bude víc než kompenzovat to, co proběhlo v cenách elektrické energie díky přenesení plateb za OZE na veřejné rozpočty. Ono to není přenesení na stát, ono je to přenesení na daňové poplatníky. Kdyby to trvalo dlouho a zesilovalo se to, tak ten dopad bude o to větší.

4:00 Ale musím být opatrný, protože to poslední, co bych chtěl i z hlediska veřejných financí, je vytvářet očekávání, že bude zle, abyste se podle toho začali teď chovat. To nechci. Ale na druhou stranu člověk musí být realista. A jako realista říkám, že dopad na energetický trh nebo na obchodování s energiemi v tuto chvíli je kvantitativně asi největší, jaký jsme zažili za poslední desítky let.

4:30 My jsme to v té krizi roku 2022 brali silněji a rozuměli jsme tomu silněji. Ten dopad byl silnější o to, že jsme byli blíž. Teď je to geograficky dál. A vypadá to, že tím pádem jsme od toho víc odděleni. Ale fakticky nejsme.

6:00 Až tady budou sedět nějací politici a budou vám říkat, že řešení všeho je totální soběstačnost a oddělení se od celého světa, tak si prosím uvědomte, co se děje ve Spojených státech, které jsou soběstačné z hlediska těžby ropy i zemního plynu. Ta země produkuje víc, než spotřebuje. A přitom dopad na cenu konečných produktů, jako je benzin, je i ve Spojených státech. Protože ty komodity jsou obchodovány celosvětově.

6:30 Nicméně současná situace vznikající v souvislosti s děním na Blízkém východě by mohla být závažnější než to, co jsme řešili před čtyřmi lety, myslím šok po útoku Ruska na Ukrajinu? - Nechci to přeceňovat. Proto jsem byl taky jedním z těch, kteří i teď říkali, že nemáme ukvapeně a rychle reagovat například úvahami o razantním snižování spotřební daně nebo DPH. Tak jako v roce 2022. Na druhou stranu opravdu nevím, v jaké situaci budeme za půl nebo za tři čtvrtě roku. To jediné, co vím, je, že když jste tady vedla debatu o hospodářské strategii s panem Havlíčkem, tak to jediné, co očekávám, je, že hospodářská strategie bude - stejně jako v minulosti - vždycky přebita aktuální realitou.

7:00 Nakolik je situace obdobná jako v roce 2022? Jestli ty jejich recepty, po kterých tehdy volali, bychom vlastně v tuhle chvíli měli chtít, byly by pro ekonomiku prospěšné? Jestli v téhle chvíli přemýšlet o stropování cen energií, o odpouštění daně z přidané hodnoty, snižování spotřební daně? - Cenové regulace až úplně na posledním místě. To myslím zcela vážně. Pokud se chceme vyhnout situacím, jaké zažívaly některé země EU, to znamená fyzický nedostatek nějaké komodity, tak cenové regulace jsou vždycky až úplně na posledním místě. Ideálně se jim vyhnout. - Takže ideální, co může vláda udělat, je, aby nedodržela to, po čem sama volala před čtyřmi lety? - Pro nás jako pro ty, kteří stráží fiskální politiku, je vůbec nejlepší, když politici nedodržují předvolební sliby.

9:00 Máme ve veřejných rozpočtech vůbec prostor pro nějaká opatření, která by mohla kompenzovat vyšší náklady spojené s vyšší cenou plynu, pohonných hmot, následně hnojiv? - Já bych vám rád řekl pravdu. A už když si uvědomuji, že ji budu říkat, tak se bojím toho, co budu říkat. A bojím se těch důsledků. Tak já chci říct zcela vážně, že Česká republika skutečně oproti řadě jiných zemí Evropské unie má ještě fiskální prostor. Má možnost vytvořit nějaký dodatečný dluh, který by mohla použít na cokoliv, zejména na něco rozumného. Ale už když tohle říkám, tak se strašně bojím, že věta, kterou vy z toho uděláte, je: „Hampl řekl, můžeme se dál zadlužit, a je to bez problémů.“ A to je přesně to, co nechci říct. Já chci říct, že si myslím, že je obrovskou výhodou země, ve které žijete, že není na absolutním limitu toho, co je schopna ekonomicky a fiskálně dělat. A že dokonce není přes limit jako řada zemí Evropské unie.

11:00 Takže bych řekl: ano, ten prostor máme. Ale myslím, že v situaci, kterou popisujete a na kterou se ptáte, je ještě mnohem závažnější otázka, jak dobře ho využít a jak ho nevyčerpat blbě na blbé věci, rychle. A jakým způsobem se vyhnout tomu, abychom vytvářeli dluhy, které za velkých úrokových nákladů budeme splácet v budoucnu. Je to bonus, je to luxus, který máme. Ale ten statek, který se jmenuje možnost se zadlužit, je ještě cennější, ještě hodnotnější, než byl v minulosti. A tak bychom k němu měli přistupovat. To je to, co je moje hluboké přesvědčení. Není to proto, že to mám napsáno v mandátu. Opravdu tomu věřím.

12:00 Pojďme na schodek ve výši 310 miliard korun, rozpočet. Jsou tam ta dvě možná porušení zákona, o kterých se zmiňovala Národní rozpočtová rada. První je porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. - Tam je to za nás jasné. My jsme ze zákona ti, kteří říkají, jestli byl faul spáchán, nebo jestli je míček v outu, nebo ne. Nikdo jiný takový není. To není tak, že vláda říká, že má své stanovisko, a to vládní stanovisko je na stejné úrovni jako my. Vláda je hráč, kterému my to pískáme. A ten hráč se brání, protože mu byl zapískán out. A on je samozřejmě z toho nešťastný a je naštvaný na rozhodčího, protože ten rozhodčí ho v jeho očích poškodil. Fajn, to je součást hry. Ale vláda není ten, kdo posuzuje, jestli to je v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. To je jenom a pouze ze zákona Národní rozpočtová rada. To chci říct úplně jasně. A je jedno, jestli to říká ministryně financí, jestli to říká premiér, nebo jestli to říká vicepremiér. Prostě to jsou ti, kteří spáchali přestupek proti pravidlům.

13:30 Obrana je komplikovanější. - Na to tady reagoval i vicepremiér Karel Havlíček, který trvá na tom, že to neporušují, že vláda narozpočtovala více než dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu a že dodržuje zákonné závazky, které máme. Vy jste varovali, že jsou silné náznaky, že to tak není. - Zákon o financování obrany je konstruován tak, že vláda je zavázána sestavit, narozpočtovat rozpočet na obranu na úroveň alespoň dvou procent. Tím, že většina v Poslanecké sněmovně i v Senátu schválila tento zákon a udělala tento nový mandatorní výdaj, tak schválila to, že rozpočet má být konstruován takto. Předchozí návrh Fialovy vlády, který sestavoval Zbyněk Stanjura, obsahoval výdaje ve výši 2,35 procent HDP. A jako tu částku, která byla nad ta dvě procenta, definoval sporné výdaje na dopravní infrastrukturu, o kterých my jsme hluboce přesvědčeni, téměř na 100 procent, že nebudou nikdy jako obranné výdaje uznány.

15:00 Říkám to autoritativně, že až tady budeme v roce 2027 znovu, tak mi dáte za pravdu. Protože obchvaty Úlibic a zvyšování průjezdnosti tratí u Břeclavi nejsou věci, které kdy budou uznány jako výdaje na obranu. Ježdění není naše zbrojení. Už to, co udělal Zbyněk Stanjura, bylo v tomto velmi sporné, ale aspoň tam byl ten buffer (nárazník, pozn. red.), že to bylo nad dvě procenta. To, co udělala stávající vláda v novém návrhu, je, že ubrala nesporné výdaje z obrany o 21 miliard a ten zbytek sporných tam nechala jako to, co se má dopočítat do těch dvou. To je ta podstata.

16:00 Mně je úplně jedno, co říká americký velvyslanec v Česku, u NATO, co říká kdokoliv mimo tuhle zemi. Mně záleží jenom na jedné jediné věci. Já jsem byl jmenován proto, abych hlídal národní fiskální pravidla. Pro to pravidlo dvou procent hlasovala ústavní většina obou komor českého parlamentu. Čeští zástupci. Proto mi to vadí. Protože to jsou česká pravidla, která jsme si my tady stanovili. A v prvním roce, kdy je máme dodržovat, je švejkujeme. To nás štve.

17:00 Jakou vidíte pravděpodobnost, že se nám podaří dosáhnout regulérně hranice těch dvou procent? Při napjatosti všech výdajů, které v rozpočtu jsou, při tom, jaké další tlaky nás v budoucnu čekají? - Já vám to tady přečtu. Příjmová opatření, která budou dál snižovat příjmy: snížení korporátní daně, skoro mínus 30 miliard korun. Mínus 10 miliard korun převedení poplatků za Českou televizi, Český rozhlas na stát, pokud by to mělo být realizováno. Poplatky na OZE, pokračování v tomhle, odvody živnostníků. Pokud by došlo k té hrůze a k tomu absolutnímu nesmyslu, jako je zestátnění ČEZ, toho zbylého podílu, a stažení téhle emise z trhu, což já považuji opravdu za drahý a zbytečný nesmysl, tak se stát připraví na nějakou dobu i o dividendu.

17:30 Výdajová opatření: pokud bychom měli držet obranu, tak samotné Ministerstvo obrany říká, že bychom tam příští rok měli přidat aspoň 60 miliard korun. Pokud bychom měli udržet výdaje na dopravní infrastrukturu alespoň na úrovni letošního roku, je to plus 80, dodatečná valorizace plateb za státní pojištěnce ve zdravotnictví, která se chystá, a tak dál. Už teď, a to jsme to ještě nezačali sestavovat, nám to přes výdajové rámce přetéká tak o 200 miliard korun. To je odpověď na vaši otázku, jak jednoduché, nebo složité bude sestavovat rozpočet na příští rok. Podle našeho hlubokého přesvědčení to bude ještě mnohem komplikovanější než rozpočet na rok 2026.

19:00 Za tu krizi, kterou teď zažíváme na Blízkém východě, nejsem rád ze dvou důvodů. Z těch makroekonomických jako občan, jako spotřebitel a jako člověk, který taky má radši klidnější prostředí. Ale z toho druhého, že to snadno může sloužit jako jednoduchá výmluva pro to, proč nebudeme dodržovat nic z pravidel, které tam dneska máme napsané. - Výmluva, protože bychom zrušili zákon o rozpočtové odpovědnosti? - Tak, protože zase přišla nějaká krize. A my tady žijeme po roce 2010 - i v Evropské unii, to není vůbec záležitost jenom Česka - v permanentním sledu krizí, které nám umožňují nedodržovat pravidla.

21:00 To je finanční krize, fiskální krize, migrační krize, energetická krize, ukrajinská krize. My máme furt nějakou krizi, furt bohatneme a furt máme nějaké krize. Teď máme blízkovýchodní krizi. A všechny ty krize vedou jenom k tomu, že zvyšujeme zadlužení, že nedodržujeme žádná pravidla a že se dostáváme naprosto nad hranice toho, co je udržitelné z hlediska našeho životního stylu. Jenom proto, že to je jednoduché a že si to ještě na chvilku můžeme dovolit. To považuji za naprosto nezodpovědné.