Veřejnost pobouřil výrok znalce. Stát je nekontroluje, říká expert

Česko má zásadní problém se soudními znalci. Na dlouhodobé nedostatky teď upoutal pozornost případ dívky, kterou dva roky znásilňoval otčím a soud mu s odkazem na posudek zmírnil trest na podmínku. Kdo kvalitu práce znalců hlídá?

Hostem Ptám se já byl advokát, bývalý ředitel odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti Martin Richter.

Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem soudních znalců, kteří jsou často přetížení. „Je to zásadní, až fatální problém. Nutno říct, že je to obor od oboru. Nepřekvapivě máme problém sehnat psychology a psychiatry i pro soudně znaleckou činnost,“ vysvětlil Richter.

Na problematiku teď upozornil případ znásilněné dívky, který pobouřil odborníky i veřejnost. Muži, který dva roky znásilňoval svou nevlastní dceru, zmírnil odvolací Krajský soudu v Brně minulý týden tříletý trest na podmínku. Soud přitom odkazoval mimo jiné na znalecký posudek, podle kterého by nemělo mít opakované znásilňování na dívku do budoucna zásadní negativní dopad. Ta se ale pár dní po verdiktu pokusila o sebevraždu a je v péči odborníků. Na život si navíc nesáhla poprvé.

Zda došlo k pochybení soudu a samotného znalce, teď přezkoumá Ministerstvo spravedlnosti i Nejvyšší státní zastupitelství. Richter v té souvislosti upozornil, že stát nemá činnost znalců pod kontrolou, protože ministerstvu na to chybí úředníci: „Nic mu formálně nebrání, aby plnilo svoji roli a dohlíželo na kvalitu znaleckých posudků. Ale pokud nemáte lidi, nemáte na to tabulky, nemáte na to rozpočet, tak vám samozřejmě dohledová činnost z úřední činnosti vymizí.“

Jde z tohoto případu jasně vyčíst chybu znalce? Jak řešit kritický nedostatek znalců v Česku? A jaké změny systém znalců potřebuje?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co vás napadlo, když jste četl zprávy o tomto případu? – Jsem jenom laik, takže mám ten luxus, aby mě napadlo to, co asi většinu lidí, a sice to, že ten závěr je instinktivně podivný. Ale nejsem psycholog, nejsem psychiatr, stejně tak jako psycholog a psychiatr není soud. V tu chvíli nezbývalo než se na ty závěry znalce spolehnout a to je ten problém, před kterým soud stál. Protože pokud soudní znalec tvrdil, že to na oběti nezanechalo žádné dopady, jakkoliv se nad tím může soudu rozum pozastavovat, tak pokud byl ten znalecký posudek zpracovaný jinak kvalitně, nevykazuje žádné vady, je v podstatě z hlediska formálních náležitostí i nějaké vnitřní logiky soudržný, dá se říct věrohodný, tak soud příliš mnoho možností, jakým způsobem vlastně zpochybňovat ty závěry znalce, nemá.

3:00 Soud si nemůže dovolit pustit se do nějaké odborné disputace se soudním znalcem a začít s ním diskutovat o tom, že snad měl odborně postupovat jinak a měl data interpretovat jinak. Ten problém je, a co nevíme z těch veřejných zdrojů, že samozřejmě soudní řízení je poměrně komplexní proces a zase není pravdou, že v tom soudním spisu je pouze znalecký posudek a soudce spoléhá výhradně a pouze na znalecký posudek. Většinou tam jsou jiné důkazy. I zde budou jiné důkazy. Ty se hodnotí nejen jednotlivě, ale i ve vzájemném souhrnu. Ale v tomto případě soud měl zřejmě za to, že ten znalecký posudek a závěry znalce zapadají do celkového obrázku, který vyplývá i z ostatních důkazů, které ale neznáme.

4:00 Kdyby měl soud pocit, že to extrémně vybočuje, mohl by si v takovém případě zadat další znalecký posudek? – Troufnu si říct, že v takovém případě je povinen další znalecký posudek zadat. Nebo spíše na začátku si předvolat znalce k výslechu a nejdříve se snažit ty nesrovnalosti odstranit s tím konkrétním znalcem. Pokud není možné je odstranit, tak samozřejmě soudu nic nebrání ustanovit jiného znalce a nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Nicméně v tomto případě soud zjevně neměl za to, že by cokoliv ukazovalo na to, že by ty závěry znalce byly nesprávné.

6:00 Nedokážu si představit, kdyby soud měl ve spise nebo měl povědomí o tom, co dnes vyplývá najevo, jaký je skutečný stav poškozené, že se léčí, tuším, na psychiatrii, tak by určitě ten znalecký posudek řešil. Z nějakého důvodu se k soudu prostě tyto informace nedostaly a to je problém. (…) Co se týká zpracování znaleckých posudků samotných, ty jsou zpracovávány odborníky v oboru. V tomto konkrétním případě dochází vlastně k interview se zájmovou osobou, která je předmětem znaleckého posudku, a na základě aplikace odborných metod dochází k hodnocení duševního stavu té osoby.

7:00 Jak byste na základě vašich zkušeností zhodnotil kvalitu českých soudních znalců? – Je fér říct, že je to problém celosvětový, není to tak, že nějaký stát by měl zázračný recept na to, jak nastavit soudní řízení neprůstřelným způsobem, aby nedocházelo k excesům. Ten problém je jednoduchý. Na jednu stranu tady máme k ochraně spravedlnosti povolány soudy, těm soudcům jako společnost dáváme určitá privilegia, ti lidé jsou poměrně dobře chráněni. Na druhou stranu jsou to jenom lidé, nejsou dokonalí, takže mají nějaké odborné limity, protože prostě neznají lékařství, neznají psychologii a ekonomii atp. Takže se musí spoléhat na odborníky a těm ty garance jako soudu nejsme schopni dát. My jdeme cestou, že máme jednotnou databázi pod Ministerstvem spravedlnosti. Má to své výhody, má to svoje úskalí.

11:00 Jak je zásadní problém, že znalců je nedostatek? – To je zásadní, až fatální problém. Ale je zase potřeba říct, že není obecně pravdou, že chybí soudní znalci všude. Je to obor od oboru. A pokud se podíváte, ve kterých oborech ten problém začíná být kritický, tak to zase není překvapivé, protože to jsou obory, ve kterých je kritický nedostatek odborníků i mimo soudně znaleckou činnost. Nepřekvapivě máme problém sehnat psychology a psychiatry.

15:00 Může to mít vliv na kvalitu těch znaleckých posudků a může to být třeba i případ kauzy, kterou jsme zmínili v úvodu? – O té kauze nic nevím, takže může a nemusí. Ale obecně je pravdou, že i ve své praxi jsem se setkával s až pozoruhodným množstvím znaleckých posudků, které jsem považoval i z moci úřední za méně kvalitní.

15:30 Těžko říct, jestli se to promítlo do tohoto případu, ale naprosto jednoznačný problém jsou značné průtahy v řízeních. Kdybyste soudila nějakou kauzu, zvlášť v takhle citlivých věcech, jako je znásilnění, ustanovíte znalce, čekáte osm až deset měsíců na znalecký posudek, pak vám přijde konečně nějaký znalecký posudek a vám se třeba trošku nezdá, asi každý chápeme, že když přemýšlíte, že byste se doptávala, nechala ho to dopracovávat, tak tam máte prostě v podvědomí určitý psychický blok. Protože si kladete otázku, jak dlouho na to budu zase čekat?

17:00 Dokázal byste hrubým odhadem říci, jaké procento posudků je u nás špatných? – To opravdu nejsme schopni říct, protože nezájem o znalce ze strany státu se promítá i na samotném Ministerstvu spravedlnosti. Stát sice přijal nový zákon o znalcích, bylo napsané, že aby to aspoň nějak fungovalo, musí na to stát vyčlenit alespoň 65 lidí, když tu agendu centralizuje ze soudu na Ministerstvo spravedlnosti. Ale ten odbor nikdy nedostal ani třetinu těch lidí. Ten odbor samotný na Ministerstvu spravedlnosti je naprosto fatálně poddimenzovaný už od prvního dne. – Takže stát neví, jak kvalitní znalecké posudky u nás máme? – Nevíme to. Je to všechno jenom odhad, dedukce založená na zkušenostech z praxe.

20:00 Podle současných pravidel kontrola probíhá v podstatě výhradně na základě nějaké stížnosti, která přijde málokdy z iniciativy samotné dohledové instituce, je to tak? – Na papíře, v zákoně, ty možnosti jsou velmi velkorysé a ten systém může fungovat. Ministerstvo má opravdu velmi široké pravomoci. Nic mu formálně nebrání, aby plnilo svoji roli a dohlíželo na kvalitu znaleckých posudků. Tam žádné překážky nejsou. Problém je, co je v realitě. Prostě pokud nemáte lidi, nemáte na to tabulky, nemáte na to rozpočet, tak vám samozřejmě dohledová činnost z úřední činnosti vymizí. Ten odbor je potom zahlcen stížnostmi. – Takže stát vůbec kapacity na hlídání znalecké činnosti nemá? – Stát na to kapacity nemá.

25:00 Ministerstvo spravedlnosti v tuto chvíli zvažuje nějaké změny v zákoně o soudních znalcích. Co by bylo potřeba? – Ministerstvo spravedlnosti momentálně, aspoň co mi je známo, zvažuje změny v zákoně o znalcích. Ale tím směrem, aby uklidnilo znaleckou obec. Protože se přijal nový zákon, který centralizoval dohled, na papíře to nastavil dobře. Na druhou stranu tím zvýšil odpovědnost znalců, kteří se začali bát a začali pokládat znalecká razítka, protože na ně najednou měl někdo dohlížet. Stát také fatálně poddimenzoval a nedodal to, co avizoval a slíbil na straně těch lidí, kteří se měli té oblasti věnovat na straně státu. Což je velmi nebezpečný mix. Protože najednou místo toho, aby stát byl schopný se tím zodpovědně zabývat a těm znalcům poskytovat nějaké metodické vedení, tak jenom trestá ty, kteří nesplní požadavky. A dostává se do permanentního skluzu. Já se těm znalcům vůbec nedivím, že se jim v tom žije blbě.